Exekuční řád vyžaduje, aby splnění podmínky, toho, že nastal potřebný čas, stejně jako splnění nebo připravenosti ke splnění vzájemné povinnosti, bylo v exekučním řízení prokázáno kvalifikovanou listinou, kterou je třeba připojit k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu. Protože toto potvrzení musí být podle § 38 odst. 2 ex. řádu připojeno k exekučnímu návrhu, musí být i kvalifikovaná listina podle § 43 odst. 2 ex. řádu přiložena k exekučnímu návrhu.
Požadavkem na doložení uvedených skutečností kvalifikovanou listinou se (obdobně jako v § 36 odst. 4 ex. řádu) projevuje zásada formalizace předpokladů pro nařízení exekuce. Účelem takové formalizace je umožnit v zájmu rychlého průběhu exekučního řízení, o kterém se povinný dozví až v okamžiku, kdy již bylo možno zajistit pro účely exekuce odpovídající majetek, aby exekuce mohla být nařízena jen na základě oprávněným předložených listin bez toho, aby bylo třeba nařizovat jednání, při kterém by se provádělo dokazování skutečností podstatných pro nařízení exekuce. Požadavek na kvalifikované prokázání vzniku uvedených skutečností listinou (většinou splňující znaky veřejné listiny) tak kompenzuje potlačení projednací zásady při zachování adekvátní míry ochrany povinného při posuzování toho, zda je exekuce nařizována po právu.
Exekuční řád vyžaduje, aby skutečnosti uvedené v § 43 odst. 1 ex. řádu byly prokázány listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem. Tyto skutečnosti není možné prokázat jinak. Typickým příkladem listiny vydané státním orgánem je rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na určení podle § 80 o. s. ř. nebo rozhodnutí o přijetí do úschovy vydané v řízení podle § 289 a násl. z. ř. s. Z listin vydaných nebo ověřených notářem jsou způsobilé prokázat splnění podmínky nebo splnění vzájemné povinnosti, popřípadě připravenost ke splnění vzájemné povinnosti, jak notářské zápisy (v úvahu přichází zejména osvědčení jiných skutkových dějů podle § 79 notářského řádu a osvědčení o prohlášení podle § 80 not. řádu, jejich stejnopisy a výpisy z notářských zápisů), tak i legalizace soukromé listiny notářem (§ 74 not. řádu) [NS 20 Cdo 4478/2008 ze dne 23. 9. 2010]. Podle § 6 notářského řádu jsou notářské listiny, tj. notářské zápisy a jejich stejnopisy, výpisy z notářských zápisů a podle tohoto zákona sepsané listiny o ověření, které splňují náležitosti stanovené pro ně tímto zákonem, veřejnými listinami. Podle § 72 odst. 1 písm. b) notářského řádu je tak veřejnou listinou i listina, na které byly notářem ověřeny podpisy. Ověření shody opisu nebo kopie s listinou (vidimace) podle § 73 notářského řádu sice také má charakter veřejné listiny podle § 6 notářského řádu, nicméně vzhledem k tomu, že se vidimací nepotvrzuje správnost a pravdivost údajů uvedených v listině a notář za obsah listiny neodpovídá, tedy ani za to, kdo listinu podepsal, není tato tzv. ověřená kopie listiny (vyjma případu, kdy na vidimované listině byly podpisy úředně ověřeny) listinou vyhovující požadavkům § 43 odst. 2 ex. řádu.
Judikatura dovodila, že požadavkům § 43 ex. řádu vyhoví (soukromá) listina, na které byly podpisy úředně ověřeny (například NS 20 Cdo 1887/2004, ze dne 23. 8. 2005). Tento závěr má své kořeny v době, kdy každá listina s úředně ověřenými podpisy podle zák. č. 41/1933 Sb. splňovala znaky veřejné listiny podle § 134 o. s. ř. (u které se presumuje správnost jejího obsahu). Podle zák. č. 41/1993 Sb. ověřování podpisů (legalizaci) prováděly v rámci přenesené působnosti (tedy v rámci výkonu státní správy) obecní, městské úřady, úřady městské části, městského obvodu, krajské úřady a magistráty, tedy při výkonu této činnosti státní orgány ve smyslu § 134 o. s. ř.Pozdější judikatura tento závěr rozšířila i na listiny s podpisy ověřenými podle zák. č. 21/2006 Sb. (například NS 20 Cdo 2348/2017 ze dne 16. 6. 2017, který se sice vztahuje k § 36 odst. 4 ex. řádu, nicméně v něm uvedený způsob prokazování zcela odpovídá § 43 odst. 2 ex. řádu a jeho závěry lze tudíž vztáhnout i na toto ustanovení), byť již ne všechny orgány, které podle něj legalizaci provádějí, je možné řadit mezi státní orgány (konkrétně držitele poštovní licence a Hospodářskou komoru České republiky), a listiny, na kterých provedou ověření podpisu, tak nemají charakter listiny veřejné. Vzhledem k tomu, že judikatura vykládá § 43 ex. řádu tak, že jeho požadavkům vyhovuje listina, na které byly úředně ověřeny podpisy, přestože není listinou veřejnou, vyhoví požadavkům § 43 ex. řádu i ověření podpisu kapitánem lodi podle vyhl. č. 272/2000 Sb.
Prohlášení advokáta o pravosti podpisu podle § 25a zákona o advokacii požadavkům § 43 ex. řádu v zásadě nevyhovuje. Důvodem je skutečnost, že uvedené prohlášení o pravosti podpisu nahrazuje úřední ověření podpisu jen tam, kde je ověření podpisu vyžadováno právním předpisem. Ustanovení § 43 ex. řádu však nevyžaduje, aby na určité listině byl ověřen podpis jednajícího (jako je tomu například v § 331 odst. 3, § 441 odst. 2, § 669 odst. 2, § 757 odst. 2, § 1520 odst. 1, 1621 odst. 2, § 2134 obč. zák.). Pouze vymezuje okruh listin způsobilých k prokázání uvedených skutečností. Například odkládací podmínka tak může být platně splněna právním jednáním v písemné formě bez ověření podpisu, nicméně taková listina „jen" nemůže být úspěšně uplatněna pro účely § 43 odst. 2 ex. řádu. Z toho důvodu listina opatřená prohlášením advokáta o pravosti podpisu není obecně způsobilá prokázat splnění skutečností podle § 43 ex. řádu. Jinak by tomu bylo jen v případě, kdy by zvláštní právní předpis pro právní jednání, v důsledku kterého by nastala prokazovaná skutečnost, vyžadoval ověření podpisu.
Vzhledem k tomu, že je § 43 ex. řádu vykládán tak, že jeho požadavkům vyhoví i soukromá listina, na které byly ověřeny podpisy, přestože podpisy nebyly ověřeny státním orgánem ani notářem (jinak by šlo o veřejnou listinu), jsme přesvědčeni, že tím spíše (a minori ad maius) požadavkům komentovaného ustanovení musí vyhovět exekutorský zápis podle § 77 ex. řádu o osvědčení skutkového děje nebo stavu věci, pokud osvědčovaným dějem nebo stavem věci má být prokázáno splnění některé ze skutečností uvedených v § 43 ex. řádu, který je podle § 79 odst. 2 ex. řádu veřejnou listinou.
Je třeba zdůraznit, že prohlášení samotného oprávněného, byť by jinak splňovalo formu kvalifikované listiny podle § 43 odst. 2 ex. řádu, k prokázání vzniku skutečností podle § 43 odst. 1 ex. řádu nestačí. Nedostatek ochoty povinného písemně potvrdit splnění vzájemné povinnosti oprávněným, případně poskytnout součinnost potřebnou k ověření soukromé listiny, lze překonat tím, že oprávněný na základě žaloby o určení podle § 80 o. s. ř. dosáhne rozhodnutí, kterým bude určeno, že vzájemnou povinnost splnil, popřípadě je připraven ji splnit.
Listinou uvedenou v § 43 odst. 2 ex. řádu nemusí být vždy listina podepsaná povinným. Má-li být vzájemná povinnost oprávněného plněna vůči třetí osobě, může naplnění podmínky uvedené v citovaném ustanovení stvrdit i tato třetí osoba (NS 20 Cdo 3028/2019 ze dne 5. 11. 2019, R 44/2020). Jestliže podmínka nebo povinnost, která musí být naplněna, aby se exekuční titul stal vykonatelným, má nastat právním jednáním vůči někomu jinému (třeba i vůči osobě jednající za povinného), může její naplnění stvrdit listinou ve formě předpokládané § 43 odst. 2 ex. řádu i ten subjekt, vůči němuž bylo právní jednání uskutečněno (NS 20 Cdo 3028/2019 ze dne 5. 11. 2019).
Článek byl publikován v Komorních listech č. 3/2021.
Diskuze k článku ()