Volný trh
Volný trh je definován jako trh, který nepodléhá přebujelé státní regulaci a jde o trh svobodný. Subjekty, které se trhu zúčastňují ve volné hospodářské soutěži, si navzájem konkurují, kdy výsledek je stanoven střetem nabídky a poptávky. Rozhodujícím faktorem pro tržní subjekty bývá cena a obsah nabídky. K tomu, aby nabídka mohla být náležitě zpracována, musí trh nabízet dostatečné množství informací, které povedou k tržním rozhodnutím. Pokud takovou informaci subjekt nezíská na trhu, musí "kupující" trh stále sledovat a seznamovat se se všemi jeho změnami. Takovou možnost však zde má pouze jako zadavatel většího množství obchodů, menší se pak musí spolehnout na doporučení, náhodu či jinou motivující nabídku.
Exekutor má však omezené možnosti poskytnutí tržní nabídky, když výsledek jeho práce je nejistý a závislý na náhodě. Na druhou stranu nemůže exekutor nabízet jistý výsledek, neboť každá pohledávka je svým charakterem ojedinělá a její vymožitelnost ovlivňuje množství faktorů. Jediná nabídka, kterou exekutor může oprávněnému poskytnout, je v rozsahu souvisejících služeb, jejichž výčet je však omezený a v podstatě standardizovaný. Může se jednat o přípravu exekučních návrhů, pokud není oprávněný právně zastoupen, případně zřízení dálkového přístupu oprávněnému k nahlížení do spisů.
Individuální zájemce o "nabídku" exekutora tak ke svému rozhodnutí potřebuje znát úspěšnost jednotlivých exekutorů v určité oblasti na podobném typu pohledávek, délky vymáhání, případně množství souvisejících nákladů např. u vylučovacích žalob apod. Další okolnosti pak budou podružné a mohou mít malý efekt jen při shodných nabídkách. Na základě takového srovnání může oprávněný vyjednat výši ceny, která se může u jednotlivých exekutorů lišit. Cena se může promítnout jak v omezení nákladů při zastavení exekuce, tak ve smluvní odměně či bezplatné přípravě exekučních návrhů.
Korporátní zájemce při velkém množství pohledávek pak může uvedené studie dělat sám, když jako nejefektivnější by se jevilo využívat několik exekutorských úřadů. Každý rok pak s nejméně efektivními úřady ukončit spolupráci a místo toho brát jiné s menším množstvím "zkušebních" zakázek.
Exekuční trh však poskytuje nejen nedostatek informací, ale podle zpracovatelů odborných studií neposkytuje skoro žádné[1],[2]. Je tak zřejmé, že individuální zájemce nemá šanci se "trhu" aktivně zúčastnit, když jeho rozhodnutí nemohou tržní mechanismy ovlivnit. U malých zájemců s pohledávkami do desítky kusů pak bude zřejmě motivujícím faktorem doporučení. Klient s desítkami či stovkami případů pak většinou nechá výběr exekutora na odpovědném zaměstnanci, jehož motivace lze jen domýšlet. U velkých korporátních klientů by se dala očekávat určitá "tržnost", ovšem takové jednání se na exekučním trhu neobjevuje.
Že trh s exekucemi nefunguje si lze dokázat na několika následujících případech.
Neznámý telefonní operátor
Jako první si uveďme příklad neznámého telefonního operátora, který využil Doc. Smrčka při zpracování své analýzy "Vliv teritoriality soudních exekutorů na vymahatelnost pohledávek, na délku vymáhání a na další parametry exekučního řízení, návrhy alternativních legislativních řešení". V této studii však bohužel autoři zhodnotili pouze rozdíly mezi jednotlivými úřady, neboť byl hodnocen vliv možných změn, které přinese teritorialita.
Článek však rozebírá funkčnost současného trhu, proto na graf (viz výše) nahlíží z tohoto pohledu. Zde je zřejmé, že operátor začal sledovat exekuce tímto způsobem cca před deseti lety. Za tu dobu využíval služeb 17 exekutorů. Údaje mladší 3 let má však již pouze od 4 exekutorů. Je tedy zřejmé, že v průběhu let postupně s 13 exekutory spolupráci rozvázal. Doposud by takový postup mohl být hodnocen jako běžný tržní přístup, pokud by motivace byla v ukončování spolupráce s méně přínosnými exekutory. Na tomto místě je však třeba si připomenout, že hlavním hlediskem přínosnosti by měla být úspěšnost. Z uvedeného hlediska však vidíme na grafu, že z 5 historicky nejúspěšnějších úřadů rozvázal operátor spolupráci se všemi (včetně toho s úspěšností 80 %) , neboť nevykazují případy mladší 6 let. Ze stávajících exekutorů pak využívá operátor historicky dvou nejhorších exekutorů (včetně toho s úspěšností 34 %) a dvou středně úspěšných exekutorů.
Pokud tedy využívá operátor nejméně úspěšného exekutora a neplatí mu žádné náklady u bezvýsledných exekucí, je na tom stejně, jako by nadále spolupracoval s nejúspěšnějším exekutorem, hradil by za bezvýslednou exekuci plné náklady a ještě by měl smluvní odměnu 50 % z vymoženého. U daného operátora je tedy zřejmé, že nevyužívá tržní mechanismy a jeho postupy rozhodně nenaplňují definici volného trhu.
Pohledávky v gesci Ministerstva spravedlnosti
Další příklad netržního trhu je mimořádně vypovídajícím o poměrech na trhu. Opět se v součtu jedná o mimořádně velké zadavatele, jejichž postupy vychází z pokynu nejpovolanějšího - hlavního dohledového orgánu. Ministerstvo spravedlnosti vydalo pod č. 4/2012-INV-M svou instrukci o vymáhání pohledávek v resortu ministerstva spravedlnosti. Počet těchto pohledávek rozhodně není bezvýznamný. Jen okresní soudy ve svých nabídkách deklarují 5000 – 10000 pohledávek na jeden soud. Celkem jde tedy o 0,5 - 1 mil pohledávek, tj. celoroční nápad všech exekutorů.
Poněkud zarážející pak je, že hned po zveřejnění této instrukce vydalo tehdejší prezidium Exekutorské komory prohlášení, že účast exekutorů ve výběrovém řízení za vypsaných podmínek může být kárný přečin, neboť podmínky výběrového řízení jsou v rozporu se zákonem a stavovskými předpisy.
Mnohem více zarážející však je skutečnost, že na základě této instrukce bylo vypsáno v souladu s § 281 zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník) mnoho obchodních veřejných soutěží o nejlepší smlouvu. Zadání však často obsahovalo přiloženou smlouvu k podpisu. Tržní veřejná soutěž tedy byla o nabídnutí nejlepších podmínek, které již byly určeny instrukcí a smlouvami a jiné podmínky nabídnout nešlo. Je tedy zřejmé, že uvedený postup nemohl naplnit ani literu zákona, ani nemohlo dojít k tržnímu rozdělení pohledávek podle skutečné výkonnosti dodavatelů - exekutorů.
Jak takový postup mohl dopadnout? Několik soudů si zřejmě své pohledávky vymáhá samo či je nevymáhá vůbec. Některé soudy vypsaly výběrové řízení, a poté jej raději zrušily. Tam, kde bylo výběrové řízení dotaženo do konce, a výsledky byly zveřejněny, je zřejmé, že ve většině úplně stejných nabídek (dopředu zadaných) byla stejná a přesto nejlepší nabídka nejmenovaného exekutora z Brna, který příkladmo vyhrál i několik soutěží v severních Čechách. Zajímavý pohled pak nabízejí i ostatní soutěže, kde se opakovaně střetli exekutoři prý se stejnými nabídkami. Konečné pořadí bylo vždy jiné.
