Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR („Rozhodčí soud“) byl jako první jediný na světě příslušným k rozhodování doménových sporů pro spory ohledně doménových jmen .eu. Proč byla tato pravomoc udělena právě Rozhodčímu soudu a kdo mu ji udělil?
To platilo do poloviny roku 2017, kdy druhou licenci pro rozhodování sporů o doménová jména .eu získala Světová organizace duševního vlastnictví – WIPO. Už tedy nejsme jediní, ale opravdu jsme byli historicky první instituce na světě, která rozhodovala spory o domény .eu. Licenci pro rozhodování těchto sporů nám v roce 2006 udělil EURid, nezisková organizace spadající pod Evropskou Komisi, která je v podstatě správcem domény .eu. Za tím stála opravdu tvrdá práce mých předchůdců na Rozhodčím soudě a také poměrně velké investice (muselo být zřízeno online prostředí pro rozhodování sporů ve všech úředních jazycích EU, vytvořeny předpisy pro vedení řízení ve všech jazycích EU a další řada organizačních opatření). EURid stále dozoruje naši činnost, dodržování stanovených pravidel a lhůt.
Jaké další doménové spory řeší Rozhodčí soud a u jakých domén sdílí pravomoc s dalšími světovými rozhodčími institucemi?
Rozhodčí soud dále řeší spory o národní doménu .cz, kterou zastřešuje sdružení CZ.NIC. Spory jsou stejně jako domény .eu rozhodovány v systému alternativního řešení sporů online formou. V České republice jsme jediný poskytovatel tohoto alternativního systému.
V současné době nejvíce rostoucí jsou u Rozhodčího soudu řízení UDRP (Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy) o generické domény (gTLD), jako jsou například .com, .net, .org a řada dalších. Ty zastřešuje celosvětová nezisková organizace ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers). Poskytovatelů UDRP je na světě celkem šest (jeden vznikl začátkem tohoto roku, jedno centrum – Arabské – je v podstatě neaktivní).
Jakými pravidly se řídí rozhodování sporů o .eu doménová jména?
Základem byla Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 733/2002 ze dne 22. dubna 2002 a Nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne 28. dubna 2004 (zavádějící doménu nejvyšší úrovně .eu). Tato nařízení byla podstatně novelizována (č. 733/2002) a zrušena (č. 874/2004) s účinností od 13. října 2022 Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/517 ze dne 19. března 2019. Samotné řízení doménových sporů je pak upraveno Pravidly pro řešení sporů o domény .eu a Doplňujícími pravidly ADR, které vydává Rozhodčí soud ve spolupráci s EURidem.
Jak se tato pravidla liší od pravidel pro spory o česká doménová jména?
Ten rozdíl je opravdu minimální, a to i pokud se jedná o stanovení podmínek, za kterých může dojít ke zrušení a převedení registrace doménového jména ze stávajícího vlastníka na navrhovatele (podávajícího návrh na zahájení řízení o doménové jméno). Samozřejmě největší rozdíl v řízení spočívá v jeho jazyce. V .eu sporech tak vedeme řízení i v řečtině, litevštině nebo i gaelštině. Větší rozdíl v pravidlech představuje UDRP, a to nejen ohledně stanovených podmínek pro převod domény, ale také procesních lhůtách apod. Platí ale, že každé řízení (o generické domény, .eu nebo .cz domény) má svá specifika.
Od roku 2015 jsou platná nová Pravidla pro alternativní řešení sporů o domény .cz, která reagovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu spis. zn. 23 Cdo 3895/2011 ze dne 17. 3. 2013. Toto rozhodnutí označilo dosavadní způsob řešení sporů prostřednictvím rozhodčího řízení za odporující platnému právu. Co konkrétně se Nejvyššímu soudu nelíbilo? Prošla od té doby pravidla upravující tyto doménové spory nějakými dalšími zásadními změnami?
Do roku 2015 (a zmiňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu) se spory o doménová jména rozhodovaly v rozhodčím řízení (samozřejmě se specifiky a vlastními pravidly). Nejvyšší soud odmítl, aby byla rozhodčí doložka uzavírána pouhou veřejnou nabídkou. Proto Rozhodčí soud změnil dosavadní způsob řešení doménových sporů a přešel z rozhodčího řízení k alternativnímu řešení doménových sporů, tak jak jej známe z UDRP, nebo .eu doménových sporů. V rozhodnutích tak lze rozhodovat pouze o převodu nebo zrušení registrace domény, nelze přiznávat náhradu škody, nebo náklady řízení. Pravidla alternativního řešení sporů od té doby žádnou závažnější změnou neprošla. V situaci pandemie COVID jsme ale museli například reagovat na nemožnost doručování písemných zásilek do zahraničí.
Kdy doménové spory nejčastěji vznikají?
Úplně nejčastěji se u nás řeší případy tzv. cybersquattingu. Vzhledem k tomu, že registrace doménového jména je poměrně levná záležitost (i obnovování této registrace), vyplatí se některým spekulantům zaregistrovat doménová jména, která kopírují, nebo se značně překrývají s chráněným názvem velké společnosti, nebo značky. Na takovou stránku pak umístí např. odkazy na reklamy. Pokud při vyhledávání narazíte na takovou stránku a prokliknete se na reklamu, má držitel domény odměnu z toho prokliku. Těží tedy ze zaměnitelnosti svého doménového jména se jménem jiné velké značky nebo společnosti. Vlastníci těchto společností pak často zahajují doménové spory, aby zneužívání svého jména zabránili. Ještě závažnější jsou pak případy kyberkriminality, kdy se vlastník domény snaží na základě záměny z uživatelů získat přihlašovací údaje (např. do internetového bankovnictví), nebo rozesílá podvodné emaily s koncovkou tvořenou názvem domény. Vypadá to pak, že Vám píše někdo oficiálně z dané společnosti.
Kdy může navrhovatel zahájit řízení a čeho se může domáhat?
Zahájit řízení lze v případě, že navrhovatel má práva k názvu obsaženému v doméně (např. ochrannou známku) a může prokázat, že současný držitel neužívá doménu k legitimním účelům (například vyjádření svého názoru na značku, vlastní obchod apod.) nebo si doménu registroval či ji užívá ve zlé víře (v UDRP musí navrhovatel prokázat všechny tyto body). Domáhat se může převodu doménového jména na sebe, nebo zrušení registrace doménového jména (to pak zůstane bez majitele a je dostupné k registraci).
Jaké jsou předpoklady pro to, aby měl navrhovatel ve věci úspěch?
Základem je mít právo k danému označení. Nemělo by se jednat o čistě generická slova nebo označení. Hodně kontroverzní jsou i zkratky chráněných označení. Například trojslabičné domény jsou v současnosti velice populární. V lednu jsem se účastnila aukce doménových jmen, kde se doména add.com prodala za více než 800 tisíc amerických dolarů. V případech takových doménových jmen hraje roli prvenství při registraci. Prokazování nedostatku práv k doméně nebo zlé víry stojí na aktivitě držitele doménového jména. Pokud držitel prokáže, že doménové jméno používá legitimně, je právo přednosti registrace na jeho straně, i když nemá ochranou známku nebo jiné registrované právo k názvu.
Jak nákladné je vedení doménového sporu u Rozhodčího soudu?
Základní otázkou je, o kolik doménových jmen v jednom sporu se v návrhu jedná a zda rozhoduje jeden expert, nebo tříčlenný panel expertů, dle toho se odvíjí výše poplatku. Nejčastější jsou spory do pěti doménových jmen rozhodované jedním expertem (panelistou). Ve sporech o doménová jména .cz je poplatek 34 000 Kč. V UDRP má Rozhodčí soud ze všech poskytovatelů nejnižší poplatky, a to 800 EUR. Pro doménové spory .eu poskytuje EURid v současné době speciální slevu na zahájení řízení, proto zahájení řízení o doménové jméno .eu je do konce tohoto roku zpoplatněno pouhými 100 EUR (standardně činí poplatek 1300 EUR).
Diskuze k článku ()