Mediace jako metoda řešení sporů má velký potenciál pomáhat sporným stranám, ať už jsou to jednotlivci nebo různé skupiny, mezi něž můžeme počítat obchodní korporace, orgány státu či stát sám a organizace různého druhu, v konfliktních situacích. Mediace je metoda vůči stranám neformální a flexibilní. Na druhou stranu má řadu pravidel. Existují různé formy a styly mediace, které se využívají s ohledem na typ konfliktu i na typologii sporných stran. Pravdou je, že ne pro všechny spory a ne pro všechny sporné strany je metoda mediace vhodná. Pro ty případy, kde se použít dá, má řadu benefitů. Výhodou je zejména rychlost, úspornost a skutečnost, že v drtivé většině případů odcházejí strany z mediace výrazně spokojenější než od jednání soudního. Metodou mediace se totiž dají spory řešit do větší hloubky příčin jejich vzniku. To má vliv i na to, že spory jednou řešené nebo vyřešené s pomocí mediace, se v původní intenzitě neopakují. Jsem přesvědčena, že možnost odlehčení soudům v jejich nelehké rozhodovací praxi je obrovský bonus. Jistě i soudci by mohli přistupovat k možnostem mediace příznivě jako k něčemu, co může jejich rozhodovací činnost vhodně doplnit a určitě nemusí mít obavu, že by snad kvůli většímu využití mediace v praxi byla ohrožena potřebnost jejich rozhodovací činnosti. Základem jistě je, aby o přínosech mediace věděli.
Mediace jako metoda řešení sporů je v naší zemi metodou stále nedoceněnou. Proto má podle mého názoru každá její propagace tak velký význam. Jednotlivé styly mediace k nám byly přesazeny z anglosaského prostředí, kde má její využívání na různých úrovních a v různých oblastech života dlouhou tradici. Mediace není prosté vyjednávání, má svá pravidla a jde v ní o trochu něco jiného, než jen „vyjednat dohodu“. V ideálním případě jde o to, aby vyjednat dohodu byly schopny samy strany, což je jistě kvalitativní posun celé situace. Naši první mediátoři začali podle metodiky vypracované praktiky i teoretiky v různých zemích demokratického světa řešit spory mezi stranami počátkem 90. let minulého století. Tito „první porevoluční mediátoři“ se možná domnívali, že metoda se prosadí sama prostě tím, že funguje a prokazatelně s sebou nese výše zmíněné výhody.
Nestalo se tak.
Ať už se na průběhu nerozšíření obecného povědomí o mediaci podepsala více česká nedůvěra k tomu, co přichází zvenčí a chce nás poučovat v našich zaběhlých zvycích, nebo poněkud naivní podcenění významu propagace mediačních služeb a tržního marketingu spolu s vírou, že dobré se spolu s „vítězící pravdou a láskou“ prosadí samospádem. Není také divu, vždyť dlouhá léta u nás žádný trh neexistoval. Pravda je, že jsme na přijetí zákona o mediaci, který se přes své nedostatky stal základem pro větší informovanost veřejnosti, museli čekat ještě dlouhých 22 let. Co by se asi stalo, kdybychom neměli povinnost implementovat Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2008/52/ES ze dne 21. 5. 2008, o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech? Zřejmě bychom čekali ještě déle.
Využiji prostor, který mi byl dán, abych se pokusila shrnout, co přinesla letošní Konference, pořádaná Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci. Budu čerpat z oficiálních dokumentů Konference a ze své účasti na této akci. Setkání odborníků bylo zaměřeno, jak říká i podtitul „Reflexe a výzvy“, na zkušenosti s využitím mediace, a to v České republice i zahraničí. Na konferenci se dále analyzovaly podmínky výkonu práce mediátora u nás, s doporučením pro její další teoretická zkoumání a aplikaci metody mediace v praxi. Nosným tématem byla podoba zákona o mediaci v České republice a na Slovensku a jejich aktuální změny.
Konference byla rozdělena na tři části. Po úvodních vystoupeních řečníků následovaly přednášky v jednotlivých sekcích, které byly zaměřeny na jedné straně na teorii a výzkum mediace, a na straně druhé na aplikaci mediace v různých oblastech. Ve třetí části se uskutečnilo několik interaktivně zaměřených workshopů, které se zabývaly například marketingem mediačních služeb, práci s rodinnými systémy v mediaci či kybermediaci.
Konferenci uvedla vřelými slovy děkanka Právnické fakulty Univerzity Palackého paní profesorka JUDr. Milana Hrušáková, PhDr. Odbornou část jednání uvedla autorka nejobsáhlejší a nejkomplexnější monografie o mediaci u nás, PhDr. Lenka Holá, Ph.D. Moderování se ujal JUDr. Mag. iur. Michal Malacka, PhDr., MBA z Katedry obchodního a mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého. Nebyl to lehký úkol, neboť příspěvků bylo velké množství a diskuse byla místy bouřlivá. Pro dodržení časového harmonogramu bylo proto třeba čas pečlivě hlídat. Pan doktor Malacka se svého úkolu zhostil důkladně a s vtipem. Ze zahraničních hostů je třeba jmenovat zejména Hanse Boserupa, dr. jur., z Dánska, se stovkami vyřešených případů téměř legendu mediace, prof. Saschu Ferze z Rakouska a prof. Dr. iur. Marinu Tamm z Německa. Ze Slovenska byla přítomna celá řada kolegů a tradičně živé vzájemné kontakty mezi mediátory v zemích bývalého Československa a skutečnost, že slovenské prezentace nepotřebovaly tlumočení, dávaly zapomenout, že jde dnes o dva různé státy.
Bylo zajímavé sledovat v obsahu jednotlivých prezentací, že čím více jde o země, kde je metoda mediace tradiční (Dánsko), je možné se v prezentacích zaměřit na subtilnější zkoumání jednotlivých metod (Hans Boserup) a čím naopak blíže střední Evropě, kde je mediace stále v počátcích svého rozšíření ve společnosti, řeší se zejména její institucionální zakotvení (Rakousko, Česko, Slovensko). Český posluchač může být zaujat, ohromen nebo pobaven při vyslechnutí prezentace odborníka z Rakouska (Prof. Sasha Ferz) společnými Rakousko-Uherskými kořeny, které se projevují v institucionální komplikovanosti a dvou- či vícekolejnosti organizace poskytování mediátorských služeb.
Z prezentací v jednotlivých sekcích byly pro mne zajímavé především ty, které se věnovaly tématu mlčenlivosti mediátora (Mgr. Žaneta Vítů), dlouholeté zkušenosti s mediací mezi pachatelem a obětí trestných činů v rámci Probační a mediační služby (Mgr. Marek Tkáč a Mgr. Ondřej Vaculík) a určitě popis experimentu s mediací při řešení konfliktů mezi žáky na jedné základní škole v severočeském regionu (PaeDr. Ing. Michal Slavík). Zajímavé a přínosné byly i příspěvky, které se věnovaly profesi a vzdělávání mediátorů v České republice a na Slovensku.
Konference byla jednoznačně velkým přínosem k nově se ustavující organizaci poskytování mediátorských služeb v nejrůznějších oblastech. Diskuse, která na půdě právnické fakulty proběhla, může jistě přinést nové pohledy na novou profesi mediátora a její institucionální zakotvení. V neposlední řadě bylo setkání přínosem pro účastníky samotné, a to hlavně možností vzájemného navazování kontaktů. Olomoucké univerzitě a hlavně jejím pracovníkům, kteří se o organizaci konference zasloužili, patří velký dík za výborně odvedenou práci.
Diskuze k článku ()