Menu

Články

Budoucnost soudního exekutora

ČlánkyProcesní právoJos Uitdehaag12.02.2017
Jos Uitdehaag12.02.2017

Dobře organizovaný systém vymáhání neuhrazených faktur má zásadní význam v postupu proti neplacení pohledávek, které ekonomiku zatěžuje. Exekuční vymáhání pohledávek je jedním z nástrojů, které se uplatňují v závěrečné fázi právního vymáhání takových dluhů.

1. Význam dobře fungujícího systému vymáhání

Každý rok jedna z hlavních inkasních agentur v Evropě zveřejňuje tzv. evropský platební index (European Payment Index). Podíváme-li se blíže na hodnotu tohoto indexu v roce 2011, tedy v období následků finanční krize, výsledky nejsou povzbudivé:

Podniky, které se potýkají s opožděnými platbami, uvedly v průzkumu z roku 2011, že odepsané pohledávky vzrostly z 2,6 % na 2,7 %, což představuje za rok 2011 nárůst o 4% neboli 312 miliard eur (nebo za období 2007-2011 obrovský nárůst o 1 300 miliard eur).

Je zřejmé, že tyto narůstající objemy pohledávek mají negativní dopad na rozvoj hospodářství.

Je patrné, že dobře organizovaný systém vymáhání neuhrazených faktur má zásadní význam v postupu proti neplacení pohledávek (nebo opožděným platbám), které ekonomiku zatěžuje. Exekuční vymáhání pohledávek je jedním z nástrojů, které se uplatňují v závěrečné fázi právního vymáhání takových dluhů.

Je důležitým nástrojem a součástí právního procesu: koneckonců, k čemu by bylo zahájení řízení, získání závazného rozhodnutí, když by takové rozhodnutí nemohlo být vykonáno a nesplacený dluh by nebylo možné vymoci, dokonce ani uložením povinnosti: bez účinného vymáhání by předcházející právní proces v podstatě nebyl smysluplný.

Pro většinu lidí, kteří se setkají s nucenou exekucí na základě soudního rozhodnutí, se úřední proces, do té doby probíhající na papíře, stává reálným a hmatatelným. Syrová realita: zabavení mzdy nebo obstavení bankovního účtu, zabavení majetku, například televizoru nebo automobilu, ale také nemovitostí, nebo dokonce detence dlužníka.

Význam dobře rozvinutého systému vymáhání je zřejmý, jak uvidíme ještě později. Přesto účinný a efektivní systém vymáhání představuje v mnoha zemích problém. Dokonce i v případě, že země mají efektivní soudní řízení, znamená taková skutečnost málo, pokud rozhodnutí nelze vykonat. V důsledku finanční krize bylo rozvoji dobře fungujícího systému vymáhání věnováno více pozornosti. Zároveň finanční krize otevřela diskusi o úloze soudního exekutora. Změnilo se tradiční zaměření na výkon exekuce jako nástroje k vymáhání neuhrazených pohledávek; objevily se i alternativní způsoby vymáhání, například mediace.

Rozvoj trhů není jen ekonomickým rozvojem. Pro rozvoj trhů je nutná právní infrastruktura. Na trhu probíhá směna vlastnických práv a uzavírání smluv. K tomu je nezbytný jasný právní rámec: veřejně deklarovaná transparentnost právních předpisů, jistota a rovnost práva a právních postupů a uznání individuálních práv a svobod, tj. zásady právního státu. Tyto zásady zaručují ekonomický růst, ekonomický rozvoj: vlastnictví je zaručeno, dohody budou dodržovány, vláda podléhá kontrole, existují kontrolní mechanismy proti korupci, existují právní předpisy v oblasti soukromého vlastnictví. Pokud tomu tak není, nebudou probíhat žádné obchody, ani žádné investice.

2. Vymáhací pravomoci

Dvě strany, které dospějí k dohodě, budou potřebovat mechanismus, jenž zajistí, aby každá ze stran plnila své závazky. Smlouva, nebo obecněji smluvní právo, stanoví pravidla vymahatelnosti dohody, důvody zakládající zjištění o porušení dohody a příslušné důsledky.

Smluvní právo samo o sobě nestačí. Musí je podpořit účinné provádění prostřednictvím zákonných institucí, jako jsou soudy, právníci a exekutoři.

Obecně lze vymáhání popsat jako: realizaci soudního rozhodnutí spočívající v donucení žalované strany, aby zaplatila, nebo aby se zdržela určitého jednání.

Aby se předešlo soukromému výkonu spravedlnosti, může toto vymáhání provádět jen tzv. „exekutor“, profesionál s oprávněním, které mu vydal stát.

Toto slovo zahrnuje širokou škálu osob odpovědných za proces vymáhání (např. soudní úředník, huissier de justice, gerechtsdeurwaarder, kronofogden, exekuční soudce atd.).

