Pořadatel, Fakulta informačních technologií ČVUT, se letos těšila velkému zájmu účastníků. Z publika se ozývaly reakce praktikujících advokátů významných a silných kanceláří, IT specialistů, ale i odborné a studentské veřejnosti. Děkan fakulty Pavel Tvrdík již třetím rokem podporuje cíle této konference, jimiž jsou orientace a reflexe IT specialistů v právním prostředí a naopak. O formu celého konferenčního dne se postaral Zdeněk Kučera, advokát kanceláře Baker & McKenzie a také vyučující IT práva na FIT ČVUT, kterému rozhodně nescházel smysl pro humor a Jan Klesla, který se zaměřuje na IT a telekomunikace především v oblasti investic a regulací a jenž je vedoucím ekonomického magazínu Index Lidových novin. Konferenci zaštítil Český telekomunikační úřad.
Letošním nosným tématem byla síťová neutralita. Pojem síťové neutrality vznikl ve Spojených státech a za naplňování podstaty síťové neutrality v „reálně virtuálním“ prostředí bojuje (prý!) nejen Barack Obama. Toto aktuálně „živé“ téma síťové neutrality protkalo všechny tři bloky konference, a protože není lehké univerzálně definovat, co pro nás vlastně síťová neutralita znamená, respektive každý zainteresovaný v této technologicko-právní oblasti má od ní trochu jiná očekávání (včetně scény politické), položil Zdeněk Kučera všem přednášejícím otázku, co pro ně „volný internet“ znamená. On sám se domnívá, že jde o historii, která už se nebude opakovat. „Obava“ je jistě pochopitelná, pokud dobře vnímáme cíle digitálního vývoje, ve kterém EU spatřuje potenciál hospodářského růstu a pro jehož dosáhnutí se dlouhodobě snaží vybudovat harmonizovanou digitální infrastrukturu.
Regulační rámec internetu
Na otázku Zdeňka Kučery reagoval svým příspěvkem Jaromír Novák, předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen ČTÚ), a to z pohledu regulátora prosazujícího zájmy koncových uživatelů. Činnost ČTÚ, jakožto ústředního orgánu státní správy, ukotveného v kompetičním zákoně č. 2/1969 Sb., zřízeného zákonem 127/2005 Sb. (zákon o elektronických komunikacích, dále jen ZEK), jehož hlavním úkolem je zabývat se problémy elektronických komunikací a poštovních služeb, vychází v praxi z Obecných pravidel a doporučení pro využívání řízení datového provozu při poskytování služby přístupu k síti internet, která byla vydána ČTÚ v prosinci 2013. Tato pravidla vznikala na základě zmocnění ze státní politiky Digitální Česko 2.0.
Digitální agenda ČR by se v podstatě dala rozdělit na čtyři oblasti – digitální ekonomiku, digitální veřejnou správu, digitální znalosti a digitální infrastrukturu. Za Institut pro digitální ekonomiku, jenž byl partnerem konference, vystoupila Jana Adamcová. Zpráva hodnotící plnění agendy Digitálního Česka 2.0 bude vládě předložena do konce června 2015.
Podobu rámcové směrnice 2009/140/ES, ze které nejen digitální politika Česka a následně Obecná pravidla ČTÚ vycházejí, ovlivnila diskuze v Bruselu, která probíhala od roku 2006 (začátek revize regulačního rámce pro elektronické komunikace) a kterou v roce 2009 značně, ne-li zcela, ovlivnily praktiky některých operátorů ve vztahu k síťové neutralitě. Obecná pravidla a doporučení ČTÚ byla tedy formována obsahem (textem) rámcové směrnice, jenž reagoval nejen na praktiky operátorů, ale taktéž na tehdejší kontroverzní francouzský návrh zákona o tzv. úřadu Hadopi (Haute Autorité pour la Diffusion des Oeuvres et la Protection des Droits sur Internet), který tedy tímto přerostl z národních do mezinárodních sfér. (Tento francouzský zákon, známý také jako „digitální gilotina“, ve své původní (!) podobě nařizoval speciálně zřízenému úřadu (pro boj proti porušování copyright law) odpojit uživatele v případě, že ten i po varováních stahuje nelegálně obsah.) Právě v tomto období, v době českého předsednictví v Radě EU v roce 2009, se Jaromír Novák aktivně podílel na vyjednávání tzv. telekomunikačního balíčku (sestávající ze směrnic vč. rámcové, jakožto i dvou nařízení) a byl také členem týmu pro implementaci nových regulačních pravidel do českého právního prostředí.
