Aplikace předpisů upravujících správní trestání
Nový přestupkový zákon je obecným právním předpisem pro všechny přestupky. Speciálním zákonem vůči němu je buď zákon č. 251/2016 Sb., eventuálně jeden z dalších zhruba 250 zákonů, které v sobě obsahují skutkové podstaty přestupků. Zákon č. 183/2017 Sb. dokonce dal do některých zvláštních zákonů výjimky od nové obecné právní úpravy, takže se určitá obecná ustanovení zákona č. 250/2016 Sb. nepoužijí.
Podíváme-li se na posloupnost, jakým způsobem lze či nelze aplikovat jednotlivé zvláštní zákony, pak z hlediska hmotněprávní problematiky nejdříve uplatníme zvláštní zákon, tj. zákon č. 251/2016 Sb., případně kterýkoli jiný. V něm je obvykle vymezena skutková podstata a správní trest. Zbylé musíme hledat v obecné právní úpravě dané zákonem č. 250/2016 Sb. Pokud bychom odpověď nenašli ve zvláštním ani v obecném zákoně, což bude spíše výjimečné, přicházela by v úvahu analogická aplikace některých ustanovení trestního zákoníku, případně lze vyjít ze zásad trestání jako takového.
Pokud jde o procesní problematiku, je to podobné, jen třeba počítat se správním řádem a jeho aplikací, ačkoliv nový přestupkový zákon neobsahuje žádný odkaz na správní řád. Trendem je totiž nedávat do zvláštních zákonů zmínku o správním řádu, neboť skutečnost, že správní řád je obecným zákonem, není dána zvláštním předpisem, nýbrž správním řádem samotným. V § 1 odst. 2 spr. řádu najdeme zakotvenou univerzální subsidiaritu správního řádu. Nový přestupkový zákon je nadto na správní řád navázán ještě více, než tomu bylo doposud.
Pokud jde o strukturu a systematiku nové právní úpravy dané zákonem č. 250/2016 Sb., tak tento má 4 části. První část je velmi stručná a obsahuje obecná ustanovení a ustanovení z hlediska osobní, časové a místní působnosti. Část druhá upravuje ustanovení hmotněprávní, tedy co je přestupek, kdo je za něj odpovědný a jaký trest za něj lze uložit. Část třetí obsahuje řízení o přestupku a část čtvrtá vymezuje společná přechodná a závěrečná ustanovení.
Novinky v úpravě správního trestání
Přestupky jsou nyní mnohem širší, pročež bylo potřeba reagovat na to, že přestupku se může dopustit právnická osoba, podnikající fyzická osoba, nebo nepodnikající fyzická osoba. Každý z těchto pachatelů má svá specifika, kupř. z hlediska zavinění, přechodu odpovědnosti. Proto v § 5 až 12 jsou obecná ustanovení platná pro všechny přestupky bez ohledu na to, kdo je jejich pachatelem. Najdeme zde kupříkladu právní úpravu pokusu, pokračování, trvajícího přestupku nebo hromadného přestupku. Nově je mimo jiné zavedena možnost vyvinění se v případě prokázání omylu. Z hlediska právnických osob je nová právní úprava založena na objektivní odpovědnosti s tím, že obsahuje obecný liberační důvod, což jsme dříve obecně zakotveno neměli.
Nově není v právní úpravě pojem správní sankce, ale správní tresty. Lze poznamenat, že byla opuštěna sankce zákazu pobytu. Novým trestem je zveřejnění rozhodnutí o přestupku.
Další novinku představuje možnost podmíněného upuštění od uložení správního trestu. Zajímavý je také institut mimořádného snížení výměru pokuty, v němž je evidentní inspirace trestním zákoníkem. Osobně toto ustanovení považuji za reakci na situaci, kdy zákonodárce přijme právní úpravu, resp. skutkovou podstatu a trest ve formě pokuty, přičemž stanoví spodní hranici, která nezačíná nulou, ale částkou, která sama o sobě může být likvidační. Nyní je možné jít i pod spodní hranici. Nutno poznamenat, že se nejedná o upuštění od uložení správního trestu, nýbrž toliko jeho snížení, tzn. pachatel je vinen a trest uložen je. Pochopitelně platí, že toto ustanovení lze vyžít tam, kde se ukazuje spodní hranice jako nevhodně nastavená v daném konkrétním případě.
Ke změnám dochází i u řízení o přestupku. Nově je připuštěno doručování veřejnou vyhláškou. Opět se vrací k normálu okruh účastníků řízení, tedy účastníkem řízení není osoba, které byla způsobena přestupkem nemajetková újma, aniž by správní orgán mohl takovou újmu, resp. její náhradu ve správním řízení přiznat. K obviněnému, poškozenému a vlastníku věci se nově jako tzv. osoba zúčastněná na řízení připojuje osoba přímo postižená spácháním přestupku, tedy osoba, která dává souhlas, aby řízení o přestupku bylo zahájeno, eventuálně v něm pokračováno.
Z hlediska zahájení a průběhu řízení jsou nastaveny podmínky pro konání či nekonání ústního jednání (§ 80). To je klíčové pro posouzení správnosti a zákonnosti řízení o přestupku a ústního jednání. Ze starého přestupkového zákona jsme byli zvyklí na to, že s přestupky bylo spojeno ústní jednání. Nyní je ústní jednání až na určité výjimky fakultativní. Touto výjimkou, avšak podstatnou, je situace, kdy o ústní jednání obviněný výslovně požádá a může-li ústní jednání přispět, resp. je to nezbytné k ochraně jeho práv. V tomto ohledu očekávám spory a nejasnosti, co je k uplatnění práv nezbytné. Celé se to komplikuje tím, že pokud správní orgán prokáže, že se nejedná o případ nezbytnosti konání ústního jednání k uplatnění práv, žádost zamítne usnesením, proti kterému je ale přípustné odvolání. Vytváří se tak další řízení v řízení.
Další novinkou je nahrazení dosavadního blokového řízení řízením příkazním a příkazem na místě, eventuálně příkazovým blokem. Nově jsou stanoveny i detailní požadavky na to, jak má vypadat výroková část rozhodnutí o přestupku. Z hlediska nákladů řízení dochází ke změně v tom, že byla zrušena vyhláška č. 231/1996 Sb., takže nově budou náklady řízení ukládány podle vyhlášky č. 520/2005 Sb.
Co přináší čtvrtá část nového přestupkového zákona?
Zachováno je nadále, že výkon této agendy je uskutečňován v rámci tzv. přenesené působnosti. Amnestie je vložena do rukou prezidenta republiky a je poměrně široce nastavena. Možnost uzavírání veřejnoprávních smluv je rovněž zachována. Významné jsou požadavky na oprávněnou úřední osobu. Je zavedeno několik kategorií osob, které mohou vést přestupkové řízení. První kategorií, privilegovanou, je magistr, právník z vysoké školy v České republice, absolvent oboru právo. Druhou kategorií je jakýkoli absolvent vysoké školy s tím, že musí složit zkoušku odborné způsobilosti. Třetí kategorií jsou osoby starší 50 let s praxí nejméně 10 let, které mohou přestupky projednávat i bez požadavku jejich vzdělání.
Konference Právo ve veřejné správě 2017
Dne 7. listopadu 2017 se v Brně konal již 6. ročník odborné konference Právo ve veřejné správě. Konference tematicky navazuje na odborný kongres PRÁVNÍ PROSTOR a je určena pro zástupce z řad státní správy a samosprávy. Letos vystoupilo 7 přednášejících odborníků z oblasti právní praxe i teorie. Pořadatelem byla společnost ATLAS consulting, člen skupiny Atlas group, pod mediální patronací právního portálu Právní prostor.cz. Více na http://www.pvvs.cz/.
Diskuze k článku ()