Ostatní | Dmytro Krasovskyj | 21.01.2019

Zastavení exekuce pro nevykonatelnost exekučního titulu Zdroj: Shutterstock

Zastavení exekuce pro nevykonatelnost exekučního titulu

Obecně existují dva způsoby vedoucí k ukončení exekučního řízení. Jedním z nich je splnění uložené povinnosti a tím druhým je zastavení exekuce. Naše právní předpisy znají několik důvodů pro zastavení exekuce a v tomto článku bych se chtěl soustředit právě na jeden z těchto důvodu, a to na právní institut zastavení exekuce pro nevykonatelnost exekučního titulu.

Dmytro Krasovskyj

Dmytro Krasovskyj

právní asistent, Šafra & partneři s.r.o., advokátní kancelář

Dmytro Krasovskyj

právní asistent, Šafra & partneři s.r.o., advokátní kancelář

Neplní-li povinný povinnost uloženou mu exekučním titulem, oprávněný může podat exekuční návrh pro vymožení takového plnění. Aby mohlo být nařízeno exekuční řízení, je třeba mít k dispozici vykonatelný exekuční titul. Vykonatelným exekučním titulem je takový titul, který je vykonatelný jak po formální tak i materiální stránce. 

Ke splnění materiální stránky exekučního titulu je nutné, aby takový titul obsahoval především určité, přesné a srozumitelné označení oprávněného a povinného, rozsah a obsah povinnosti. Jestliže oprávněný a povinný nejsou označení zákonem stanoveným způsobem, ale je možné z rozhodnutí dovodit, komu je ukládána povinnost plnit a kdo má právo na plnění, stále se jedná o srozumitelné označení oprávněného a povinného. Není-li možné z výroku rozhodnutí dovodit tyto náležitosti, soudy dovodily, že takový exekuční titul není vykonatelný[1]. V knize „Zastavení exekuce“[2] autor uvádí, že můžeme rozdělit materiální stránku vykonatelnosti na materiální stránku vykonatelnosti v „užším smyslu“ a„širším smyslu“. V „užším smyslu“ se jedná o výše popsané skutečnosti, tedy že musí být objektivně zřejmé, jaká konkrétní povinnost má být vynucena, které osoby jsou oprávněné a které povinné. Dále z exekučního titulu v „širším smyslu“ musí vyplývat, že uloženou povinnost lze provést zákonem stanoveným způsobem a především musí být také stanovena jednoznačná lhůta pro splnění povinnosti, a to buď v samotném exekučním titulu, nebo tato lhůta musí jednoznačně plynout ze zákonných ustanovení. Nesplňuje-li titul, byť jedinou, z těchto náležitosti, jedná se o vadný a tudíž nevykonatelný exekuční titul.

Formální stránku vykonatelnosti můžeme rozdělit na „formálně-obsahovou složku“ a „formálně-časovou složku“.[3] Z hlediska „formálně-obsahové složky“ titul musí mít náležitosti veřejné listiny. Mezi takové náležitosti například patří vyznačení soudu a konkrétního soudce, který jej vydal, dále nesmí chybět podstatná část rozsudku a rozsudek musí být soudcem podepsán. Obecně lze říci, že „formálně-časová složka“ vykonatelnosti je splněna, pokud uběhla lhůta pro splnění povinnosti a exekuční titul nabyl právní moci, tedy jedná se o okamžik, kterým se exekuční titul stal procesně dospělým. Jednotlivé typy exekučních titulů nabývají vykonatelnosti uplynutím lhůty stanovené v samotném rozhodnutí nebo uplynutím lhůty, jež vyplývá z právních předpisů, na základě kterých byl exekuční titul vydán. Dále exekuční titul musí být řádně doručen. Řádně doručeným je takový titul, jenž se dostal do dispozice povinného, byť, pokud to zákon nezakazuje, by se jednalo o doručení fikcí. Exekuční titul, řádně doručený a v právní moci, na základě něhož se oprávněný domáhá splnění povinnosti po povinném, musí být označen doložkou vykonatelnosti. Doložka vykonatelnosti potvrzuje pravdivost údajů uvedených v titulu. Pokud je exekuční titul vyznačen doložkou vykonatelnosti presumuje se, že doložka odpovídá skutečnosti[4] a exekuční titul je vykonatelný.

Existuje-li pochybnost o vykonatelnosti exekučního titulu, respektive o jeho nevykonatelnosti, může být podán návrh na zastavení exekuce.  O návrhu na zastavení exekuce, z důvodu nevykonatelnosti exekučního titulu, lze rozhodovat, pokud takový návrh byl podán až po právní moci usnesení o nařízení exekuce.

Závěrem bych dodal, že v případě rozhodnutí o zastavení exekuce pro nevykonatelnost exekučního titulu má oprávněný možnost podat nový exekuční návrh, a to poté, co se exekuční titul stane vykonatelným, tedy zastavení exekuce z tohoto důvodu není věcí rozhodnutou jako res iudicata a nevytváří trvalou překážku. Pro povinného, který již plnil, je zastavení exekuce z tohoto důvodu výhodné, neboť takové plnění se stává plněním bez právního důvodu a oprávněný bude muset peněžité plnění vrátit, jelikož v takovém případě se z jeho strany jedná o bezdůvodné obohacení.


[1] DAVID, Ludvík. Občanský soudní řád: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-460-4.

[2] SVOBODA, Karel. Zastavení exekuce. V Praze: C.H. Beck, 2018. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-640-1.  

[3] Viz tamtéž. s. 148.

[4] Viz tamtéž. s. 155.

exekuce zastavení exekuce exekuční titul nevykonatelnost

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho
Hodnotili 4 čtenáři

Diskuze k článku 1 komentářů

Jan Krejsta | 23.01.2019 10:35
Exekuční titul není právním důvodem vzniku pohledávky oprávněného

Exekuční titul je autoritativním konstatováním existence závazku dříve vzniklého podle hmotného práva, nikoliv právním důvodem vzniku pohledávky oprávněného, resp. závazkového vztahu mezi věřitelem a jeho dlužníkem podle § 1723 obč. zák. (tzv. konstituvními rozhodnutími se neukládají povinnosti k plnění). Plnění vymožené v rámci exekuce není plněním závazku vzniklého z exekučního titulu, ale plněním hmotněprávního závazku, ohledně kterého si oprávněný "opatřil" exekuční titul, který mu umožnil svoji pohledávku nuceně vymáhat pomocí veřejnoprávního aparátu. Dovozuje-li Nejvyšší soud v některých se svých rozhodnutích týkajících se oblasti exekucí, že zastavení exekuce z důvodu nevykonatelnosti exekučního titulu je samo o sobě důvodem vzniku bezdůvodného obohacení, činí tak naneštěstí bez hlubší argumentace, a takto zobecněný je tento názor nesprávný. Bezdůvodným obohacením oprávněného by plnění vymožené v exekuci mohlo být jen tehdy, pokud by důvody bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. existovaly již ve vztahu k hmotněprávnímu vztahu mezi oprávněným (věřitelem) a povinným (dlužníkem).

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články