Problematika světelného znečištění v oblasti stavebního práva

Vše má však své meze a neustálý nárůst osvětlování ukazuje, že může mít nejrůznější neblahé dopady nejen na člověka, ale i na životní prostředí, a to v podobě světelného znečištění (dále též „SZ“). Z tohoto důvodu je nutné, aby osvětlování bylo regulováno a mělo stanoveno jasná pravidla užívání. Jednou z oblastí reglementace světelného znečištění je možné nalézt v stavebním právu, kdy pro následující pojednání budou nejdůležitější dva zákony, a to zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále též „STZ“) a nový stavební zákon s č. 283/2021 Sb. Na okraj je zde nutné zmínit, že text byl částečně převzat z diplomové práce, kterou autor napsal se zaměřením na SZ.[1]  

Stavební zákon

Problematiku SZ v rámci stavebního práva si lze dobře představit v situaci, kdy má být vybudována stavba v hypotetické obci. Tato stavba může mít během výstavby, a také i následně po dostavění a využívání této stavby, mnoho negativních vlivů, a to včetně světelného znečištění v podobě světelného přesahu (light trespass)[2], či částečně mít vliv na světelnou záři (skyglow)[3] nad obcí, a z toho důvodu je nutné vědět, ve kterých etapách v rámci realizace stavby je možné proti SZ bojovat.

První fáze, ve které je možné proti SZ bojovat je územní plán upravený v § 43 a násl. STZ, kdy náležitosti obsahu a struktury územního plánu nalezneme ve vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti (dále též „vyhláška 500/2006 Sb.“), konkrétně pak v příloze č. 7. Zde jsou vyjádřeny části, které musí být vždy obsaženy v územním plánu. Pro problematiku SZ z hlediska potencionální výstavby nového objektu je pravděpodobně nejdůležitější bod první odst. 1 písm. f), který stanovuje podmínky pro využití ploch, pro přípustné využití, popřípadě stanovení podmíněně přípustného využití těchto ploch, nepřípustné využití a také stanovení podmínek prostorového uspořádání, včetně základních podmínek ochrany krajinného rázu. Zde si lze představit, že územní plán by měl zohlednit, že stavba, která by měla být umístěna na určité ploše v obci, tak může mít do budoucna negativní vliv skrze nepříznivé imise, a to včetně světelných imisí. Z toho důvodu je nutné brát na tuto skutečnost ohled a zasadit případnou stavbu na vhodné místo. 

Zajímavé také je stanovení podmínek (regulativů) pro ochranu krajinného rázu. Přesvěcováním lampami nebo nepřiměřeně vysokými lampami je možné, že by mohl být krajinný ráz narušen. Je tedy otázkou, zda by neměly být stanoveny podmínky právě pro jeho ochranu. Například v aktuálně platném územním plánu Brna autor takovýto regulativ nenašel. Taktéž ho nenašel ani ve výsledném návrhu nového územního plánu pro Brno.[4][5] Nicméně není důvod, proč by nemohl být i takový regulativ, který by stanovoval podmínky v oblasti osvětlení. 

Je nutné se podívat na územní plán rovněž z druhé strany, z pohledu vlastníka nemovitosti v obci, ve které se bude realizovat stavba, nebo z pohledu veřejnosti. Veřejnost může již během projednání návrhu zadání územního plánu uplatňovat písemné připomínky (§ 47 odst. 2 STZ). Je zde také možné podávat připomínky i z důvodu budoucího světelného znečištění, který by vznikalo realizováním stavby na vymezené ploše pro ni určenou. Vlastníci pozemků a staveb nemají při projednání návrhu zadání územního plánu zvláštní postavení, protože se ještě nenavrhuje žádné řešení; námitky mohou vlastníci uplatnit až k návrhu územního plánu pro veřejné projednání.[6] U návrhu územního plánu dle § 50 odst. 3 STZ, tedy vlastníci uplatnit námitky již mohou a taktéž každý může dle tohoto ustanovení uplatnit písemné připomínky. V řízení o územním plánu může pak každý nejpozději do 7 dnů ode dne veřejného projednání uplatnit své připomínky. Jak u návrhu, tak i v řízení o územním plánu nevidí autor opět důvod, proč by nemohlo být světelné znečištění vytýkáno. 

U dotčených orgánů, kterým je svěřena ochrana veřejných zájmů zvláštními právními předpisy a stavebním zákonem lze předpokládat, že pokud by zde hrála roli stavba, u které by se dalo předpokládat, že by měla mít negativní vliv na faunu, floru či lidské zdraví skrze světelné znečištění, tak v rámci zadávacího řízení územního plánu je možné, aby dotčený orgán dle § 47 odst. 2 STZ uplatnil u pořizovatele vyjádření, ve kterém uvede požadavky na obsah územního plánu, vyplývající z právních předpisů a územně plánovacích podkladů. V rámci návrhu územního plánu potom pořizovatel dotčený orgán vyzve k uplatnění stanovisek, kde by rovněž mohla být potencionální možnost pro dotčený orgán, aby vytýkal nebezpečí SZ (§ 50 odst. 2 STZ). V řízení o územním plánu dotčený orgán uplatní stanoviska k částem řešení, které byly od společného jednání (§ 50 STZ) změněny. Konečně pořizovatel ve spolupráci se zastupitelem vyhodnotí výsledky projednání a zpracuje návrh rozhodnutí o námitkách, a návrh vyhodnocení připomínek uplatněných k návrhu územního plánu. Návrhy doručí dotčeným orgánům a krajskému úřadu jako nadřízenému orgánu a vyzve je, aby k nim ve lhůtě 30 dnů od obdržení uplatnily stanoviska (§ 53 odst. 1 STZ). Je tedy možné vidět, že i dotčené orgány mají mnoho možností se v rámci územního plánu vyjadřovat k problematice světelného znečištění.

Je zde také nutné zahrnout problematiku SZ z pohledu regulačního plánu (§ 61 STZ a násl.). Dle vyhlášky č. 500/2006 Sb., je možné nalézt v příloze č. 11 obsah a strukturu regulačního plánu, přičemž z hlediska SZ je asi nejpříhodnější se dívat do bodů jedna odst. 1 písm. e) a f), kde je stanoveno, že textová část plánu vždy musí obsahovat podmínky pro vytváření příznivého životního prostředí a podmínky pro ochranu veřejného zdraví. Pokud se však podíváme do některých regulačních plánů,[7] [8] tak zde řešení světelného znečištění optikou těchto dvou oblastí nenalezneme, avšak je zde řešen například hluk, ovzduší či ochrana půdy. Je nicméně možné, aby obec ve svém regulačním plánu regulovala osvětlení a v důsledku toho i světelné znečištění. Například v regulačním plánu Městské památkové rezervace Brno nalezneme část v rámci řešení jednotlivých inženýrských sítí zabývající se veřejným a slavnostním osvětlením, která řeší intenzitu, barvu či třeba typologii svítidel veřejného osvětlení. Díky tomu je pak možné v rámci památkové rezervace řešit problematiku SZ. Výslovnou zmínku beroucí v potaz SZ v tomto regulačním plánu však nenalezneme.[9] SZ by mohlo být v regulačních plánech řešeno i explicitně, ale v aktuální chvíli se tomu naneštěstí neděje a je to pravděpodobně z důvodu, že tato problematika nemá výslovnou oporu v žádném zákoně.

V rámci územního řízení (§ 84 STZ a násl.) je možné, aby účastníci řízení, jejichž výčet je obsažen v § 85 STZ, podávali námitky. Na druhou stranu dle rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 45 A 47/2012 dal soud za pravdu Krajskému úřadu Středočeského kraje, že námitky v rámci územního řízení ve formě požadavku na posouzení světelného znečištění formou studie, popřípadě alespoň formou vyjádření orgánu ochrany přírody nebo krajské hygienické stanice by zde být řešeny neměly. Detaily osvětlení by měly být řešeny až ve stavebním řízení, neboť se jedná o stavebně technické otázky, jež v územním řízení řešit nelze. Přesto si však autor myslí, že námitka ohledně SZ by měla být možná i v územním řízení a to skrze § 90 odst. 1 písm. c) STZ, kdy stavební úřad je povinen ex officio posoudit soulad stavby s § 10 odst. 1 písm. j) vyhlášky č. 268/2009 Sb.,[10]podle ní musí být stavba navržena a provedena tak, aby neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, zdravé životní podmínky jejich uživatelů ani uživatelů okolních staveb a aby neohrožovala životní prostředí nad limity obsažené v jiných právních předpisech, zejména následkem nevhodných světelně technických vlastností. Takto to dovodil i Krajský soud v rozsudku Praze dne 24. 3. 2021 sp. zn. 45 A 52/2017, z čehož plyne závěr, že i v rámci územního řízení námitku týkající se světelného znečištění uplatnit lze.

Autor zde chce také uvést skutečnost, že pokud vlastník pozemku v obci nebude chtít, aby mu na sousedním pozemku byla vybudována továrna, která bude mimo jiné mít technické osvětlení, jež ho může rušit. Tak pokud subjekt nespadá do výčtu účastníků řízení, může podávat jako veřejnost připomínky. Co se týče dotčených orgánů v územním řízení, tak ty mohou uplatňovat závazná stanoviska, a to to například k činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz dle ZOPK[11]. To může být, jak již bylo v této práci zmiňováno i například nevhodné technické osvětlení. 

