Důsledky insolvenčního řízení pro správu jmění dítěte

Málokdy se podaří přijmout zákon, který by nevyvolával diskuze a nejasnosti. V tomto směru není výjimkou ani již osmý měsíc účinný občanský zákoník. Jedním z nejasných ustanovení je i § 901, který předchozí civilněprávní normy neznaly, a který v rámci právní úpravy rodičovské odpovědnosti stanovuje důsledky rozhodnutí o úpadku rodiče na péči o jmění jeho ratolesti.

advokátka v GHS Legal a členka redakční rady webu Právní prostor.cz
Foto: Fotolia

Podle prvního odstavce ustanovení § 901 prohlášením úpadku na majetek rodiče zaniká povinnost a právo rodiče pečovat o jmění dítěte. V případě, že dítě nemá druhého z rodičů, který by mohl péči o jmění dítěte zajistit sám, jmenuje soud i bez návrhu opatrovníka pro správu jmění dítěte. Druhý odstavec pak umožňuje rodiči nebo opatrovníkovi pro správu jmění dítěte navrhnout soudu, aby toto omezení zrušil, a to po uplynutí tří let od zrušení konkursu.

V této souvislosti se pro úplnost nabízí dodat, že úpadek je soudem osvědčená platební neschopnost (resp. předlužení u právnických osob a u podnikajících fyzických osob)[1], kterou lze řešit pomocí několika odlišných institutů – konkursem, který zmiňuje občanský zákoník v § 901 odst. 2, a dále reorganizací a oddlužením, resp. zvláštními způsoby řešení úpadku, které insolvenční zákon stanoví pro určité osoby nebo pro určité druhy případů.[2] Každý z uvedených způsobů řešení úpadku má svá specifika a důsledky.

Obecně lze říci, že pro fyzické nepodnikající osoby (rodiče), připadá v úvahu nejčastěji oddlužení či konkurs.

Prohlášení úpadku nebo konkursu?

Podle prvého odstavce § 901 občanského zákoníku nastává omezení rodičovské odpovědnosti v oblasti péče o jmění dítěte ze zákona „prohlášením úpadku“ na majetek rodiče bez ohledu na zvolený způsob jeho řešení. Formulace, kterou zákonodárce zvolil, neodpovídá terminologii insolvenčního zákona, podle kterého se o úpadku vydává rozhodnutí[3], a to na základě osvědčení nebo zjištění provedeného dokazováním. Terminologicky přesnější by tedy bylo slovní spojení „rozhodnutím o úpadku“. Naopak podle § 244 insolvenčního zákona se rozhodnutím prohlašuje konkurs, tedy jeden ze způsobů řešení úpadku.

Že jde o možnou legislativní chybu zákonodárce by mohlo podpořit znění konsolidované důvodové zprávy[4], která výslovně uvádí, že „osoba, která není schopna se řádně starat o své záležitosti (popř. o níž lze mít za to, že se nedokáže řádně starat o své vlastní záležitosti), není osobou, o které lze předpokládat, že je schopna postarat se o majetkové záležitosti někoho jiného – a zde dokonce nezletilého, čili osoby, o kterou je třeba zvlášť pečovat. Proto právní mocí rozhodnutí o prohlášení konkursu (jiné případy řešení úpadku – reorganizace, oddlužení – se neuvažují) zaniká ex lege povinnost a právo rodiče – úpadce pečovat o jmění nezletilého (všechna případná právní jednání takového rodiče týkající se jmění dítěte postrádají právní relevanci).

Zajímavý je i legislativní vývoj znění předmětného ustanovení a důvodové zprávy k němu. Návrh občanského zákoníku z roku 2005 v původním § 771 spojoval důsledky pro péči o jmění dítěte s prohlášením konkursu. Ve verzi z roku 2007 již návrh hovoří o „prohlášení úpadku“. Je však třeba podotknout, že 1. ledna 2008 nabyl účinnosti insolvenční zákon, který vedle konkursu zavedl možnost řešit úpadek též oddlužením a reorganizací,[5] a je tak otázkou, zda změna textace neměla být pokusem o promítnutí této skutečnosti v civilním kodexu, byť nelogicky pouze v rámci prvého odstavce rozebíraného ustanovení.

V původních důvodových zprávách ve znění z roku 2005 i 2007 chybí ta část, kterou dnes v konsolidované důvodové zprávě nacházíme za závorkou – tedy informace, že „jiné případy řešení úpadku – reorganizace, oddlužení – se neuvažují“.

Tu obsahuje až důvodová zpráva k návrhu z roku 2009, jako by tím zákonodárce chtěl postavit najisto, že předmětné ustanovení se týká pouze konkursu, aniž by to však promítl v textu návrhu zákona směrem před rok 2007, což by bylo vhodnější řešení. Byť nelze důvodové zprávě upřít jistý výkladový význam, není závazná.

Ani odstavec druhý ustanovení § 901 se jinými způsoby řešení úpadku nezabývá. Právo navrhnout zrušení omezení práv a povinností spojených s péčí o jmění dítěte, ať již rodičem či opatrovníkem, zakotvil nový občanský zákoník pouze v návaznosti na zrušení konkursu. Stejné právo rodiče, který splnil oddlužení, by bylo možno dovodit per analogiam[6].

Opačný výklad však jde proti smyslu celé koncepce úpravy úpadku a jeho řešení, neboť oddlužení je opatřením méně radikálním, upřednostňujícím sociální aspekty před ekonomickými. Má umožnit dlužníkovi „nový start" a motivovat ho k aktivnímu zapojení do umořování svého dluhu, a to alespoň do předpokládané výše 30 % v případě nezajištěných věřitelů. U zajištěných věřitelů má dojít k uspokojení jejich pohledávek ze zajištění. Dlužník, který splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, může být osvobozen od placení pohledávek, které byly zahrnuty do oddlužení a nebyly zatím zcela uspokojeny, stejně tak jako od pohledávek, ke kterým se nepřihlíželo nebo které do oddlužení nebyly přihlášeny. Navrhnout oddlužení může jen dlužník. Prohlášení konkursu naproti tomu nemusí vzejít z podnětu dlužníka, ale i dotčených věřitelů, a spočívá v poměrném uspokojení zjištěných pohledávek věřitelů z výnosu zpeněžení majetkové podstaty[7] dlužníka, přičemž neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají. Následky konkursu jsou, jak vidno, pro dlužníka závažnější. Skutečnost, že by tak osoba splnivší oddlužení neměla právo navrhnout obnovení svých rodičovských práv, a byla v nich tak omezena napořád, se jeví příliš radikální a oproti konkursu nespravedlivá.

I podle Principů evropského rodinného práva[8] vypracovaných Komisí pro evropské rodinné právo[9], má příslušný orgán rodičovskou odpovědnost obnovit vždy, když okolnosti, které zapříčinily vznik omezení této odpovědnosti, pominuly. Současně mají být vždy brány na zřetel nejlepší zájmy dítěte.

Inspirace „standardními, klasickými tržními demokraciemi“

Podle důvodové zprávy „ve standardních, resp. „klasických“ tržních demokraciích platí zdejší pravidlo vždy: osoba, která není schopna se řádně starat o své záležitosti…“. Bohužel pro nás již zákonodárce v důvodové zprávě nepředestřel, které konkrétní klasické tržní demokracie měl na mysli, neboť pravidlo obsažené v § 901 neplatí vždy a všude.

Pro příklad nemusíme daleko. Stačí se ohlédnout západním směrem. V Německu se důsledek platební neschopnosti obdobný našemu § 901 skutečně objevoval. Je však otázkou, zda Německo přestalo být v roce 1999 klasickou tržní demokracií, jelikož původní § 1670 BGB, který předmětnou problematiku upravoval, byl zrušen. Dnes tak v Německu o omezení rodiče v péči o jmění dítěte rozhoduje soud, jde o opatření ultima ratio. Do roku 1998 se ex lege zánik práv a povinností péče o jmění dítěte týkal pouze konkursu. Abychom však českému zákonodárci nekřivdili, až v roce 1999 proběhla v Německu rozsáhlá novela insolvenčního práva, a teprve tehdy byl do právní úpravy zakotven institut podobný českému oddlužení.

Pro úplnost se nabízí dodat, že pravidlo obdobné nám známému § 901 neobsahují ani Principy evropského rodinného práva.