Výňatek z obecných zásad rámcové směrnice 2009/140/ES v čl. 1 stanoví, že:
Omezení pro přístup ke službám a aplikacím, může být přijaté pouze pokud
- je v rámci demokratické společnosti vhodné, přiměřené a nezbytné
- jeho provedení podléhá přiměřeným procesním zárukám v souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a s obecnými zásadami práva Společenství, včetně účinné soudní ochrany a řádného procesu
A zároveň se počítá se zásadou presumpce neviny a práva na soukromí.
Obecné zásady rámcové směrnice byly transponovány do českého právního řádu, konkrétně do §5 odst. 3 ZEK, a zájmy koncových uživatelů ČTÚ prosazuje především dle písm. b), d), g) tohoto ustanovení. Samotná Obecná pravidla a doporučení ČTÚ obsahují:
- Svobodu výběru služby přístupu k síti internet a její kvality
- Nepřípustnost diskriminace, blokování nebo degradace jednotlivých datových toků
- Možné výjimky z pravidel č. 1 a 2
- Transparentnost informací
Zásada svobody použití a nediskriminace mezi datovými toky musí být uvedena výslovně ve smluvních podmínkách podle § 63 ZEK, a to jasným, transparentním a srozumitelným způsobem. Výjimky z pravidel č. 1 a 2 musí vycházet z obecných principů relevance, přiměřenosti, účinnosti, nediskriminace a transparentnosti. Označení “neomezená služba” (v praxi známé např. jako “neomezený internet”), či případný významový ekvivalent, se nesmí používat u služeb přístupu k síti internet, u kterých se používá omezení datového objemu, nebo u kterých dochází v průběhu čerpání služby k pozastavení poskytování služby, nebo se vyžaduje dodatečná platba k obnovení služby či její kvality. (K omezení datového objemu uvedl příklady praktik společností Vodafone či O2 Jiří Peterka ve své prezentaci.) Uživatelé řízené služby musí být jasným a srozumitelným způsobem informováni o možných dopadech současného využívání řízené služby na službu přístupu k síti internet. V úplném znění tyto jednotlivé body potom přímo v Obecných pravidlech a doporučeních ČTÚ.
Ke konci roku 2015 ČTÚ plánuje otevřít veřejnou debatu, ze které vyplyne hodnocení dostatečnosti současné - jak sám Jaromír Novák říká - “soft” regulace. Případné změny v regulaci může ale podmínit i výsledek jednání Evropského parlamentu a Rady k finální verzi telekomunikačního balíčku, obvzláště potom části týkající se regulace síťové neutrality. Na podzim tohoto roku Evropská komise také plánuje veřejnou konzultaci k Jednotnému digitálnímu trhu.
