Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti jako exekuční titul - část II. Zdroj: Shutterstock

Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti jako exekuční titul - část II.

Skutečnost, že nájem skončil, či že vlastnické právo bylo převedeno na kupujícího, je třeba, stejně jako všechny jiné podmínky, prokázat při nařízení výkonu rozhodnutí. Na druhou stranu je třeba uvést, že prokázání splnění podmínky skončení nájmu z jiného důvodu než uplynutím času nájmu sjednaného na dobu určitou bude pro oprávněného problematické. O podmínkách nejen ve vztahu k vyklizení je pojednáno níže.

Mgr. Ondřej Hönig

Mgr. Ondřej Hönig

notářský koncipient notářský úřad JUDr. Martina Foukala

Mgr. Ondřej Hönig

notářský koncipient notářský úřad JUDr. Martina Foukala

První část článku dostupná zde.

Obsahové náležitosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti 

Vedle náležitostí předepsaných pro jednotlivé druhy notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti popsaných výše, musí, co do formy, takový notářský zápis splňovat náležitosti kladené na notářské zápisy jako veřejné listiny a na notářské zápisy o právním jednání, mezi něž se notářský zápis se svolením k vykonatelnosti řadí. Tyto náležitosti nalezneme například v ustanovení § 5859 či 61 notářského řádu. Dále nelze opominout náležitosti kladené hmotným právem na právní jednání v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti obsažené (notářský zápis dle § 71a notářského řádu) či popsané (notářský zápis dle § 71b notářského řádu). Mezi ně patří obecné náležitosti právního jednání, obecné náležitosti závazků, náležitosti konkrétního závazku nebo třeba náležitosti uznání dluhu. Ustanovení občanského zákoníku upravující tyto náležitosti jsou doplňována a vykládána bohatou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, zejména pak ve vztahu k výši úroku z prodlení či smluvní pokuty. 

Výši úroku z prodlení se věnoval Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí. V rozsudku ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, Nejvyšší soud uzavřel, že je třeba v každém jednotlivém případě posuzovat výši úroku z prodlení a její rozpor s dobrými mravy vždy s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky. Z uvedeného závěru vyplývá, že nelze přesně určit, jaká výše úroku z prodlení je ještě v souladu s dobrými mravy a jaká je již v rozporu. Vodítkem mohou být některá další rozhodnutí Nejvyššího soudu. Tak například v rozsudku ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4059/2009, Nejvyšší soud shledal v rozporu s dobrými mravy úrok z prodlení ve výši 1 % denně. V usnesení ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1164/2007, vyjádřil Nejvyšší soud závěr, že v rozporu s dobrými mravy je úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, neboť byl v daném případě pro dlužníka likvidační. Obdobně rozhodl Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 7. 2010, spzn. I. ÚS 728/10, když označil povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně za hranicí, kterou lze považovat za adekvátní, vytvářející hrubý nepoměr mezi vzájemnými povinnostmi stran. Naproti tomu však stejný soud neshledal v usnesení ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 1169/13, problematickým úrok z prodlení ve výši 0,6 % denně, i když jej označil za poměrně vysoký. 

V podobném duchu judikuje Nejvyšší soud i v případě přiměřenosti výše smluvní pokuty. V rozsudku ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, označil jako přípustnou smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení. V rozsudku ze dne 30. 6. 2018, sp. zn. 33 Odo 438/2005, byla týmž soudem shledána smluvní pokuta ve výši 1 % denně z dlužné částky ujednáním neplatným pro rozpor s dobrými mravy, zatímco smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky byla posuzována jako platné ujednání. V rozsudku ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, Nejvyšší soud shrnul, že smluvní pokutu ve výši 0,67 %, respektive 0,71 % denně z dlužných částek je již nutno považovat s přihlédnutím k okolnostem případu za neplatně ujednanou. 

Nebude úplně neobvyklé, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti bude obsahovat úrok z prodlení a smluvní pokutu. V takovém případě bude nutné jejich jednotlivé výše zohlednit právě i ve vzájemném vztahu. Této problematice se věnoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2924/2009, ve kterém uvedl: „Při posouzení, zda sjednaná výše úroků z prodlení není v rozporu s dobrými mravy, se nepřihlíží ke sjednané smluvní pokutě mezi stranami. Naopak při posuzování přiměřenosti výše smluvní pokuty se přihlíží i ke sjednané výši úroků z prodlení.“ 

Shrnutí rozdílů jednotlivých druhů notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti 

Z předchozích kapitol je zřejmé, že se jednotlivé druhy notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti od sebe podstatně odlišují. Ať už jde o jejich povahu z pohledu hmotného či procesního práva, jednostrannosti či vícestrannosti právního jednání v notářském zápisu obsaženého, či tím, zda hmotněprávní závazek zakládají, utvrzují nebo nikterak neovlivňují. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti dle § 71a odst. 1 notářského řádu má hmotněprávní charakter, obsahuje vícestranné právní jednání a zakládá závazkový právní poměr. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti dle § 71a odst. 2 notářského řádu má také hmotněprávní charakter, ale obsahuje jednostranné právní jednání, které utvrzuje závazek. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti dle § 71b notářského řádu má charakter procesní dohody, tedy vícestranného jednání, avšak hmotněprávní závazek nezakládá, nemění ani neruší. Jedno však mají všechny druhy notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti společné, všechny jsou titulem pro výkon rozhodnutí (exekučním titulem). Sepsání toho kterého notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti bude záviset především na skutkové situaci mezi dlužníkem a věřitelem a na notáři, který má vůči účastníkům poučovací povinnost a měl by účastníkům vysvětlit veškeré klady, zápory a důsledky sepsání notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti a zvolit druh notářského zápisu, který nejlépe řeší danou situaci. 

Vztah notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti a civilního sporného řízení nalézacího 

Ačkoliv sepsáním notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti mohou účastníci předejít vzniku potenciálního sporu, vyvstává otázka, zda je možné po sepsání notářského zápisu vůbec sporné řízení ohledně nároku, který je obsažen v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, zahájit a provést; tedy jinak řečeno, zda sepsaný notářský zápis se svolením k vykonatelnosti představuje překážku věci rozhodnuté pro případné sporné řízení. Za účinnosti notářského řádu z roku 1871 [1] bylo přípustné podat žalobu ohledně stejného nároku, který byl obsažen v notářském zápisu, aniž by bylo možné uplatnit námitku res iudicata. Tím byl od sebe odlišen soudní smír a notářský zápis se svolením k vykonatelnosti. V případě soudního smíru totiž v následné žalobě ohledně stejného nároku námitka res iudicata přípustná byla. [2]

Vzhledem k tomu, že vztah notářského zápisu a přípustnosti civilního sporného řízení nalézacího ohledně nároku, který je již obsažen v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, není právními předpisy výslovně vyřešen, věnoval se této problematice Nejvyšší soud [3] již na počátku tohoto tisíciletí. Ten došel k závěru, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je sice veřejnou listinou a titulem pro výkon rozhodnutí, ale není rozhodnutím, a nemůže tak ani nabýt právní moci. Proto sepsaný notářský zápis nepředstavuje překážku věci rozhodnuté, která by bránila projednání sporu. Toto rozhodnutí bylo v nedávné době potvrzeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, ve kterém Nejvyšší soud krom jiného uvedl: „Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění a že dohoda o tom byla uvedena v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci.“ 

Výkon rozhodnutí (exekuce) na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti 

Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je podle § 274 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu titulem pro výkon rozhodnutí a dle § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu exekučním titulem; tedy je listinou, na základě které lze nařídit a provést soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. Originál notářského zápisu však v souladu s § 98 odst. 2 notářského řádu zůstává uschován v kovové skříni notáře. Účastníkům je možné vydat stejnopis notářského zápisu nebo opis stejnopisu notářského zápisu. Vyvstává tak otázka, zda titulem pro výkon rozhodnutí, respektive exekučním titulem, je stejnopis i opis stejnopisu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, respektive na základě kterého z nich lze nařídit a provést soudní výkon rozhodnutí či vést exekuci. Odborná veřejnost zastává názor, že pouze v případě stejnopisu notářského zápisu lze vést výkon rozhodnutí. [4]

