Menu

Články

Zákon o státní službě vs. zákoník práce: Změny služebního poměru II.

ČlánkyPracovní právoMgr. Eva Sigmundová16.06.2016
Mgr. Eva Sigmundová16.06.2016

Tento článek je pokračováním komparace změn služebního poměru ve vztahu ke změnám pracovního poměru dle zákoníku práce. V minulém článku jsme rozebírali základní rozdíly mezi zákonem o státní službě (zákon č. 234/2014 Sb.) a zákoníkem práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Zaměřili jsme se na základní vymezení právních norem, na koho úprava dopadá a v čem je základní rozdíl právních úprav, následně jsme se soustředili již na samotné změny služebního poměru, a to na pracovní cestu a přeložení.

Zákon o státní službě upravuje změny služebního poměru v ustanovení § 44 až § 70, zákon č. 234/2014 Sb., zákoník práce, upravuje změny pracovního poměru v ustanovení § 40 až § 47. Úprava změn služebního poměru se může zdát v zákoně o státní službě značně nepřehledná ve srovnání s úpravou změn pracovního poměru v zákoníku práce. K přehlednosti zákona o státní službě a jeho ustanovení týkajících se změn služebního poměru by mohlo postačit rozdělení samotné části změn na vhodnější hlavy či podkapitoly.

Změny služebního poměru

Zákon o státní službě v ustanovení § 44 a násl. upravuje změny služebního poměru, a to mimo jiné zproštění výkonu služby na základě usnesení o zahájení trestního stíhání nebo z důvodu vazby, zařazení na jiné služební místo, změnu doby trvání služebního poměru, jmenování na služební místo náměstka pro státní službu, jmenování na služební místo státního tajemníka, vedoucího služebního úřadu, na místo náměstka pro řízení sekce nebo ředitele sekce, jmenování na místo personálního ředitele sekce pro státní službu, na místo ředitele odboru, místo vedoucího oddělení a také odvolání ze služebního místa představeného.

Výše uvedené změny služebního poměru týkající se jmenování, jsou zařazeny pod hlavu IV. Změny služebního poměru, přičemž se jedná, dle formulace samotných ustanovení, o vznik nového služebního poměru. Je otázkou, kam zákonodárce tímto podřazením vzniku služebního poměru pod změny služebního mířil, zda by nebylo vhodnější vytvořit zcela osamostatněnou část zákona s názvem vznik služebního poměru. Další změny služebního poměru, které nalezneme ve služebním zákoně, jsou: zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů, z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené, pro výkon funkce v odborové organizaci, pro pozastavení služby, zastupování, zkrácení služební doby, vyslání k výkonu zahraniční služby, přerušení výkonu služby za účelem dalšího vzdělávání nebo odborné stáže. Změna, která je upravena i v zákoníku práce a které se následně budeme věnovat, je změna týkající se převedení na jiné služební místo.

Převedení na jinou práci/na jiné služební místo

Institut převedení na jiné služební místo či na jinou práci je rozdělen na dvě části. Na část, kdy je převedení nutností, a na část, kdy je převedení možností. Převedení ze zdravotních důvodů je v obou právních normách upraveno v části ustanovení jako nutné. V ustanovení § 41 zákoníku práce jsou zdravotní důvody uvedeny podrobněji, než v zákoně o státní službě. V zákoníku práce musí být zaměstnanec převéden, pokud pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu způsobilost konat práci dle lékařského posudku, dále požádá-li o to těhotná zaměstnankyně, nebo pokud je zaměstnanec nezpůsobilý pro noční práci, jestliže je to v zájmu ochrany veřejného zdraví apod.

Zákon o státní službě upravuje též nutnost převedení v případě, že se zruší služební místo nebo v důsledku uplynutí doby, na kterou byl státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován na služební místo představeného na dobu určitou, aniž by současně skončil jeho služební poměr, dále z důvodu, že přestal splňovat požadavek spočívající ve způsobilosti seznamovat se s utajovanými informacemi, z důvodu, že přestal splňovat požadavek státního občanství ČR a z důvodu, že odmítl uzavřít dohodu o zákazu konkurence. Další část ustanovení § 61 zákona o státní službě se týká převedení státního zaměstnance na místo, které je vhodné. V této části je zařazeno pozbytí zdravotního stavu k výkonu na základě lékařského posudku, těhotná zaměstnankyně, nezpůsobilost práce v noci apod.

Je zde tudíž základní rozdíl mezi zákonem o státní službě a zákoníkem práce, kdy je zřejmý důraz zákona o státní službě na jiné hodnoty a parametry v rámci nutného převedení na jiné služební místo, než u zákoníku práce. Veřejný zájem a zachování tajných informací je samozřejmě v rámci zákona o státní službě priorita. Zajímavé je také použití termínu vhodnost služby v rámci převedení na jiné služební místo. U vhodnosti se sleduje, kromě zdravotního hlediska, také kvalifikace a schopnost státního zaměstnance. Termín vhodnost v zákoně o státní službě tak nahrazuje slůvko možnost užité v zákoníku práce. Obsah ustanovení týkající se nutnosti převedení práce v zákoníku práce je uveden v zákoně o státní službě u převedení pro vhodnost.  

Zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů, z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené, pro výkon funkce v odborové organizaci, pro pozastavení služby

Výčet ustanovení týkajících se zařazení mimo výkon služby je ve služebním zákoně uveden taktéž pod hlavou čtvrtou ve změnách služebního poměru. V zákoníku práce naopak najdeme například mateřskou a rodičovskou dovolenou v části osmé, překážky v práci, hlava první, překážky v práci na straně zaměstnance. Úprava ustanovení týkajících se zařazení mimo výkon služby je v zákoně o státní službě poměrně strohá, jedná se vždy pouze o dva odstavce, přičemž nerozvádí obsah ustanovení, ani nedefinuje uvedené pojmy. Ustanovení § 65 týkající se zařazení mimo výkon služby pro pozastavení služby je upraveno následovně: „Nastanou-li po vzniku služebního poměru překážky, které mají za následek pozastavení výkonu služby, zařadí se státní zaměstnanec mimo výkon služby.“ Obsahově jde o ustanovení, které pouze rozvádí svůj nadpis, ale nespecifikuje, případně neodkazuje na přesné uvedení zmíněných překážek, které způsobují pozastavení výkonu služby. Úprava zařazení mimo výkon služby je tak v zákoně o státní službě poměrně vágní a případné obsahové doplnění by bylo vhodné. Pro vymezení rodičovské nebo mateřské dovolené tak musíme sáhnout po zákoníku práce a jeho ustanovení § 195.

Za zařazení mimo výkon služby v zákoně o státní službě pro pozastavení služby, pro výkon funkce v odborové organizaci a z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené nepřísluší státnímu zaměstnanci plat. Za zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů přísluší státnímu zaměstnanci 80 % měsíčního platu dle zákona o státní službě.

Přerušení výkonu služby za účelem dalšího vzdělávání nebo odborné stáže

Ustanovení týkající se přerušení výkonu služby za účelem dalšího vzdělání nebo odborné stáže v zákoně o státní službě § 69 by se mohlo přibližovat ustanovení § 205 v zákoníku práce, které je zařazeno do části překážek v práci. V případě zákoníku práce se jedná o vzdělávání, díky kterému má zaměstnanec získat předpoklady stanovené právními předpisy nebo požadavky nezbytné pro řádný výkon sjednané práce, která je v souladu s potřebou zaměstnavatele.

Ustanovení § 69 zákona o státní službě, týkající se dalšího vzdělávání, zní: „Státnímu zaměstnanci, který vykonává službu bez přerušení po dobu alespoň 5 let, lze na žádost přerušit výkon služby za účelem jeho dalšího vzdělání nebo odborné stáže až na dobu 12 měsíců.“ Jelikož z výše uvedeného ustanovení nevyplývá jinak, může se zdát, že jde i o jiné vzdělávání, které nesouvisí s výkonem státní služby. Co zákon o státní službě myslí dalším vzděláváním se již dále v aktuálním znění nedozvídáme, zákon pouze definuje prohlubování vzdělání.

Prohlubování vzdělání je upraveno v ustanovení § 107: „Prohlubováním vzdělání je vstupní vzdělávání, průběžné vzdělávání, vzdělávání představených a jazykové vzdělávání. Prohlubování vzdělání státního zaměstnance se zaměřuje na jeho další odborný růst v jím vykonávaném oboru služby včetně zdokonalování nebo získávání jazykových znalostí.“ (Samotné vzdělávání státních zaměstnanců je upraveno v ustanovení § 107 až § 111 zákona o státní službě). Státní zaměstnanec má tak dle ustanovení § 107 možnost využít služebního volna k individuálním studijním účelům v rozsahu až 6 dnů výkonu služby, přičemž se za dobu čerpání tohoto volna plat nekrátí. Z ustanovení § 107 odst. 4 lze dovodit, že pojem prohlubování vzdělání a další vzdělání jsou v rámci zákona o státní službě pojmy odlišné, jelikož u prohlubování vzdělání nese náklady vynaložené za prohlubování vzdělání služební úřad a v případě dalšího vzdělávání dle ustanovení § 69 nepřísluší státnímu zaměstnanci plat. Je zde ale benefit ve formě možného přerušení státní služby, tudíž po ukončení dalšího vzdělávání je možné se na původní služební místo vrátit. 

V rámci porovnávání ustanovení týkajících se služebního/pracovního v právních úpravách zákona o státní službě a zákoníku práce, tak dle výše uvedeného můžeme pozorovat definované instituty, které jsou v obou úpravách shodné, a nalezneme zde také instituty, které jsou upraveny v zákoně o státní službě a v zákoníku práce se vůbec neobjevují. Hlava čtvrtá zákona o státní službě upravující změny služebního poměru je systematicky odlišná od úpravy zákoníku práce. Okruh změn není tak přehledně upraven jako v zákoníku práce. V ustanovení převedení na jiné služební místo je zřejmý veřejný zájem a důraz na splnění kvalifikace a způsobilosti státního zaměstnance dle zákona o státní službě.

Mgr. Eva SigmundováAsistentka soudce Krajského soudu v Brně
100%
Hodnocení článku
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři