V § 43 odst. 1 ex. řádu je stanoveno, že jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené doložením času, lze postupovat podle § 44 jen tehdy, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas. V odst. 2 téhož ustanovení je stanoveno, že v případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka, že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas.
Ustanovení § 43 odst. 1 ex. řádu je ekvivalentní § 262 odst. 1 o. s. ř. a věcně se od něj nijak neliší. Na rozdíl od § 262 odst. 1 o. s. ř. je v něm sice uvedeno, že prokázání vyjmenovaných skutečností je podmínkou postupu podle § 44 ex. řádu, tedy podmínkou vyrozumění účastníků exekučního řízení o zahájení exekuce, kdežto podle § 262 odst. 1 o. s. ř. je prokázání totožných skutečností podmínkou nařízení výkonu rozhodnutí, což by na první pohled mohlo vyvolávat dojem, že v exekučním řízení je možno exekuci nařídit bez prokázání těchto skutečností, a prokázání je až podmínkou vyrozumění účastníků exekučního řízení, ale není tomu tak. Exekuční titul vázaný na splnění podmínky, doložení času, splnění, či alespoň připravenosti ke splnění vzájemné povinnosti ze strany oprávněného se stává materiálně vykonatelným až v okamžiku, kdy je podmínka splněna, nastane potřebný čas, nebo bude splněna vzájemná povinnost oprávněného, případně bude připraven ji splnit. Exekuci lze nařídit jen pro vykonatelný exekuční titul, přičemž vykonatelný musí být již k okamžiku zahájení exekučního řízení. K závěru, že prokázání uvedených skutečností je podmínkou nařízení exekuce podle § 43a ex. řádu, lze dojít rovněž historickým výkladem.
Do 31. 12. 2012 bylo v komentovaném ustanovení uvedeno, že prokázání uvedených skutečností je podmínkou nařízení exekuce. V důvodové zprávě k zák. č. 396/2012 Sb., kterým byl do komentovaného ustanovení s účinností od 1. 1. 2013 zařazen odkaz na postup podle § 44 ex. řádu, je uvedeno, že se v tomto ohledu jedná pouze o legislativně technickou změnu v souvislosti se zrušením nařizování exekuce soudem. Zjevně tedy nebylo účelem změny znění komentovaného ustanovení způsobit, aby napříště doložení uvedených skutečností nebylo podmínkou nařízení exekuce podle § 43a ex. řádu, ale pouze podmínkou vyrozumění účastníků exekučního řízení podle § 44 ex. řádu. Ostatně v § 43 odst. 2 ex. řádu zůstalo uvedeno, že listinu prokazující splnění podmínky, toho, že nastal potřebný čas, stejně jako splnění nebo připravenosti ke splnění vzájemné povinnosti je třeba připojit k potvrzení vykonatelnosti. Tuto je přitom podle § 38 odst. 2 ex. řádu nutné připojit již k exekučnímu návrhu.
Pro účely komentovaného ustanovení je významné jen prokázání splnění podmínky odkládací (§ 548 obč. zák.) nebo toho, že nastala doba, na kterou je vázán vznik (počátek) povinnosti (§ 550 obč. zák.) uložené exekučním titulem. Nikoliv tedy podmínky rozvazovací nebo stanovení času, kterým se povinnost omezuje konečnou dobou (v obou případech v důsledku uvedené skutečnosti exekučním titulem uložená povinnost zaniká). Vznik některé ze dvou posledně uvedených skutečností je překážkou vedení exekuce a důvodem zastavení vedené exekuce, případně zamítnutí exekučního návrhu. Počáteční doba může být určena tak, že je jisté, zda a kdy nastane (typicky, pokud je udáno konkrétní datum), případně je jisté zda, ale není jisté, kdy nastane (například den smrti) [LAVICKÝ, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 1965]. Pokud je obecně známo, že a kdy počáteční doba nastala (zejména, je-li určena konkrétním datem), uplatní se § 121 o. s. ř. ve spojení s § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 ex. řádu a vznik takové skutečnosti není třeba ani v exekučním řízení prokazovat. Teoretické rozlišování podmínky a doložení času nemá pro účely komentovaného ustanovení valného významu, protože v obou případech má stejné procesní důsledky.
