Náklady dohody o zvýšení kvalifikace
Účelem uzavření kvalifikační dohody je zajistit zaměstnavateli navrácení vynaložených nákladů spojených se zvyšováním kvalifikace zaměstnance, pokud dojde k ukončení pracovního poměru před uplynutím sjednané doby. Její podobu a náležitosti podrobněji upravuje ustanovení § 234 a násl., zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.
Kvalifikační dohoda může být uzavřena jednak za účelem prohloubení kvalifikace, ale také za účelem jejího zvýšení. Prohloubením kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění podstata, a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce. Za prohlubování kvalifikace se považuje též její udržování a obnovování.[1] Zaměstnanec má povinnost prohlubovat svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce a zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení a studiu nebo jiných formách prohloubení kvalifikace. Náklady na prohloubení kvalifikace je povinen hradit zásadně zaměstnavatel. Kvalifikační dohoda, kterou si zaměstnavatel zaměstnance po určitou dobu zaváže, může být v případě prohlubování kvalifikace uzavřena, pouze pokud očekávané náklady na prohloubení kvalifikace přesáhnou částku 75.000,- Kč. V takovém případě zaměstnavatel nemůže zaměstnanci uložit povinnost prohloubení kvalifikace podstoupit.
Zvýšením kvalifikace se rozumí změna hodnoty kvalifikace a též její získání nebo rozšíření.[2] Studiem či absolvováním kurzu se zaměstnanec stává povolaným k výkonu kvalifikovanější práce. Na rozdíl od prohlubování kvalifikace v případě zvyšování kvalifikace není sjednání kvalifikační dohody limitováno výší očekávaných nákladů a může být sjednána vždy.
Kvalifikační dohoda musí být sjednána v písemné formě. Dodatečné zhojení této vady spočívající v nedostatku formy jednání je možné, ovšem s ohledem na závazky z ní plynoucí zaměstnanci velmi nepravděpodobné.
Podmínkou platnosti kvalifikační dohody je dodržení všech jejích podstatných náležitostí. Mezi podstatné náležitosti patří vymezení druhu kvalifikace a způsobu jejího zvýšení. Kvalifikační dohoda musí určovat, jakým způsobem, má dojít ke zvýšení, zda se jedná o absolvování kurzu či studia a jejich podrobnější vymezení. V případě studia musí být uveden např. obor a forma studia, v případě kurzu musí kvalifikační dohoda obsahovat informace např. o pořadateli kurzu, či certifikátu, který při úspěšném absolvování zaměstnanec získá. Druhou podstatnou náležitostí je ujednání doby, po kterou musí zaměstnanec u zaměstnavatele po zvýšení kvalifikace setrvat. Závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele začíná ode dne zvýšení kvalifikace a může být sjednán na dobu maximálně 5 let. V případě, že zaměstnanec ukončí pracovní poměr před sjednanou dobou má povinnost nahradit zaměstnavateli náklady vynaložené, za účelem zvýšení kvalifikace.[3] Podmínkou splnění závazku není samotný výkon práce a postačuje pouhé trvání pracovního poměru. Do doby plnění závazku se započítává i doba dočasné pracovní neschopnosti či mateřské dovolené, na rozdíl od doby rodičovské dovolené, nepřítomnosti zaměstnance v práci pro výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody a vazby, došlo-li k pravomocnému odsouzení.[4] Třetí podstatnou náležitostí je vymezení druhů nákladů na zvýšení nebo prohloubení kvalifikace, které bude v případě nedodržení závazku zaměstnanec povinen uhradit. Budou jimi zejména náhrada mzdy či platu při zvyšování kvalifikace, odvody na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem, cestovní náhrady při prohlubování kvalifikace, kurzovné či školné nebo jiná forma poplatku, náklady na pořízení učebnic a jiných pomůcek. Od takto vymezených nákladů, se odvíjí celková částka, kterou může zaměstnavatel po zaměstnanci v případě ukončení pracovního poměru maximálně požadovat. Je v zájmu zaměstnavatele zvážit a uvést veškeré náklady, které v souvislosti se zvyšováním nebo prohlubováním kvalifikace vynaloží, neboť jiné než uvedené náklady nelze po zaměstnanci požadovat.
