Pracovní pohotovost Zdroj: Fotolia

Pracovní pohotovost

Pracovní pohotovost je institut pracovního práva, který umožňuje zaměstnavateli v případě naléhavé potřeby flexibilně využít pracovní sílu zaměstnance mimo jeho rozvrh směn.

Mgr. Romana Náhlíková Kaletová

Mgr. Romana Náhlíková Kaletová

advokát, Advokáti Písek

Mgr. Romana Náhlíková Kaletová

advokát, Advokáti Písek

Definice pracovní pohotovosti

Pracovní pohotovostí je v souladu s definicí uvedenou v § 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn.

Již s účinností od roku 2007 nesmí být pracovní pohotovost vykonávána na pracovišti zaměstnavatele, ale vždy na místě odlišném od pracovišť zaměstnavatele. Tato změna byla provedena na základě judikatury Evropského soudního dvora, podle kterého se doba, kterou tráví zaměstnanec dle požadavků zaměstnavatele na svém pracovišti, považuje za pracovní dobu.

V případě, že by tedy zaměstnanec „držel pracovní pohotovost“ na pracovišti zaměstnavatele, a tedy byl na pracovišti zaměstnavatele připraven k výkonu práce, nešlo by ve skutečnosti o pracovní pohotovost, ale o pracovní dobu, za kterou by měl nárok na mzdu či plat.

Dohoda o pracovní pohotovosti

Zaměstnavatel může požadovat po zaměstnanci, aby držel pracovní pohotovost (a byl v případě naléhavé potřeby připraven konat práci) pouze v případě, že se na tom se zaměstnancem dohodne. Bez této dohody zaměstnavatel nemůže zaměstnanci držení pracovní pohotovosti jednostranně nařídit.

Zaměstnanec se může se zaměstnancem dohodnout na jednorázové pracovní pohotovosti, ale také obecně na tom, že zaměstnanec bude držet pracovní pohotovost dle pokynů/vnitřních předpisů zaměstnavatele.

Forma dohody o pracovní pohotovosti není zákoníkem práce stanovena. Vždy je však doporučována dohoda písemná, aby byl zaměstnavatel (ale i zaměstnanec) schopen v případě sporu uzavření dohody o pracovní pohotovosti a její podmínky prokázat.

V dohodě je vhodné upravit minimálně to, v jakých lhůtách bude držení pracovní pohotovosti rozvrženo (resp. v jakých lhůtách bude s tímto rozvržením zaměstnanec seznámen, jak musí být zaměstnanec v době pracovní pohotovosti dostupný (např. prostřednictvím mobilního telefonu) a v jaké době se musí dostavit po obdržení pokynu na pracoviště zaměstnavatele, případně, jak jsou brány cesty z/na pracoviště v případě povinnosti dostavit se v době držení pracovní pohotovosti na pracoviště.

V dohodě může být také sjednán maximální rozsah držení pracovní pohotovosti. Ten není zákoníkem práce nijak upraven. Protože je však výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu prací přesčas, je vždy nutné počítat s tím, že pokud budou limity přesčasové práce u konkrétního zaměstnance vyčerpány, nemá smysl, aby tento zaměstnanec nad rámec stanovené týdenní pracovní doby již v daném rozhodném období držel pracovní pohotovost.

Pracovní pohotovost, při které k výkonu práce nedojde, se do pracovní doby nezapočítává.

Odměňování v souvislosti s pracovní pohotovostí

Za držení pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci v souladu s § 140 zákoníku práce odměna za pracovní pohotovost nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Vyšší odměnu je možné se zaměstnancem sjednat v dohodě o pracovní pohotovosti nebo ji může zaměstnavatel jednostranně určit např. ve vnitřním předpise.

Tato odměna však přísluší pouze v případě, že k výkonu práce při držení pracovní pohotovosti nedojde – tedy, že zaměstnavatel nebude mít naléhavou potřebu výkonu práce a nedá zaměstnanci držícímu pracovní pohotovost pokyn, aby se dostavil k výkonu práce.

Pokud však zaměstnanec začne v době pracovní pohotovosti vykonávat práci na pokyn zaměstnavatele, jde o práci přesčas a za tuto práci zaměstnanci nepřísluší odměna, ale mzda nebo plat, a to včetně případných příplatků (za práci přesčas, za svátek, za noční práci, za práci v sobotu a v neděli).

Doba odpočinku

Při rozvrhování pracovní pohotovosti je nutné počítat s tím, že v souladu se zákoníkem práce má zaměstnanec nárok na tzv. nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami, který musí činit nejméně 11 hodin (u mladistvého zaměstnance nejméně 12 hodin) během 24 hodin po sobě jdoucích. Tento odpočinek může být zkrácen v určitých případech (§ 90 odst. 2 zákoníku práce) až na 8 hodin za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o toto zkrácení. Jedním z případů, kdy je možné zkrátit dobu odpočinku na 8 hodin je právě práce přesčas.

Samotné držení pracovní pohotovosti se do pracovní doby nezapočítává, a je tedy dobou odpočinku. Pokud však dojde v průběhu držení pracovní pohotovosti k výkonu práce, pak se doba odpočinku přeruší.

Je tedy nutné naplánovat „služby“ držení pracovní pohotovosti u jednotlivých zaměstnanců tak, aby i v případě výkonu práce v době pracovní pohotovosti byl dodržen nepřetržitý odpočinek během 24 hodin po sobě jdoucích.

pracovní pohotovost

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze