Zákon o zadávání veřejných zakázek a předcházení korupci
Dne 29. dubna 2016 vstoupil v platnost nový zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, který nabyl účinnosti 1. října 2016 (dále jen „ZoZVZ“). Zákon implementuje do českého právního řádu nové evropské směrnice o zadávání veřejných zakázek a koncesí. Proces zadávání je, stejně jako v předchozí a současné úpravě, postaven na principech rovného zacházení, zákazu diskriminace, přiměřenosti a transparentnosti a předcházení střetu zájmů.
Český zákonodárce se navíc v kontextu českého právního a podnikatelského prostředí snaží reagovat na mediálně známé situace, kdy se o veřejné zakázky uchází a tyto zakázky získávají společnosti s neznámou majetkovou strukturou, za kterými se často skrývají politicky exponované osoby.
Jistý pokus o postih uvedených případů můžeme nalézt již v dosavadním zákoně o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“). Tento pokus má formu ustanovení § 68 odst. 3 ZVZ, dle kterého musí být součástí každé nabídky i seznam statutárních orgánů uchazeče nebo členů statutárního orgánu, kteří byli v posledních třech letech v pracovním poměru k zadavateli, seznam akcionářů společnosti (je-li uchazeč akciovou společností), kteří drží více než 10% akcií uchazeče, a prohlášení uchazeče o tom, že v souvislosti s veřejnou zakázkou neuzavřel a neuzavře kartelovou dohodu. Tento pokus se nicméně zcela minul účinkem a důvod je evidentní. Seznam akcionářů předložený uchazečem totiž může zadavatele informovat o tom, že uchazeč má dva akcionáře, jedním z nich je společnost se sídlem na Kypru a druhým je společnost se sídlem na Britských panenských ostrovech, nebo naopak z něj může vyplynout, že akcionářem je významný lobbista. Tak jako tak, předložením požadovaného seznamu uchazeč splnit svoji povinnost a zadavatel nemá právo uchazeče vyloučit ze zadávacího řízení. Totéž platí o seznamu členů statutárního orgánu, kteří byli v pracovním poměru k zadavateli. Předložením seznamu, i kdyby jeho obsahem bylo sdělení, že všichni členové statutárního orgánu byli dříve zaměstnanci zadavatele, byla povinnost splněna a zadavatel uchazeče nemůže vyloučit ze zadávacího řízení. Je tedy zjevné, že dosavadní zákon neposkytoval dostatečnou ochranu před korupčním jednáním.
Nový ZoZVZ jde v tomto ohledu o něco dále. V první řadě v § 104 odst. 2 stanoví, že zadavatel bude povinen od vybraného uchazeče (tedy od toho, který předložil nejvýhodnější nabídku), který je právnickou osobou, požadovat jako podmínku pro uzavření smlouvy identifikační údaje všech osob, které jsou jeho skutečným majitelem (ve smyslu zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu) a předložení dokladů prokazujících vztah uvedených skutečných majitelů ke společnosti. Skutečným majitelem je podle tohoto zákona fyzická osoba, která je na konci vlastnického řetězce a/nebo které plynou příjmy z činnosti takové osoby (např. je jí vyplácen zisk, a to i když není akcionářem společnosti). Zadavatel je povinen tyto informace přezkoumat, a pokud zjistí, že osoba skutečného majitele mohla vést ke střetu zájmů, je povinen takového vybraného uchazeče vyloučit ze zadávacího řízení.
Zadavatel bude oprávněn vyloučit účastníka řízení rovněž v případě, kdy na základě věrohodných informací získá důvodné podezření, že účastník uzavřel s jinými osobami v souvislosti s veřejnou zakázkou kartelovou dohodu. Zadavatel nebude povinen prokázat, že taková dohoda skutečně uzavřena byla, bude však povinen doložit, že existují věrohodné informace, které takové podezření zakládají.
Současně ZoZVZ stanoví, že je-li uchazeč akciovou společností, může být zadavatelem vyloučen také tehdy, nemá-li vydány výhradně zaknihované akcie. Pokud by takový uchazeč byl vybrán, je stanovena dokonce povinnost takového účastníka vyloučit ze zadávacího řízení. Jinými slovy, akciová společnost s listinnými akciemi se může zadávacího řízení zúčastnit, nemůže jej však vyhrát. To ale platí pouze pro akciové společnosti nebo pro společnosti s obdobnou právní formou (například evropskou společnost) se sídlem na území České republiky. Je-li vybraným dodavatelem akciová či obdobná společnost se sídlem v zahraničí, je zadavatel povinen požádat takovou osobu o předložení seznamu akcionářů, kteří drží více než 10 % akcií, s uvedením zdroje, z něhož údaj o velikosti podílu vychází.
Z uvedeného vyplývá, že česká akciová společnost účastnící se zadávacího řízení musí mít zaknihované akcie, ačkoliv nemusí zadavateli prokazovat vlastnickou strukturu, s výjimkou identifikace skutečných vlastníků společnosti, kteří však nemusejí být jejími přímými akcionáři. Zahraniční akciová společnost naopak může mít akcie v jakékoliv podobě či formě, ale kromě skutečných vlastníků musí identifikovat také akcionáře s více než 10 % akcií. Důvod tohoto rozdílného přístupu není úplně jasný a je otázka, zda sama tato úprava neporušuje princip rovného zacházení a zákaz diskriminace, příslušná ustanovení jsou však součástí platného zákona a je nutné s nimi počítat.
České akciové společnosti, které se po 1. 10. 2016 chtějí účastnit veřejných zakázek, musí mít tedy výhradně zaknihované akcie. Změna podoby akcií z listinných na zaknihované obnáší především změnu stanov rozhodnutím valné hromady ve formě notářského zápisu, zveřejnění tohoto rozhodnutí dálkovým přístupem včetně lhůty, ve které mají akcionáři odevzdat listinné akcie (min. 2 měsíce) a podání žádosti centrálnímu depozitáři cenných papírů o zaknihování akcií. V závislosti na počtu a struktuře akcionářů může tento proces trvat až několik měsíců a akciové společnosti by tedy neměly s procesem zaknihování akcií příliš otálet.
Celkově však zákonodárci nelze upřít snahu předcházet korupci a střetu zájmů při zadávání veřejných zakázek. Zda bude tato snaha úspěšnější než v případě dosavadního zákona ukáže čas.
Další články
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (2. část)
Zavádění umělé inteligence ve velké české nemocnici ukazuje, že realita má k bezhlavému nadšení daleko a naráží na přísnou regulaci. Praktické zkušenosti z compliance projektu odhalují rizika spojená s neoficiálním využíváním AI nástrojů a chybějící interní správou. Ukazuje se tak, že bezpečné zavádění AI se neobejde bez jasné strategie, auditů a kontinuálního vzdělávání zaměstnanců.
Digitální klon zemřelého člověka: Právní limity simulace identity po smrti
Představme si, že po smrti blízkého člověka přijde rodině zpráva z chatovací aplikace. Není to starý e-mail ani automatická vzpomínka ze sociální sítě.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.
Prediktivní analytika při správě daní
Daňová kontrola byla dlouho vnímána především jako nástroj zpětného ověření. Správce daně posuzoval, zda daňový subjekt v minulosti správně přiznal daň, zda doložil rozhodné skutečnosti a zda jeho tvrzení odpovídá realitě. Tento model má své pevné místo i v budoucnu. U části daňových rizik však naráží na praktický limit: pokud správce daně reaguje až ve chvíli, kdy je škoda způsobena, může být její náprava obtížná, ne-li fakticky nemožná.