V rámci stavebního řízení se může účastník (§ 109 STZ) zapojit do řízení, pokud vnímá, že by ho mohlo osvětlení obtěžovat. Konkrétně je pak možné uplatnit u stavebního úřadu námitku o nevhodnosti světelně-technického provedení stavby, a to nejpozději na ústním jednání. Stavební úřad pak zváží tuto námitku, učiní úsudek a rozhodne o ní v rámci povolení. Je také možné jít ještě dále, kdy každá stavba musí dodržovat stavební povolení či některé stavby navíc potřebují kolaudační souhlas nebo rozhodnutí, v kterých nalezneme podmínky pro užívání stavby. Pokud existuje problém se SZ, tak je možné od stavebního úřadu vyžádat informace a zkontrolovat, jestli stavební povolení nebo akt z výsledku procesu kolaudace řeší světelné znečištění. Je tedy možné tímto způsobem kontrolovat, zdali jsou dodržovány technické parametry světelných zdrojů.[12]

V územním a stavebním řízení je také nutné se podívat na institut pohody bydlení, kdy tento institut je velice důležitý v rámci obecných požadavků na výstavbu a je zásadní pro vymezení povinností stavebního úřadu, a také rozsahu veřejnoprávní ochrany poskytované dotčeným osobám při umísťování staveb v území. V rámci pohody bydlení vzniklo mnoho důležitých judikátů, které se týkají pohody bydlení. Jen některé z nich však lze však zasadit do oblasti SZ.[13] 

Pod pojmem pohoda bydlení je nutné ve světle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 2 As 44/2005 chápat, že je to souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení. To může právě spočívat i v tom, že se do budoucna zamezí vzniku imisí v rámci územního či stavebního řízení, a to včetně světelných imisí. Příkladem může být právě vybudování velké stavby s osvětlením, které může narušovat pohodu bydlení. Zajímavý je také judikát[14] řešící námitku snížení hodnoty okolních nemovitostí, který je sice odlišný od pohody bydlení, ale k tomuto snížení může dojít právě i z důvodu narušení pohody bydlení. Je možné si představit situaci, kdy se postaví továrna, která má negativní vliv na pohodu bydlení v důsledku zvýšení světelného znečištění v rámci lokality, kde byla továrna postavena. V důsledku toho se následně sníží i cena okolních nemovitostí a tato skutečnost podmiňuje i využití námitky snížení hodnoty.[15]

Ve fázi následného stavebního dozoru a zvláštních pravomocí stavebního úřadu (§ 132 a násl. STZ) zákon řeší v rámci § 137 STZ u nezbytných úprav možnost, aby stavební úřad nařídil vlastníkovi stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku, aby provedl takovou úpravu, kterou se docílí toho, aby užívání stavby nebo jejího zařízení nemělo negativní vliv na životní prostředí, její uživatele a také na okolí účinky neionizujícího záření anebo světelným zářením.

Podle odstavce třetího, výše zmíněného ustanovení je možné, aby takové nezbytné úpravy nařídil stavební úřad jen tehdy, pokud stavba nebo zařízení nejsou postaveny a užívány v souladu s podmínkami danými povolením stavebního úřadu. Komentářová literatura uvádí příklad, kdy bude takovéto úpravy využito, a to tehdy pokud by na fasádě budovy bylo instalováno reklamní zařízení, které by způsobem svého osvětlení nepřiměřeně obtěžovalo obyvatele sousední obytné stavby.[16] Dá se představit rovněž situace, kdy by například na staveništi svítilo silné osvětlení, které by bylo namířeno směrem do lesa, čímž by nepřímo narušovalo životní prostředí, neboť to narušuje přirozené prostředí kupříkladu netopýrů.

Autor by zde také rád zmínil, že existují také dvě vyhlášky provádějící STZ, které SZ také řeší. První je vyhláška č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území. Ta ve svém § 24d řeší stavby pro reklamu a reklamní zařízení, kdy takovéto stavby podle odstavce prvního se nesmí umisťovat tak, aby obtěžovaly okolí světlem nad limitní hodnoty stanovené v jiných právních předpisech. Druhá vyhláška č. 268/2009 Sb., zase řeší ve svém § 10 všeobecné požadavky pro ochranu zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí. Dle § 10 odst. 1 písm. j) této vyhlášky stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby mimo jiné neohrožovala život nebo zvířata, a to skrze nevhodné světelně technické vlastnosti v rámci nad limitů obsažených v jiných právních předpisech. Problémem však je, že obě vyhlášky sice odkazují na limity z jiných právních předpisů, ty však aktuálně neexistují.[17] Ke stejnému zjištění došel i Krajský soud v Praze, který řešil případ zrušení územního plánu aplikovaného v územních řízeních. Konstatoval, že žádné závazné limity pro tzv. světelné znečištění v právním řádu stanoveny nejsou, a to ani prostřednictvím odkazu na českou technickou normu s odkazem na vyhlášku s č. 268/2009 Sb.[18]

Nový stavební zákon

Nový stavební zákon s č. 283/2021 Sb.,[19] který je platný od 29. 7. 2021 se zaobírá využitím světla v § 148 odst. 1 písm. a) a d) tohoto zákona v rámci požadavků na ochranu zdraví a životního prostředí. Dle zákona stavba musí být navržena, a i provedena takovým způsobem, který inter alia nesmí ohrožovat život nebo zdraví osob či zvířat, nesmí mít také negativní vliv na kvalitu životního prostředí během výstavby, užívání i odstraňování, a to mimo jiné následkem nedostatečných světelně technických vlastností a emisí nebezpečného záření. Bohužel v důvodové zprávě není o světelných vlastnostech a ani o nebezpečném záření pojednáno více, tudíž zde nelze nalézt ani zmínka o SZ.[20]

Zajímavostí zde je, že tento paragraf je téměř přepsaný § 10 z vyhlášky č. 268/2009 Sb., o které je pojednáno výše, avšak tentokrát zde není odkaz na limitní hodnoty, jak tomu je ve vyhlášce. Je tedy možné pouze polemizovat nad účinkem tohoto ustanovení, jestli by mohl do budoucna mít nový zásadní vliv na SZ. Autor se však v tomto případě domnívá, že jak toto ustanovení, tak i nový stavební zákon nebude mít zásadní vliv v problematice SZ, neboť by bylo nutné tuto problematiku zde explicitně zakotvit, jak tomu bylo v minulosti v zákoně č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší.

Na druhé straně návrh vyhlášky o požadavcích na výstavbu[21]by mohl znamenat určitý průlom v regulaci SZ, neboť ve svém § 28 řeší omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení. Tento paragraf provádí ustanovení § 148 odst. 1 písm. d) nového stavebního zákona, a to v rozsahu požadavků na omezení nežádoucích účinků z venkovního osvětlení pro konkrétní aplikační případy, které vychází z normy ČSN 36 0459 o Omezování nežádoucích účinků z venkovního osvětlení. Tato technická norma stanovující konkrétní limity v některých oblastech osvětlování není dosud závazná, neboť žádný právní předpis na ni neodkazoval. Díky odkazu v této vyhlášce by se však situace změnila. Autor má za to, že odkaz ve vyhlášce na tuto poměrně novou normu, která nabyla účinnosti 1. 3. 2023 by mohl znamenat dobrý základ pro další budoucí úpravu SZ v České republice. Tato technická norma naneštěstí neobsahuje regulaci staveb pro bydlení a rodinnou rekreaci či třeba venkovní osvětlení u dopravních staveb, které z velké části také mohou za některou z forem světelného znečištění. Je tedy otázkou nakolik by tato nová technická norma měla reálný vliv na oblast snižování SZ.[22]

Závěr

Jak je možné vidět z tohoto pojednání, tak existují možnosti, jakým způsobem by bylo možné regulovat světelné znečištění. Poměrně nešťastné však je, že v oblasti stavebního práva nenalezneme explicitní úpravu této problematiky. Je tomu pravděpodobně kvůli tomu, že tématika právní úpravy SZ se dostává do veřejné diskuse až v posledních letech a právní předpisy tudíž nedokázaly pohotově reagovat na společenskou poptávku po regulaci této problematiky. Další problém autor vidí také v tom, že je poměrně obtížné vytvořit definici světelného znečištění, tedy co vše spadá pod tento institut a co už nikoliv. Závěrem je možné říci, že jen čas ukáže, jestli budoucí změny v této oblasti dokáží zlepšit dosavadní situaci se SZ, neboť v aktuální chvíli existuje velký prostor pro zlepšení a bylo by poměrně nešťastné ho nevyužít.

---

[1] Belušík, D. Světelný smog v právní úpravě [online].is.muni. [cit. 7. 8. 2023]. https://is.muni.cz/th/arwp5/    

[2] Forma světelného znečištění, která se vyznačuje tím, že obtěžující světlo dopadá na místa, kde by být nemělo nebo zde není chtěno.