Rozhovor: Martina Parusová Zímová - Franchising vzbuzuje dojem rychlé expanze a snadno vydělaných peněz Zdroj: Martina Parusová Zímová

Rozhovor: Martina Parusová Zímová - Franchising vzbuzuje dojem rychlé expanze a snadno vydělaných peněz

Franchising je oblíbená forma podnikání, která se u nás objevila již brzy po převratu a v posledních deseti letech zažívá doslova boom. V Česku na podzim působilo 240 konceptů, které živily 20 tisíc lidí. Znamená to i nárůst specifické právní agendy, protože vztahy mezi franchisorem a franchisantem je třeba smluvně podchytit. Specialistkou na franchisové smlouvy je Mgr. Martina Parusová Zímová, LL.M., která se franchisingu věnuje více než osm let nejen jako advokátka v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík, ale také jako členka správní rady České asociace franchisingu.

Mgr. Bc. Klára Švandelíková

Mgr. Bc. Klára Švandelíková

advokátka, členka redakční rady webu Právní prostor.cz

Mgr. Bc. Klára Švandelíková

advokátka, členka redakční rady webu Právní prostor.cz

Co je na franchisovém podnikání z Vašeho pohledu nejzajímavější?

Nejzajímavější je asi to, že franchisant, který si koupí licenci od zkušeného podnikatele-franchisora, je samostatným podnikatelem. Není jeho zástupce ani zaměstnanec, zkrátka není s ním propojen a nese za svoje podnikání vlastní odpovědnost. To vnímám jako velké plus. Z podstaty franchisingu franchisant samozřejmě do určité míry dostává pokyny ke své podnikatelské činnosti prostřednictvím franchisové smlouvy a manuálu, ale jinak má možnosti jako každý jiný samostatný podnikatel. Nemusí však například složitě prozkoumávat trh a analyzovat, zda bude byznys funkční. Franchisanti si totiž většinou kupují něco, co se osvědčilo. Anebo jsou přesvědčeni, že se to osvědčí.

Franchisant je samostatný podnikatel, tedy i v pracovněprávních vztazích vystupuje sám za sebe jako zaměstnavatel, je to tak?

Jde-li o otázky pracovněprávní, franchisor na zaměstnance franchisanta vliv nemá, byť je franchisant povinen zajistit, aby zaměstnanci dodržovali manuál a ustanovení franchisové smlouvy. Narážíte však zřejmě na zajímavé rozhodnutí Americké vládní agentury na ochranu zaměstnanců z loňského roku. Ta u McDonald´s dovodila, že franchisor odpovídá za zaměstnance v pobočkách franchisantů, což je z mého pohledu trochu absurdní. V Čechách, respektive v Evropě, zatím nic podobného nemáme, ale bude dobré sledovat vývoj kolem tohoto rozhodnutí v Americe.

Jde-li o již výše uvedený manuál, jak si jej máme představit, co v něm najdeme?

Jde vlastně o jakousi „kuchařku“, návod, jak podnik provozovat. V souboru informací v podobě knihy nebo datového souboru by měl franchisant najít úplně všechno. Půjde-li tedy například o restaurace, nalezne v manuálu jídelní lístek, recepty, vzorové dokumenty, pokyny jak by měly vypadat propagační materiály, oblečení zaměstnanců nebo jak má být vybavena provozovna. Manuál pojímá zkrátka úplně všechno.

Franchisant je povinen se manuálem řídit. Obsahově by mělo jít o věcný popis franchisového konceptu. Z něj sice vyplývají určité povinnosti, to je zřejmé, ale rámec těchto povinností musí být zakotven ve smlouvě. V manuálu by se tak nemělo objevit například nic o výpovědních lhůtách, poplatcích apod. Franchisor musí mít v rámci rozvoje konceptu možnost jednostranně manuál změnit, byť tyto změny musí být předvídatelné a jejich implementace nesmí znamenat zjevně nepřiměřené náklady franchisanta. Potřeba změn je zcela legitimní a racionální, kdyby franchisor neměl možnost koncept přizpůsobovat potřebám trhu, zaostával by, dál se nerozvíjel.

Jako právník do přípravy manuálu také zasahujete? Předpokládám, že hlavní úlohu hrajete zejména co do franchisové smlouvy.

Při přípravě této smlouvy chceme manuál vždy vidět, neboť je se smlouvou úzce provázán. V ideálním případě by měl klient přijít s manuálem, na základě kterého sepíši smlouvu – dívám se do něj a mohu na něj ve smlouvě odkázat. Pokud manuál nemáme k dispozici, sepíšeme smlouvu pouze na základě informací od klienta. V takovém případě však může nastat ještě jeden problém – v manuálech se občas vyskytují věci, které tam nemají co dělat, a pokud v určitém případě nemám manuál k dispozici, nemůžu klienta na tyto nedostatky upozornit. Setkala jsem se v něm například se stanovením poplatků, které je povinen franchisant platit (což samozřejmě patří do smlouvy, nikoliv do manuálu), nebo s nedovoleným určováním cen.

Přijde mi celkem logické, že franchisové koncepty chtějí dodržovat jednotnou cenovou politiku.