Obsahuje-li dohoda osoby oprávněné a osoby povinné obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti ujednání, podle kterého bude-li věřitelem poskytnuta dlužníku půjčka podle smlouvy o půjčce (či poskytne-li věřitel dlužníkovi půjčku apod.), zavazuje se dlužník splnit pohledávku a jiné nároky věřitele, vyplývající ze závazkového právního vztahu vzniklého na základě smlouvy o budoucí smlouvě o půjčce (na jejímž základě věřitel plnil po sepisu notářského zápisu a jež je podle dohody účastníků skutečností, na níž se budoucí pohledávka zakládá), jde o podmínku, jejíž splnění je třeba prokázat způsobem uvedeným v ustanovení § 43 odst. 2 ex. ř. (NS 31 Cdo 2184/2013 ze dne 11. 2. 2015).
Dobu určující počátek (vznik) povinnosti je třeba odlišovat od pariční lhůty, kterou se exekučním titulem určuje lhůta pro (dobrovolné) splnění jím uložené povinnosti (§ 261 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu). Pariční lhůta je uvedena přímo v exekučním titulu. Pokud v exekučním titulu chybí, lze ji v některých případech určit podle § 261 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu. Ustanovení § 43 odst. 1 ex. řádu se však na ni v žádném případě nevztahuje. V případech, kdy pariční lhůta v exekučním titulu chybí a lhůtu ke splnění nelze určit podle § 261 odst. 2 o. s. ř., je takový exekuční titul materiálně nevykonatelný.
Ohledně vzájemné povinnosti je ustanovení § 43 odst. 1 ex. řádu procesním vyjádřením hmotněprávních norem obsažených zejména v § 1911 a 1912 obč. zák. Vzájemná povinnost je taková povinnost, při které je povinen plnit jak povinný oprávněnému, tak oprávněný povinnému, přičemž tato plnění jsou vzájemně podmíněna (jde o tzv. synallagmatický závazek). Vzájemnost plnění je v exekučních titulech obvykle vyjádřena tak, že povinný je povinen plnit oproti plnění oprávněného. Vzájemnost plnění musí být ve výroku uvedena výslovně, pouhé stanovení stejné doby splnění k závěru, že byla uložena povinnosti k vzájemnému plnění, nestačí. Na základě exekučního titulu ukládajícího vzájemné plnění může exekuci navrhnout jen žalobce, nikoliv žalovaný, byť z exekučního titulu vyplývá i (vzájemná) povinnost žalobce vůči žalovanému. Rozsudek je vykonatelný vždy jen pro žalobce, nikoli i pro žalovaného (NS 30 Cdo 2924/2013 ze dne 24. 4. 2014). Ukládá-li exekuční titul vzájemné plnění, může se oprávněný exekučně domáhat vymožení povinnosti povinného jen tehdy, pokud prokáže, že své plnění již povinnému poskytnul, nebo je připraven ho poskytnout.
Splnění odkládací podmínky, toho, že nastal potřebný čas, stejně jako splnění nebo připravenosti ke splnění vzájemné povinnosti, musí oprávněný prokázat některou z kvalifikovaných listin podle § 43 odst. 2 ex. řádu.
Podle tohoto ustanovení se v exekučním řízení nepostupuje v případě vyklizení s náhradou podle § 343 a 344 o. s. ř. Soudní exekutor není oprávněn (ani po 1. 1. 2014, respektive 30. 9. 2017) provádět vyklizení s náhradou (srov. § 37 odst. 2 a § 73 ex. řádu).
Článek byl publikován v Komorních listech č. 3/2021.
Diskuze k článku ()