Zápisky z bezkorupčních cest

V rámci právní poradny, kterou provozuje Oživení již pátým rokem, jsme se rozhodli komunikovat s aktivními občany a zastupiteli i jinak než z pohodlí naší kanceláře. Letos poprvé jsme na jaře a na podzim cestovali po republice a snažili se pomoci přímo na místě.

právník, Oživení, o. s.
Foto: Shutterstock

Společně s advokátem spolupracujícím s Oživení jsme jeli na místa, kam nás pozvali lidé, které znepokojuje dění v jejich obci nebo chtějí něco změnit k lepšímu. S podzimní mobilní právní poradnou jsme od pondělí 12. října do pátku 16. října 2015 najezdili více jak 1000 km! Zkušenost je to skvělá a v tomto textu bychom chtěli shrnout to, s jakými problémy jsme se setkali nejčastěji.

Nejprve je třeba říci, že základním ukazatelem toho, jak zastupitelstva fungují, je schopnost komunikace mezi opozičními a koaličními zastupiteli navzájem, resp. mezi radnicí a občany. V obcích, kde si opozice a koalice nedokáže přijít na jméno, je často každá rada marná. Bohužel.

Vůbec nejčastějším dotazem je pak něco ve smyslu: „Mohou si toto (na radnici) vůbec dovolit?“ Otázka míří na právo na samosprávu, které vychází především z čl. 101 Ústavy ČR, z Evropské charty místní samosprávy a ze zákonů o územních samosprávách. Právo na samosprávu je zásadní pro pochopení fungování samosprávných celků vůbec. Zahrnuje v sobě totiž i právo na přijímání hloupých, nekvalitních a neodůvodněných rozhodnutí. Toto způsobuje často velké zklamání tazatelů, kteří doufají, že jim poradíme, jak nějaké špatné rozhodnutí zvrátit. S těmi však často nelze nic dělat.

Na podzimní Bezkorupcetour jsme měli možnost navštívit jak malé obce, tak statutární města. Zastupitelé a aktivní občané ve všech městech měli jedno téma společné, a to právo na informace. Byť v podstatě všichni, se kterými jsme se setkali, již znali zákon o svobodném přístupu k informacím nebo právo zastupitele na informace, zajímali se především o rozsah tohoto práva. Informovali jsme tedy zejména o tom, jak o informace efektivně žádat a prosadit se proti odporu z radnice. Pro zastupitele pak bylo velice užitečné vědět o rozsudku Nejvyššího správního soudu, který určil zákon o svobodném přístupu k informacím jako subsidiární procesní normu k právu na informace podle zákona o obcích. To znamená, že pokud se zastupitel k informaci nedostane, může využít odvolání, stížnosti nebo správní žaloby podle zákona o svobodném přístupu k informacím, byť s tímto výslovně zákon o obcích nepočítá.

právem na informace souvisely i časté dotazy v menších obcích na zápisy z jednání zastupitelstev. Obzvláště v obcích, kde se dostávají jejich představitelé do častých sporů, je zápis ze zastupitelstva brán jako stěžejní dokument pro zachycení dění v obci. Zákonná úprava je však velice minimalistická a záleží hlavně na vůli obce, jak kvalitní zápisy bude produkovat. Snažili jsme se tedy šířit zejména příklady dobré praxe a dodávat argumenty pro opoziční zastupitele, aby se jim podařilo změnit přístup k tvorbě zápisů.

Souvisejícím tématem a evergreenem opět všech obcí bylo téma radničních periodik. „Kdyby byla realita taková, jak popisuje ten náš plátek, žili bychom v ráji!“ řekl nám jeden nespokojený opoziční zastupitel. Názory na to, „čí“ radniční periodikum je a komu slouží, se budou ještě mezi politiky nějakou dobu vyvíjet. To nám potvrdila i veřejná debata v Olomouci, kterou jsme vedli na toto téma. Nicméně od novely tiskového zákona by se situace mohla zlepšovat.[1]

Problémem větších obcí byla problematika městských společností. Pro občany a opoziční zastupitele je to opět problém přístupu k informacím. Dozvěděli jsme se, že dokonce ani členové kontrolního výboru zastupitelstva se prý často nemohou dostat k informacím týkajícím se společností, které mají z titulu své funkce kontrolovat. V tomto případě bylo třeba zmínit, že i městské společnosti podléhají zákonu o svobodném přístupu k informacím, tj. každý zastupitel má právo si tyto informace vyžádat (byť se to představitelům těchto společností často nemusí líbit).

U městských společností panuje v našem právním řádu poněkud vakuum a je zde potřeba řídit se jak soukromoprávními (zejména zákon o obchodních korporacích a občanský zákoník) tak i veřejnoprávními předpisy (hlavně zákony o územně samosprávných celcích, ale i např. zákon o rozpočtovém určení daní). K této problematice Oživení vytvořilo manuál, ve kterém nabízíme naše řešení, jak by mohly městské společnosti fungovat. O manuál byl mezi zastupiteli značný zájem (manuál je k dispozici online zde).

Podzimní Bezkorupcetour byla skutečně plná překvapení a přes deštivé podzimní počasí jsme si ji velice užili. Díky zájmu lidí o návštěvu, který jsme nemohli zcela uspokojit, a entusiasmu těch, které jsme navštívili, jsme se znovu ujistili, že tento typ projektu má smysl. Končíme tedy s pocitem optimismu, že je v naší zemi stále dostatek nadšených, vynalézavých a zarputilých občanů a zastupitelů, kteří chtějí svou obec posunout vpřed.


[1] K tomu jsme se v Oživení snažili přispět i projektem hlasnatrouba.cz, který snad dostatečně prokázal, jak moc jsou periodika užívána k sebeprezentaci vedení radnice. Stejně tak se snažíme vytvořit příslušnou judikaturu k novým institutům v tiskovém zákoně, které dávají zastupitelům nově nárok prosadit svůj příspěvek do periodika soudní cestou (viz § 11a tiskového zákona).

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články