V případě ukončení pracovního poměru před sjednanou dobou, je zaměstnanec povinen uhradit pouze skutečně vynaložené náklady, které ovšem nesmí být vyšší, než je celková částka uvedená v dohodě. Zaměstnanec je povinen uhradit náklady pouze do výše dohodnuté částky, a to i v případě, že skutečně vynaložené náklady tuto částku přesáhnou. Stejný postup platí i v případě, že závazek bude zaměstnancem splněn pouze z jedné poloviny, v takovém případě má povinnost k náhradě nákladů pouze do výše jedné poloviny sjednané částky. Kvalifikační dohodu je možné uzavřít před zvyšováním nebo prohlubováním kvalifikace, ale i v jejím průběhu. V takovém případě je ovšem zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli vynaložené náklady pouze do výše stanovené v kvalifikační dohodě, dříve vynaložené náklady bez ohledu na jejich výši není možné po zaměstnanci požadovat.[5]
[1] § 230 odst. 1 zákona. č. 262/2006 zákoník práce.
[2] § 231 zákona. č. 262/2006 zákoník práce.
[3] BĚLINA, Miroslav a kol. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-290-8.
[4] Vysokajová, M.; Kahle, B.; Randlová, N.; Hůrka, P.; Doležílek, J. Zákoník práce. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, ISBN 978-80-7357-015-8.
[5] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 97/2013.
Další články
Svoboda projevu soudců na sociálních sítích: Danileţ proti Rumunsku
Evropský soud pro lidská práva (ESLP) koncem loňského roku vynesl důležitý rozsudek v kauze Danileţ proti Rumunsku. Stanovil v něm totiž obecná kritéria pro vyvažování svobody projevu soudců a státních zástupců v online prostoru a jejich povinností zdrženlivosti.
Smlouva, kterou nechtěla ani jedna strana: Když za smluvní strany vyjednávají dva AI agenti
Smlouva tradičně vzniká setkáním dvou vůlí. Automatizované systémy však mohou nabídku vytvořit, upravit a přijmout bez toho, aby člověk viděl konkrétní podmínky. Co když dva AI agenti uzavřou obchod, který odpovídá jejich cílům, ale odporuje záměru obou uživatelů?
Meze povinnosti loajality společníka a obecná prevenční povinnost v kontextu společnické žaloby
Společnická žaloba podle § 157 zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), představuje jeden z nástrojů ochrany společnosti před nečinností či zneužitím postavení jejího statutárního orgánu.[1] Opravňuje společníka, aby za společnost podal žalobu na náhradu újmy, případně na splnění povinnosti jednatele vyplývající z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK proti jednateli, a v tomto řízení společnost zastupoval. S podáním společnické žaloby je přitom spojena mimo jiné povinnost zaplatit soudní poplatek.
Srážka se zvěří není výjimečná. Na co si dát pozor a jak postupovat po nehodě
Stačí okamžik a srážka se zvěří může způsobit vážné poškození vozidla. Riziko však nespočívá pouze v samotném střetu. Ke škodě může dojít i při snaze nehodě zabránit, například při vyhýbacím manévru. Způsob, jakým škoda vznikla, přitom může mít význam pro její posouzení z hlediska pojištění. Důležitou roli proto hraje rozsah sjednaného pojištění, jeho konkrétní podmínky i správný postup bezprostředně po nehodě.
Černá skříňka českého školství: Alokační algoritmus DiPSY ve světle GDPR a judikatury SDEU
Zavedení centrálního alokačního algoritmu do přijímacího řízení na střední školy znamenalo revoluci v obsazování volných kapacit a konec taktického podávání zápisových lístků. Kdo však o přijetí uchazeče skutečně rozhoduje?