Na téma evropské činnosti a aktivit, konkrétně soutěžním právem se zaměřením na síťovou neutralitu, navázal Aleš Musil, právník Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž (DG Competition) v Bruselu. Hned v úvodu upozornil na strukturu tzv. Junckerovy komise, přičemž místopředsedou pro jednotný digitální trh je Andrus Ansip a komisařem pro digitální ekonomii a společnost (DG Connect) Gūnther Oettinger; tyto nutno chápat jako regulátory ex ante, tvůrce pravidel. Kontrolní, vyšetřovací činnost v rámci jejich porušování má potom na starost právě DG Competiton, kde je komisařkou pro hospodářskou soutěž Margarethe Vestager. Musil, jakožto kritik přílišného množství pravomocí EU, je ale přesvědčen, že právě v této světové otázce není možné síť regulovat z národní pozice a právě Evropská komise (dále jen EK) je nejkompetentnější institucí pro generování jednotného regulačního rámce EU s ohledem na regulaci ve zbytku světa. Otázka síťové neutrality patří (vedle dalšího) mezi absolutní priority EK. Musil projevil důvěru v tradiční nástroje ochrany hospodářské soutěže (Čl. 101 SFEU - dohody soutěžitelů narušující hospodářskou soutěž, Čl. 102 SFEU - zneužití dominantního postavení soutěžitelů, Čl. 107 SFEU - regulace poskytování veřejné podpory, Nařízení Rady 139/2004 o spojení soutěžitelů) a prozatím nemá pocit, že by bylo třeba vyloženě vynalézat tzv. „koňské právo“ pro tyto nástroje ochrany hospodářské soutěže v IT, avšak specifikum a dynamický rozvoj práva IT (ICT) EK vnímá a v současné době probíhá diskuze o nástrojích vztahujících se k digitální dominanci na trhu služeb, ze které EK také nedávno obvinila společnost Google.
K jednotlivým nástrojům ochrany hospodářské soutěže v ICT bylo uvedeno několik konkrétních příkladů aktivit/šetření, kterými se EK zabývá. V otázce dohod soutěžitelů, jež narušují hospodářskou soutěž (tzv. kartelové dohody), zahájila EK v květnu 2015 tzv. odvětvové šetření v oblasti elektronického obchodování, přičemž se zaměřila na tzv. vertikální dohody (typicky zákaz prodeje luxusního zboží přes internet). Výsledky šetření by měly být dostupné během několika měsíců. V rámci zneužití dominantního postavení poskytovatele širokopásmového připojení k internetu (tzv. broadband) potom v minulém období EK trestala např. v těchto případech: Telefonica Spain v roce 2007 za stlačování marží (margin squeeze) 151 mil. EUR, Telekomikacja (2001) za odmítnutí přístupu konkurentů do širokopásmového připojení 127,5, mil. EUR a dále nyní sleduje zneužívání digitální dominance v oblasti služeb online u internetových gigantů (např. v segmentu vyhledávání). Co se týče regulace poskytování veřejné podpory, která je dle Musila striktně kontrolována a kde EK vlastní výlučné pravomoci k rozhodnutí o sloučení veřejné podpory se společným trhem, EK zamítá takovou veřejnou podporu vč. financování rozvoje širokopásmových sítí, kde je možné dosáhnout stejného výsledku skrze soukromého investora a naopak podpoří tam, kde je velmi obtížné pokrytí (tzv. black, grey a white areas). V neposlední řadě Generální ředitelství (DG Competition) schvaluje/kontroluje ex ante dle Nařízení Rady 139/2004 fúze (spojování) soutěžitelů, které jsou evropského rozsahu (Facebook a Whatsapp, Microsoft a Skype, Microsoft a Yahoo! Search Business, T-mobile a Orange, Intel a McAffie, Universal a BMG atd.). Tento schvalovací proces EK přináší cenné informace z trhu, ve kterém mají dané subjekty zájem o spojení a zároveň EK může zasáhnout v případě, že by fúzí došlo k silné dominanci, v takových případech EK stanovuje pravidla, za kterých k takovému spojení může dojít (např. zadá pokyn k odprodeji části aktiv před samotnou fúzí). Ačkoli za minulé období vzniklo několik takových spojení, která měla za následek nevítané změny (např. zvýšení cen na trhu), Musil věří v odolnost současné komisařky Margarethe Vestager vůči tlaku velkých hráčů. Hlavním cílem Evropské komise je dostupnější a bezpečnější internet, podpora tržního prostředí a soutěže na technologickém trhu, přehodnocení kvality absolutních práv k informacím, bezpečnost a ochrana soukromí, ochrana spotřebitele, síťová neutralita a mobilní roaming. Musil k oblasti ochrany spotřebitele doplnil, že je často zneužívána pro různá nadregulační opatření, která se pod ochranou spotřebitele skrývají, a velice otevřeným projevem v rámci následně podnícené diskuze uzavřel první blok konference.
Síťová neutralita
Druhý blok se věnoval otázce síťové neutrality/volného internetu z technického pohledu, který obzvláště srozumitelně prezentoval Jiří Peterka, pedagog Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze, kde vyučuje počítačové sítě a komunikace, autor knihy „Báječný svět elektronického podpisu“, nezávislý konzultant pro oblast elektronického podpisu a digitální kontinuity a také několik let aktivní publicista věnující se ve svých článcích online prostředí. V první řadě upozornil publikum na to, že původní konstrukce IP protokolů neměly sloužit k náročným přenosům dat (multimediální data – zvuk, obraz), a z toho důvodu se k nim ani svými technickými možnostmi nehodí. Hledání spravedlivého řešení s ohledem na funkčnost a neutralitu sítě není tedy vůbec snadné, z technického hlediska by IP ale i jiné protokoly musely přenos dat různě prioritizovat, což by znamenalo omezení, která už by mohla narážet právě na problém síťové neutrality, pokud by k takovému rozlišování nedošlo, IP protokol by naopak nedokázal garantovat kvalitu všech přenosů/služeb. Na tyto primární technické otázky je navíc vyvíjen komerční i politický tlak a nalezení čistě neutrálního východiska se zdá být poměrně nemožné. Prezentace Jiřího Peterky zde.
Svůj technický pohled na síťovou neutralitu nastínil i Ondřej Filip, výkonný ředitel CZ.NIC (správce domény), který blíže vysvětlil fungování propojování sítí prostřednictvím tzv. peeringu a transitu a vysvětlil jejich možnosti/(ne)výhody v rámci síťové neutrality.
Petr Slováček, člen představenstva O2, zanedlouho předseda představenstva vyčleněné infrastrukturní společnosti O2 CETIN, do diskuze přispěl v komerčním kontextu a poznamenal, že je zastáncem vytvoření určitých základních regulačních pravidel, přičemž dodává, že je takřka nemožné v nastavování pravidel od komerčního aspektu odhlížet.
Zdeněk Cendra potom ve svém projevu spojil technický aspekt s komerčním. V roce 2013 založil komerční peeringový uzel Peering.cz (vůbec první konkurenci pro národní internetový uzel NIX.CZ), který zatím spojuje 80 sítí a po necelých dvou letech fungování má více než třetinový podíl na trhu.
Blokování obsahu internetu
Poslední blok konference otevřel Martin Cach, který se ve společnosti UPC věnuje oblasti ochrany dat, kyberbezpečnosti, oblasti regulace elektronických komunikací a zastupuje společnost UPC ve zvláštních pracovních skupinách v rámci koncernu Liberty Global. Martin Cach zmínil, a v této věci musím souhlasit, že je to otázka prevence, nalézání preventivních opatření, co v diskuzích často chybí. Podle Cacha absentuje kontinuita napříč Evropou - obdobné prostředky pro řešení stejných případů a za stejných výchozích podmínek. Příkladem této roztříštěnosti uvádí i návrh loterijního zákona, kdy například ve strategiích/plánech Digitálního Česka 2.0 v části Svoboda internetu chybí ambice blokování obsahu (s výjimkou blokování dětské pornografie) a tohoto rozporu se jako poskytovatel internetového připojení (dále jen ISP) – „vděčný adresát“ regulace obává, jaká další sympatická opatření pro ISP vyplynou. Martin Cach je přesvědčen, že by se měla věnovat pozornost věcem, které nás aktuálně celospolečensky pálí, těm, na kterých se všichni shodnou, že by měly být nějakým způsobem řešeny, nikoli tedy samotným postižením operátora. Cach neodmítá blokování obsahu z pozice ISP zcela, odmítá však princip, za jakého k tomu dochází v současné době; příkladem uvedl loňský rozsudek SDEU C-314/12 UPC Telekabel Wien. Naopak jako koncepční rozhodnutí doporučuje rozhodnutí ve věci Cartier International AG and Others v BskyB and Others z listopadu 2014. Toto rozhodnutí bylo snad vůbec prvním případem v rámci EU, kdy bylo nařízeno ISP blokování obsahu pro porušování práv z ochranných známek. Jelikož je padělání vnímáno jako vážný problém, žadateli (Reichemont, pod který značka Cartier spadá) bylo v jeho návrhu na blokování vyhověno a pěti největším ISP (Sky, BT, EE, Talk Talk a Virgin), kteří dohromady pokrývají 95% trhu širokopásmového připojení ve Velké Británii, bylo nařízeno stránky s padělky blokovat. Soud poznamenal, že byla v žádosti splněna proporcionalita a nadřadil ochranu práv z TM nad práva ISP.
V tomto posledním bloku konference se rozvinula glosovaná diskuze k blokování obsahu mezi Veronikou Křesťanovou, soudkyní Městského soudu v Praze, Matějem Váchou, partnerem AK Pelikán Krofta Kohoutek a Evou Martinicovou, Public Policy & Govt. Relations manažerkou Googlu. V rámci odpovědnosti na internetu se především silně profiluje otázka posuzování odpovědnosti v souvislosti s ochranou osobnosti – Křesťanová poukázala na spor Delfi AS proti Estonsku. Na tento bod navázala i Eva Martinicová z Google, která připomněla tzv. právo být zapomenut (The right to be forgotten) v souvislosti s případem Costeja vs. Google Spain (C-131/12) z května 2014 a informovala o čerstvém článku v Bulletinu ÚOOÚ, ve kterém se nejen Google k tématu vyjádřil.
Úplně na závěr statečně vystoupil Ondřej Plešmíd z Ministerstva financí v rozhovoru se Zdeňkem Kučerou na téma loterijního zákona. Tento zákon byl inspirován zahraničními úpravami, především potom dánskou. U nás je na něj vyvíjen jistý politický tlak. S ohledem na judikaturu týkající se blokování obsahu na internetu, byla pro tento zákon týkající se blokování stránek s nelegálním hazardem zvolena forma soudně přezkoumatelného správního řízení, nikoli tedy forma blokování závadných stránek ze soudního příkazu (údajně s ohledem na délku řízení) a nezávislým orgánem, hodnotícím (ne)legálnost stránek, by mělo být ministerstvo, které by takové stránky zapsalo do jakéhosi blacklistu, jenž by měl povahu veřejného seznamu. Z tohoto seznamu by byla generována také oznámení o závadnosti stránek ISP. Očekává se, že by většina stránek na základě těchto podnětů ze strany státu měla konvertovat do legální podoby. Zákon by přitom byl zaměřen na společnosti se sídlem v EU nebo Evropském hospodářském prostoru. Tento „uzákoněný“ princip byl přirovnáván Ondřejem Plešmídem k systému, který je uplatňován prostřednictvím IWF (Internet Watch Foundation) ve Velké Británii. Že se jedná o velice kontroverzní návrh zákona a že nejen na jeho technickém řešení nepanuje shoda, dalo najevo i publikum.
Nutno pochválit organizátory za výbornou konstrukci konference, ve které se prolínaly názory a zkušenosti odborníků v nejzajímavějším složení, jaké si dokážeme představit. Právní prostor.cz nemohl nebýt mediálním partnerem.
Diskuze k článku ()