A co dál?

Může se stát, že při zachování stávající právní úpravy, resp. jejím striktním výkladu, dojde ke snížení zájmu rodičů, kteří se dostali do finančních potíží, o řešení této situace v rámci insolvenčního řízení, resp. pomocí institutu oddlužení (tzv. osobního bankrotu). Rodiče nemusí mít zájem na tom, aby jmění jejich potomka spravoval soudem jmenovaný a na jejich mínění zcela nezávislý opatrovník pro správu jmění dítěte. Odkládat podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení může rodič právě z obavy o svou rodičovskou odpovědnost a řešení úpadku se tak může odsunout až do fáze, kdy nemusí být natolik efektivní, resp. do fáze, kdy bude insolvenční návrh podávat věřitel dlužného rodiče. Takový úpadek se poté bude řešit konkursem.

O vhodnosti zamyšlení nad danou problematikou svědčí i statistiky.[10] Během druhého čtvrtletí letošního roku, tedy během tří měsíců od 1. dubna do 30. června 2014, bylo podáno více než devět tisíc insolvenčních návrhů. Téměř osm tisíc z nich bylo spojeno s návrhem na povolení oddlužení, návrhů na prohlášení konkursu bylo podáno jen něco přes čtyři sta. O úpadku bylo rozhodnuto v šesti tisících případech, oddlužení bylo povoleno celkem 6332krát, oproti tomu o prohlášení konkursu šlo v pouhých stovkách případů. Oddlužení je tak daleko častějším způsobem řešení úpadku.

Vzhledem k výše uvedenému by bylo dobré, ať již judikatorně anebo novelou občanského zákoníku, vyjasnit postavení rodičů vzhledem ke správě jmění dítěte pro případ, že se dostanou do finančních nesnází. Buď se omezení rodičovské odpovědnosti co do péče o jmění dítěte uplatní jen v případech řešení úpadku konkursem, nebo je nutno rodiči řešícímu úpadek oddlužením přiznat taková práva, aby mohl docílit zrušení omezení rodičovské odpovědnosti.

Druhé jmenované řešení vzala za své pracovní verze návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kterou zveřejnilo ministerstvo spravedlnosti. Dle návrhu by mělo být omezení rodičovské odpovědnosti zrušeno ex lege již samotným splněním oddlužení. Na rozdíl od konkursu by tak nebylo nutné podávat návrh soudu, aby omezení rozhodnutím zrušil. Podle důvodové zprávy k návrhu je tato odlišnost odůvodněna tím, že "řešení úpadku oddlužením vyžaduje určitou míru finanční zodpovědnosti osoby v úpadku a chránit jmění dítěte tak postačí pouze ve fázi, kdy je úpadek řešen, aby tak nebyl majetek dítěte zneužit.

Občanský zákoník proklamuje zvýšenou ochranu zájmů dítěte, a tak je třeba, aby takovou proklamaci i v rámci jednotlivých ustanovení zohledňoval.


[1] Viz ustanovení § 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

[2] Viz ustanovení § 4 téhož zákona

[3] Viz ustanovení § 136 téhož zákona

[4] http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf

[5] A zároveň zrušil vyrovnávací řízení pro právnické osoby a podnikající fyzické osoby.

[6] § 10 odst. 1 občanského zákoníku

[7] Majetek určený k uspokojení věřitelů dlužníka, rozsah majetkové podstaty stanoví § 205 insolvenčního zákona.

[8] Principles of european family law regarding parental responsibilities, dostupné na http://ceflonline.net/wp-content/uploads/Principles-PR-English.pdf

[9] the Commission on European Family Law (CEFL), založena 1. září 2001, jejími členy jsou odborníci v oblasti rodinného a srovnávacího práva ze všech zemí Evropské unie a dalších evropských států. Zástupcem expertů za ČR je prof. Milana Hrušáková. Hlavním cílem CEFL je vytvořit teoretický a praktický podklad pro harmonizaci rodinného práva v Evropě. Více na http://ceflonline.net/

[10] http://insolvencni-zakon.justice.cz/downloads/statistiky/Statisticke_udaje_za_2_ctvrtleti_roku_2014.pdf

 

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články