Podkarpatská Rus a publikace právních předpisů Zdroj: Fotolia

Podkarpatská Rus a publikace právních předpisů

Otázka publikace předpisů pro jednotlivá území československého státu a jejich sbírek předpisů nebyla v našem prostředí zatím zpracována. Součástí našeho právního řádu mohou například stále hypoteticky být i předpisy zvláště vydané pro území Podkarpatské Rusi v době první republiky. Způsoby vyhlašování a závaznosti předpisů v úředních sbírkách či periodikách na nižší úrovni, které byly určeny jen pro určitou část území, jsou důležitou součástí systému publikace pramenů práva.

JUDr. Lukáš Králík Ph.D.

JUDr. Lukáš Králík, Ph.D.

právník ve státní správě

JUDr. Lukáš Králík, Ph.D.

právník ve státní správě

Na úrovni zákonné nebylo po roce 1918 upraveno vydávání speciálních předpisů či sbírek pro jednotlivé země v rámci nového československého státu. Taková výslovná zákonná úprava mimochodem přišla až v roce 1938 v době druhé republiky. Tehdejší změněná sbírka zákonů počítala se zvláštními nařízeními vlády a státních ústředních úřadů jednotlivých zemí.[1]

Na ústavní úrovni ale bylo možno již v době vzniku republiky vystopovat zmocnění pro publikaci speciálně na území Podkarpatské Rusi. Ústava z roku 1920 deklarovala, že zákony přijaté sněmem Podkarpatské Rusi, projeví-li prezident republiky s nimi souhlas svým podpisem, „vyhlašují se ve zvláštní sbírce“ a podepisuje je guvernér. V praxi však tato zvláštní zemská sbírka zákonů přijatých autonomními orgány nebyla nikdy zřízena, neboť slibovaná autonomie nebyla naplněna.

Ústava navazovala na zvláštní postavení tohoto území garantovaného Saint-Germainskou smlouvou, která zaručovala výslovně jenom Podkarpatské Rusi autonomii. Z toho důvodu byl předpokládáno zřízení zemského sněmu a vydávání vlastních zemských zákonů, což ostatní země v době nové republiky již neměly.

Specifickým problémem byla na počátku především jazyková otázka, která byla na tomto území velmi citlivou. Ani na úřední úrovni nepanovala shoda např. na názvu území či obyvatel až po úřední jazyk. I podle jazykového zákona z roku 1920 byla stanovena výjimka pro území Podkarpatské Rusi ze státního (oficiálního) jazyka československého.[2] Úřední jazyk měl být stanoven v souladu se Saint-Germainskou smlouvou až nově zvoleným zemským sněmem.[3] Pokud by tato úprava nebyla provedena, mělo být užito jazykového zákona, avšak s ohledem na zvláštní jazykové poměry v území. Na podzákonné úrovni byl tento zákon prováděn vládním nařízením, které podrobně stanovovalo jazyková pravidla pro jednotlivé úřady.[4]

Vznik podkarpatské úřední sbírky  

Jedinou publikační normou (i když ne na zákonné úrovni) zřizující speciálně novou úřední sbírku na podzákonné úrovni pro území Podkarpatské Rusi se tak stala vládní vyhláška (obdoba dnešního nařízení vlády) o úředním listě civilní správy Podkarpatské Rusi.[5]

Noviny měly kopírovat systém poloúředních podzákonných periodik v českých zemích, které se po vzniku republiky staly čistě úředními (Pražské noviny). Výslovně byla speciální koncepce podkarpatského úředního periodika nižšího stupně odvozena od nového obecného celostátního systému úředních listů.[6] Obdobně bylo zřízeno také zvláštní úřední periodikum pro slovenské území. V podkarpatském úředním listu měla být publikována oznámení jako v Pražských novinách (centrálním Úředním listu) a to taková, která se vztahovala pouze na toto území.

Z tohoto nastavení jasně vyplývá, že se pro území Podkarpatské Rusi počítalo pouze s vydáváním vlastních předpisů na nižší úrovni než zákonné, kdy měly být publikovány exekutivní akty civilní správy.

První ročník zemské sbírky pod názvem Úřední noviny začal vycházet v únoru 1920 s redakcí a administrací ve státní tiskárně v Užhorodu. Zřízení novin bylo oznámeno v první otištěné položce první částky.[7] 

V rámci toho úředního publikačního prostředku byly publikovány vyhlášky nebo nařízení zemského prezidenta, dále vyhlášky zemského úřadu. V některých případech byly vydávány vyhlášky okresních úřadů podepsané okresním hejtmanem. Ve zvláštní části na konci jednotlivých čísel se otiskovaly tzv. konfiskace, což byly výroky z rozsudků v tiskových věcech zakazující rozšiřování určitých periodik. Výjimečně byly také publikovány vyhlášky hlavního finančního ředitelství, policejního komisařství nebo matričního úřadu. Ojediněle byly vydány podzákonné předpisy ústředních orgánů, pokud se obsahově dotýkaly působnosti zemských úřadů, nebo místních orgánů či organizací. 

V souvislosti s reformou veřejné správy v roce 1928, pozměněným systémem zemského uspořádání (a vznikem další sbírky předpisů pro Podkarpatskou Rus) byl název sbírky pozměněn od ročníku 1929 na Úřední noviny zemského úřadu pro zemi Podkarpatskoruskou v Užhorodě. Posledním ročníkem novin se stal rok 1938.

Zemský věstník jako nový publikační prostředek

V rámci zásadní reformy veřejné správy v roce 1928 byl zřízen další úřední publikační prostředek pod názvem Zemský věstník pro Podkarpatskou Rus (Zemskij vestnik dlja Podkarpatskoj Rusi). Věstník byl vydáván Zemským úřadem pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě a redigován prezidiem zemského úřadu. Tato sbírka byla opět určena pouze pro vyhlašování předpisů nižšího stupně než zákonů.

První částka věstníku vyšla 30. července 1928 a jako vůbec první předpis byl publikován Oběžník ministerstva vnitra z června 1928,[8] kterým bylo na podzákonné úrovni prováděno ústavní a zákonné zmocnění vydávat zemské věstníky v jednotlivých zemích.[9] V tomto oběžníku byl výslovně kodifikován účel věstníku, kterým bylo veřejné vyhlašování usnesení zemského zastupitelstva a výboru. Dále zde měly být publikovány vyhlášky, rozhodnutí nebo opatření vlády, ústředních a zemských úřadů a jiných orgánů veřejné správy, pokud tak bylo stanoveno.

Ve věstníku také mohly být publikovány další akty, které z důvodů veřejné důležitosti, všeobecné povahy a především svým vztahem ke konkrétní zemi byly vhodnými k tomuto způsobu vyhlášení a platné předpisy výhradně nestanovily jiný způsob jejich veřejného vyhlášení.[10] Nevylučovalo to však jejich další vyhlášení (jako např. v úředním listě, na úřední desce nebo jiným veřejným vyvěšením). Dnem vyhlášení předpisů se měl stát den rozeslání a účinnosti nabývaly akty patnáctým dnem po vyhlášení. 

V prvním ročníku zemského podkarpatského věstníku byly podle očekávání na počátku publikovány především předpisy, které prováděly zákon o organizaci politické správy zavádějící nové rozdělení veřejné správy na zemské úrovni. Jedním z nich bylo např. vládní nařízení, jímž se určovaly obvody a sídla okresních úřadů na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nebo vládní nařízení ze stejného dne o přesunu působnosti politických a některých státních odborných úřadů na Podkarpatské Rusi.[11] Jako prováděcí předpisy byly publikovány také vyhlášky prezidia zemského úřadu vydané výslovně na základě výnosu ministerstev ústřední vlády republiky a také navazující vyhlášky zemského prezidenta.

Poslední ročník podkarpatského zemského věstníku vyšel pro rok 1938 a jako poslední předpis vyšla symbolicky vyhláška guvernéra o stanném právu.

Nová úprava centrální publikace předpisů  

Podle nové publikační normy účinné od ledna 1939 měl první díl centrální sbírky zákonů (Sbírka I.) obsahovat kromě zákonů především nařízení vlády i nařízení všeobecné povahy Slovenské zemské vlády a vlády Podkarpatské Rusi. Pokud se předpisy týkaly Podkarpatské Rusi, byl původním jazykem tamní úřední jazyk. Právní předpisy vyhlášené pouze v úředním jazyce Podkarpatské Rusi se uveřejňovaly v českém překladu v úředním listě.

Předpisy vyhlášené pouze ve znění českém ve druhém díle sbírky zákonů (Sbírka č. II) byly uveřejňovány v překladu do úředního jazyka Podkarpatské Rusi v Úředním Věstníku vlády Podkarpatské Rusi. 

