Rozhovor: Jan Exner – Olympijské hry v Tokiu budou, budou bezpečné a budou skvělé

V dnešním rozhovoru otevřeme pro Právní prostor neobvyklé téma – olympijské hry. I zde najdou právníci své uplatnění. JUDr. Jan Exner, právník Českého olympijského výboru a doktorand na katedře evropského práva PF UK čtenářům přiblíží opatření, se kterými se musí všichni členové Českého olympijského týmu vypořádat před začátkem olympijských her v Tokiu i v jejich průběhu.

Jan Exner
Foto: Pixabay

Jaká je Vaše aktuální pozice v Českém olympijském výboru? 

Aktuálně mám na starosti koordinaci veškerých opatření proti šíření nemoci Covid-19 pro olympijské hry v Tokiu. Moje pozice se oficiálně jmenuje styčný důstojník pro Covid-19 z anglického názvu Covid-19 Liaison Officer. Kolegové mi říkají zkráceně CLO.  

Takže už nemáte na starosti právní agendu?

Mám, ale jinou než dřív. Klasickou právní agendu jsem na ČOV dělal posledních téměř pět let. Na konci minulého roku vedení ČOV projevilo zájem o to, abych se méně věnoval běžným právním věcem jako smlouvám, osobním údajům atd., ale abych se více zaměřil na mezinárodní prvek. Budu analyzovat, co se z právního hlediska děje v mezinárodních sportovních i politicko-ekonomických organizacích a dobrou praxi přenášet do ČOV. Budu se snažit využít právo jako nástroj sportovní diplomacie a ukázat, jakou roli hraje právo v mezinárodních vztazích souvisejících se sportem. Ale než se této roli začnu skutečně věnovat, což bude nejspíš až v září, mám na starost vše okolo koronaviru.

To zní jako zajímavá změna.

Mám z toho radost, protože je mi to blíž a víc mě to baví. Zároveň mám pocit, že takto můžu ČOV přinést větší přidanou hodnotu než v běžné právní agendě. Zároveň je to blíž mému pedagogickému a vědeckému zaměření.

Ale zpět k olympijským hrám. Zde se tedy soustředíte výlučně na opatření proti šíření COVID-19? 

I pro účely olympijských her v Tokiu jsem připravoval některé právní věci, zejména smlouvy pro sportovní svazy, sportovce a členy doprovodu, podobně jako před hrami v Pchjongčchangu. To jsem ale dělal průběžně celý rok, bylo dost času, protože se hry o rok posunuly. V poslední době se ale soustředím jen na koronavirová opatření.  Je toho hodně, ale baví mě to a je to více akční než zajišťování běžného právního servisu. 

Už samotné přesunutí olympijských her na rok 2021 Vám muselo přidělat mnoho práce. 

Ano, museli jsme například ukončit smlouvy se sportovními svazy a uzavřít nové nebo se přizpůsobit novému Světovému antidopingovému kodexu. Velmi zajímavá byla i práce na marketingových smlouvách s našimi partnery. Ty se uzavírají zpravidla na čtyři roky podle olympijského cyklu, který se nyní „rozhodil“. S většinou partnerů se nám povedlo dohodnout na tom, že marketingové plnění související s hrami v Tokiu, které jsme z objektivních důvodů nemohli poskytnout, poskytneme letos.

S jakými konkrétními opatřeními se musíte vypořádat před začátkem olympijských her?

Veškerá opatření vyplývají z tzv. Příručky pro sportovce a členy doprovodu, což je dokument, který vznikl na základě spolupráce odborníků z celého světa a přesně stanoví jednotlivá opatření. Její dodržování je nezbytná podmínka účasti na hrách, není to žádné doporučení. V současné chvíli pracujeme s třetí verzí Příručky a je pravděpodobné, že některá opatření se ještě změní.

V současné chvíli nejvíce řešíme tzv. plány aktivit. Požadavek japonské vlády je takový, abychom za všechny účastníky specifikovali jejich místa pobytu na prvních čtrnáct dní v Japonsku. To znamená, že musíme ve spolupráci se sportovními svazy poměrně detailně naplánovat, kde se sportovci a další členové výpravy budou pohybovat, kde budou bydlet, jakou budou využívat dopravu a jaká sportoviště či jiná místa navštíví. 

Jak to vypadá?

Je to poměrně složitá excelová tabulka, kterou musíme pro každého vyplnit. Pokud to neuděláme, Japonsko nepustí danou osobu do země. Celkem se to týká zhruba 300 lidí. Oříšek spočívá v tom, že to musíme japonské vládě poskytnout měsíc před vstupem toho kterého člověka do Japonska. Jedna z věcí, která tu musí být uvedena, je i přesný čas příletu, ale u některých sportovců stále nevíme, zda vůbec poletí, protože stále probíhají kvalifikační závody. To je třeba případ celého mužského basketbalového týmu.

