MPSV představilo přepracovaný návrh zákona o zaměstnanosti
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) předložilo v listopadu loňského roku návrh novely zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Navrhovaná novela by měla zejména zpřísnit stávající definici nelegální práce i podmínky agenturního zaměstnávání. Nedávno MPSV předložilo přepracovaný návrh novely, který oproti návrhu původnímu, v části upravující agenturní zaměstnávání, přináší několik podstatných změn.
První významnou změnou, na kterou bychom chtěli upozornit a která se jistě citelně dotkne velké většiny žadatelů, je zvýšení kauce pro vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání. Kauce by se měla zvýšit z původních 500 tisíc korun na 1 milion korun. Oproti původnímu návrhu novely z loňského listopadu se kauce ještě podstatně navýšila, když původní návrh počítal s navýšením na „pouhých“ 750 tisíc korun. Dá se tedy očekávat, že na povolení dosáhne ještě méně žadatelů.
Změny nastaly i v prokazování bezúhonnosti žadatele. Podmínkou pro vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání bude mezi jiným splnění podmínky, že žadateli v posledních třech letech před podáním žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání nebyla uložena pravomocná pokuta za přestupek, který by představoval důvod pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Oproti původní listopadové verzi návrhu se jedná o zmírnění podmínek, když původní verze počítala již se spácháním přestupku namísto uložení pravomocné pokuty.
Změny agenturního zaměstnání by se mohly dotknout i uživatelů. Přepracovaný návrh novely, která se týká změn ustanovení zákoníku práce, sice upouští od původního zákazu vymezení doby určité u zaměstnanců agentury práce dobou dočasného přidělení u uživatele, nicméně stanoví, že byla-li doba dočasného přidělení vymezena dobou přidělení k uživateli, a má-li dočasné přidělení skončit předčasně, nesmí pracovněprávní vztah skončit dříve než nejméně 14 kalendářních dnů po dni, v němž bylo jeho skončení oznámeno zaměstnanci. Tato úprava má zamezit tomu, aby pracovní poměr agenturního zaměstnance ze dne na den skončil. Současně má být omezena i doba trvání dočasného přidělení k uživateli na maximálně tři roky, bez možnosti dalšího prodloužení. Nově se současně doplňuje, že maximální tříleté období se bude posuzovat v rámci referenčního období pěti let. Pokud budou uživatel i agenturní zaměstnanec i nadále ve spolupráci pokračovat, budou muset uzavřít přímý pracovně právní vztah. To znamená pracovní smlouvu nebo některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, ledaže by od posledního dočasného přidělení u téhož uživatele uplynula doba tří let.
Další změny, které návrh novely přináší a které oproti původnímu návrhu zůstaly nezměněny, se týkají splnění kvalifikačních podmínek odpovědného zástupce agentury práce. Dobu odborné praxe bude odpovědný zástupce povinen získat v době deset let bezprostředně předcházející podání žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání. Odbornou praxí se pro účely získání povolení ke zprostředkování zaměstnání rozumí prokazatelný soustavný osobní výkon zprostředkovatelské činnosti v rozsahu nejméně 20 hodin týdně.
Dobrou zprávou na závěr je zrušení povinného pojištění agentur práce pro případ jejich úpadku, když toto pojištění nepřineslo očekávané výsledky. Agentury práce se rovněž dočkají příznivějších podmínek při případném odebírání povolení ke zprostředkování zaměstnání. Při současné právní úpravě zákona o zaměstnanosti má Generální ředitelství Úřadu práce povinnost odejmout povolení za jakákoliv porušení zákona o zaměstnanosti. Zákonodárce usoudil, že některá porušení zákona nejsou natolik závažná a neměla by obligatorně vést k odejmutí povolení. Nově by Generální ředitelství Úřadu práce mělo povolení odnímat jen za nejzávažnější porušení, jako například za umožnění nelegální práce, zastřené zprostředkování, zprostředkování bez povolení nebo v jeho rozporu, nikoli však za prakticky jakékoli porušení zákona o zaměstnanosti, jako tomu bylo doposud.
Účinnost novely se navrhuje od 1. ledna 2024. Legislativní proces je sice stále ještě na samém začátku, ale vzhledem k poměrně zásadním změnám, které má novela do oblasti zaměstnanosti přinést, doporučujeme, aby zaměstnavatelé průběh legislativního procesu sledovali a včas a pečlivě se na změny připravili.
Další články
Digitální klon zemřelého člověka: Právní limity simulace identity po smrti
Představme si, že po smrti blízkého člověka přijde rodině zpráva z chatovací aplikace. Není to starý e-mail ani automatická vzpomínka ze sociální sítě.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.
Prediktivní analytika při správě daní
Daňová kontrola byla dlouho vnímána především jako nástroj zpětného ověření. Správce daně posuzoval, zda daňový subjekt v minulosti správně přiznal daň, zda doložil rozhodné skutečnosti a zda jeho tvrzení odpovídá realitě. Tento model má své pevné místo i v budoucnu. U části daňových rizik však naráží na praktický limit: pokud správce daně reaguje až ve chvíli, kdy je škoda způsobena, může být její náprava obtížná, ne-li fakticky nemožná.
Rozhovor: Adam Felix - Advokacie nesmí podléhat státnímu finančnímu dozoru
Ministerstvo financí předložilo návrh zákona o ekonomické ochraně státu a související novely zákona o Finančním analytickém úřadu a zákona o advokacii, které mají ambici posílit nástroje státu v boji proti praní peněz a financování terorismu. Vedle deklarovaného cíle návrh vyvolává zásadní debatu o tom, kde končí legitimní regulace a začíná zásah do samotné podstaty nezávislé advokacie a pilířů právního státu.




