Vnitřní oznamovací systém v návrhu zákona o ochraně oznamovatelů

Základem nové právní úpravy whistleblowingu, která je ve formě návrhu zákona o ochraně oznamovatelů aktuálně projednávána v Poslanecké sněmovně, má být vnitřní oznamovací systém.

advokát, Rödl & Partner
Whistleblower, ochrana.
Foto: Pixabay

Vládní návrh zákona o ochraně oznamovatelů počítá v souladu s požadavky evropské Směrnice (EU) 2019/1937 s oběma základními kanály pro oznamování, tj. s oznamováním prostřednictvím interních kanálů pro oznamování (interní oznamování), jakož i s oznamováním prostřednictvím externích kanálů (externí oznamování), když interní oznamování je směrnicí i návrhem zákona jednoznačně preferováno[1].

Vnitřní oznamovací systém tak, jak je upraven v ustanoveních § 8 a násl. návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, má přitom plnit funkci interního kanálu pro oznamování ve smyslu článku 7 a násl. Směrnice. Lze jej definovat jako soubor postupů a pravidel stanovených pro interní podávání oznámení, který splňuje podmínky stanovené zákonem a jež umožňuje oznamovateli podat oznámení o protiprávním jednání přímo v rámci organizace. Vedle toho vnitřní oznamovací systém představuje současně i takové interní prostředí, které umožňuje posuzovat důvodnost oznámení a přijímat další následná opatření.    

Požadavky na důvěrnost a ochranu totožnosti oznamovatele

Základní podmínkou pro to, aby byl vnitřní oznamovací systém jako interní kanál pro oznamování skutečně reálně fungujícím primárním kanálem pro oznamování protiprávního jednání je to, že zaměstnanci dané organizace a další v úvahu připadající oznamovatelé (členové orgánů právnické osoby, stážisté, dodavatelé apod.) budou mít v takový interní kanál potřebnou důvěru. 

Tato důvěra se přitom musí týkat jak věcné stránky interních postupů, tj. že skutečně dojde k řádnému a objektivnímu prošetření oznámení, tak i splnění formálních požadavků, zejména, že bude důsledně zajištěna důvěrnost oznamování a ochrana totožnosti (identity) oznamovatele a třetích osob.

Z hlediska požadavku na zajištění důvěrnosti se má na mysli, že postupy pro interní oznámení musí umožňovat nejen zcela důvěrné přijímání oznámení, ale současně i jejich důvěrné prošetřování (posuzování důvodnosti). V tomto směru přitom primárně jde o vhodné organizační a technické řešení interního kanálu včetně s ním spojené komunikace, a to jak komunikace mezi organizací a oznamovatelem, tak i komunikace osob pověřených k prošetřování oznámení. Neméně významným úkolem však rovněž je výběr vhodné osoby anebo organizačního úseku (oddělení, odboru apod.), které budou určeny jako příslušné pro přijímání oznámení a následných opatření.       

Ochrana totožnosti oznamovatele a třetích osob v rámci vnitřního oznamovacího systému zahrnuje následující složky:

  • utajení identity oznamovatele a zákaz zveřejnění jakýchkoli informací o jeho identitě mimo interní systém;
  • ochrana osobních údajů oznamovatele dle dotčených právních předpisů, zejména GDPR;
  • ochrana identity a osobních údajů oznámením dotčených osob, prostředníků a třetích osob;
  • zabránění přístupu jakýchkoli neoprávněných osob do interního systému;
  • důvěrnost a utajení všech informací, které jsou předmětem oznámení.

Povinné subjekty a vnitřní oznamovací systém    

Návrh zákona o ochraně oznamovatelů taxativně vymezuje okruh organizací, které jsou povinny ze zákona zavést vnitřní oznamovací systém, a označuje je jako tzv. povinné subjekty.  V tomto směru mají mít povinnost zavést vnitřní oznamovací systém podle § 8 odst. 1 návrhu zákona následující subjekty: 

  • veřejný zadavatel podle zákona o zadávání veřejných zakázek, a to s výjimkou obcí s méně než 5 000 obyvatel; to neplatí u obcí s rozšířenou působností;
  • zaměstnavatel, který v uplynulém kalendářním čtvrtletí zaměstnával v průměru nejméně 25 zaměstnanců; 
  • orgán veřejné moci vykonávající působnost v oblasti správy daně z příjmů právnických osob nebo správy odvodu za porušení rozpočtové kázně;
  • orgán veřejné moci vykonávající působnost a osoba vykonávající činnost v oblasti civilního letectví, námořní dopravy, odvětví ropy a zemního plynu v pobřežním moři; 
  • osoba oprávněná poskytovat nebo zprostředkovávat spotřebitelský úvěr;
  • zaměstnavatel, který je osobou vykonávající činnost na kapitálovém trhu, investiční společností nebo investičním fondem, pojišťovnou nebo zajišťovnou nebo osobou oprávněnou ke zprostředkování pojištění nebo zajištění.

Podle § 29 návrhu zákona přitom mají shora uvedené povinné subjekty za povinnost zavést vnitřní oznamovací systém ve lhůtě do 31. března 2022, přičemž s účinností nového zákona se stále počítá v souladu s požadavkem Směrnice (EU) k datu 17. prosince 2021. Pokud by tomu nakonec skutečně tak bylo, měly by povinné subjekty k zavedení vnitřního oznamovacího systému prakticky jen o něco více než tři měsíce, což je z hlediska praktické realizace velmi krátká doba. 