A jaká jsou další opatření?

Každý účastník her musí 14 dní před odletem monitorovat zdraví. Každý den si musí měřit teplotu, sledovat svůj zdravotní stav a případné příznaky infekčního onemocnění. Pokud nějaké mají, musí mi je hned nahlásit. Před odletem do Japonska musí všichni účastníci absolvovat dva PCR testy. Každý účastník her si taky musí před příjezdem nainstalovat do telefonu dvě aplikace. Do jedné z nich budou muset každý den nahrávat informace o svém zdravotním stavu, druhá je bude upozorňovat na případný kontakt s pozitivně testovanými osobami. 

Takže očkování není na olympijských hrách povinné?

Není, protože by se dle Mezinárodního olympijského výboru jednalo o diskriminaci zakázanou Olympijskou chartou. ČOV ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví zajistil účastníkům her v Tokiu možnost nechat se naočkovat a většina toho využila. Někteří sportovci se však očkovat nenechali, například protože mají obavy z vedlejších účinků vakcíny na zdraví a sportovní výkon. Všechna opatření ale platí bez ohledu na to, jestli je daný člověk naočkovaný, nebo ne.

Jak bude vypadat Vaše působení v průběhu samotných her?

Opět to srovnám s Pchjongčchangem. Tam jsem nejel primárně jako právník, ale jako člen štábu, který tam bude dělat cokoliv pro zajištění co nejlepších podmínek pro sportovce. Práce byla různorodá od administrativy přes zajišťování lístků na soutěže až po tahání matrací. K tomu jsem byl samozřejmě připravený řešit právní věci – případná porušení pravidel, doping, diskvalifikace atd. To se naštěstí nestalo.

V Tokiu to tedy bude jiné? Podíváte se na sportoviště?

Ano, v Tokiu to bude úplně jiné. Moje akreditace zahrnuje i vstup na sportoviště, ale myslím, že na to nebude čas. Nebo tam pojedu řešit nějaký problém, kterých bude doufám co nejméně.

A jaká jsou tedy ta opatření v průběhu her?

Účastníci her si každý den budou měřit teplotu, sledovat zdravotní stav a zapisovat tyto informace do speciální aplikace. Při pobytu v Japonsku budou vždy nosit roušku, s výjimkou závodu, tréninku, jídla, pití a spánku. Samozřejmě musí dodržovat odstup nejméně dvou metrů od sportovců a jednoho metru od všech ostatních a další zásady správné hygieny. Všichni sportovci a členové doprovodu budou také každý den testování na Covid-19. 

Jedno z pravidel také je, že sportovci můžou do Tokia přijet až sedm dní před začátkem soutěží v jejich sportu a musí Tokio opustit dva dny poté, co pro ně soutěž skončí. To znamená, že se nedá pořádně naplánovat ani odlet, protože samozřejmě všem sportovcům přejeme, aby postoupili co nejdál. 

Co by se stalo, kdyby byl někdo ze sportovců pozitivní na COVID-19?

To by byl hrozný průšvih. Testuje se nejprve antigenním testem ze slin. Pokud je pozitivní nebo nejasný, člověk musí na kontrolní PCR test. Pokud ten bude pozitivní, následuje izolace, jejíž délka není přesně daná a bude se lišit případ od případu. Právě v těchto případech spoléháme na tzv. Covid Passport, který připravila Lékařská komise ČOV a kde budou uvedeny všechny informace o zdravotním stavu a Covidu-19, jako výsledky testů, očkování, protilátky atd. Věříme, že tento nástroj přispěje k tomu, aby případná izolace byla co nejkratší a sportovec se mohl co nejdříve vrátit k tréninku a soutěži.

Vedle práce pro ČOV se zároveň se věnujete výuce především evropského práva na Právnické fakultě UK. Jak ve výuce uplatňujete své zkušenosti ze sportovního prostředí?

Myslím si, že sport a právo EU se velmi hezky doplňují a zároveň se vzájemně velmi intenzivně ovlivňují. Sportovní organizace mají svoji spolkovou autonomii, v rámci které si mohou dělat co chtějí, dokud nenarazí na limity stanovené právními předpisy. Unijní právo je jednou z oblastí práva, která stanoví tyto limity a nastavuje tak sportovním organizacím zrcadlo. Soudní dvůr EU již sportovním organizacím několikrát ukázal, že neváhá do jejich autonomie zasáhnout, pokud budou porušovat například pravidla o volném pohybu osob. V poslední době se evropské právo a sport prolínají nejvíce z hlediska soutěžního práva. Z hlediska výuky evropského práva je tedy sport výborná případová studie, na které se dá krásně ukázat, jak systém unijního práva funguje. 

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu