Příspěvek na toto téma zazní z úst JUDr. Martina Richtera, který se kromě bohaté zkušenosti s praktickým výkonem veřejné správy tématu hojně věnuje i ve své publikační činnosti.
Na letošním ročníku konference PVVS vystoupíte s příspěvkem Trestní odpovědnosti v územní samosprávě a státní správě. Název nasvědčuje tomu, že jste zvolil poměrně široké téma. Co konkrétně v rámci svého příspěvku plánujete odkrýt? Jinými slovy, na co se z Vašich úst můžeme těšit?
Příspěvek bude zaměřen na základní principy, podle kterých je vyvozována trestní odpovědnost v komplikovaných rozhodovacích procesech veřejné správy. Z toho pak logicky vyplynou i konkrétní doporučení, jak k výkonu funkce přistupovat, aby riziko případného trestního stíhání při dobré vůli bylo co možná nejnižší. Kromě toho samozřejmě představím i poslední kauzy, které řešil Nejvyšší soud.
Ve veřejné správě působí politici i úředníci. Na kterou z těchto skupin se zaměříte?
Ani jednu skupinu nemohu v příspěvku ignorovat. Proto v prezentaci narazíme kromě pravidel opatrnosti při rozhodování i na otázky střetu práva a politiky, včetně limitů zásahů justice do politiky.
Jste spoluautorem knihy Trestní odpovědnost v územní samosprávě: komentovaná soudní rozhodnutí, jež obsahuje 57 rozhodnutí NS týkajících se daného tématu. K jakým trestným činům v oblasti veřejné správy dle Vašich zkušeností dochází nejčastěji?
Nejvyšší počet případů se týká hospodaření s veřejným majetkem, zejména se jedná o případy tzv. nevěrné správy. Vysoký je také počet trestních stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby. Jeho vypovídací hodnotu o typu trestné činnosti ale značně zkresluje skutečnost, že zneužití pravomoci je mnohdy spatřováno právě v nevěrné správě.
Proč si myslíte, že tento druh trestné činnosti převažuje nad jinými – např. úplatkářskými – trestnými činy?
Určitý vliv má zřejmě skutečnost, že jiné formy trestné činnosti jsou v územní samosprávě méně obvyklé. Významnou roli však podle mého názoru také hrají praktické obtíže při dokazování závažnější trestné činnosti. Tedy, že v hypotetickém případě korupčního jednání je v praxi výrazně pravděpodobnější prokázání pouze porušení povinnosti při nakládání s veřejným majetkem než zároveň s ním ještě např. přijetí úplatku.
V minulých letech platilo, že odborná veřejnost byla rozpolcená v pohledu na problematiku trestní odpovědnosti osob působících ve volených orgánech územní samosprávy - jedna polovina tvrdila, že stíháme moc, druhá pravý opak. Přetrvává tato názorová bipolarita stále, nebo již diskuze nad touto problematikou spíše utichá?
Zdá se, že obě strany již v této diskuzi vznesly své argumenty, a tak pomalu utichá. Velmi pozitivně hodnotím, že se hlavní účastníci této diskuze, tedy Nejvyšší státní zastupitelství na straně jedné a Česká advokátní komora a Unie obhájců na straně druhé, byli schopni dohodnout na společné snaze situaci zlepšit a uspořádali sérii bezplatných vzdělávacích akcí.
Na jakou stranu se přikláníte Vy? Měly by v této oblasti OČTŘ v postihu na své aktivitě přidat, či spíše polevit?
Ze statistického hlediska se přikláním spíše na stranu orgánů činných v trestním řízení. Několik desítek trestně stíhaných osob nepovažuji za alarmující číslo, obzvláště pokud si uvědomíme, že jen obcí máme v republice více než 6000.
Na druhou stranu v některých konkrétních kauzách mi přijde, že trestní stíhání byla od počátku bezdůvodná. Jedná se ale o výjimky. Jsem přesvědčen, že systém jako celek funguje. Zaměření na hospodářskou trestnou činnost je možná jen příliš mladou specializací trestního práva, než aby v ní nedocházelo k excesům.
Jak již bylo předznamenáno, ve své praxi se hojně zabýváte tématem trestní odpovědnosti ve veřejné správě. Je pro Vás se znalostí této problematiky představitelné, že byste někdy sám kandidoval v komunálních volbách? Pokud ano, učinil byste případně nějaké preventivní kroky – příkladmo pojištění odpovědnosti?
Momentálně žádné takové ambice nemám, ale riziko možné trestní odpovědnosti by mě neodradilo. Ostatně takové riziko hypoteticky podstupujeme v běžném životě každý den, např. když usedneme za volant. A jak vyplynulo z analýzy Nejvyššího státního zastupitelství, statistická pravděpodobnost trestního stíhání v souvislosti s řízením automobilu je dvakrát vyšší.
Kontroverzním tématem je rovněž otázka imunity zastupitelů ÚSC. Měli by být členové přímo volených orgánů územní samosprávy nepostižitelní za hlasování?
Jsem přesvědčen o tom, že je nutné, aby bylo možné vyvodit trestní odpovědnost i za hlasování v orgánech územní samosprávy. Výdaje územní samosprávy byly jen státním rozpočtem odhadnuty na více než 250 miliard Kč. Nedovedu si představit, že by bylo možné o nakládání s veřejným majetkem v takovémto objemu rozhodovat úmyslně protiprávně bez možnosti takové protiprávní jednání trestněprávně postihnout. Stejně tak si ani nedovedu představit, že by bylo v právním státě možné někomu záměrně beztrestně způsobit škodu či újmu při rozhodování územní samosprávy o právech nebo povinnostech soukromých osob.
Jedním ze smyslů trestní odpovědnosti je mj. postih společensky nebezpečných protiprávních činů. Obdobně je tomu s funkcí trestní odpovědnosti v oblasti veřejné správy, avšak s tím rozdílem, že zde silně působí i odpovědnost politická. Bude-li však trestní represe uplatňována příliš přísně, hrozí, že nikdo nebude chtít kandidovat. Není stíhání představitelů veřejné správy v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe z jejího aplikačního i legislativního hlediska? Nepostačovalo by kupř. uplatnění odpovědnosti skrze institut regresu dle zákona č. 82/1998 Sb.?
Máte pravdu, že s trestní represí je nutné nakládat velmi opatrně a že by i hledisko možné politické odpovědnosti mohlo být v konkrétním případě zohledněno. Obecně ale není možné ani u zastupitelů trestní odpovědnost zcela vylučovat.
Při odkazu na institut regresní náhrady škody je pak vhodné si uvědomit, že v případě majetkových dispozic s vysokou hodnotou může náhrada úmyslně způsobené škody ve výši desítek či stovek milionů korun představovat pro zastupitele tíživější následek než trest, který by mu reálně v trestním řízení hrozil. Každý případ je tedy nutné posuzovat individuálně.
Diskuze k článku ()