Obecně ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 návrhu zákona o ochraně oznamovatelů platí, že povinný subjekt spravuje a provozuje vnitřní oznamovací systém sám (vlastními zaměstnanci) anebo může vedením vnitřního oznamovacího systému pověřit třetí (externí) osobu, přičemž tato osoba může vést vnitřní oznamovací systém i pro více subjektů. Tím však není nijak dotčena odpovědnost povinného subjektu za plnění všech povinností stanovených v § 9 návrhu zákona.

Určitou možnou výhodu a zjednodušení poskytuje vybraným povinným subjektům s počtem do 249 zaměstnanců návrh zákona tím, že jim umožňuje vnitřní oznamovací systém sdílet, avšak opět s tím, že není dotčena jejich odpovědnost za plnění povinností podle § 9 cit. návrhu zákona. Sdílením vnitřního oznamovacího systému se přitom rozumí i „sdílení“ příslušné osoby.          

Jak již bylo konstatováno, tak povinnosti, které jsou pro vybrané povinné subjekty spojeny s vnitřním oznamovacím systémem, jsou stanoveny v § 9 návrhu zákona o ochraně oznamovatelů. Výchozí povinností v tomto směru je určení tzv. příslušné osoby, která vykonává práva a povinnosti v souvislosti s přijímáním oznámení a posuzováním jejich důvodnosti. Na to pak navazují i další základní povinnosti, kterými jsou provedení organizačních opatření k umožnění podávání oznámení, opatření k tomu, aby se s oznámením mohla seznámit pouze příslušná osoba, a v neposlední řadě i informování oznamovatele o průběhu a výsledcích posouzení důvodnosti oznámení příslušnou osobou (tj. „poskytnutí zpětné vazby“ ve smyslu čl. 5 bod 13) Směrnice).    

Činnost a úkoly příslušné osoby

Klíčovou úlohu v rámci vnitřního oznamovacího systému má dle návrhu zákona o ochraně oznamovatelů příslušná osoba. Příslušná osoba, která je určena povinným subjektem k zajišťování a spravování vnitřního oznamovacího systému, přitom podle § 11 odst. 1 návrhu zákona o ochraně oznamovatelů plní následující úkoly a povinnosti:

  • přijímá a posuzuje důvodnost oznámení učiněného prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému; 
  • navrhuje povinnému subjektu opatření k nápravě nebo předejití protiprávnímu stavu v návaznosti na podané oznámení; 
  • zachovává mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděla při výkonu své činnosti, a to i po jejím ukončení, pokud zákon nestanoví jinak;
  • postupuje při výkonu své činnosti podle tohoto zákona nestranně;
  • plní pokyny povinného subjektu, s výjimkou případu, kdy by tyto pokyny měly mařit výkon její činnosti podle tohoto zákona.   

V tomto směru je významné, že návrh zákona poskytuje příslušné osobě i určitou formu právní nezávislosti na povinné osobě, a to jak shora popsanými požadavky na „nestrannost“ příslušné osoby a výjimkami z obecné povinnosti plnit pokyny povinného subjektu, tak i výslovným zákazem jakéhokoli postihu příslušné oosby za řádný výkon její činnosti podle zákona.   

Návrh zákona mj. upravuje v ustanovení § 12 postup příslušné osoby po podání oznámení. Prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému lze oznámení o protiprávním jednání učinit ústně či písemně, přičemž pokud o to oznamovatel požádá, tak je příslušná osoba povinna oznámení přijmout v přiměřené lhůtě i osobně, nejdéle však do 30 dnů.  

Příslušná osoba je povinna přijetí oznámení potvrdit do 7 dnů ode dne jeho přijetí, a to s určitými malými výjimkami. Posoudit důvodnost oznámení a informovat oznamovatele o výsledcích posouzení je příslušná osoba povinna do 30 dnů ode dne přijetí oznámení. Tuto lhůtu lze přitom ve skutkově nebo právně složitých případech opakovaně prodloužit až o 30 dnů, nejvýše však dvakrát. Z toho vyplývá, že maximální možná lhůta pro posouzení důvodnosti oznámení a informování oznamovatele činí celkem činí 90 dnů.     

V rámci prošetřování oznámení, které návrh zákona označuje jako „posuzování důvodnosti oznámení“, není příslušná vázána pokyny povinného subjektu. Za účelem plnění těchto úkolů je příslušná osoba oprávněna požadovat od zaměstnanců daného povinného subjektu potřebnou součinnost, jakož i poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se ke skutečnostem uvedeným v oznámení. 

Pokud je oznámení vyhodnoceno jako důvodné, tak příslušná osoba povinnému subjektu navrhne opatření k předejití nebo nápravě zjištěného protiprávního stavu. Povinný subjekt je pak povinen o přijatých opatřeních neprodleně informovat příslušnou osobu, která o nich bez zbytečného odkladu vyrozumí oznamovatele. V případě, že oznámení není vyhodnoceno jako důvodné, tak příslušná osoba bez zbytečného odkladu o tom vyrozumí oznamovatele a současně jej poučí o právu podat oznámení u orgánu veřejné moci.


[1] Srov. vl. návrh zákona o ochraně oznamovatelů, sněmovní tisk 1150, dostupné: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&T=1150, a směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie, dostupné: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32019L1937

Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články