Podmínky obsažené v notářském zápisu 

Ustanovení § 71b odst. 3 notářského řádu explicitně umožňuje obsáhnout do tzv. procesní dohody se svolením k vykonatelnosti podmínky, doložení času či vzájemné povinnosti věřitele. U zbývajících dvou druhů notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§ 71a odst. 1 a 2 notářského řádu) notářský řád tuto možnost výslovně neupravuje. V jejich případě se postupuje podle občanského práva hmotného. Lze tak shrnout, že podmínky, doložení času či vzájemné povinnosti věřitele můžou obsahovat všechny druhy notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. V souladu s § 262 občanského soudního řádu a § 43 exekučního řádu je v rámci soudního výkonu rozhodnutí i exekuce povinností oprávněného prokázat, že podmínka byla splněna, doložený čas nastal či vzájemnou povinnost splnil. Učinit tak lze listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, a to ještě před nařízením soudního výkonu rozhodnutí či exekuce. 

Způsobilosti prokazovat splnění podmínek veřejnou a soukromou listinou se věnoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2201/2014, ve kterém uvedl: „Splnění vzájemné povinnosti, popřípadě připravenost ke splnění vzájemné povinnosti, může oprávněný prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem (nikoli soudním exekutorem); soukromá listina (tj. listina vyhotovená někým jiným než státním orgánem nebo notářem) sama o sobě není způsobilá prokázat splnění (připravenost splnění) vzájemné povinnosti oprávněného. Uvedená (soukromá) listina vyhovuje požadavkům ustanovení § 43 odst. 2 ex. řádu i tehdy, jestliže podpisy na ní byly zákonem předepsaným způsobem ověřeny.“ Ať už jde o ověřený podpis dlužníka na soukromé listině, či jeho účastenství na notářském zápisu prokazujícím splnění podmínek, vždy bude zapotřebí vůle a součinnost dlužníka. Ta však z legitimních i méně legitimních důvodů nemusí být dána. I k této problematice se v nedávné době vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29.  7.  2014, sp. zn. 21 Cdo 1129/2014, ve kterém uvedl: „Nedostatek ochoty povinného písemně potvrdit splnění podmínky případně poskytnout součinnost potřebnou k ověření soukromé listiny, nečiní oprávněného bezbranným; prostředkem, jak takový nedostatek ochoty povinného odstranit, je pro oprávněného žaloba o určení, že se podmínka splnila.“ V tomto rozhodnutí zároveň Nejvyšší soud vyjádřil závěr, že splnění podmínek obsažených v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti nelze prokázat notářským zápisem osvědčujícím prohlášení věřitele sepsaným podle § 80 notářského řádu. 

Nejvyšší soud se věnoval prokazování podmínek při nařízení výkonu rozhodnutí nejen při vymáhání peněžitého plnění, ale i při výkonu rozhodnutí vyklizením. V usnesení ze dne 4. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1691/2004 Nejvyšší soud shrnul: „Je-li ve vykonávaném rozhodnutí splnění povinnosti zpřístupnit byt podmíněno tím, že oprávněný předem v určené lhůtě oznámí povinnému den a hodinu požadovaného zpřístupnění bytu, lze nařídit výkon rozhodnutí jen tehdy, prokáže-li oprávněný způsobem předepsaným v § 262 odst. 2 občanského soudního řádu, že tato podmínka byla splněna. V usnesení ze dne 13. 3. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4997/2014 Nejvyšší soud poukázal na povinnost oprávněné při nařízení exekuce vyklizením doložit skutečnosti, že je vlastnicí převáděné nemovité věci, když uvedl mimo jiné: „V projednávané věci je závazek povinné vyklidit předmětný byt a vyklizený jej předat oprávněné vázán na podmínku, že převod bytu přestane být podmíněným a oprávněná se stane jeho výlučnou vlastnicí. Oprávněná však v průběhu řízení tuto skutečnost způsobem uvedeným v ustanovení § 43 odst. 2 exekučního řádu nedoložila.“  

Přezkoumatelnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti 

Přestože se smluvní strany sepsáním notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nevzdávají možnosti domáhat se svých práv ze závazku, jenž je obsažen v notářském zápisu, u nestranného a nezávislého soudu v rámci nalézacího řízení, v praxi se k tomuto kroku příliš často neuchylují. Exekuce či soudní výkon rozhodnutí bude tedy nařízen přímo na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Je proto otázkou, jakým způsobem, v jakém rozsahu a v jaké fázi výkonu rozhodnutí je možné notářský zápis se svolením k vykonatelnosti přezkoumat. Fáze výkonu rozhodnutí lze s ohledem na přezkum notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti dělit na dvě části. Tou první je nařízení soudního výkonu rozhodnutí či exekuce. Jako druhá fáze pak připadá v úvahu fáze návrhu na zastavení soudního výkonu rozhodnutí či exekuce. Občanský soudní řád ani exekuční řád zvláštní ustanovení upravující přezkoumatelnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti v rámci výkonu rozhodnutí neobsahují. I proto se této problematice v posledních letech věnoval Nejvyšší soud, jehož rozhodovací praxe vytvořila základy pro stanovení rozsahu přezkumu v jednotlivých fázích výkonu rozhodnutí. Ve stěžejním usnesení ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2910/2007 Nejvyšší soud shrnul: „Je výrazem ustálené soudní praxe, že při nařízení exekuce soud nepřezkoumává věcnou správnost exekučního titulu, takže se nezabývá ani otázkou, zda notářský zápis se svolením k vykonatelnosti odráží skutečné hmotněprávní vztahy účastníků. Má-li povinný za to, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, může tuto okolnost uplatnit návrhem na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu.“ 

V dalších rozhodnutích (například 20 Cdo 3120/2007 ze 4. 8. 2009 či 20 Cdo 977/2003 z 23. 6. 2004) Nejvyšší soud zastal názor, že při nařízení výkonu rozhodnutí na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti soud zkoumá pouze, zda jsou splněny formální náležitosti kladené na notářský zápis se svolením k vykonatelnosti. Naopak při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda obsah notářského zápisu odpovídá hmotněprávním poměrům účastníků. 

Žaloba na určení neplatnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti 

Mimo vykonávací řízení přichází v úvahu přezkum notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti v rámci nalézacího řízení, a to na základě žaloby na určení neplatnosti sepsaného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti podle § 80 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud se této problematice věnoval v rozsudku ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000. V dané věci se žalobkyně žalobou domáhala určení neplatnosti sepsaného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, jehož obsahem bylo uznání dluhu z titulu porušení pracovních povinností žalobkyní. Žalobkyně jako naléhavý právní zájem v žalobě na určení neplatnosti uváděla neexistenci pohledávky obsažené v notářském zápisu. 

V tomto sporu Nejvyšší soud uzavřel, že: „[…] na takovém určení nemůže být naléhavý právní zájem, neboť se jím ohrožení práv žalobkyně ani nejistota v jejím právním postavení nemohou v tomto směru odstranit“. Zároveň Nejvyšší soud uvedl, že žalobkyně namísto podání žaloby na určení neplatnosti exekučního titulu měla podat návrh na prohlášení nařízeného výkonu rozhodnutí za nepřípustný a návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Závěrem Nejvyšší soud doplnil, že nelze připustit v dané věci žalobu na určení neplatnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, neboť by to vedlo jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. 

Závěr  

Z uvedeného je patrné, že strohá právní úprava notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nacházející se v notářském řádu, občanském soudním řádu a exekučním řádu je soustavně doplňována výkladem Nejvyššího soudu. Tento přístup však nepovažuji za vhodný. Právní řád České republiky je řazen mezi kontinentální typ právní kultury, jehož pilířem je psané právo – zákon, nikoliv soudní precedent. Domnívám se, že namísto desítek soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež doplňují strohý text zákona, by bylo vhodnější uvažovat o zákonné novelizaci institutu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Připravovaný návrh nového občanského soudního řádu by v tomto ohledu mohl vytvořit prostor pro novelizaci institutu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Je totiž nepochybné, že stávající praxe vede k značné právní nejistotě zejména účastníků notářského zápisu, ale i notářů, soudních exekutorů a soudů. 

Článek byl publikován v Komorních listech č. 4/2018.


[1] Zákon č. 75/1871 ř. z., jímž se zavádí nový řád notářský. 

[2] ŠEDIVA, V. Notářství dle práva rakouského se stručnými dějinami notářství vůbec. Turnov: Sluka & Jiránek, s. 88. 

[3] Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000. 

[4] JINDŘICH, M. In: BÍLEK, P., DRÁPAL, L., JINDŘICH, M., WAWERKA, K. a kol. Notářský řád a řízení o dědictví: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 267. ISBN 978-807-4001-819. 

vykonatelnost notářské zápisy exekuční titul notářský řád

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze