Postavení zástupců hmyzí říše v občanském zákoníku

Úvod

Zástupci hmyzu mají v právním řádu České republiky zcela zvláštní postavení. Přeci jen se nejedná o klasické představitele živočišné říše a z pohledu lidské společnosti je hmyz navíc často vnímán jako něco otravného bez hlubšího zamyšlení nad skutečností, že pro fungování ekosystému na Zemi je jeho role zcela zásadní. Jediným zástupcem, kterému je v našich podmínkách věnována zvýšená pozornost, je včela medonosná, avšak zde je na ochranu pohlíženo prismatem jejích medotvorných schopností, nikoli v souvislosti s její důležitostí jakožto jednoho z nejdůležitějších opylovačů na této planetě.

Článek přibližuje problematiku postavení hmyzích zástupců v soukromém právu, konkrétně občanském zákoníku. Zaměřuje se na interpretaci klíčového termínu zvíře a určuje, zda lze v rámci jeho šíře uvažovat i zástupce hmyzí říše či nikoli. V návaznosti na toto zjištění uvádí, jakou v souvislosti se zmíněným pojmem nabízí občanský zákoník systematiku, pod které kategorie by případně mohli být konkrétní zástupci hmyzu řazeni a jaké z takového zařazení plynou práva a povinnosti. Závěrem článek hodnotí, zdali je právní úprava vhodně nastavena, případně jaké úpravy by mohly dopomoci ke zlepšení statu quo.

Postavení hmyzích zástupců ve veřejném právu

Postavení hmyzu v právní úpravě, ať už v právu veřejném či soukromém, je přímo odvislé od užití konkrétních terminologických pojmů. Přestože se tento příspěvek zaměřuje na postavení zástupců hmyzu v rámci práva soukromého, pro uvedení kontextu a širších souvislostí je třeba alespoň v krátkém exkurzu zmínit, jaké je jeho postavení v právu veřejném.[1] Dalo by se očekávat, že ve veřejnoprávních předpisech, které lze pro ochranu živočichů považovat za zcela zásadní, bude terminologie jednotná a současně nebude její interpretace činit žádné obtíže, přesto však předpisy užívají dva odlišné terminologické pojmy, živočich a zvíře, kdy v některých případech jsou hmyzí zástupci podřazováni pouze pod pojem živočich, v jiné právní úpravě však i pod pojem zvíře.[2] 

Rozdílná aplikace těchto pojmů a současně i jejich rozdílná interpretace je zapříčiněna několika důvody. V prvé řadě se lze domnívat, že dualita živočich/zvíře vznikla potřebou zákonodárce užívat pojmy rozdílné šíře v odlišných ustanoveních stejného předpisu zejména v souvislosti se skutečností, že většina přírodovědců a akademických pracovníků se shoduje, že zástupcům hmyzu není třeba poskytovat tak vysokou míru právní ochrany s ohledem na jejich odlišné vnímání a projevování emocí, zejména bolesti, utrpení a strachu.[3] Problematičtější je však nekonzistence užívání pojmů napříč různými předpisy, kdy v některých případech je hmyz dokonce zcela opomenut. Lze předpokládat, že autoři pozdějších předpisů neměli o existenci těchto pojmů ponětí, případně se k redefinici uchýlili záměrně z důvodu odlišné potřeby práce s předmětným pojmem. Výsledkem je však stav, kdy nelze inkluzi ani exkluzi hmyzu v určitých ustanoveních zcela vyloučit.

Interpretace pojmu zvíře ve vztahu k hmyzím zástupcům

Terminologie občanského zákoníku se od terminologie veřejnoprávní liší, „neboť jejím smyslem a účelem není poskytovat ochranu zvířatům jako takovým, ale upravit jejich postavení v soukromoprávních vztazích.“[4] Lze zde tak nalézt pouze pojem zvíře, s pojmem živočich předpis nikterak neoperuje. Zásadní změnou, ke které pak došlo přijetím občanského zákoníku v roce 2014, je tzv. dereifikace zvířat,[5] neboli jejich odvěcnění, tedy skutečnost, že na zvíře již není v právním slova smyslu nahlíženo jako na věc. Tu definuje § 489 následovně: „Za věc v právním smyslu označuje vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.“ Myšlenku, že by i zvíře mohlo být pod výše uvedené ustanovení podřazeno, pak vyvrací § 494, který stanovuje, že „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“ Výše uvedené však neznamená, že by zvíře bylo postaveno na roveň subjektům s právní osobností,[6] stále může být, stejně jako věc, předmětem absolutních či relativních majetkových práv,[7] nicméně „k živému zvířeti se nelze chovat tak, aby byl jeho život nebo jiný důležitý zájem bezdůvodně a svévolně ohrožen, jednání v rozporu s tímto pravidlem je protiprávní.“[8] Soukromé právo tak jasně vymezuje, že živé zvíře má v právních vztazích zvláštní postavení, nicméně, na rozdíl od předpisů práva veřejného, občanský zákoník žádným taxativním ani demonstrativním výčtem nestanovuje, které konkrétní zástupce živočišné říše lze za zvíře považovat. Neobsahuje ani rámcově stanovené definiční znaky zvířete.

Ke zjištění, zda je možné ve smyslu občanského zákoníku pod pojem zvíře podřadit také zástupce hmyzí říše, je tudíž třeba provést rozbor problematiky a hledat odpovědi v odborné a komentované literatuře. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku uvádí, že pojetí zvířete je širší než v platném zákoně na ochranu zvířat.[9] V rámci existujících komentářů se pak náhled na tuto problematiku liší, kdy převažují tři hlavní názory. První skupina autorů se domnívá, že za zvířata je možné považovat „nejen savce či obratlovce, ale i členovce nebo měkkýše.“[10] Autoři, kteří jsou zastánci této široké interpretace například argumentují tím, že „zvířetem je například mravenec, vážka, včela, moucha, komár, protože tento hmyz má smyslové orgány, jež mu umožňují vidět, dotýkat se nebo cítit.“[11] V kontrastu k předchozímu však druhá skupina autorů namítá, že by byl takový výklad příliš široký a v rozporu s úmyslem zákonodárce. Tvrdí, že pojmosloví je třeba vykládat se souslovím „smysly nadaný živý tvor“, tedy že zvířetem dle občanského zákoníku může být pouze to zvíře, které je schopno si uvědomit vlastní existenci zejména prostřednictvím rozeznání bolesti, stresu apod.,[12] a naopak zvíře, které tohoto schopné není, zvířetem v právním smyslu být nemůže. Müllerová (autorka zaměřující se na právní úpravu zvířat), která je jednou z představitelek tohoto názoru, tvrdí, že výklad pojmu zvíře by měl být ve zkratce takový, že zvířetem jsou myšleni pouze obratlovci a ti bezobratlí, kteří jsou schopni cítit bolest nebo stres.[13] Poslední skupina autorů se pak domnívá, že pojem zvířete ve světle občanského zákoníku by měl být vykládán za pomoci právních předpisů veřejného práva, zejména ve smyslu zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, který jako jediný v celém právním řádu pojem zvířete definuje a bezobratlé z tohoto pojmu jednoznačně vyčleňuje.[14] 

Jak bylo předestřeno výše, interpretační úskalí u definice pojmu zvíře ve smyslu občanského zákoníku přinesla mj. otázka schopnosti či neschopnosti hmyzu vnímat stres a bolest, případně projevovat emoce. Přestože se názory na tuto problematiku různí, ztotožňuji se s výkladem skupiny první. Je bezpochyby, že hmyz, s ohledem na svou výrazně rozdílnou stavbou těla od klasické stavby těl obratlovců, nemůže z objektivního ani subjektivního hlediska vnímat svět s nimi totožně, je však třeba vzít v úvahu pokrok v biologickém zkoumání, kde vědci v poslední době přinášejí zprávy dokládající skutečnost, že i určití hmyzí zástupci dokážou cítit strach, bolest i utrpení, přestože v odlišném slova smyslu, než je nám doposud známo.[15] Ocitáme se tak v situaci, kdy si nemůže být jisti, že hmyz bolest necítí. V takovém případě bych postupovala analogicky k myšlence z jednoho z komentářů, který tvrdí, že „v pochybnostech ohledně žijícího organismu, který je z hlediska svého zařazení na pomezí mezi rostlinou a zvířetem, se jedná o živé zvíře.“[16] Na základě právě zmíněného je dle mého názoru zcela nutné přistoupit k výkladu extenzivnímu a pod pojem zvíře hmyzí zástupce podřazovat.