Naráží to však na pravidla hospodářské soutěže. Snažím se klientům vysvětlit, proč ceny smluvně určovat nelze (přičemž se takové ujednání nemůže objevit právě ani v manuálu), a za jakých podmínek lze doporučit ceny, resp. jak nastavit maximální cenu.

S hospodářskou soutěží je obecně při franchisovém podnikání problém. Jedná se o poměrně specifickou právní úpravu, která je pro řadu podnikatelů úplně cizí.

Jako spotřebitel mám pocit, že ceny v jednotlivých provozovnách odpovídají.

Ony ne vždy odpovídají. Když se podíváte na ceny na letišti, jsou jiné, než někde u dálnice. Jako podnikatel-franchisor máte možnost franchisantům ceny doporučit, vysvětlit jim, proč je pro ně výhodné tyto ceny dodržovat, ale jestli „pojedou“ levněji nebo dráž je na nich. Pokud je však franchisový koncept skutečně dobře nastaven a franchisor má vše dobře spočítané, dodržovat doporučené ceny se franchisantovi vyplatí. Provozovny mají například jednotné letáky, ale i na nich se uvádí, že jde o doporučenou cenu. Pokud se franchisant od letáků odchýlí, nemůže být za to franchisorem nijak postižen.

Vzpomněla jsem si na slevové kupony do McDonald´s, to není určování cen?

Přiznám se, že jsem jejich kupony nikdy podrobněji nestudovala. Může se jednat o akci jen pro některou nebo několik provozoven… On každý McDonald´s argumentuje, ale možná si málokdo uvědomuje, že tento fastfoodový řetězec má v Čechách celou řadu vlastních poboček, v nichž samozřejmě ceny určovat lze. Nejsem si proto jistá, jestli ty kupony platí všude.

V pokynech vydaných k nařízení Evropské komise, které se týká vertikálních dohod, jsou výjimky, kdy ceny určovat lze. Příkladem je krátkodobá kampaň, kdy se na trh uvádí nový výrobek. Problémem těchto tzv. pokynů je to, že jde o výkladová pravidla, nejde o právně závazný předpis. V nařízení je naopak již celou řadu let uvedeno, že ceny určovat nelze. V praxi se to příliš nevyužívá a je nutné velice přísně a individuálně posuzovat každou konkrétní situaci. Je otázka, jak by na každý jednotlivý případ reagoval Úřad na ochranu hospodářské soutěže.

Franchisami jsou i podniky, u kterých by mě to ani nenapadlo. Zdá se to jenom mně, nebo jde o skutečný podnikatelský hit posledních let?

Mám pocit, že je dnes franchising částečně zprofanovaný. Když jsem se mu před více než osmi lety začala věnovat, šlo hlavně o koncepty, které k nám přicházely ze zahraničí. Dnes je to zhruba půl napůl, českých konceptů už je možná i o něco více.

Ze své činnosti v České asociaci franchisingu mám někdy pocit, že slovo franchising u českých podnikatelů vzbuzuje dojem rychlé expanze a snadno vydělaných peněz. Setkáváme se s lidmi, kteří volají na Českou asociaci franchisingu a shánějí poradce s tím, že mají skvělou myšlenku – přitom však nemají nic jiného, ani vlastní podnik, ochrannou známku, zpracovaný záměr, prostě nic. A nemají tak franchisantům co nabídnout.

Jaké náklady jsou se začátkem podnikání franchisanta spojeny?

Při vstupu do konceptu se franchisorovi platí nevratný vstupní poplatek, ten bývá nejvyšší. Jde o částku, kterou si franchisant vlastně kupuje vstup do konceptu, zvýšenou o náhradu nákladů franchisora za trénink a vyškolení franchisanta. Franchisant obvykle nese sám náklady na vybavení pobočky. Stává se ale čas od času, že pobočky na své náklady zařizují franchisoři. Takových konceptů je minimum, zpravidla jsou ze zahraničí.

Jak je to naopak se ziskem franchisorů?

Kromě vstupního poplatku se franchisorům průběžně platí ještě další poplatky, které bývají nastaveny různě. Nejčastěji jde o procenta z obratu – a pak je žádoucí si ve smlouvě vydefinovat, co se obratem myslí. Doporučuji průběžné poplatky nevázat pouze na obrat, dobré je stanovit i nějakou minimální částku. Jsou i koncepty, které nemají průběžný poplatek, ale franchisor dosahuje na svůj zisk přes marže. Typicky jde-li o koncept, kam dodává zboží franchisor.

A kdybyste měla na závěr shrnout výhody a nevýhody franchisového podnikání?

Výhoda je jednoznačně rychlejší a levnější expanze franchisora, která přináší stálý příjem. Nevýhodou je existence rizika, že se některý z franchisantů tzv. utrhne ze řetězu a uškodí pověsti celého konceptu. Je proto velmi důležité vybrat si zodpovědného a schopného franchisanta.

Jde-li o franchisanta, výhodou je silný partner, který podnikatelské strasti podstoupil již dříve a franchisant tak může převzít již fungující model. Naopak pro toho, kdo je hodně tvůrčí a má spoustu nápadů, nebude podnikání formou franchisingu asi nejvhodnější.

podnikání rozhovor franchising

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články