Ačkoli se v letošním roce dosud upínal zrak odborné veřejnosti v případě věcí souvisejících se zdravím zaměstnanců na Nejvyšší správní soud a jeho rozhodovací praxi týkající se povinností zaměstnavatelů v souvislosti s testováním zaměstnanců na covid-19, tak ani nedávná rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se pracovnělékařských služeb by neměla zůstat stranou pozornosti. Jedním z nich je rozhodnutí ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2063/2020, ve kterém se řešila otázka, zda v případě podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci nastávají překážky v práci na straně zaměstnance / zaměstnavatele, nebo zda může být přidělována práce?
Shrnutí situace
Žalobce (zaměstnanec) byl po skončení dočasné pracovní neschopnosti vyslán na mimořádnou lékařskou prohlídku, na jejímž základě byl vydán posudek, že je uznán zdravotně způsobilým k výkonu práce. Žalobce však s tímto závěrem nesouhlasil a následně podal návrh na přezkoumání lékařského posudku. Žalovaný (zaměstnavatel) měl však za to, že v důsledku podaného návrhu na přezkoumání („odvolání“) nastal ze zákona odkladný účinek závěru daného posudku, kdy v důsledku toho nemohl zaměstnanci opět začít přidělovat práci, a to až do doby rozhodnutí o návrhu na přezkoumání – s tím, že po tuto dobu tak měly dle názoru zaměstnavatele vznikat překážky v práci na straně zaměstnance, za které mu nenáležela náhrada mzdy. Přestože tedy zaměstnanec (žalobce) žádal o přidělení práce, žalovaný (zaměstnavatel) mu nevyhověl a jeho mzdu tak zkrátil o 29.265 Kč za 86.5 neodpracovaných hodin. Žalobce se proto domáhal náhrady mzdy žalobou podanou u soudu.
Soud prvního stupně a odvolací soud
Dle okresního soudu v důsledku podaného návrhu na přezkoumání lékařského posudku žalobce nemohl nadále vykonávat práci, jelikož dosud nebylo pravomocně potvrzeno, zda je zdravotně způsobilý. Žalobci tak nastala překážka v práci ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 zákoníku práce, a to až do doby, kdy bylo o návrhu na přezkoumání rozhodnuto. Okresní soud tak uzavřel, že za tuto dobu žalobci náhrada mzdy nepřísluší, neboť se nejedná o překážky v práci, za které by dle zákona (případně prováděcích předpisů) náležela náhrada mzdy, a proto soud zamítl žalobu v plném rozsahu.
Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil. Shledal, že v období od podání žádosti o lékařský posudek o zdravotní způsobilosti až do dne, kdy nastanou právní účinky vydaného posudku, zaměstnavatel nemá povinnost poskytnout zaměstnanci pracovní volno ve smyslu § 199 odst. 1 zákoníku práce. Pokud tedy zaměstnavatel neumožnil zaměstnanci konat práci, je třeba tento stav hodnotit dle odvolacího soudu jako překážky v práci na straně zaměstnavatele dle ustanovení § 208 zákoníku práce, neboť žalobce zdravotně způsobilý k výkonu dané práce byl (jak také vyplývá z lékařského posudku).
Nejvyšší soud
Proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný zaměstnavatel podal dovolání, neboť dle jeho názoru právní úprava vytváří vakuum v otázce, jak má být s takovým zaměstnancem postupováno, a že není postaveno na jisto, zda je nutno považovat zaměstnance za zdravotně způsobilého, nebo je třeba vyčkat do rozhodnutí o návrhu na přezkoumání příslušného posudku.
Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že se nejednalo o překážky v práci na straně žalobce (zaměstnance), nýbrž na straně žalovaného (zaměstnavatele), který mu neumožnil konat práci. Přestože podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku má odkladný účinek (u závěru, kdy je zaměstnanec zdravotně způsobilý), nezakládá překážku v práci na straně zaměstnance, neboť nepředstavuje žádnou z důležitých osobních překážek v práci (dle ustanovení § 191, 191a a 199 odst. 1 zákoníku práce), a to ani dle zvláštní právní úpravy (srov. zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů). Ačkoliv tu odkladný účinek znamená, že právní účinky daného posudku nemohou nastat dříve než potvrzením posudku příslušným správním orgánem a závěr posudku do té doby nelze považovat za definitivní, podáním návrhu na přezkum zaměstnanec nepozbývá zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. Na zaměstnance tedy nelze nahlížet jako na osobu bez potřebné zdravotní způsobilosti jen proto, že závěr lékařského posudku ještě není definitivní, neboť takovou fikci zákon s podáním návrhu na přezkoumání nespojuje.
Zaměstnavatel je proto i nadále povinen zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy a není oprávněn mu výkon práce zakázat – ledaže by tím zaměstnavatel porušil svou povinnost (stanovenou v § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho zdravotní způsobilosti. Na druhou stranu ale v tomto směru Nejvyšší soud výslovně uvedl, že zde neobstojí argument, že zaměstnavatel má „důvodné pochybnosti“ o zdravotní způsobilosti zaměstnance (na které také žalovaný v tomto sporu poukázal), neboť takové pochybnosti mohou založit pouze právo zaměstnavatele vyslat zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, nikoliv však odmítnutí přidělovat práci z důvodu povinnosti dle výše citovaného § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce.
Jestliže tedy žalovaný zaměstnavatel neumožnil žalobci (zaměstnanci) konat sjednanou práci, přestože byl k jejímu výkonu zdravotně způsobilý, vytvořil tím překážku v práci na straně zaměstnavatele dle ustanovení § 208 zák. práce a žalobci tak přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, kdy práci v důsledku této překážky nekonal.
Závěr / Komentář autorů
Podle našeho názoru výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu není právě šťastné, neboť se tím relativizuje rozdíl mezi odkladným a neodkladným účinkem lékařského posudku. Pokud totiž zákonodárce výslovně zakotvil pro případ lékařského posudku deklarujícího zdravotní způsobilost zaměstnance k práci odkladný účinek (na rozdíl od ostatních posudkových závěrů), pak by dle našeho názoru mělo být logické, že v důsledku odkladného účinku by se mělo vyčkat právě na potvrzující závěr nadřízeného správního orgánu.
Skutečnost, že by však dle výše uvedeného soudního rozhodnutí zaměstnavatel měl po převzetí posudku deklarujícího zdravotní způsobilost zaměstnance začít bez dalšího přidělovat práci - bez ohledu na skutečnost, zda bude podán návrh na jeho přezkoumání (kdy pak nebude možné předem dovodit, zda bude posudek potvrzen / zrušen) - pak sice na jednu stranu přináší zaměstnanci jistotu mzdy za vykonanou práci, ale na straně druhé vystavují zaměstnavatele riziku, že v případě, že by došlo ke zrušení posudku a následnému vydání posudku se závěrem o dlouhodobé ztrátě zdravotní způsobilosti k práci, že by zaměstnavatel mohl být sankcionován (ať již oblastním inspektorátem práce, nebo krajskou hygienickou stanicí) za porušení povinnosti nepřidělovat zaměstnanci práci, která neodpovídá jeho zdravotní způsobilosti. Navíc pokud by v době, kdy ještě není zdravotní způsobilost „definitivně“ potvrzena, došlo k pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, jsou v takovém případě zaměstnavatelé vystaveni i riziku krácení / zproštění pojistného plnění (kde by v tomto rozsahu sami zaměstnavatelé nesli náhradu škody hrazenou zaměstnancům).
Diskuze k článku ()