Kategorizace zvířat a zástupci hmyzí říše

Stejně jako předpisy práva veřejného, i občanský zákoník zavádí kategorii zvířat. Tato kategorie se však od systematiky ve veřejnoprávních předpisech odlišuje, což bylo zdůvodněno skutečností, že právo soukromé sleduje ve vztahu ke zvířatům zcela jiný účel, tedy nikoli ochranu zvířat jako takovou, ale především jejich postavení v rámci absolutních a relativních majetkových práv. Rozřazení zvířat není právně bezvýznamné, neboť ke konkrétní kategorii se vážou určitá práva a povinnosti. Občanský zákoník dělí zvířata na zvířata divoká a zvířata domácí. Za divoká zvířata se považují ta, která: „náleží k nedomestikovanému druhu, tj. celý druh žije zcela nebo převážně ve volné přírodě, byť jeho jednotlivé kusy jsou člověkem chovány v zajetí.“[17] V rámci této kategorie lze dále rozlišovat zvířata žijící na svobodě, zajatá a zkrocená. Zvířata volně žijící na svobodě jsou bez pána, kdežto zvířata zajatá a zkrocená svého pána mají.[18] Rozdíl mezi zvířetem zajatým a zkroceným již vyplývá ze samotného názvu, tedy že zvíře zajaté je člověkem drženo v určitém prostoru a je mu znemožněno tento prostor opustit, kdežto v případě zvířete zkroceného se jedná o zvíře, které u „člověka žije nebo se k němu vrací dobrovolně, např. proto, že u něj bylo od mláděte vychováno nebo postupně ochočeno.“[19] V každém případě se však vždy musí jednat o jedince nedomestikovaného druhu. Domácí zvířata jsou pak taková, „jejichž druh žije s člověkem buď bezvýjimečně, anebo z převážné části.“[20] Zcela specifickou kategorií jsou pak zvířata chovaná, kam jsou souhrnně řazena divoká zvířata zkrocená, divoká zvířata zajatá a zvířata domácí. I tato kategorie je dále dělena v závislosti na účelu, kterému tato zvířata slouží: V případě, že jsou chována pro potěšení, jsou považována za zvířata v zájmovém chovu, zvířata sloužící pro hospodářský užitek spadají do podkategorie zvířat hospodářských.

Otázka zní, do kterých z uvedených kategorií lze hmyzí zástupce dle občanského zákoníku zařadit. Aby ji bylo možné zodpovědět, je třeba se podívat na důvody, proč je hmyz v České republice chován. Zástupci hmyzí říše jsou chováni jakožto domácí mazlíčci, jedná se především o zlatohlávky, nosorožíky, šváby, kudlanky, strašilky, roháče a barevné motýly.[21] Vedle předcházejícího lidé chovají hmyz ke krmným účelům, a to typicky pro plazy, obojživelníky a hmyzožravé savce. K tomuto účelu bývají chováni cvrčci, švábi, sarančata či mouční červi různých zástupců brouků.[22] S růstem populace lidstva a s potřebou zvýšení produkce masa bývá rovněž uvažováno nad skutečností, zda by hmyz částečně nenahradil alespoň z určitého procenta potravu pro běžná hospodářská zvířata.[23],[24] V poslední řadě je pak hmyz využíván k hospodaření, které má pro člověka nějaký užitek. Typickým příkladem je chov včel, ať už za účelem získání produkce medu, nebo k opylování hmyzosnubných rostlin. Nově je také hmyz chován jako potravina nového typu, tedy že je hmyz jakožto nositel vysoké výživové hodnoty chován k následné konzumaci lidmi.

Zařazení hmyzu pod konkrétní kategorii zvířat ve smyslu občanského zákoníku se odvíjí od otázky, zda lze konkrétní hmyzí druh vnímat jako domestikovaný či nikoli. V drtivé většině je tak na hmyz pohlíženo jako na zvířata divoká, tj. zvířata žijící na svobodě, případně zvířata zajatá. Pouze u tří druhů je možné uvažovat, jestli se nejedná o druh domestikovaný. Většina odborníků se shodne na tom, že jedním z těchto představitelů je bourec morušový, neboť je zcela odkázán na péči člověka.[25] Vedle něj lze uvažovat octomilku obecnou, která je „nejznámějším druhem laboratorního hmyzu a slouží zejména genetickému výzkumu.“[26] V případě včely medonosné se odborníci v otázce, zda ji za domestikovanou považovat či nikoli, rozcházejí. Tento rozpor však nenastává v otázce, zda ji považovat za zvířata hospodářská, kam, společně s hmyzem chovaným jako nová potravina, jednoznačně patří.

Je pro hmyz výhodné, aby byl zvířetem?

Jaký je však v praxi rozdíl v případech, kdyby nebyli, resp. byli, pod pojem zvíře hmyzí zástupci řazeni? V případě druhém by byla v souvislosti s hmyzem nad rámec úpravy týkající se věcí aplikována také pravidla a ustanovení týkající se výhradně zvířat (§ 1013 omezení vlastnického práva, § 1057 nález zvířete, § 1072 přírůstek movité věci, § 1274 služebnost stezky, průhonu a cesty, § 1278 právo pastvy, § 2258 chov zvířat v bytě, § 2933 škoda způsobená zvířetem, § 2970 náhrada při poranění zvířete). Je však zřejmé, že v případě některých z uvedených ustanovení by nejenže nebyla aplikace na zástupce hmyzu vhodná, ale dokonce by i postrádala jakýkoli smysl. V případě zařazení mezi zvířata by byla hmyzím zástupcům dále přiznána vyšší právní ochrana spočívající ve skutečnosti, že se zvířaty musí být nakládáno tak, „aby zvíře nebylo vystavováno pocitům, strachu, úzkosti a stresu, nebyla mu působena bolest a utrpení, nedocházelo k jeho poranění či dokonce usmrcení apod. Právní úprava v této souvislosti chrání nejen zvíře samotné, ale i jeho pána (vlastníka) a jejich vzájemný citový vztah či pouto.“[27] Lze však považovat za nepochybné, že skutečnost, zda jim určité jednání strach či bolest způsobuje, bude problematické prokázat. O to palčivější bude prokazování vzájemných vztahů a citových pout. Vedle výše zmíněného by soukromoprávní jednání, při kterých by ustanovení o věcech byla užita způsobem odporujícím povaze hmyzu jakožto živého tvora, byla považována za zcela neplatná, tj. v rozporu se zákonem dle § 580 odst. 1, případně, je-li to možné, neplatná částečně dle § 576.[28] 

Závěr

Cílem článku bylo zjistit, jaké postavení mají hmyzí zástupci v právu soukromém, a to skrze provedení interpretace pojmu zvířete ve znění občanského zákoníku. Lze konstatovat, že s terminologickými obtížemi výkladu pojmu zvířete (a živočicha) se nepotýká pouze právo veřejné a jeho předpisy na ochranu zvířat, ale také právo soukromé. Problém tkví především ve skutečnosti, že nikdo z odborné veřejnosti není schopen s naprosto jistotou říct, zda hmyz cítí bolest, strach a emoce, a proto je k těmto zástupcům živočišné říše přistupováno zcela specificky. Při výkladu pojmu zvířete jako smysly nadaného živého tvora tak v důsledku výše uvedeného vzniká roztříštěnost názorů, zda tento pojem vykládat doslovně, či jej naopak zúžit či rozšířit. Domnívám se, že v situaci, kdy jsme na pochybách, bychom měli postupovat v souladu s principem předběžné opatrnosti a současně analogicky postupovat jako v situaci, kdy nejsme schopni s to určit, zda je živý tvor rostlinou či zvířetem, a pojem zvíře ve smyslu občanského zákoníku vykládat tak, že pod něj bude zástupce hmyzí říše podřazen.

Z hlediska systematického bylo před konkrétním určením, do kterých kategorií zvířat dle občanského zákoníku hmyz řadit, nutné posoudit, zda je možné předpokládat existenci domestikovaných hmyzích zástupců. Dle současných vědeckých názorů je shoda pouze na jediném domestikovaném zástupci hmyzí říše, lze tak dojít k jednoznačnému závěru, že hmyz bude povětšinou vystupovat v podkategoriích zvířete divokého, tj. jako zvíře žijící na svobodě nebo divoké zvíře zajaté. Současně však může hmyz vystupovat také v kategorii zvířat chovaných, resp. její podkategorii zvířat hospodářských. Zařazení konkrétního živočišného druhu do kategorie vymezené občanským zákoníkem je zcela zásadní, neboť s každou z uvedených kategorií se pojí určitá práva a povinnosti či právní situace. 

Závěrem lze říci, že vhodným krokem do budoucna by bylo zakotvení jednotného pojmosloví a jednotné systematiky či kategorizace zvířat napříč právem soukromým i veřejným, aby nedocházelo k znevýhodňování určitých živočišných druhů na úkor jiných, které nejsou z vědeckého hlediska dostatečně prozkoumané, případně v očích veřejnosti dostatečně populární.

---

[1] Zařazení hmyzích zástupců v klasifikaci živočichů - Nadkmen: Ecdysozoa, Kmen: Arthropoda (členovci), Podkmen: Hexapoda (šestinozí), Třída: Insecta (hmyz)

[2] Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny přiznává ochranu hmyzím zástupcům. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ze své působnosti výslovně bezobratlé vylučuje. Zákon č. 166/1999 Sb., veterinární zákon se zaměřuje na ochranu hospodářských zvířat, mezi které lze označit i některé z hmyzích zástupců. Zákoník č. 40/2009 Sb., trestní zákoník se na hmyzí zástupce vztahuje v závislosti na konkrétní trestný čin.

[3] Včely cítí silné emoce. Jsou pesimistické a trápí se, zjistili vědci [online]. national-geographic.cz. 28. 4. 2018. [cit. 30. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.national-geographic.cz/clanky/vcely-citi-emoce-jsou-pesimisticke-a-trapi-se.html