Největší zadavatel - Všeobecná zdravotní pojišťovna
Jak jsme si již výše uvedli, neexistují pořádné statistiky o ničem. Přesto bývá Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) řazena na první místa v počtu ročního nápadu exekucí. Zde je situace s daty poněkud odlišná. VZP je totiž subjektem povinným poskytovat data v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Již z tohoto úvodu by hned bylo zřejmé, že takový subjekt je ideálním zdrojem dat, kdyby však údaje sledoval. Dotaz na VZP však skončí u „informační systém VZP ČR v přesně Vámi požadované podobě těmito informacemi nedisponuje a úprava systému tak, aby bylo možno z něj údaje získat, by si vyžádala několik desítek hodin práce, kdy by bylo nutné tuto činnost zpoplatnit jako mimořádně rozsáhlé vyhledání informací“.[3]
Dostupná a předaná data pak obsahují celkový počet pohledávek, celkovou sumu a celkovou vymoženou sumu za rok. I přesné vyhodnocení takových dat je však nutno brát s notnou dávkou rezervy, když data obsahují mnoho zjevných chyb a nepřesností.
Graf úspěšnosti dle krajů. Vlastní zpracování, data VZP
Při vyhodnocení uvedených údajů tak zcela zřejmě napadne každého myšlenka – podle jakých tržních principů funguje tržní síla u největšího českého věřitele? Žádné výběrové řízení se k exekutorským úřadům nikdy nedostalo – kdyby taky ano, zcela zjevně by nebylo podle čeho vyhodnocovat. Věřitel ani nesleduje úspěšnost, nevyhodnocuje žádné aspekty.
Z výše uvedeného grafu úspěšnosti je zřejmé, že úspěšnost se velmi liší dle regionu vzniku pohledávky. V Ústeckém kraji je tak úspěšnost na 68 % průměru, zatímco ve Zlínském kraji na 190 %. Proto při zpracování dat byla vyhodnocena „celková úspěšnost exekutora“ a „upravená úspěšnost exekutora“, která zahrnuje handicapy horších a výhody lepších krajů.
Při zpracování dat dále došlo k srovnání exekutorů dle velikosti úřadů. Při tomto zpracování byla opět využita práce Dr. Smrčky, který jediný na odborném poli zveřejnil nápad jednotlivých úřadů. Úřady jsou řazeny od nejmenšího vzestupně.
Při vyhodnocení tak zjistíme, že výrazněji lepších úspěchů dosáhly úřady menší. Je však s podivem, že 5 úřadů má výsledky podprůměrné, dva z toho dokonce velice slabé. Ani takové slabé výsledky však nejsou v prostředí nazývaném tržní důvodem pro ukončení spolupráce a navázání nové s jiným úřadem.
Závěr
Jak je zřejmé z výše uvedeného, exekuční volný trh je prázdný pojem. Na trhu neexistuje dostatek relevantních informací, věřitelé je ani nepožadují. Ti, kteří je mají, je pak ani nezpracovávají. Trh se tedy řídí ryze netržními faktory. Pokud v diskusi často zaznívá názor na alespoň částečné zachování trhu, je třeba si též klást otázku, jak tržní prostředí nastavit? Jak přimět největšího oprávněného, aby se choval tržně? Jaké zájmy má nyní? Jak k takovému tržnímu chování přimět jiné věřitele? Je snad tržním prostředím takové, kde se zakázky rozdělují podle všimného? Je takové jednání v zájmu těch oprávněných – bankovních subjektů, operátorů či pouze v zájmu jejich finančních ředitelů?
[1] Vliv teritoriality soudních exekutorů na vymahatelnost pohledávek, na délku vymáhání a na další parametry exekučního řízení, návrhy alternativních legislativních řešení doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc. Ing. Jan Plaček 26.5.2015 zdroj: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=343653
[2] ODBORNÉ VYJÁDŘENÍ k dokumentu: Smrčka, L., Plaček, J. Vliv teritoriality soudních exekutorů na vymahatelnost pohledávek, na délku vymáhání a na další parametry exekučního řízení, návrhy alternativních legislativních řešení Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc., LL.M., 27.5.2015 zdroj: http://www.vyzkuminsolvence.cz/data/files/exekutori/odborne-vyjadreni-def.pdf
[3] Mailové sdělení z VZP ze dne čt 9. 7. 2015
Diskuze k článku ()