Dochází k posunu pouze horní hranice, do které se uplatňuje třetinový systém. Pro dlužníky, jejichž čistý měsíční příjem činí méně než 16 072 Kč, se nemění vůbec nic.
Dlužníkům s čistým příjmem vyšším než 16 072 Kč zůstane z čisté mzdy více. Při čisté mzdě 19 000 Kč je dnes pro nepřednostní pohledávku sraženo 6 143 Kč. Ze mzdy za měsíc červen bude sraženo jen 4 190 Kč, což je o 1 953 Kč méně. Dosud totiž povinnému zůstávalo nejvýše 12 857 Kč u exekuce pro nepřednostní pohledávku nebo 9 643 Kč pro přednostní pohledávky a v oddlužení. Dle nových pravidel mu může zůstat 19 286 Kč u exekuce pro nepřednostní pohledávku nebo 12 857 Kč v oddlužení. Ještě více pak zůstane ženatým s dětmi.
Vláda si od zvýšení hranice plné srážky bez omezení slibuje především posílení motivace dlužníka, aby se nechal zaměstnat a usiloval o vyšší příjem. Zvýšení mezd patrně nebude skokové, neboť s ním souvisí i zvýšení nákladů na odvody. V některých odvětvích jsou mzdy kvůli omezeným zdrojům financování obecně nízké, například v oblasti sociálních služeb. V těchto oborech zvýšení motivace dlužníka k vyšším příjmům očekávat nelze, neboť zaměstnavatelé platí nízké mzdy všem. Dlužník si musí zvážit i to, zda při vyšší mzdě dosáhne na příspěvek na bydlení. Není tedy jisté, zda změna bude mít tak významný přínos, aby dlužník vystoupil z šedé ekonomiky a nechal se zaměstnat oficiální cestou.
V blízké době sice většina věřitelů obdrží méně peněz, ale stojí za zmínku, že nezletilé děti si mohou i polepšit. Při souběhu exekuce pro přednostní pohledávku s dřívějším pořadím a exekuce pro běžné výživné může druhá třetina čistého zbytku mzdy, z níž se provádí srážky pro běžné výživné, nově vzrůst až na dvojnásobek dnešní částky.
Otázka visí nad dopadem na probíhající oddlužení. Nemalé skupině dlužníků bylo oddlužení povoleno pod podmínkou, že po odečtení odměny insolvenčního správce musí za 5 let splatit alespoň 30 % pohledávek. Po zvýšení nezabavitelné částky dojde v nemalém počtu řízení k situaci, že srážky prováděné v nově stanovené výši na třicetiprocentní hranici uspokojení věřitelů nedosáhnou. Bude na insolvenčních soudech, aby řekly, zda má být hájen zájem dlužníka, který nesplní to, co mu bylo uloženo, přestože hradí maximum, co zákon dovoluje, anebo má přednost zájem věřitelů, kteří s povolením oddlužení splátkovým kalendářem souhlasili právě proto, že očekávali určitou výši uspokojení, která se nově nenaplní. Výjimkou nebudou ani hraniční případy takových řízení, v nichž měli věřitelé na výběr, zda navrhnou zpeněžení majetku dlužníka s vidinou uspokojení například 34 %, nebo splátkovým kalendářem ve výši 35 %, a najednou vyjde najevo, že jejich uspokojení nedosahuje ani 30 %. Tedy splní, nebo nesplní oddlužení?
Vyšší zůstatek pro dlužníka v exekuci pak logicky znamená delší uspokojování pohledávky věřitele. Při čisté mzdě 25 000 Kč poklesnou měsíční srážky ze mzdy pro nepřednostní pohledávku dokonce o 51 %, což může znamenat nejen delší dobu trvání exekuce, ale i vyšší nárůst úroků, a někdy může nastat dokonce i situace, kdy snížené srážky nebudou stačit k úhradě úroků, a povinný se tak ocitne v dluhové pasti, v které dosud nebyl, neboť při dnešních srážkách se mu dluh umořoval. Tento razantní propad měsíčních srážek může dále vést také k potřebě realizace dalších invazivnějších způsobů exekuce na dalším majetku dlužníka.
Pro mnohé dlužníky ale padesátiprocentní rozdíl mezi maximálním zůstatkem v exekuci a oddlužení může znamenat, že se rozhodnou dosáhnout vyššího příjmu a své dluhy postupně uhradí v plné výši v řízení exekučním, namísto toho, aby strádali s nižším příjmem v oddlužení.
Diskuze k článku ()