Veřejné zakázky v novém - proč, jak a pro koho
Zlepší se radikálně transparentnost při zadávání veřejných zakázek? Pomůže nový zákon malým a středním podnikům se jich účastnit? Budou hrát větší roli při hodnocení necenová kritéria? Či zákon diskriminuje české firmy a již nyní v sobě skrývá korupční potenciál? Tato a další témata diskutovali účastníci letošního VII. ročníku odborné konference OTIDEA k veřejným zakázkám pod názvem „Nový zákon – budiž světlo?“.
Konference, která se letos konala v prostorách pražského Hotelu Ambassador, probíhala pod záštitami mimo jiné ministra vnitra, prezidenta Hospodářské komory ČR či místopředsedy poslanecké sněmovny. Účastníci měli jedinečnou možnost se seznámit s novým zákonem o zadávání veřejných zakázek, jenž vstoupil v účinnost 1. 10. letošního roku, díky příspěvkům a názorům odborníků z veřejné a státní správy, komerčního i neziskového sektoru. Zároveň také mohli sami spoluutvářet a ovlivňovat podobu diskuze – jednak skrze vlastní otázky a postřehy, jednak pomocí elektronického hlasování v průběhu jednotlivých diskuzních bloků.
Úvodním slovem konferenci zahájili Kateřina Koláčková, ředitelka společnosti OTIDEA avz, a Jan Blecha, náměstek pro řízení sekce veřejného investování Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Oba vyzdvihli nové možnosti a příležitosti, které zákon přináší zadavatelům a dodavatelům, Blecha pak zákon ocenil také kvůli jeho ve srovnání se stávající úpravou větší flexibilitě; akcentoval též skutečnost, že se jedná o transpoziční normu evropských směrnic, díky čemuž bude možné se při aplikační praxi snadno inspirovat v zahraničí.
Následný přednáškový blok otevřela svým příspěvkem Danka Bekeová, podpredsedníčka Úradu pre veřejné obstarávanie Slovenské republiky, v němž představila slovenské zkušenosti s novým zákonem o zadávání veřejných zakázek. Nejvíce oceňovala nové definice, které zákon přináší a které doposud chyběly, podrobně popsala též řadu nových zákonných institutů. „Zákon byl publikován ve sbírce v prosinci 2015. K dnešnímu dni jsme vydali více než 300 metodických směrnic, což svědčí o zájmu a snaze zadavatelské a dodavatelské obce tento zákon ovládat,“ dodala Bekeová.
Podrobně představil novou českou úpravu a nejzásadnější změny Pavel Herman, který působí jako poradce ministryně ministerstva pro místní rozvoj a jako předseda expertní skupiny ministerstva k zákonu o zadávání veřejných zakázek. S novými evropskými elektronickými nástroji ESPD (jednotné evropské osvědčení pro zakázky) a eCERTIS (evropský formulář pro prokazování kvalifikace), jejichž cílem je zjednodušení účasti přeshraničních subjektů ve veřejných zakázkách, účastníky seznámil Jaroslav Kračún z Generálního ředitelství Evropské komise pro vnitřní trh, průmysl a podnikání.
Na přednášky navázala první z diskuzí, která se zabývala problematikou hodnocení nabídek, především se zaměřením na necenová kritéria. V úvodu bloku se o své zkušenosti, kdy do hodnocení byly zahrnuty i zkušenosti projektanta a jeho týmu, podělil Martin Hadaš, vedoucí odboru veřejných zakázek na rektorátu Masarykovy univerzity. Poté přišel čas na první z hlasování účastníků konference – otázkou bylo, jak vnímají novou povinnost vícekriteriálního hodnocení zakázek. Nadpoloviční většina, stejně jako účastníci diskuze, tuto skutečnost vítá, avšak za předpokladu, že bude zajištěna ze strany státu kvalitní metodika a podpora, ta však nyní podle Kateřiny Koláčkové z OTIDEA chybí. Diskutující se též zabývali předběžnými průzkumy trhu: „Bez průzkumu trhu bychom zakázku nevypsali. My máme tento proces již formalizovaný, máme standardní podklady, které se už upravují podle dané zakázky,“ poznamenala Alena Ševčíková, vedoucí oddělení nákupu a veřejných zakázek z Nemocnice Nové Město na Moravě. „Zadavatelé by se neměli bát vyhledat pomoc, a to jak přímo u dodavatelů, tak i v rámci např. odborných seminářů a workshopů,“ uzavřel Jiří Špalek ze společnosti PROEBIZ.
