Působím v konsorciu Frank Bold, v němž se zákonem o registru smluv pracujeme, od účinnosti zákona na začátku roku uskutečňujeme školení k tomuto zákonu. Již jsme proškolili asi 800 subjektů, nicméně říká se, že zákon dopadá na zhruba 10 500 subjektů, ať už mateřské školy, obce, vysoké školy atp. Slyšeli jsme od nich řadu dotazů, které jsme se snažili včlenit do různých diskuzí či prezentací, ale rovněž do komentáře, který právě v tomto měsíci bude vycházet. Spolu s kolegy z advokátní kanceláře se snažíme na registr smluv dívat hlavně z praktické stránky, tedy na to, jak vlastně proces kontraktace ve veřejné správě vypadá, a to i z pohledu nového občanského zákoníku. Snažíme se proces kontraktace s klienty ve veřejné správě upravit tak, aby se zákon o registru smluv dal implementovat bez chyb, aby negeneroval právní rizika a aby celý proces byl efektivní z hlediska vynaložené práce, ale i nákladnosti, aby nestál daňové poplatníky příliš peněz a aby byl vůbec uživatelsky přívětivý, a to zejména pro pracovníky veřejné správy, kteří s registrem pracují. Obsahem mého dnešního příspěvku bude nejdříve úvod do problematiky a problémů spojených s implementací zákona, a poté bych vám rád ukázal, jak by metodika měla asi vypadat. V podstatě se jedná myšlenkový proces, vzor, který je potřeba tzv. ušít na míru každé instituci, která jej bude užívat.
K čemu nám je registr smluv?
Zákon o registru smluv, zákon č. 106/1999 Sb. a občanský zákoník. Tento trojúhelník zákonů je nezbytný, chceme-li zákon o registru smluv implementovat správně a jednoduše. Zákon o registru smluv bere zákon č. 106/1999 Sb. (dále jen „zákon č. 106“) a říká, že určitá množina informací, které bychom museli jako povinné subjekty publikovat na žádost, se nyní musí publikovat dopředu. Podíváme-li se na seznam povinných subjektů v zákoně o registru smluv a tento porovnáme se subjekty v zákoně č. 106, uvidíme, že se jedná v podstatě o totožnou množinu. Podíváme-li se, jaké informace se vlastně do registru smluv dostanou, vidíme, že jsou opět v zásadě totožné s těmi, které uvádí zákon č. 106. Co do dotčených subjektů ani informací to není až natolik překvapivé. Musíme si být vědomi toho, že registr smluv spočívá v tom, že smlouva, která není publikovaná, není účinná, má se za to, že smlouva, která nebyla publikována do 3 měsíců od doby uzavření, je absolutně neplatná. Díky § 8 odst. 2 zákona o registru smluv se má rovněž za to, že smlouva, která není uzavřena písemně, je absolutně neplatná. Do léta příštího roku platí v podstatě testovací období, což znamená, že účinnost a platnost smlouvy vázaná na publikaci smlouvy prozatím neplatí. Pro správnou ukázku si však představme, že se pohybujeme již v běžném režimu, kdy platí.
Jaká přináší zákon o registru smluv rizika povinným subjektům? Kromě toho, že smlouva po 3 měsících může přestat existovat, je nutno si uvědomit vazbu zveřejnění smlouvy na její účinnost, tedy že smlouva nebude účinná, dokud se nezveřejní, a je proto nezbytné kupříkladu neodeslat peníze či neuskutečnit určitou operaci, dokud smlouvu nezveřejníme. Smlouva může být zveřejněna do měsíce, ale do té doby by neměly být vynakládány veřejné prostředky. Dále by nemělo dojít ke zveřejnění obchodního tajemství či osobních údajů. Procesy je nutno nastavit tak, aby zveřejňování přineslo co nejméně administrativy.
Registr smluv může být pro mnoho z nás chápán i jako příležitost. Registr je pro nás něco nového, co generuje právní riziko. Podíváme-li se na registr například z pohledu městského zastupitelstva, které je odpovědné za hospodaření celé množiny příspěvkových organizací nebo městských firem, vidíme, že registr smluv jim dává možnost okamžité kontroly a nástroje praktičtějšího řízení, než jsou pouze výroční závěrečné zprávy či interní audity. Registr je tedy možno z určitého pohledu vnímat i jako příležitost.