V mnoha státech se úloha, odpovědnosti, organizace a profesionální status těchto osob značně liší, stejně jako jejich pracovní podmínky a odměna. Obecně lze exekutory klasifikovat buď jako státní zaměstnance podřízené ministerstvu spravedlnosti či soudům, nebo jako osoby samostatně výdělečně činné, které jednají nezávisle. Některé země používají kombinaci obou systémů.

Celkově nelze říci, zda je upřednostňován systém opírající se o státní úředníky, nebo systém samostatně výdělečně činných exekutorů. Oběma koncepcím je společné, že stát výhradně na tyto exekutory delegoval určité pravomoci, jmenovitě vymáhací pravomoc.

Vymáhací pravomoc znamená, že exekutor může zabavit majetek dlužníka, a to jak před vydáním rozsudku, tak (častěji) poté, co soud rozhodne. Kromě toho může být vymahatelnost spojena i s jinými dokumenty, například s notářským aktem.

Pravomoc exekutora zahrnuje opatření v oblasti zajištění majetku, například:

  • konfiskaci movitých věcí,
  • úschovu (bezpečnou úschovu věci),
  • vymáhací opatření týkající se nemovitostí,
  • zabavení lodí a letadel,
  • obstavení mzdy,
  • obstavení bankovních účtů,
  • zabavení akcií,
  • vykázání z prostor.

Pravomoc zahrnuje i přístup k informacím nutným pro určení majetku dlužníka. Veřejnoprávní orgány jsou obecně povinny poskytnout součinnost.

Pro řádné fungování trhů je nezbytné, aby bylo možné uzavírat a vymáhat smlouvy a aby bylo možné řešit spory. Dobře fungující exekuční systém zvyšuje předvídatelnost a investorům zaručuje, že spory budou vyřešeny. Zvyšuje předvídatelnost v (obchodních) vztazích. Nefunkční nebo byrokratický systém povede k soukromému prosazování práva a zpomalí obchod, investice a hospodářský růst.

Podnikatelská sféra bude považovat smlouvy za ztrátu času, neboť právní systém nebude zajišťovat žádné opravné prostředky k náhradě utrpěných škod. Subjekty se budou vyhýbat transakcím, které vyžadují smlouvy, což omezí hospodářský růst. Občané budou odmítat platit účty, neboť budou vědět, že nezaplacené účty nebudou vymáhány, alespoň ne po určitý počet (mnoho) let.

Viděli jsme četné příklady takové praxe, například v Bosně a Hercegovině dosahuje nápad věcí týkajících se plateb za komunální služby jen u městského soudu v Sarajevu čísla vyššího než 1 000 000.

Vymáhání vypadá jako proces, který může běžet hladce, nicméně v řadě zemí je realizováno s obtížemi. Mohou vzniknout četné problémy: částečně z historických důvodů, z důvodu zastaralých právních předpisů, odmítání spolupráce, maření exekucí, nečinnosti věřitelů nebo prostě byrokratické neochoty.

Současně se hospodářská krize dotkla i lidských práv, a to včetně vymáhání. Evropský soud pro lidská práva nevyloučil možnost, že by stížnost, která tvrdí, že výše starobního důchodu nebo jiných sociálních dávek je naprosto nedostačující, mohla v zásadě vyvolat otázku nelidského nebo ponižujícího zacházení podle článku 3 EÚLP. Tyto sociální dávky nebo důchody nejsou jediným příkladem. Byly předloženy i další otázky, např. v oblasti bydlení a vystěhování. Například povinnost zajistit přístřeší pro určité zranitelné osoby by se mohla v některých výjimečných případech opírat o článek 8 EÚLP (právo na rodinný život). Podobně rozhodují i lokální soudy: například v roce 2012 estonský Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, kterým nařídil soudu prvního stupně zkoumat při novém projednání věci i alternativní, méně radikální možnosti. Ve Španělsku v roce 2013 byla přijata novela právních předpisů o ochraně spotřebitele (novela Občanského soudního řádu a zákona o hypotečních úvěrech), která umožňuje soudu, jenž má za to, že podmínka ve vymahatelném dokumentu by mohla být považována za nespravedlivou, aby po vyslechnutí stran nařídil zneplatnění takové podmínky nebo exekuci bez použití takové podmínky, např. pokud jde o úrok z prodlení z úvěrů.

Zjevně existovala potřeba alternativních řešení. A to i v rámci exekutorské profese. Hospodářský vývoj si žádá, aby se na tuto profesi pohlíželo jiným způsobem. Vyžaduje širší pohled a jiný přístup k vymáhání pohledávek nebo obecněji ke spokojenosti věřitelů a dlužníků pomocí nástrojů, jakými jsou mediace a restrukturalizace dluhů.

Zde je několik příkladů vývoje v evropských zemích.

3. Příklady měnících se nástrojů pro exekutory

Vymáhání pohledávek

Narůstá počet zemí, v nichž je dovoleno vymáhání pohledávek. Je však třeba uvést, že například země v jihovýchodní Evropě mají jednoduchá řízení týkající se veřejnoprávních aktů k získání exekučního titulu.

Kosovo ve svých právních předpisech umožňuje za určitých okolností všechny sekundární činnosti: článek 344 stanoví:

Článek 344 Doplňkové činnosti

1. Soukromý exekutor provádí činnosti jiné než uvedené v článku 340 tohoto zákona, pouze pokud tyto činnosti neovlivňují řádný a nezávislý výkon jeho funkce nebo tomuto výkonu nebrání a pokud nemají dopad na jeho pověst.

2. Pokud jde o zájmy uvedené v odstavci 1 tohoto článku, může ministr vydat vyhlášky týkající se výkonu určitých činností.

3. Vyhláškou může ministr zakázat určité činnosti exekutora, vyjma činností týkajících se:

3.1 inkasa peněžních částek pro třetí strany;

3.2 soupisů a oceňování majetku;

3.3 vypracování písemného prohlášení ve věci podstatného skutkového stavu zjištěného soukromým exekutorem osobně.

Mediace

V zemích jako Moldavsko a Bulharsko je možnost mediace výslovně uvedena v zákoně.

Zjišťování skutkového stavu

Zavedeno v právním systému většiny zemí včetně např. Gruzie a Moldavska.

Zkrácená řízení

Systém soukromých exekucí může mít další výhodu: předpokládá se, že zbaví soudce a soudy povinnosti řídit proces vymáhání a účastnit se ho. Tyto povinnosti lze přenést na soukromé exekutory a úloha soudů je pak omezena na prostý soudní přezkum. Přímé každodenní zapojení soudců do exekučního procesu není nutné, což soudcům umožňuje věnovat se jejich klíčovým povinnostem spočívajícím v rozhodování soudních sporů mezi stranami. Soudci jsou tím také zbaveni zatěžujících řídicích odpovědností, na které musí často vynakládat značný čas.

Výhodou je vytvoření rychlého a nákladově efektivního postupu pro pohledávky, u nichž se předpokládá, že nebudou rozporovány, a také zjednodušení a zrychlení sporů ve věci (drobných) nároků a omezení jejich nákladů, což má zabránit tomu, aby se vymáhání takových nároků stalo ekonomicky nepřiměřené.

Příklady zemí, v nichž exekutoři zajišťují zrychlené řízení:

  • Srbsko: ve věcech týkajících se komunálních služeb exekutor vydává exekuční titul,
  • Gruzie: Národní exekuční úřad provádí zvláštní zrychlená řízení ve věci pohledávek týkajících se peněžních nároků,
  • Ukrajina: nedávno bylo zavedeno elektronické zrychlené řízení.
Služby zákazníkům

Viz například Gruzie a registrace smlouvy o úvěru:

Národní exekuční úřad na základě dohody stran registruje úvěrovou smlouvu (včetně bankovního úvěru), která není zajištěna hypotečním právem a/nebo zadržením majetku (později – smlouva o úvěru), a kontroluje smluvní závazek dlužníka splatit úvěr.

V případě neplnění platebního závazku nebo jednání dlužníka v rozporu s ustanoveními úvěrové smlouvy předseda Národního exekučního úřadu vystaví exekuční příkaz.

Doručování dokumentů

Země, v nichž doručování dokumentů zajišťují soukromí exekutoři: Srbsko, Bulharsko, Kosovo, Moldavsko, Gruzie, Bývalá jugoslávská republika Makedonie.

K dalším měnícím se nástrojům exekutorů v neposlední řadě patří restrukturalizace dluhu, insolvenční dohled či preventivní komunikace.

4. Proč prostřednictvím exekutora?

Lze uvést několik argumentů, proč by uvedené činnosti měl provádět soukromý exekutor:

4a. Efektivita a flexibilita

V tržním systému je dosahováno nejlepší efektivity a flexibility. Věřitel má na výběr mezi několika exekutory. Hospodářská soutěž tudíž povede k vyšší kvalitě: ke kvalitě z hlediska ceny, odborné přípravy, organizace. 

4b. Právní znalosti a odborná příprava

Doporučení Rady Evropy IV.3 a IV.8 výslovně zmiňují význam právních znalostí a (průběžné) odborné přípravy exekutorů.

Tyto právní znalosti a odborná příprava v oblasti relevantního práva a procesních postupů se považují za důležitý aspekt při náboru exekutorů. Rada Evropy doporučuje, aby byly prováděny předběžné výběrové zkoušky, které posoudí teoretické znalosti (např. občanského procesního práva) a praktické znalosti (např. ústní zkoušky, posouzení případových studií).