Odpolední blok zahájila viceprezidentka Hospodářské komory ČR Irena Bartoňová Pálková, která představila pohled podnikatelů na nový zákon. Ačkoli zmínila některá pozitiva v podobě snížení administrativní zátěže a rychlejší vracení jistot, problematickým v nové úpravě shledávala především řešení poddodavatelů, chybějící kvantitativní kritéria pro mimořádně nízkou nabídkovou cenu a novinku v podobě tzv. selfcleaningu, přičemž jeho konkrétní nastavení má podle ní „korupční potenciál“. Následná diskuse se zabývala změnami v procesu otevírání a posouzení nabídek, všichni zúčastnění ocenili novou možnost změnit pořadí fáze hodnocení a posuzování nabídek. „Myslím, že by to mohlo vést k usnadnění procesu zadávání, avšak obávám se toho, že se zadavatel dostane do určitého cyklu ve chvíli, kdy vítězný dodavatel nebude schopen své materiály doložit,“ poznamenala Dagmar Lešenarová, odbornice na veřejné zakázky ze společnosti OTIDEA.
Po přestávce bylo otevřeno téma Národního elektronického nástroje (NEN), nové aplikace ministerstva pro místní rozvoj, určené pro elektronické zadávání veřejných zakázek a koncesních řízení, kterou představil Stanislav Bogdanov, ředitel odboru elektronizace veřejných zakázek a koncesí na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR. Ostatní diskutující jej vnímali spíše rezervovaně. „Uživatelské prostředí je pro mne velmi nepřívětivé a komplikované. Některé věci jsou podle mne nelogické,“ hodnotila Dagmar Růžičková, ředitelka odboru ekonomiky a administrativy Národního divadla. „Běžný uživatel není schopen práci s NEN intuitivně zvládnout. Bez odborného školení si neporadí,“ dodala Zuzana Šenoldová, projektová manažerka veřejných zakázek společnosti OTIDEA. Řeč přišla také na blížící se konec systému Elektronických tržišť a možnost přenosu dat mezi systémy.
Závěrečný diskuzní blok konference se zabýval trestněprávní odpovědností ve veřejných zakázkách, téma otevřel advokát Jakub Blažek, který se mu věnuje ve své praxi i publikační činnosti. Zmíněny byly též nedávné medializované kauzy, týkající se zadávání veřejných zakázek. Velkým tématem v této souvislosti byla otázka, kdo je nositelem odpovědnosti a kdo by měl být případně trestně stíhán – zdali úředník, či volený zastupitel, případně členy rady a starosta. „Každý je odpovědný za své jednání, naučte se říkat ne. Pokud jste přesvědčeni, že je něco špatně, oznamte to svým nadřízeným. Žádná pracovní pozice nestojí za to, aby vás zavřeli,“ uzavřel František Kotalík, specialista na veřejné zakázky a bývalý ředitel legislativního odboru Magistrátu hl. m. Prahy.
Další články
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
Když neselže součást, ale jejich propojení: Kdo odpovídá za škodu?
Tradiční odpovědnost za škodu hledá vadný výrobek, porušenou povinnost a příčinu následku. Propojené systémy však mohou vytvořit újmu, přestože každý samostatně splní svou technickou specifikaci. Problém pak nevznikne uvnitř jedné černé skříňky, ale ve vztazích mezi několika nástroji.
Protinávrh společníka na valné hromadě s.r.o. v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“) poměrně podrobně upravuje svolání a průběh valné hromady společnosti s ručením omezeným. Mimo jiné stanoví, že součástí pozvánky na valnou hromadu musí být návrh usnesení, o kterém má valná hromada rozhodovat.
CRA versus NIS2: produktová kybernetická bezpečnost a bezpečnost organizace – kde se režimy překrývají a jak do nich vstupuje AI Act?
Kybernetická bezpečnost už v Evropské unii nestojí na jednom předpisu. Vedle NIS2, která dopadá na bezpečnost regulovaných organizací a služeb, přináší Cyber Resilience Act (dále jen „CRA“) samostatný režim pro produkty s digitálními prvky uváděné na evropský trh. U některých produktů se navíc přidává AI Act. Pro organizace proto bude klíčové nejen určit, který předpis na ně dopadá, ale také správně rozlišit jednotlivé role, povinnosti a oznamovací režimy a tam, kde je to možné, propojit jejich plnění do jednoho funkčního systému.



