Zpeněžování majetkové podstaty soudním exekutorem v rámci insolvenčního řízení, část II.

Volná soutěž soudních exekutorů

Přestože nabídka dražeb soudními exekutory pro insol­venční správce není insolvenčním zákonem nikterak konkrétně omezena a vládne zde volná soutěž mezi soudními exekutory, je nutné na tomto místě připome­nout, že soudní exekutor samotný je vázán určitými pra­vidly. Dle čl. 14 Pravidel profesionální etiky a pravidla soutěže soudních exekutorů postupuje exekutor v soutě­ži s ostatními exekutory poctivě. K soutěžním účelům zejména nepoužívá údaje vědomě nepravdivé, klamavé nebo snižující jiného exekutora. Dle čl. 20 těchto pravi­del smí soudní exekutor v periodickém tisku, neperiodic­kých publikacích, rozhlasu, televizi a v audiovizuálních prostředcích v přiměřeném rozsahu informovat veřej­nost o své činnosti s tím, že každá taková reklama musí být slušná, čestná a pravdivá. Reklama musí dále respek­tovat zásady čestného soutěžení mezi exekutory.

Zakázanou reklamou je dle demonstrativního výkladu v čl. 20 odst. 6 zejména reklama na reklamních plochách, dopravních prostředcích, plakátech, letácích a podob­ných komunikačních prostředcích umožňujících přenos informací. Exekutor rovněž nesmí ke své reklamě použí­vat neadresný způsob rozesílání elektronické pošty (spam) nebo direkt marketingové postupy spočívající v oslovová­ní předem nestanoveného okruhu osob nebo využívající telefonních služeb call center. Při prezentaci doplňkové činnosti soudního exekutora by tento neměl zapomenout také na další dva veřejnoprávní předpisy. Jde především o regulaci nevyžádané reklamy prostřednictvím e-mailu, tzv. spammingu, zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti[1].

A nakonec závažnější regulaci používání datových schrá­nek v zákoně o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů č. 300/2008 Sb., který stanoví dle § 26b výše uvedeného zákona, že podnikající fyzická osoba, tzn. i soudní exekutor, se dopustí přestupku tím, že užije datovou schránku k šíření nevyžádaných ob­chodních či jiných obtěžujících sdělení, a za přestupek lze uložit pokutu do 10 000 000 Kč. K projednání takto drakonické pokuty je příslušné dle § 26c citovaného zákona Ministerstvo vnitra.

Shrnu-li výše uvedené, soudní exekutor je v prezentaci svých služeb mnohem volnější než například notář nebo advokát, avšak taková prezentace musí být slušná, čestná a pravdivá. K jejímu šíření nesmí docházet rozesí­láním nevyžádaných obchodních sdělení e-mailem nebo ještě hůře používáním datových schránek.

Návrh a jeho obsah

Insolvenční správce v případě, že má na základě prezen­tace služeb soudního exekutora nebo z jiných zdrojů zá­jem o konkrétní provedení dražby konkrétním exekuto­rem, podá dle § 76 odst. 2 InsZ návrh na provedení dražby. Stejně jako v dražbě v rámci likvidace dědictví[2] je potřeba upřesnit otázku, jakou podobu má mít návrh na provedení dražby a jakým způsobem reagovat na ná­vrh učiněný vůči soudnímu exekutorovi.

Je nutné potvrdit, že návrh na provedení dražby ze stra­ny insolvenčního správce by měl splňovat minimálně obecné náležitosti podání (kdo jej činí a čeho se dožadu­je) a obsahovat vymezení předmětu dražby. Návrh tedy může fakticky obsahovat poptávku po konkrétní nabídce provedení dražby soudním exekutorem, kdy insolvenční správce bude zjišťovat nabídky jednotlivých subjektů provádějících dražby, tzn. především výši úplaty při zpe­něžení již jednoznačně specifikované majetkové hodno­ty. Z toho vyplývá, že návrh v případě, že sám neobsahu­je již parametry smlouvy včetně způsobu stanovení úplaty, není pro insolvenční správce jakkoli závazný a samozřejmě je zde pojistka ve formě odložené účin­nosti na schválení smlouvy ze strany věřitelského výboru, popřípadě pokynu zajištěného věřitele. Z výše uvede­ného plyne otázka, zda takový návrh, který by obsahoval všechny náležitosti, by byl závazný pro soudního exeku­tora. Na takovou otázku se pokoušela odpovídat v analo­gické situaci v případě likvidace dědictví autorka Martina Kasíková se závěrem, že i když samotný exekuční řád vý­slovně nebrání soudnímu exekutorovi v možnosti od­mítnout provedení dražby (na rozdíl od provedení exe­kuce), jedná se o výkon veřejné moci přímo na základě ustanovení § 175u o. s. ř., který exekutor nemůže bez vážného důvodu odmítnout[3]. Tento postup byl ovšem možný jen podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Odlišnost v úpravě zpeně­žení v rámci likvidace dědictví a v insolvenčním řízení je však v tom, že při likvidaci je předem známa výše odmě­ny soudního exekutora na rozdíl od úpravy insolvenční, která pouze zakotvuje nejvyšší hranici nákladů zpeněže­ní, které je možné u nezajištěných majetkových hodnot odečíst od výtěžku. Proto se domnívám, že soudní exekutor, nebyla-li by ze strany insolvenčního správce nabídnuta maximální hranice odměny, tzn. 5 %, mohl by s odůvodněním, že nedošlo ke konsensu ohledně odmě­ny, službu odmítnout. Tyto úvahy však považuji za pou­hou teorii.

K návrhu by měly být připojeny přílohy. Nezbytnou přílohou návrhu by mělo být rozhodnutí o prohlášení konkurzu dle § 148 odst. 1 nebo § 149 odst. 1 InsZ anebo rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře s pokynem zajištěných věřitelů o zpeněžení předmětu zajištění, případně rozhodnutí o schválení od­dlužení zpeněžením majetkové podstaty. Tento doku­ment soudnímu exekutorovi osvědčuje, že na insolvenč­ního správce přešlo dispoziční oprávnění, a proto jedná s oprávněnou osobou. Dále by měl být přiložen soupis majetkové podstaty nebo výtah z něj obsahující i majet­kovou hodnotu, které se návrh insolvenčního správce týká. Ten konkretizuje a dokládá právo osoby s dispozič­ním oprávněním – insolvenčního správce, prodat danou majetkovou hodnotu. V případě, že majetková hodnota není sepsána, ač by sepsána být mohla nebo měla, není možné ji do provedení sepisu zpeněžit[4].

Smlouva a její náležitosti

Po návrhu ze strany insolvenčního správce bude v praxi nutně následovat jednání k uzavření písemné smlouvy o provedení dražby. Je pravdou, že z exekučního řádu ani z insolvenčního zákona výslovně nevyplývá povinnost uzavřít smlouvu písemně, ale z dalších požadavků ze strany insolvenčního zákona nepřímo vyplývá faktická nutnost mít písemnou smlouvu mezi insolvenčním správcem a soudním exekutorem. Jde především o fakt, že smlouva bude muset být schválena v rámci insolvenč­ního řízení, a to buď věřitelským orgánem, nebo zajiště­nými věřiteli ve formě pokynu. Tyto orgány a insolvenč­ní soud budou následně podepsanou smlouvu požadovat k evidenci a ke kontrole.

Nezbytnými částmi smlouvy bude řádné označení obou smluvních stran, když soudní exekutor bude používat označení své funkce a insolvenční správce bude identifikován v souladu s § 40 InsZ takovým způsobem, z něhož je patrno, že tak činí při výkonu funkce insol­venčního správce; součástí jeho označení je i nezaměni­telné označení dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá. Dále by měl být řádně označen předmět dražby, a to co nejkonkrétněji, u nemovitostí v souladu s předpi­sy katastrálními, u ostatních věcí tak, aby byla umožněna jejich jednoznačná identifikace. V neposlední řadě musí být uvedeno, že se jedná o smlouvu úplatnou nebo neúplatnou; zde je však soudní exekutor limitován čl. 15 Pravidel profesionální etiky a pravidla soutěže soudních exekutorů, která neúplatnost vylučuje. Naproti tomu dražebník dle § 18 odst. 2 VeřDr bezúplatnou dražbu pro­vést může.