4c. Jmenování a odvolání

Jak jsou exekutoři jmenováni? Kým? V jakém počtu?

„Při náboru exekutorů je třeba přihlížet k morálním standardům uchazečů a k jejich právním znalostem a odborné přípravě v příslušné oblasti práva a procesních postupů“, uvádí doporučení Rady Evropy IV.3.

Směrnice:

25. Pro spravedlivou správu justice je důležité, aby byla zaručena kvalita vymáhání. Členské státy by měly exekutorům udělovat akreditaci pouze v případě, že dotčení uchazeči vykazují úroveň a vzdělání odpovídající složitosti jejich úkolů. Vysoce kvalitní odborná příprava profesionálů je důležitá pro poskytování služeb v oblasti justice a pro zvýšení důvěry uživatelů v jejich justiční systém.

4d. Profesní a etické normy

Na jedné straně má na práci soukromého exekutora samozřejmě velký vliv motivace ziskem. Současně by však mělo být kázeňsky trestáno neetické jednání a profesní pochybení.

„Exekutoři by při výkonu svých profesních povinností měli postupovat čestně a kompetentně a měli by vždy jednat v souladu s uznávanými nejvyššími profesními a etickými normami. Při jednání se stranami by měli být objektivní a měli by podléhat profesní kontrole a monitorování, které může zahrnovat i soudní kontrolu," jak uvádí doporučení Rady Evropy IV.4.

5. Dohled

Pozornost je třeba věnovat i jiným dohledovým orgánům. Např. v Nizozemsku existuje zvláštní Úřad pro finanční dohled. Tento úřad se podílí na dohledu nad finanční situací a kontroluje exekutorské kanceláře.

6. Standardy kvality

S monitorováním a kontrolou přímo souvisí diskuse o standardech kvality. Existence těchto standardů zlepšuje efektivitu exekutorských služeb.

CEPEJ opět konstatuje vazbu mezi statusem exekutora a existencí standardů kvality. Státy nebo celky, v nichž je vymáhání soudních rozhodnutí svěřeno úředníkům státní správy, nevykazují významné rozdíly mezi úředníky, pro které platí určité standardy, a úředníky, kterým standardy stanoveny nebyly. Naopak ve státech, kde mají exekutoři výhradně soukromý status, je podíl standardů kvality jasně vyšší (73 %). Státy nebo celky, které mají kombinaci obou forem, logicky vykazují podíl exekutorů podléhajících standardům, který se pohybuje mezi oběma uvedenými hodnotami.

Existují patrně i další korelace. Posuzujeme-li státy nebo celky podle roku jejich přistoupení k Radě Evropy, je dobře zmínit, že státy, které uplatňují standardy kvality, jsou obecně státy, které se staly členy Rady Evropy po 1. lednu 1990 („noví členové“). Mezi 26 státy, které odpověděly „ano“, je 16 „nových“ států a mezi 18 státy, které odpověděly „ne“, je 11 „starých“ států.[1]

7. Organizace

Země s liberálním režimem mají národní organizaci exekutorů. Ve většině případů je exekutor povinně členem takové organizace. (Nizozemsko, Belgie, Řecko, Maďarsko, Lotyšsko, Portugalsko).

Je důležité, aby byla struktura takové organizace dobře definována - způsob jejího uspořádání (senáty, volby, jmenování členů rady).

Podle mého názoru je dobré, aby bylo členství exekutorů povinné. Organizace pak může vydávat interní předpisy týkající se např. jednání a chování, kázeňských opatření, účetnictví, (finanční) kontroly jednotlivých kanceláří.

Podle CEPEJ je ve většině evropských států (25 států ze 46 odpovědí) tato struktura výhradně celostátní. CEPEJ konstatuje, že existuje několik důvodů pro zřizování celostátní, a nikoli regionální struktury:

„Zjevnou preferenci celostátních struktur by bylo možné vysvětlit tím, že existuje velký zájem na dosažení skupinové dynamiky navozením pocitu profesní identity při současné homogenizaci kompetencí a postupů.

Celostátní struktura může být více relevantní i z hlediska státu, který se především snaží nalézt oficiálního mluvčího celé profese.

Větší relevantnost může mít i pro profesi samotnou, která při komunikaci se svými členy dosahuje úspor z rozsahu: profese tak může vůči státu vystupovat jednotně. Jedná se o nejrozšířenější systém.“[2]

Článek byl publikován v Komorních listech č. 4/2016


[1] CEPEJ, Evropské systémy soudnictví, vydání 2010 (údaje za rok
2008), s. 259.


[2] CEPEJ, Evropské systémy soudnictví, vydání 2010 (údaje za rok
2008), s. 255–256.

Jos UitdehaagKrálovská nizozemská společnost soudních exekutorů, Mezinárodní unie soudních exekutorů
0%
Hodnocení článku
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři