Novinky v zahájení řízení o oddlužení a jejich praktické dopady na kvalifikované osoby - část II. Zdroj: Shutterstock

Novinky v zahájení řízení o oddlužení a jejich praktické dopady na kvalifikované osoby - část II.

Tato právní úprava byla zavedena na ochranu dlužníků, kteří se mnohdy již před zahájením samotného insolvenčního řízení ještě více zadlužovali, když byli často nuceni čerpat na tyto služby úvěr. Na druhou stranu zde však nejsou reflektována dostatečně práva kvalifikovaných subjektů a ochrana dlužníka se tak může jevit v této oblasti jako bezbřehá. Právní úprava v otázce úhrady odměny kvalifikovaného subjektu je nevyvážená, vše je stanoveno výhradně ve prospěch dlužníka.

JUDr. Veronika Dvořáková

JUDr. Veronika Dvořáková

advokátka a zapsaná mediátorka

JUDr. Veronika Dvořáková

advokátka a zapsaná mediátorka

První část článku si můžete přečíst zde.

Právní zastoupení jako důsledek sepisu a podání návrhu na povolení oddlužení?

Kladně lze jistě hodnotit, že kvalifikovaný subjekt se nepovažuje automaticky za zástupce dlužníka v insolvenčním řízení. Dle důvodové zprávy však, má-li kvalifikovaný subjekt být garantem kvality návrhu na povolení oddlužení, popřípadě insolvenčního návrhu, a má-li mu za jeho sepis a podání náležet odměna, měl by to být on, kdo by měl na výzvu insolvenčního soudu vady návrhu odstranit. Z toho důvodu bylo nově stanoveno, že výzva k doplnění návrhu na povolení oddlužení bude doručována také kvalifikovanému subjektu, který návrh podal a který na jejím základě zajistí bezvadnost návrhu. [1] Za tyto opravy a doplnění kvalifikovanému subjektu nenáleží další odměna (viz níže).

Závěrem

Pozitivně hodnotím cíl této nové úpravy, a sice učinit trh v oblasti poskytování služeb oddlužení transparentní a umožnit tak poskytování služeb souvisejících s institutem oddlužení pouze osobám, které mají dostatečnou kvalifikaci a zaručí pro dlužníka kvalitní servis. Už nyní lze konstatovat, že v této oblasti novela plní svůj účel. Lze konstatovat, že počet návrhů vadných či neúplných se snížil. Kvalita je tedy zajištěna. Ovšem způsob provedení a zejména odměňování hodnotím jako poměrně nešťastný a je otázkou, zda nepovede jen k dalšímu obcházení zákona.

Již před nabytím účinnosti novely odborná veřejnost polemizovala nad otázkou, zda budou kvalifikované subjekty tuto činnost vykonávat. Důvodem je časová náročnost vypracování návrhu vzhledem k výši odměny stanovené zákonem, zejména pokud má její výše pokrýt nejen práci na samotném návrhu, ale i další činnosti s tím spojené, tedy i poradu s dlužníkem či odstranění vad návrhu. Dalším úskalím je, že si o tuto odměnu musí zažádat až v průběhu insolvenčního řízení – je tedy třeba učinit další podání pro uplatnění pohledávky, čemuž odpovídá další časový výdaj. A ne nadarmo se říká, že čas jsou peníze – obzvláště v těchto profesích kvalifikovaných subjektů. A nakonec je třeba kalkulovat s tím, že odměna nebude uhrazena ihned a může dokonce nastat situace, že nebude uhrazena nikdy (viz výše).

Podíváme-li se na stanovenou výši odměny, rozhodně se nejedná o finančně výhodnou záležitost. Je s podivem, že tato odměna byla stanovena zákonodárcem v takto nízkých částkách, obzvláště, když i v samotné důvodové zprávě je konstatováno, že „tzv. oddlužovací společnosti si účtovaly v souvislosti s těmito službami odměnu od 5 000 Kč do 50 000 Kč“. [2] Nabízí se otázka, z jakého důvodu zákonodárce stanovil odměnu osob, které splňují kvalifikační požadavky a odborné předpoklady pro sepis a podávání návrhů za dlužníka, jako mnohonásobně nižší, než si do účinnosti novely účtovaly jakékoli jiné osoby bez těchto předpokladů. Jistě, tato odměna byla hodnocena jako neúměrně vysoká, a to zejména s odkazem na případy, kdy dlužník v danou chvíli nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení.[3] Důvodem konstatování nepřiměřenosti takové odměny však byl i fakt, že si ji účtovaly právě osoby, které pro výkon takové činnosti mnohdy neměly žádné kvalifikační předpoklady, čemuž však nová právní úprava zabraňuje.

Z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že samotná příprava návrhu na povolení oddlužení a dokumentů s tím souvisejících, včetně porady s klientem a sepisu plné moci, a jeho podání na soud trvá minimálně 4–5 hodin. To jsou však pouze případy, kdy dlužníci přijdou připraveni. I v takto ideálním případě lze tedy vypočíst odměnu na cca 1 000 Kč na hodinu. Pokud se k této částce připočte ještě čas strávený sepisem podání pro uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou, dostaneme se na 5 hodin práce. Tedy výše taxy za jeden takový případ se pohybuje v částce maximálně 800 Kč za hodinu, jedná-li se o případ jednoduchý, kdy dlužníci vědí, s čím přichází. Mnohdy jde však o osoby, které nemají tušení o celkové výši svých dluhů, osoby, které přijdou se štosem dokumentů, a netuší, kdy který ze svých závazků naposledy uhradily či dokonce jaký dokument se k jakému závazku vztahuje, natož kolik je celková výše jejich dluhů. V těchto složitých případech je zapotřebí se dlužníku věnovat, časová náročnost je mnohem vyšší a odměna vzhledem k času strávenému přípravou, sepisem a podáním návrhu tak neúměrně klesá na minimální výši. 

Vyvstává tak otázka, pro koho bude i nadále lákavé z finančního hlediska poskytovat služby v oblasti oddlužení. Ekonomická situace je jistě odlišná v případě velké advokátní kanceláře či dlouhodobě prosperujícího úřadu na rozdíl od začínajícího advokáta. Faktem zůstává, že porovnáme-li příjem po odečtení všech odvodů, má osoba, která má za sebou dlouholeté studium, praxi v oboru a náročné profesní zkoušky, neúměrně nízký hodinový příjem. Odměna není adekvátní, a to i přesto, že zákonodárce disponoval s částkami, které si doposud nejen advokáti, ale především jiné komerční subjekty za tyto návrhy účtovaly. Novelou je sice zajištěna kvalita práce, avšak tato kvalita není dostatečně finančně ohodnocena. Ačkoli se tedy nacházíme v době, kdy roste výše minimální mzdy, rostou tržní ceny, kvalifikovaným osobám je v tomto ohledu naopak zaručován mnohem nižší příjem za poměrně náročné právní služby. 

Podíváme-li se na problematiku z pohledu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jedná se opět o nesrovnatelné. Hodnota jednotlivých úkonů se dle advokátního tarifu odvíjí od výše pohledávky. Insolvenční zákon však stanovil jednotnou částku bez ohledu na to, zda se bude jednat o dlužníka s několika málo dluhy či dlužníka s desítkami jednotlivých pohledávek v řádech milionů, které je třeba dohledávat a za součinnosti několikahodinové práce s dlužníkem složitě dopočítávat. Přitom dle § 4 odst. 3 advokátního tarifu platí, že „Smluvní odměna musí být přiměřená a nesmí být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci.“ Ustanovení se sice týká smluvní odměny advokáta, ale lze z něj vycházet jako z obecného principu pro stanovení výše odměny, a to i vzhledem k odpovědnosti, kterou advokát při poskytování právních služeb s sebou nese. Mám za to, že výše odměny stanovená insolvenčním zákonem tak plně nekoresponduje s uvedenými principy, rizikovostí a odpovědností kvalifikovaných osob jako příslušníků profesních komor, a to i v souvislosti s postupem a časovým odstupem, ve kterém se takové odměny domůže, pokud vůbec.

V úplném závěru je třeba ještě poukázat na zásadní snížení podání návrhů na povolení oddlužení, jak vyplývá ze statistik. [4] Zda se jedná o vedlejší důsledek zavedené novely nebo je to tím, že lidé se do situací, kdy musí žádat oddlužení, již nedostávají často a postupně se tak vyčerpává okruh osob, které jsou předluženy a zároveň dokáží splnit podmínky pro oddlužení, zůstává nezodpovězeno. Přikláním se však spíše k první variantě, a to nejen z důvodu své praxe advokáta spolupracujícího s insolvenčním správcem, ale i vzhledem k dosavadním dostupným informacím o množství podávaných návrhů na povolení oddlužení do konce června 2017.

Článek byl publikován v Komorních listech č. 1/2018


[1] Stejný postup se uplatní i v případě, kdy nebyl návrh na povolení oddlužení insolvenčnímu soudu doručen na stanoveném formuláři ve stanoveném formátu; insolvenční soud k takovému návrhu na povolení oddlužení přihlíží a vyzve dlužníka nebo osobu, která jej za něj podala, k zjednání nápravy postupem podle § 393 odst. 1 IZ. Jestliže však nedostatkem řádného doručení trpí insolvenční návrh podle § 390 odst. 1, insolvenční soud dlužníka nebo osobu, která jej za něj podala, nevyzývá k jeho opravě jako v případě, je-li postižen jinými vadami; ustanovení § 128 IZ se neuplatní, neboť následky pro tento případ upravuje § 97 odst. 4 a 6 IZ.

[2] Důvodová zpráva k zákonu č. 64/2017 Sb.

[3] Ministerstvo spravedlnosti upozornilo v nelegislativním materiálu: „Výstupy a návrhy opatření Pracovní skupiny pro analýzu insolvence a oddlužení.“

[4] Počty návrhů na bankrot zůstaly v srpnu ve všech kategoriích nižší než obvykle. In: Cribis.cz [online]. [cit. 2017-10-18]. Dostupné z: http://www.informaceofirmach.cz/pocty-navrhu-na-bankrot- -zustaly-v-srpnu-ve-vsech-kategoriich-nizsi-nez-obvykle/ nebo Vývoj insolvencí v České republice za třetí čtvrtletí 2017. In: Creditreform [online]. [cit. 2017-10-18]. Dostupné z: https://www.creditreform.cz/novinky-downloads/vyvoj-insolvenci-v-cr.html

oddlužení kvalifikované subjekty komorní listy

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články