Zásadní reforma exekučního práva na Slovensku zavádějící místní příslušnost jako vzorový příklad pro ČR

Slovenský parlament přijal významnou novelu Exekučného poriadku – po 21 letech skončí na Slovensku najímaní exekutorů oprávněným. Tak, jak je obvyklé ve zbytku Evropy, exekuce proti témuž povinnému od dubna povede vždy jeden jediný místně příslušný exekutor.

soudní exekutor, člen prezidia Exekutorské komory ČR
Foto: Fotolia

Hlavním důvodem této zásadní reformy je zefektivnění vymáhání pohledávek pro věřitele a zároveň posílení ochrany oprávněných práv dlužníků. Zavedení místní příslušnosti exekutorů a přidělování exekučních řízení exekutorům náhodným výběrem bez ovlivnění zadavatelem exekuce je totiž i jediný způsob, jakým se dá zajistit nezávislost soudního exekutora a objektivita jeho rozhodování. Jak uvádí Slovenská komora exekutorů, reprezentující 320 tamních úřadů – výrazně se tím sníží prostor pro korupci, klientelismus a nepřípustné diktování podmínek velkými věřiteli.

Stát přenesl exekuční vymáhání na exekutory na Slovensku již v roce 1995. Po počáteční euforii, kdy exekutoři nastolili skutečnou vymahatelnost práva, po období „rozmachu“, přišlo vystřízlivění. Stejně jako u nás se exekuce začaly opakovat na stále stejné dlužníky a jejich množství neustále nekontrolovatelně narůstá. Již nyní jich běží téměř 3 miliony! Tak jako u nás se mrhá prostředky na marná, předem jasně bezvýsledná řízení – jeden povinný má často i desítky exekucí, každou vede jiný exekutor, který marně vynakládá prostředky na pátrání po majetku dlužníka. Přežití exekutorského úřadu je závislé na oprávněných – dodavatelích exekucí. Většina exekucí je koncentrována u několika exekutorských velkoúřadů, které o byznys bojují všemi prostředky. Nezávislost exekutora na účastnících řízení deklarovaná zákonem v praxi neexistuje.

O zahájení exekuce bude nově rozhodovat jediný exekuční soud, který automatizovaným systémem zajistí přidělování exekucí jednotlivým místně příslušným úřadům, a to rovnoměrně. Pověřován bude exekutor z těch, kteří jsou místně příslušní podle bydliště povinné osoby, a to náhodně, ale tak, aby každou další exekuci proti témuž povinnému dostal vždy ten samý exekutor. V situaci, kdy je valná většina exekucí zahajovaných jako opakované, je to nejjednodušší cesta, jak v řízení nejen uspořit nesmyslně vysoké náklady na doručování, pátrání po majetku či na součinnosti, a současně jak umožnit povinnému, aby v jediném úřadě obdržel informace o všech svých řízeních, ale i snadněji dohodl např. splátkový režim.

V České republice se v exekučním vymáhání potýkáme se shodnými problémy – od mnohačetných exekucí na tytéž povinné a z toho plynoucí masy zbytečných úkonů opakovaných více exekutory proti témuž dlužníku, přes nemožnost povinného komunikovat efektivně s více úřady rozesetými po celé republice, podfinancování celého systému, krachy exekutorů a z toho plynoucí nezájem o exekutorské povolání, až po jen naprosto iluzorní nezávislost exekutora vybíraného jedním z účastníků řízení.

Na rozdíl od Slovenska však snaha o skutečnou reformu systému zůstává jen na papíře. Zavedení místní příslušnosti exekutorských úřadů brání mocná lobby systémových oprávněných „produkujících“ takřka 90  % všech exekucí a zadávajících exekuce několika „vybraným“ úřadům. Spolu pak vládnou na „exekučním trhu“, jak si tento obchod s bídou zvykl nazývat i český ministr spravedlnosti. Ten jim zatím naslouchá – namísto, aby se odhodlal k efektivnímu řešení neutěšené situace, populisticky sníží exekutorský tarif. Výsledkem budou další opuštěné exekutorské úřady s desítkami tisíc neskončených spisů.

Jak dlouho bude ještě hazard s vymahatelností práva v Čechách trvat?

Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články