Zákon o registru smluv může fungovat i jako platforma komunikace s občany či se stakeholdery naší instituce. Existuje-li již tento zákon a registr smluv, je možná vhodné o tom komunikovat s těmi, kdo nás zakládá či volí, a to způsobem, který těmto lidem něco řekne. Díky registru můžeme ukázat různé informace srozumitelně a strukturovaně.
Je potřeba se podívat na již nyní existující a zažitý kontraktační proces novou optikou zákona o registru smluv a do již existujících metodik vložit kroky, které umožní eliminovat právní rizika, negenerovat chyby a počínat si ekonomicky.
Požadavky registru smluv na uzavírané smlouvy
Předně si v kostce řekněme, jak vlastně zákon funguje. Zákon definuje povinné subjekty. Říká, že pokud povinný subjekt uzavře smlouvu, která je definována v registru, čili má být zveřejněna, musí být tato smlouva uzavřena písemně a zveřejněna v registru. Smlouvu musí zveřejnit způsobem, který zákon uvádí v § 5. Povinný subjekt musí zveřejnit tzv. metadata, tzn. s kým a za kolik smlouvu uzavírá, předmět smlouvy, datum uzavření, a dále musí povinný subjekt zveřejnit samotný text smlouvy ve strojově čitelném formátu. Nepostačí tedy pouhé obrázky či naskenovaný dokument formátu PDF. Zveřejnění je podmínkou účinnosti a platnosti smlouvy. Pakliže subjekt smlouvu nezveřejní a je podle ní plněno, dostane se do režimu bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Zákon o registru řeší také duplicity zveřejňování, tzn. zveřejňování v registru smluv a na profilu zadavatele.
Důležitá je rovněž otázka nového občanského zákoníku vs. registr smluv, neboť to je v podstatě jádro věci. Ust. § 8 odst. 2 zákona o registru požaduje, aby smlouvy podléhající registru byly uzavřeny písemně, jinak se má za to, že jsou absolutně neplatné, a to s odkazem na občanský zákoník. Zákon o registru smluv je na tomto místě poněkud lakonický. Smlouva je účinná nejdříve dnem uveřejnění, čili chceme-li od zítřka plnit, měli bychom dnes zveřejnit smlouvu, aby například z instituce neodešly peníze dříve, než smlouva nabude účinnosti. Pokud smlouva nebude do 3 měsíců od uzavření zveřejněna, pak se má za to, že je absolutně neplatná. Následkem této situace je tedy plnění bez právního důvodu, načež by mělo následovat vrácení poskytnutého plnění (bezdůvodného obohacení). Ve smlouvě mohou být uvedeny smluvní ceny, ale v případě přechodu na režim bezdůvodného obohacení se pohybujeme v cenách obvyklých. Může se tedy stát, že se dostaneme do situace, kdy si budeme muset s dodavatelem ujednat nové cenové podmínky, protože kupříkladu po dvou letech bude cena obvyklá vyšší než cena původně ujednaná, smluvní.
Je důležité uvědomit si, kdo vlastně může smlouvu tzv. shodit. Nemůže ji shodit ten, kdo díky zákonu č. 106 zjistí, že existuje určitá smlouva, ale nenalezne ji v registru. Typicky si smlouvu můžeme shodit sami tím, že se se smlouvou dostaneme k soudu v souvislosti se zcela jinou věcí. Soud si totiž poměrně rychle sám zjistí, zda smlouva vůbec existuje.
Konference Právo ve veřejné správě 2016
Dne 1. listopadu 2016 se v Brně konal již 5. ročník odborné konference Právo ve veřejné správě. Konference tematicky navazuje na odborný kongres PRÁVNÍ PROSTOR a je určena pro zástupce z řad státní správy a samosprávy. Letos vystoupilo 6 přednášejících odborníků z oblasti právní praxe i teorie. Pořadatelem byl právní informační systém CODEXIS pod mediální patronací právního portálu Právní prostor.cz. Více na http://www.pvvs.cz/.
Diskuze k článku ()