Právní předpisy vyhlášené ve Sbírce I pouze ve znění slovenském se uveřejňovaly v překladu do úředního jazyka Podkarpatské Rusi v Úředním Věstníku vlády Podkarpatské Rusi. Právní předpisy vyhlášené naopak pouze v úředním jazyku Podkarpatské Rusi se měly uveřejňovat ve slovenském překladu v Úradných Novinách.

Úřední Věstník vlády Podkarpatské Rusi

Třetí a poslední zřízená sbírka podzákonných předpisů pro podkarpatské území byla na zákonné úrovni již výslovně míněna ve výše zmíněné nové publikační normě z prosince 1938. Vznikla v souvislosti s nově plánovanou autonomií území Podkarpatské Rusi a nahradila původní zemský věstník. 

Nově zřízený Úřední Věstník vlády Podkarpatské Rusi (Karpatské Ukrajiny)/Urjadovyj vestnik pravitelstva Podkarpatskej Rusi byl také určen pro překlady právních předpisů vyhlášených ve Sbírce I pouze ve znění českém (nebo slovenském) do úředního jazyka Podkarpatské Rusi. Primárně sbírka ale fungovala jako sbírka podzákonných předpisů vydaných zemskou autonomní vládou.[12]

První ročník vyšel ještě pro rok 1938 v Užhorodě a druhý, zároveň poslední, ročník byl vydán pro rok 1939 presidiem vlády Karpatské Rusi/Ukrajiny (jak bylo zbylé území patřící Československu pojmenováno) sídlícím již v Chusti. Tím byla navždy uzavřena krátká tradice vydávání právních předpisů v místních úředních sbírkách v rámci československého státu pro oblast Podkarpatské Rusi.

Závěr

Po vzniku československého státu byl zaveden princip formální publikace při vyhlašování právních předpisů i na nových územích, včetně nově připojeného území Podkarpatské Rusi. 

Jedině toto území mělo přislíbeno z ústavy vlastní zemskou samosprávu se zemským sněmem, který by přijímal vlastní zákony a ty měly být vyhlašovány ve speciální sbírce. V praxi ale autonomie nikdy nebyla naplněna, sněm nebyl ustaven a nebyly tudíž přijaty žádné vlastní zákony, které by mohly být v dané sbírce publikovány. Sbírka podkarpatských zemských zákonů tedy v praxi nebyla zřízena.

Vznikly úřední noviny jako zvláštní publikační podzákonný prostředek, kde byly vyhlašovány exekutivní předpisy místní civilní správy. Zároveň byly v novinách republikovány vybrané centrální předpisy platné pro toto území. Úřední sbírky předpisů pro Podkarpatskou Rus vycházely paralelně vedle sebe až do roku 1938, resp. počátku roku 1939.


Tento text je zkrácenou a upravenou verzí článku KRÁLÍK, L. Podkarpatská Rus a publikace právních předpisů. Správní právo, 2017, číslo 1, s.30 – 44. 


[1] § 2 zákona č. 392/1938 Sb. z. a n., o Sbírce zákonů a nařízení republiky Česko-Slovenské.

[2] Viz § 1 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122/1920 Sb. z. a n., podle § 129 ústavní listiny, jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé (jazykový zákon).

[3] § 6 jazykového zákona.

[4] Čl. 100 vládního nařízení ze dne 3. února 1926 č. 17/1926 Sb. z. a n., jímž se provádí ústavní zákon jazykový.

[5] Vyhláška vlády republiky Československé ze dne 7. listopadu 1919, č. 603/1918 Sb.

[6] Vyhláškaveškerého ministerstvaze dne 23. ledna 1919, o úředním listu československého státu.

[7] Č. pres. 300 (bez výslovného označení data vydání a druhu předpisu), číslo 1, s. 1.

[8] Oběžník ministerstva vnitra ze dne 21. června 1928, č. j. 33.446-1928-3, publikovaný jako č. 1/1928 v prvním čísle podkarpat. zem. věstníku.

[9] § 101 zákona č. 125/1927 Sb. z. a n.

[10] § 2 odst. 2 č. 1/1928 podkarp. zem. věst.

[11] Vládní nařízení ze dne 28. června 1928 na str. 3 a vládní nařízení ze dne 28. června 1928 na str. 5 (bez publ. čísla), číslo 1.

[12] § 7 odst. 4 a 5 vládního nařízení č. 392/1938 Sb.z. a n.

sbírka zákonů historie právní předpisy

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze