Nezákonné skončení služebního poměru a související právní otázky - I. Zdroj: Vladimíra Přikrylová, SAY ACtion

Nezákonné skončení služebního poměru a související právní otázky - I.

Služební zákon a řekněme rovnou i tzv. služební právo, o jehož vzniku můžeme již dnes hovořit, je zcela novou oblastí práva. Důvody vzniku tohoto zákona, s tím prezidentova spojená ústavní stížnost, a tedy rozhodnutí Ústavního soudu, toto vše vypovídá hodně o tom, jaký služební zákon vlastně je. I samotná skutečnost, že rozhodnutí Ústavního soudu má desítky stran, obsahuje řadu disentů, z nichž je patrné, že téměř každý ústavní soudce měl na věc naprosto odlišný názor a chtěl se k zákonu vyjádřit, vypovídá své.

JUDr. Ladislav Smejkal

JUDr. Ladislav Smejkal

Partner, Dentons Europe CS LLP

JUDr. Ladislav Smejkal

Partner, Dentons Europe CS LLP

Dnes se zaměřím na nezákonné skončení služebního poměru a úvodem též na samotný služební zákon.

Fáze zabetonování a zákon ušitý horkou jehlou

Nový služební zákon, tj. zákon o státní službě, platí od letošního roku. Byla a je mu věnována značná pozornost. Například nejmenované noviny v nedávné době věnovaly problematice celou poslední stranu, zaměřily se na jednotlivé peripetie spojené se zákonem. Přišly s myšlenkou, podle níž se v současné době nacházíme ve fázi tzv. zabetonování. Má jít údajně o další fázi služebního zákona vedoucí ke stavu, kdy státní úředníci se tzv. zabetonují na svých pozicích, a to tím, že uspějí ve výběrových řízeních.

Je bohužel poznat, že zákon byl tzv. ušit velmi horkou jehlou, z právního hlediska jeho kvalitu nelze označit jinak než za mizernou. Budete-li v pozici státního úředníka, ať už budoucího či minulého, tj. takového, jenž se chce soudit o skončení svého služebního poměru, zjistíte, že zákon má obrovské množství nepřesností, nedomyšleností, nejasností, dvojsmyslů, nadto řadu záležitostí coby nepodstatných pomíjí, z gramatického hlediska lze také zpozorovat některá chybějící slova.

Bohužel absentuje i kvalitní důvodová zpráva, a tak je velmi obtížné dohledat rozumné odpovědi na všechny nejasné otázky. S několika kolegy jsme se snažili dobrat odpovědí a výsledkem práce našeho třináctičlenného kolektivu je komentář ke služebnímu zákonu, který nedávno vyšel. Z komentáře je patrné, že prakticky všichni autoři s určitými rozpaky řešili, jakým způsobem vyložit obsah jednotlivých zákonných ustanovení, tedy co vlastně zákonodárce tou kterou větou v zákoně zamýšlel. I z tohoto lze usoudit, že norma není příliš kvalitní, rovněž je však zřejmé, jak tomu často u podobně vytvořených zákonů bývá, že se brzy dočkáme novelizace.

Služební právo – nové právní odvětví na pomezí práva soukromého a veřejného

Jak už pan náměstek Postránecký, jakožto nejvyšší státní úředník, při křtu komentáře poznamenal, dá se čekat, že se zde po vzoru Rakouska-Uherska díky služebnímu zákonu vytvoří nové odvětví práva, které bude odvětvím práva služebního, úřednického. Dojde tak ke vzniku samostatné, svébytné právní oblasti, která nebude spadat ani pod právo pracovní, ani pod právo správní.

Je potřeba si uvědomit, že právně je služební zákon na pomezí soukromého i veřejného práva, neboť je sice veřejnoprávní normou, v podstatě donucujícím právním předpisem, zároveň však na mnoha místech odkazuje na zákoník práce. V řadě ohledů se rovněž užije správní řád. K práci s tímto zákonem bude proto nezbytné nahlédnout jak do zákoníku práce, tak i do správního řádu. Bude-li se nadto chtít někdo na základě služebního zákona soudit, potřeba bude i soudního řádu správního.

