Náklady dohody o zvýšení kvalifikace
Účelem uzavření kvalifikační dohody je zajistit zaměstnavateli navrácení vynaložených nákladů spojených se zvyšováním kvalifikace zaměstnance, pokud dojde k ukončení pracovního poměru před uplynutím sjednané doby. Její podobu a náležitosti podrobněji upravuje ustanovení § 234 a násl., zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.
Kvalifikační dohoda může být uzavřena jednak za účelem prohloubení kvalifikace, ale také za účelem jejího zvýšení. Prohloubením kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění podstata, a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce. Za prohlubování kvalifikace se považuje též její udržování a obnovování.[1] Zaměstnanec má povinnost prohlubovat svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce a zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení a studiu nebo jiných formách prohloubení kvalifikace. Náklady na prohloubení kvalifikace je povinen hradit zásadně zaměstnavatel. Kvalifikační dohoda, kterou si zaměstnavatel zaměstnance po určitou dobu zaváže, může být v případě prohlubování kvalifikace uzavřena, pouze pokud očekávané náklady na prohloubení kvalifikace přesáhnou částku 75.000,- Kč. V takovém případě zaměstnavatel nemůže zaměstnanci uložit povinnost prohloubení kvalifikace podstoupit.
Zvýšením kvalifikace se rozumí změna hodnoty kvalifikace a též její získání nebo rozšíření.[2] Studiem či absolvováním kurzu se zaměstnanec stává povolaným k výkonu kvalifikovanější práce. Na rozdíl od prohlubování kvalifikace v případě zvyšování kvalifikace není sjednání kvalifikační dohody limitováno výší očekávaných nákladů a může být sjednána vždy.
Kvalifikační dohoda musí být sjednána v písemné formě. Dodatečné zhojení této vady spočívající v nedostatku formy jednání je možné, ovšem s ohledem na závazky z ní plynoucí zaměstnanci velmi nepravděpodobné.
Podmínkou platnosti kvalifikační dohody je dodržení všech jejích podstatných náležitostí. Mezi podstatné náležitosti patří vymezení druhu kvalifikace a způsobu jejího zvýšení. Kvalifikační dohoda musí určovat, jakým způsobem, má dojít ke zvýšení, zda se jedná o absolvování kurzu či studia a jejich podrobnější vymezení. V případě studia musí být uveden např. obor a forma studia, v případě kurzu musí kvalifikační dohoda obsahovat informace např. o pořadateli kurzu, či certifikátu, který při úspěšném absolvování zaměstnanec získá. Druhou podstatnou náležitostí je ujednání doby, po kterou musí zaměstnanec u zaměstnavatele po zvýšení kvalifikace setrvat. Závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele začíná ode dne zvýšení kvalifikace a může být sjednán na dobu maximálně 5 let. V případě, že zaměstnanec ukončí pracovní poměr před sjednanou dobou má povinnost nahradit zaměstnavateli náklady vynaložené, za účelem zvýšení kvalifikace.[3] Podmínkou splnění závazku není samotný výkon práce a postačuje pouhé trvání pracovního poměru. Do doby plnění závazku se započítává i doba dočasné pracovní neschopnosti či mateřské dovolené, na rozdíl od doby rodičovské dovolené, nepřítomnosti zaměstnance v práci pro výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody a vazby, došlo-li k pravomocnému odsouzení.[4] Třetí podstatnou náležitostí je vymezení druhů nákladů na zvýšení nebo prohloubení kvalifikace, které bude v případě nedodržení závazku zaměstnanec povinen uhradit. Budou jimi zejména náhrada mzdy či platu při zvyšování kvalifikace, odvody na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem, cestovní náhrady při prohlubování kvalifikace, kurzovné či školné nebo jiná forma poplatku, náklady na pořízení učebnic a jiných pomůcek. Od takto vymezených nákladů, se odvíjí celková částka, kterou může zaměstnavatel po zaměstnanci v případě ukončení pracovního poměru maximálně požadovat. Je v zájmu zaměstnavatele zvážit a uvést veškeré náklady, které v souvislosti se zvyšováním nebo prohlubováním kvalifikace vynaloží, neboť jiné než uvedené náklady nelze po zaměstnanci požadovat.
V případě ukončení pracovního poměru před sjednanou dobou, je zaměstnanec povinen uhradit pouze skutečně vynaložené náklady, které ovšem nesmí být vyšší, než je celková částka uvedená v dohodě. Zaměstnanec je povinen uhradit náklady pouze do výše dohodnuté částky, a to i v případě, že skutečně vynaložené náklady tuto částku přesáhnou. Stejný postup platí i v případě, že závazek bude zaměstnancem splněn pouze z jedné poloviny, v takovém případě má povinnost k náhradě nákladů pouze do výše jedné poloviny sjednané částky. Kvalifikační dohodu je možné uzavřít před zvyšováním nebo prohlubováním kvalifikace, ale i v jejím průběhu. V takovém případě je ovšem zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli vynaložené náklady pouze do výše stanovené v kvalifikační dohodě, dříve vynaložené náklady bez ohledu na jejich výši není možné po zaměstnanci požadovat.[5]
[1] § 230 odst. 1 zákona. č. 262/2006 zákoník práce.
[2] § 231 zákona. č. 262/2006 zákoník práce.
[3] BĚLINA, Miroslav a kol. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-290-8.
[4] Vysokajová, M.; Kahle, B.; Randlová, N.; Hůrka, P.; Doležílek, J. Zákoník práce. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, ISBN 978-80-7357-015-8.
[5] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 97/2013.
Další články
Digitální klon zemřelého člověka: Právní limity simulace identity po smrti
Představme si, že po smrti blízkého člověka přijde rodině zpráva z chatovací aplikace. Není to starý e-mail ani automatická vzpomínka ze sociální sítě.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.
Prediktivní analytika při správě daní
Daňová kontrola byla dlouho vnímána především jako nástroj zpětného ověření. Správce daně posuzoval, zda daňový subjekt v minulosti správně přiznal daň, zda doložil rozhodné skutečnosti a zda jeho tvrzení odpovídá realitě. Tento model má své pevné místo i v budoucnu. U části daňových rizik však naráží na praktický limit: pokud správce daně reaguje až ve chvíli, kdy je škoda způsobena, může být její náprava obtížná, ne-li fakticky nemožná.
Rozhovor: Adam Felix - Advokacie nesmí podléhat státnímu finančnímu dozoru
Ministerstvo financí předložilo návrh zákona o ekonomické ochraně státu a související novely zákona o Finančním analytickém úřadu a zákona o advokacii, které mají ambici posílit nástroje státu v boji proti praní peněz a financování terorismu. Vedle deklarovaného cíle návrh vyvolává zásadní debatu o tom, kde končí legitimní regulace a začíná zásah do samotné podstaty nezávislé advokacie a pilířů právního státu.
