Exekuce společného jmění manželů a obrana manžela povinného, část II.

Obrana manžela povinného v exekuci

S možností exekučního postihu majetku v SJM, případně výlučného majetku manžela povinného, nesporně souvisí i účastenství nedlužného manžela v exekuci a jeho obrana. Ustanovení § 36 odst. 2 EŘ vedle oprávněného a povinného označuje jako účastníka řízení i manžela povinného, je-li exekucí postihován jeho majetek nebo majetek v SJM. Do účinnosti zákona č. 139/2015 Sb., tj. do 30. 6. 2015, byl manžel účastníkem exekučního řízení, jen pokud byla exekučním příkazem postižena součást SJM, a to jen ve vztahu k takové součásti. Na rozdíl od oprávněného a povinného, kteří se stávají účastníky již podáním exekučního návrhu soudnímu exekutorovi, manžel povinného se účastníkem stát vůbec nemusí. Zásadním okamžikem pro vznik účastenství manžela povinného v exekuci je až vydání exekučního příkazu postihujícího majetek v SJM nebo výlučný majetek manžela povinného. I když se může zdát, že nedošlo k marginální změně tohoto ustanovení, ale pouze k novelizačnímu „doladění” s ohledem na ustanovení § 42 odst. 4 EŘ, jeho význam sahá šířeji.

Pokud tedy došlo k postihu SJM nebo výlučného majetku manžela povinného, s kterým manžel povinného nesouhlasí pro jeho neoprávněnost, je na manželovi povinného, aby se aktivně bránil. Tuto možnost má samozřejmě i sám povinný. Do účinnosti novely soudní exekutor neměl povinnost přihlížet k listinám o modifikaci SJM, proto exekuční řád a občanský soudní řád nabízely manželovi povinného několik možností, jak se proti neoprávněnému zásahu (například z důvodu zúžení SJM) bránit. Z počátku byla preferována pouze vylučovací žaloba ve smyslu § 267 OSŘ účinném do 30. 6. 2015 ohledně majetku, který nebyl dle manžela povinného v SJM, před návrhem na částečné zastavení exekuce v rozsahu postižení tohoto majetku. Tento požadavek však byl soudní praxí prolomen[1], proto se manžel povinného mohl domáhat částečného zastavení zpravidla z důvodu dle § 268 odst. 1 písm. f), h) OSŘ, přestože tato možnost nebyla v zákoně implicitně stanovena. 

Novela č. 139/2015 Sb. ale již vyloučila možnost manžela povinného domáhat se vyloučení jeho majetku z exekuce prostřednictvím excindační žaloby dle § 267 odst. 2 OSŘ účinném do 30. 6. 2015, proto manžel povinného, který je účastníkem řízení, nebude moci tohoto institutu napříště využít. Do vínku však byla manželovi povinného dána možnost obrany ve formě návrhu na zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 262b OSŘ, který stanoví, že: 1) je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek v SJM nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí, o čemž musí být manžel povinného soudem poučen, a 2) výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného bude zastaven, nejsou-li na něm ani zčásti uloženy peněžní prostředky, které by jinak náležely do SJM, přičemž důkazní břemeno stíhá právě manžela povinného. V tomto směru se tak posílilo postavení manžela povinného v exekučním řízení, kdy možnost takového podání návrhu na zastavení exekuce i pro výlučný majetek manžela povinného je zakotvena přímo v § 55 odst. 1 EŘ. Podání návrhu na částečné zastavení exekuce je tedy již jediným možným prostředkem obrany manžela povinného v exekuci, jak se domoci zastavení exekuce v rozsahu neoprávněného postihu majetku manžela povinného.[2]

Vylučovací žaloba představovala proces relativně zdlouhavý, řízení o ní bylo paralelním vedle řízení exekučního a ne vždy se soudní exekutor o excindačním řízení dozvěděl, což vedlo k negativním důsledkům ohledně majetku, jenž byl předmětem řízení o vylučovací žalobě. Výhoda je jednak spatřována v tom, že se předešlo vzniku dalších nákladů spojených s uplatněním vylučovací žaloby (například soudní poplatek) a vyřešila se tím i otázka náhrady nákladů řízení, neboť druhým účastníkem řízení o vylučovací žalobě byl oprávněný, který v konečném důsledku nemá přičinění na tom, jaký způsob provedení exekuce soudní exekutor zvolí. Poučovací povinnost soudního exekutora k manželu povinného o možnosti podat návrh na zastavení exekuce v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy stanovuje novela rovněž v přechodných ustanoveních, a to v rámci poučení vydaného exekučního příkazu. Zde zákonodárce tak opět předpokládá možnost postihnout majetek v SJM či výlučný majetek manžela povinného i v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti novely č. 139/2015 Sb.