Co se týče výše úplaty, ta dle mého názoru je sice jed­nostranně kogentně[5] (relativně kogentně či subjektivně polokogentně) stanovena právním normou, a to § 298 odst. 4 InsZ ve výši maximálně 5 %, avšak s ohledem na její možnou modifikaci směrem dolů (ba dokonce v pří­padě zajištěných věřitelů i nahoru) doporučuji výši od­měny a hrazených nákladů do smlouvy zakotvit vždy. V případě absence ujednání o odměně by smlouva nebyla neplatná. Výše odměny by vycházela buď ze souhlasu vě­řitelského výboru, nebo pokynu zajištěného věřitele. Ne­zřídka však zní pokyn, popřípadě souhlas, tak, že odmě­na má být sjednána maximálně ve výši zákonného limitu 5 %. Pak by pravděpodobně platila úplata v čase a místě obvyklá, tzn. v daném čase obvyklá, ve smlouvách mezi insolvenčními správci a dražebníky obecně (jak exekuto­ry, tak dražebníky dle zákona o veřejných dražbách).

Pro úplnost je třeba zmínit úpravu odměny za dražbu v exekučním tarifu v § 23 (dále jen „ET“). Ten odkazuje na zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen „VeřDr“). Konkrétně na § 18 odst. 3 VeřDr, který stanoví, že výše odměny dražebníka v případě, že je navrhovatelem insolvenční správce, nesmí překročit 10 % z ceny dosažené vydražením, nejvýše však 1 000 000 Kč zvýše­ných o 1 % z ceny dosažené vydražením přesahující 10 000 000 Kč. Zákon o veřejných dražbách neupravuje jakoukoli výjimku z omezení odměny do 10 % z ceny do­sažené vydražením.

Nakonec v otázce odměny je potřeba vyřešit a ve smlou­vě zakotvit i výši nákladů a odměny exekutora v případě, že nedojde prostřednictvím dražby ke zpeněžení.

S ohledem na shora uvedenou úpravu výše odečitatel­ných nákladů na zpeněžení dle § 298 odst. 4 InsZ však případnou odměnu vyšší než 5 % lze sjednat pouze teh­dy, jedná-li se o zajištěný majetek, a s odměnou vyšší než 5 %, avšak nejvýše 10 %, dal výslovný souhlas zajištěný věřitel. Lze si samozřejmě představit i situaci, že insol­venční správce se zaváže zaplatit odměnu vyšší než 5 % tak, že část přesahující hranici 5 % uhradí ze své vlastní odměny (a proto v této části nebude potřebovat jakéhoko­li souhlasu nebo pokynu), ale takový postup je spíše řek­něme netypický a osobně jsem se s ním nikdy nesetkal.

Mimoto lze samozřejmě ve smlouvě dohodnout další podmínky, na kterých mají účastníci zájem, respektive je bude požadovat zajištěný věřitel nebo věřitelský výbor. Nejedná se už ovšem o esenciální náležitosti.

Co se týče termínu dražby, ten bude rozebrán dále a dle mého názoru není také esenciální náležitostí smlouvy a při jeho sjednávání je potřeba dbát dodržování lhůt dle o. s. ř.

Co se týče vyvolávací ceny a nejnižšího podání, dražební jistoty a výše příklepu, tyto lze s omezeními stanovený­mi v o. s. ř. sjednat, avšak budou-li ve smlouvě absento­vat, soudní exekutor postupuje dle o. s. ř. bez dalšího.

Co se týče volby druhu dražby mezi klasickou nebo elek­tronickou, zde je vhodné, aby si zvolil insolvenční správ­ce, nebude-li tak, je na úvaze soudního exekutora, jakou formu zvolí. V současné době si však osobně u nemovi­tostí neumím představit jinou dražbu než elektronickou a u drobných movitých věci zase s ohledem na pracnost zadávání elektronických dražeb jinou než klasickou ka­mennou dražbu.

Dále smlouva může detailně upravovat rozsah publiko­vání s tím, že minimální rozsah zveřejňování dle o. s. ř. a e. ř. je dle mého názoru opět jednostranně kogentní. Více však níže.

V případě, že to věřitelé a insolvenční správce považují za vhodné, lze majetkové hodnoty dražit jako soubor nebo samostatně, což by mělo být ve smlouvě zakotveno. Je třeba však dbát na limity možností dražit soubory, když dle ustálené judikatury[6] soubor věcí tvoří věci, kte­ré mají podobný nebo stejný charakter nebo jsou určeny ke stejnému účelu. Takovým předmětem občanskopráv­ních vztahů může být například jídelní servis nebo sbírka poštovních známek či obrazů apod. Podmínkou toho, aby něco bylo možno považovat za soubor věcí, je, že musí jít o souhrn několika jednotlivých věcí, a nikoliv o úhrn pouhých součástí (§ 120 obč. zák.); druhou podmínkou je, aby ony věci byly považovány všeobecně (nikoliv jed­notlivcem) za věc jedinou; u těchto jednotlivých věcí pů­jde o vztah souřadnosti, a nikoliv podřadnosti (přísluš­nosti k věci hlavní), jako je tomu u příslušenství věci (§ 121 odst. 1 obč. zák.). Za soubor věcí lze považovat jednotlivé kusy nábytku v takovém počtu, provedení a uspořádání, pokud tvoří účelový, stylový nebo archi­tektonicky jednotný celek, určený k vybavení zvlášť ur­čené místnosti nebo sloužící zvláštnímu účelu; jednotli­vé kusy tohoto souboru nejsou odstranitelné bez toho, že by se nenarušil tento jednotný celek. Z výše uvedeného vyplývá, že nelze tvořit soubory bezbřeze a soudní exekutor je povinen vždy kontrolovat kritéria stejného charakteru nebo stejného účelu věcí zahrnutých do navržených souborů.

Existují však i otázky, které ve smlouvě zakotvit bez dalšího nelze, především jde o nutnost zachování principů dražby dle o. s. ř. Z toho vyplývá nemožnost sjednat pořádání dražby dle zákona o veřejných dražbách nebo jiné typy prodeje, které se pouze tváří jako dražba a jsou různě nazývány, jako například aukce, výběrová řízení apod.

Vhodné je zakotvit také, jaké jsou možnosti výpovědi smlouvy, odstoupení, platební údaje. U movitých věcí je vhodné sjednat, zda budou u soudního exekutora usklad­něny a za jakou úplatu, popřípadě zda budou draženy na jiném místě. Z toho vyplývá požadavek specifikace tako­vého místa a jeho nutnost zpřístupnění soudnímu exe­kutorovi a také veřejnosti a účastníkům dražby.

 

Dále čtěte zde: http://ekcr.cz/admin/priloha//2017-04-Komorni-listy.pdf

Článek byl publikován v Komorních listech č. 1/2018

---

[1] Uvedeným zákonem byla do právního řádu České republiky trans­ponována směrnice č. 2000/31/ES o elektronickém obchodu a s ohledem na nezbytnost zabezpečení patřičné úrovně soukromí a důvěrného charakteru sdělení také směrnice č. 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komu­nikacích).

[2] V dané tématice srovnej HOZMAN. D. Dražba na návrh soudního komisaře. Komorní listy. 04/2014. Praha: Exekutorská komora ČR, 2014, s. 10. MK ČR E 19153.

[3] KASÍKOVÁ, M. Jak skutečně zpeněžit majetek při likvidaci dědic­tví? Ad Notam. 2011, č. 5, s. 7 a násl.

[4] Obdobné požadavky v případě zpeněžení prostřednictvím soudu srovnej například MARŠÍKOVÁ, J. a kol. Insolvenční zákon s po­známkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. Praha: Leges, 2011, s. 449.

[5] Srovnej například MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. § 1–117. Praha: Leges, 2013, s 63.

[6] Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 447/2004, ze dne 28. února 2006 a nejnověji například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3051/2014, ze dne 28. 6. 2016.