Nová soudní příslušnost

Pozitivní je, že ve spojení se služebním zákonem si nepochybně „oddechnou“ soudy obecné, které doposud soudily pracovněprávní spory dnes již nových státních úředníků. Na druhou stranu ale bude přitíženo soudům správním, resp. správním senátům takových soudů.

Pro rekapitulaci, zaměstnanec v pracovním poměru, jenž se chce soudit pro neplatnou výpověď z pracovního poměru, podá žalobu k okresnímu, resp. obvodnímu soudu. Státní zaměstnanec naopak bude muset žalobu podat ke krajskému soudu, kde se takovému případu bude věnovat jeho správní senát.

V důsledku služebního zákona bude množství nových státních úředníků, kteří budou spadat do režimu služebního zákona, odhadem 65 – 70 tisíc. Všechny spory o odchod těchto zaměstnanců pak již nově nebudou spadat na obecné soudy.

Pokud by chtěl tedy zaměstnanec ministerstva, jenž byl doposud v pracovním poměru, ministerstvo žalovat o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, podal by žalobu k příslušnému obecnému soudu. Pokud ovšem bude chtít žalobu podat osoba ve služebním poměru, bude se jednat o správní žalobu, jež bude nutno podat u krajského soudu (např. u Městského soudu v Praze). Bude to rovněž znamenat, že ačkoli by dotyčný úředník pro daný úřad pracoval v Ostravě, žalobu bude nutné podat v Praze, kde má takový úřad své sídlo. Na rozdíl od pracovního poměru totiž není možné u služebního poměru žalovat v místě výkonu práce.

Co se týče samotné právní úpravy, veškeré soudní spory o nezákonné skončení služebního poměru podle služebního zákona budou nyní řešeny ve správním soudnictvím. Všechny tyto spory bude v prvním stupni projednávat krajský soud, následně v rámci kasační stížnosti Nejvyšší správní soud. Neuplatní se zde občanský soudní řád, nýbrž soudní řád správní.

Služební zákon je ve srovnání se zákoníkem práce příliš stručný a nejasný

Další zásadní rozdíl je zde oproti zákoníku práce v jeho malé propracovanosti a jisté stručnosti. Naproti tomu zákoník práce obsahuje svébytnou, lety praxe prověřenou a zcela samostatnou úpravu rozvázání pracovního poměru a sporů o rozvázání pracovního poměru, která je velmi funkční. Úprava podle služebního zákona je však naprosto nová, nadto ji zákon omezuje na pouhý jeden paragraf, který je navíc zhruba ze dvou třetin psán velmi nejasně a nesrozumitelně, takže i dostupná komentářová literatura si není zcela jistá jeho pravým smyslem.

V okamžiku, kdy se kdokoli ze státních úředníků bude chtít soudit o svůj odchod z úřadu, nastanou obrovské právní nejasnosti. Na rozdíl od pracovního práva zde neexistuje žádná soudní judikatura, a lze tedy říci, že kdo se v následujících pěti letech bude chtít soudit, bude vlastně jakýmsi „pokusným králíkem“, neboť nebude vůbec jasné, jakým způsobem by soud mohl rozhodnout.

Stále ale budeme v režimu správního řízení, čili pokud jde o skončení služebního poměru, toto se nebude uskutečňovat výpovědí nebo jiným právním jednáním v režimu služebního zákona, ale naopak správním rozhodnutím v režimu správního řádu. Rozhodnutí o skončení služebního poměru tak bude mít povahu individuálního správního aktu v režimu správního řádu. Proti takovému rozhodnutí je možno podat odvolání podle správního řádu ve lhůtě 15 dnů od oznámení rozhodnutí. V případě neúspěchu s odvoláním pak může následovat správní žaloba, poté kasační stížnost a na závěr ústavní stížnost. Je vidět, že spor se služebním orgánem o nezákonné skončení služebního poměru tak může trvat i několik let.

Ke způsobům skončení služebního poměru

Způsob skončení pracovního poměru zná asi každý, nejčastěji se setkáváme s rozvázáním dohodou nebo výpovědí. Dále je možné se setkat s okamžitým skončením pracovního poměru, existují ale i další způsoby, které však nejsou příliš běžné.

Skončení služebního poměru je v zásadě možné pouze třemi způsoby (pomineme-li skončení v důsledku smrti nebo prohlášení za mrtvého). Jsou jimi rozhodnutí služebního orgánu, žádost samotného zaměstnance a třetím způsobem je tzv. skončení služebního poměru ze zákona. Není přitom možné uzavřít dohodu o skončení služebního poměru. Vhodným příměrem se v tomto ohledu jeví zákoník práce z roku 1965, který fungoval na principu „co není dovoleno, je zakázáno“. A právě tento princip se jasně projevuje i v případě služebního zákona. Jiné způsoby skončení služebního poměru, než ty výslovně uvedené ve služebním zákoně, jednoduše neexistují.

Pokud jde o případy skončení služebního poměru rozhodnutím služebního orgánu, jedná se v podstatě o čtyři situace, z nichž dvě jsou nejčastější. Prvním z nich jsou dvě negativní služební hodnocení za sebou. Právě v tomto případě může nastat spor, neboť se snadno setkáme s případy, kdy dotyčný úředník s tímto hodnocením nebude souhlasit. Druhým je pak možnost skončení služebního poměru postavením mimo výkon služby. V podstatě se jedná o způsob velmi obdobný institutu dobře známému z pracovního práva, tj. skončení pracovního poměru pro organizační důvody. Tento způsob, jenž můžeme označit i jako postavení mimo službu z organizačních důvodů, je spíše přechodným opatřením, neboť jej lze zavést maximálně na dobu 6 měsíců. Nenajdeme-li pro dotyčného odpovídající práci do šesti měsíců, pak je tato situace důvodem pro skončení služebního poměru rozhodnutím služebního orgánu a v takovém případě dotyčnému náleží tzv. odbytné, jež může dosáhnout výše až dvanácti měsíců platu. Na rozdíl od zákoníku práce je toto navázáno na fungování jednotlivých správních orgánů a skutečnost, zda dotyčný má či nemá práci, souvisí s tzv. systemizací služebních orgánů.

Domnívám se, že tento způsob skončení služebního poměru bude v praxi užíván nejčastěji. Výpovědní doba zde uvedena přímo není, nicméně zákon stanoví lhůtu pro nabytí právní moci rozhodnutí služebního orgánu o skončení služebního poměru. A právě v této lhůtě je možno podat odvolání. V této lhůtě je státní zaměstnanec placen, stejně jako by práci skutečně vykonával, neboť služební poměr skončí právě až nabytím právní moci.

Pokud jde o skončení služebního poměru tzv. ze zákona, i zde lze nalézt nejčastěji tři způsoby. Jedná se o ty případy, kdy na straně státního zaměstnance dojde ke vzniku překážky výkonu služby. Důsledkem je skončení služebního poměru přímo ze zákona. V praxi se bude jednat kupř. o případy, kdy se dotyčný stane vojákem z povolání, poradcem člena vlády, členem vlády apod. 

 

Pokračování příspěvku najdete na právním portále Právní prostor.cz zítra.


Konference Právo ve veřejné správě 2015

Ve dnech 3. a 4. listopadu 2015 se v Praze konal již 4. ročník odborné konference Právo ve veřejné správě. Program konference, která tematicky navazuje na odborný kongres PRÁVNÍ PROSTOR a je určena pro zástupce z řad státní správy a samosprávy, byl opět rozdělen do dvou dní. Letos vystoupilo 13 přednášejících odborníků z oblasti právní praxe i teorie. Pořadatelem byl právní informační systém CODEXIS pod mediální patronací právního portálu Právní prostor.cz. Více na http://www.pvvs.cz/.

služební zákon konference právo ve veřejné správě

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články