Přestože tato možnost obrany manžela povinného je v právním řádu upravena více jak přes rok, v praxi se autorka setkává s tím, že některé exekuční soudy vůbec nerespektují § 55 odst. 1 EŘ ve vztahu k podanému návrhu manžela povinného ve smyslu § 262b OSŘ, který v takovém případě výslovně vylučuje použití § 55 odst. 3 EŘ[3], tedy povinnost soudního exekutora vyzývat ostatní účastníky k vyjádření se k tomuto procesnímu návrhu manžela povinného, soudy vrací tyto návrhy manžela povinného bez věcného vyřízení zpět soudnímu exekutorovi a vyzývají jej k postupu dle § 55 odst. 3 EŘ. Účelem zakotvení tohoto ustanovení v zákoně je urychlit proces rozhodování o návrhu manžela povinného v případě, že je SJM nebo majetek manžela povinného postihován ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho vůbec exekucí postihnout. Shora uvedený postup soudů je tak v nesouladu s novelizací § 55 odst. 1 EŘ. Takový postup by připadal v úvahu jen v případě, že by manžel podal návrh na zastavení z jiného důvodu, než je uveden v § 262b OSŘ (například z důvodu, že postižené movité věci jsou ze zákona z exekuce vyloučeny[4]).

V této souvislosti je třeba taktéž klást zvláštní pozornost formulaci „zvláštní právní předpis”, neboť zákon i důvodová zpráva o bližší specifikaci tohoto spojení mlčí. K otázce, jaká hmotněprávní norma je určující pro právní posouzení, zda je majetek v SJM nebo majetek manžela povinného postihován ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, Nejvyšší soud konstatoval, že: „Zvláštním právním předpisem ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce (soudního výkonu rozhodnutí).“[5] Tedy že právní úprava uvedená v § 732 občanského zákoníku se použije až pro dluhy vzniklé po účinnosti občanského zákoníku. Zároveň v tomtéž rozhodnutí stanovil, že ve vztahu k procesní obraně manžela povinného ve formě návrhu na zastavení exekuce se užije procesní úprava dle novely č. 139/2015 Sb.

Autorka se ani s tímto závěrem Nejvyššího soudu ohledně užití hmotněprávní úpravy nemůže ztotožnit, neboť v právní úpravě dle zákona č. 40/1964 Sb.[6] nebyla pravidla pro uspokojování dluhu ze společného jmění manželů stanovena, a ani za současné platné právní úpravy obsažené v občanském zákoníku nelze dluh vzniklý před uzavřením manželství jen jednomu z manželů považovat za dluh patřící do SJM[7], takže nutně muselo být záměrem zákonodárce[8] použití nové právní úpravy z pohledu možnosti postihovat SJM i pro výlučný dluh manžela povinného vzniklý před účinností občanského zákoníku v dosud zahájených řízeních, přičemž přitom respektoval možný zásah do práv nedlužného manžela umožněním postihu pouze do výše vypořádacího podílu SJM (jak bylo popsáno výše), který by manželovi beztak náležel v případě zániku manželství.

Dle názoru autorky tímto zákonodárce zejména chtěl docílit toho, aby v řízeních dosud zahájených, a ve své podstatě proti samotným povinným řízeních bezúspěšných, došlo k posílení postavení věřitele proti těm povinným, kteří z důvodu nevole uhradit svůj dluh oprávněnému skrývají svůj majetek například na účtech manžela povinného, čímž deklarují svou nemajetnost. Naopak připuštění možnosti podání návrhu manžela povinného na (částečné) zastavení exekuce ve všech řízeních hodnotí autorka kladně. V této souvislosti je třeba upozornit i na bdělost samotného manžela povinného spočívající v zásadě vigilantibus iura scripta sunt, a to v případě postižení peněžních prostředků na jeho účtu, kterému je dle § 304 odst. 3 OSŘ umožněno požádat banku o výplatu částky ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku doručení exekučního příkazu bance. Tím je jasně proklamováno, že bylo účelem novely pouze postihnout prostředky v SJM a nikoli výlučný majetek manžela povinného. Prokáže-li manžel povinného na základě předložených listinných důkazů (exekuční řízení je zásadně řízení bez jednání), že se na účtu nenachází prostředky ze SJM, soudní exekutor k jeho návrhu exekuci beze všeho zastaví.

Vzhledem k tomu, že návrh manžela povinného nemá odkladný účinek a v případě nevyhovění návrhu soudním exekutorem ve lhůtě 15 dnů zákon exekučnímu soudu neukládá žádnou lhůtu, byť pořádkovou, v jaké má o návrhu manžela povinného rozhodnout, může dojít v rozsahu sporného majetku k provedení exekuce.

Naskýtá se tak další procesní institut obrany manžela povinného pro zmírnění následků neoprávněného zásahu do jeho vlastnických práv v podobě návrhu na (částečný) odklad exekuce ve smyslu § 54 EŘ. Bohužel většina manželů povinných má za to, že již podáním návrhu na zastavení exekuce nemůže dojít k samotnému provedení exekuce, a spoléhají tak pouze na podaný návrh. Institut návrhu na odklad exekuce jim není znám, proto, pokud exekuci neodloží sám exekutor nebo exekuční soud, soudní exekutor i přes podaný návrh na zastavení exekuce může přistoupit k samotnému provedení exekuce a následně i k vyplacení takto vymožených plnění oprávněnému.

Vzhledem k § 57 EŘ je na rozdíl od jiných řízení navrácení v předešlý stav vyloučeno. Tzn., pokud soudní exekutor vymožené plnění již vyplatil oprávněnému, nelze v případě částečného zastavení exekuce takto vymožené plnění manželovi povinného vrátit. De lege ferenda by tak mohl zákonodárce zvážit, zda nepřiznat tomuto speciálnímu návrhu manžela povinného odkladný účinek ze zákona. Další otázkou, která se s ohledem na částečné zastavení exekuce nabízí, je náhrada nákladů řízení úspěšného manžela – nežádoucí, až krajně nespravedlivé, by bylo uložit tuto povinnost oprávněnému či povinnému, když oni sami zastavení exekuce nezavinili. Nositelem povinnosti k úhradě těchto nákladů nemůže být ani samotný soudní exekutor, kterému je exekučním návrhem oprávněného a následným jeho pověřením k vedení exekuce proti povinnému vložena možnost zvolit, jakým způsobem bude pohledávka oprávněného vymožena, neboť soudní exekutor není účastníkem řízení.[9] Proto v takovém případě, bohužel pro úspěšného manžela, je shora uvedené situací, kdy jsou naplněny důvody zvláštního zřetele, a při rozhodování o nákladech účastníků řízení je tak třeba postupovat ve smyslu § 150 OSŘ ve spojení s § 52 odst. 1 EŘ, kdy soud či soudní exekutor nemusí výjimečně náhradu nákladů účastníků přiznat. S ohledem na to, z jakého důvodu byla exekuce částečně zastavena, například nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem soudního exekutora, je pak možností manžela povinného jako poškozeného odvracet nepříznivé majetkové dopady cestou náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb.[10]

Pokud manžel nebude s návrhem na částečné zastavení exekuce úspěšný, má samozřejmě další možnosti využít opravných či mimořádných prostředků proti odmítavým či zamítavým rozhodnutím. S účastenstvím manžela povinného v exekuci narůstají i náklady exekuce, respektive hotové výdaje soudního exekutora,[11] byť v praxi se lze setkat s názory, že ustanovení hovoří pouze o zvyšování nákladů v případě účasti více povinných a nikoli manžela povinného, ale při logickém výkladu tohoto ustanovení je smyslem navýšit paušální částku hotových výdajů zejména z důvodů navýšení nákladů za doručování písemností, na které má manžel povinného právo od okamžiku postižení SJM či jeho výlučného majetku exekučním příkazem. Tyto náklady soudní exekutor určuje v příkazu k úhradě nákladů exekuce, proti němuž jsou jako opravný prostředek sui generis přípustné námitky. Manželovi povinného se tak v tomto směru nabízí další možnost obrany, neboť zcela jistě je jako účastník exekučního řízení aktivně legitimován k podání těchto námitek.

Závěr

Ač autorka kladně hodnotí přínos novely ve vztahu k obraně manžela povinného a k povinnosti soudního exekutora nahlížet do Seznamu listin, s obavami však nahlíží na její aplikovatelnost ohledně postihu SJM ve smyslu § 732 občanského zákoníku v řízeních zahájených před 1. 1. 2014 vzhledem k vývoji rozhodovací praxe soudů, která byla rozebrána v jednotlivých pasážích tohoto příspěvku, i když sama toto zákonné ustanovení vnímá jako zdárný krok vpřed ohledně ochrany věřitele a vzhledem k § 3028 odst. 2 občanského zákoníku nesdílí judikované závěry. Připuštění této možnosti by vedlo v mnoha dosud probíhajících a bezvýsledných exekucích zahájených před 1. 1. 2014 k jejich zdárnému skončení vymožením pohledávky oprávněného a s tím spojených nákladů exekuce i samotného oprávněného. Pakliže bylo zájmem zákonodárce přizpůsobit procesní úpravu postihu SJM hmotněprávní úpravě účinné od 1. 1. 2014, de lege ferenda či na základě judikatury by bylo záhodno zcela jednoznačně deklarovat v kontextu k ustanovení § 3028 odst. 2 občanského zákoníku aplikovatelnost procesní úpravy účinné od 1. 7. 2015 v řízeních zahájených před touto novelou. 

Článek byl publikován v Komorních listech č. 2/2017

---

Seznam použitých pramenů a literatury

Bibliografie:

• HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1380 s. ISBN 978-80-7400-503-9
• KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2013, 957 s. ISBN 978-80-7400-476-6
• LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. ISBN 978-80-7400-529-9
• ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J., ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 752. ISBN 978-80-7478-369-2
• ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 1516. ISBN 98-80-7478-630-3

Právní předpisy:

• Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)
• Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony
• Zákon č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony.
• Zákon č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva
• Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 Zákon č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů
• Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů
• Vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů

Soudní rozhodnutí:

• Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. Pl. ÚS 1/14, ze dne 31. 3. 2015
• Usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 20 Cdo 4368/2015, ze dne 1. 4. 2016
• Usnesení Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1951/16, ze dne 19. 7. 2016
• Usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 872/2016
• Usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016
• Usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 678/2015
• Nález Ústavního soudu I. ÚS 923/10, ze dne 15. 11. 2010

Elektronické zdroje:

• Důvodová zpráva k zákonu č. 139/2015 Sb. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 28. 12. 2016]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/.
• Sněmovní tisk 362/2. [cit. 14. 1. 2017]. Dostupné z: http://www. psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=362&ct1=2

---

[1] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 872/2016.

[2] V rámci exekuce prodejem movitých věcí manželovi taktéž náleží právo podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu, avšak v případě neúspěšného návrhu a nemožnosti další obrany se jeví autorce návrh na částečné zastavení exekuce účelnější.

[3] A to i přesto, že je v předkládací zprávě exekuční soud soudním exekutorem výslovně upozorněn na skutečnost, že jde o návrh manžela povinného na zastavení exekuce ve smyslu § 262b OSŘ.

[4] § 321, § 322 OSŘ.

[5] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016.

[6] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

[7] Ledaže by došlo ze strany nedlužného manžela k jeho převzetí a tím pádem ke změně závazku.

[8] Ač až v rámci pozměňovacích návrhů – Sněmovní tisk 362/2. [cit. 14. 1. 2017]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt. sqw?o=6&ct=362&ct1=2

[9] K tomu srovnej Nález Ústavního soudu, I. ÚS 923/10, ze dne 15. 11. 2010.

[10] Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Dále blíže viz Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 678/2015.

[11] Ustanovení § 13 odst. 9 Vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.