Správní trestání rakouskými orgány při vyslání pracovníků

Taková pravidla platí například v Rakousku, na které je zaměřený tento článek, kdy je v rámci boje proti mzdovému a sociálnímu dumpingu zaměstnanců nutné dodržovat pravidla na ochranu zaměstnanců a splnit určité formality vztahující se k jejich vyslání. Úmyslně či nedbalostně jsou však často tato pravidla ze strany vysílajících zaměstnavatelů porušována. Taková porušení jsou ze strany rakouských orgánů pokutována. Pokuty navíc mohou dosáhnout velkých částek.

Právní úprava

Zákaz omezení volného pohybu služeb je obsažen v čl. 56 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Na základě směrnice EP a Rady č. 96/71/ES, o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (dále jen „Směrnice“) mají být při volném pohybu služeb také dodržena práva na ochranu zaměstnanců. Směrnice se vztahuje na usazené podniky v některém členském státě, které vysílají v rámci nadnárodního poskytování služeb pracovníky na území jiného členského státu (čl. 1 odst. 1 Směrnice). Vyslaným pracovníkem se rozumí pracovník, který po omezenou dobu vykonává práci na území jiného členského státu, než ve kterém obvykle pracuje (čl. 2 odst. 1 Směrnice). V rámci vyslání je nutné, aby pracovníkům byly zajištěny stejné pracovní podmínky, které jsou vyžadovány podle právních či správních předpisů, kolektivních smluv nebo rozhodčích nálezů členského státu, kam jsou pracovníci vysláni (čl. 3 Směrnice).

V Rakousku slouží k ochraně zaměstnanců tzv. zákon o boji proti mzdovému a sociálnímu dumpingu (Lohn- und Sozialdumping-Bekämpfungsgesetz, BGBl. I Nr. 44/2016, dále jen „LSD-BG“). Tento zákon upravuje práva zaměstnanců tak, aby nedocházelo ke mzdovému a sociálnímu dumpingu. Zakotvuje nárok podle rakouského práva a jeho pracovněprávních předpisů na minimální mzdu (§ 3 LSD-BG), placenou dovolenou (§ 4 LSD-BG) nebo dodržení pracovní doby a doby odpočinku (§ 5 LSD-BG) i pro zaměstnance z jiných členských států vyslané do Rakouska. 

Vysílající zaměstnavatel tak musí dodržovat výše uvedené pracovní podmínky zaměstnanců podle rakouského práva. To však není všechno. Podle LSD-BG musí vysílající zaměstnavatel splnit i určité formální náležitosti, zajistit a mít u zaměstnanců k dispozici potřebnou dokumentaci (§ 21 LSD-BG) a také splnit ohlašovací povinnost k rakouským orgánům (§ 19 LSD-BG). 

Pakliže výše uvedené formální náležitosti vysílající zaměstnavatel nedodrží, dopustí se správního deliktu, za který může být odpovědným osobám uložena pokuta ve výši 1.000 – 10.000 EUR (§ 26 LSD-BG). Ukládání těchto pokut se však ze strany vysílajících zaměstnavatelů setkává s nepochopením, často z důvodu chybného výkladu zákazu kumulace.

Podnikatelé tedy musí zajistit[1]:

1. Dodržení rakouských minimálních mezd podle příslušné rakouské kolektivní smlouvy
2. Ohlášení vyslání (formulář ZKO3) s náležitostmi podle § 19 odst. 7 LSD-BG
3. Připravenost podkladů pro případnou kontrolu:
   1. kopie hlášení o vyslání
   2. podklady o přihlášení v systému sociálního pojištění (dokument A1)
   3. doklady související se mzdou (pracovní smlouva, výplatní páska, podklady týkající se mzdového zařazení, záznamy o pracovní době)
   4. pracovní povolení k práci v Rakousku, pokud se jedná o příslušníky třetích zemí mimo EU 

Praxe ukládání pokut

V praxi nezřídka dochází k tomu, že například řidiči českých podnikatelů potřebnou dokumentaci při kontrole ze strany rakouských orgánů k dispozici nemají. V takovém případě dochází ze strany podnikatele ke správnímu deliktu, za který bývá uložena pokuta. 

Vzhledem k tomu, že řidič je zaměstnancem podnikatele, který postupoval v rozporu s právními předpisy, je odpovědným osobám podnikatele zaslána výzva k podání vysvětlení (Aufforderung zur Rechtfertigung), ve které je popsán skutek (chybějící doklady při kontrole), právní kvalifikace skutku a odpovědná osoba je vyzvána k podání vysvětlení. Na tuto výzvu však často podnikatelé nereagují. V takovém případě je po určitém čase vydán trestní nález (Straferkenntnis) ve kterém je odpovědným osobám podnikatele uložena pokuta za porušení právních předpisů o boji proti mzdovému a sociálnímu dumpingu a uložen náhradní trest odnětí svobody, dále jsou stanoveny k úhradě náklady řízení. Například je odpovědné osobě uložena pokuta ve výši 1.000,- € a stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výši 20 hodin pro případ nedobytnosti pokuty, dále je uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 100,- €.

Podnikatelé se na právní zástupce obracejí většinou až ve chvíli, kdy je vydán trestní nález a uložena pokuta. V takové fázi řízení je ale již velmi malá šance na nějaký zvrat v případu nebo aspoň snížení pokuty. Opravný prostředek sice existuje (stížnost – Beschwerde), nemá však v takové fázi řízení velkou naději na úspěch. 

Kumulace pokut

1) Ukládání pokut každému zástupci pachatele

Jednou z častých námitek proti ukládaným pokutám je skutečnost, že pokuta byla za týž správní delikt uložena několika osobám (kumulace pokut). Například pokud řidič-zaměstnanec společnosti s ručením omezeným, která má tři jednatele, nebude mít k dispozici výše uvedené doklady, bude pokuta uložena všem třem jednatelům společnosti. V rakouském správním trestním zákoníku (Verwaltungsstrafgesetz - dále jen „VStG“) jsou totiž upraveny zvláštní případy odpovědnosti. Pokud se jedná o právnickou osobu, které se přičítá správní delikt, jsou trestně odpovědny všechny osoby, které jsou povolány k jejímu zastupování. Případ s jednateli společnosti s ručením omezeným je klasický. Jakožto statutární orgán jsou jeho členové povoláni k zastupování právnické osoby. Čím více jednatelů bude daná společnost mít, tím více pokut bude uloženo.

2) Ukládání pokut za každého zaměstnance

Klienti často namítají, a to je také důvod, proč se obracejí na advokáty, že kumulace pokut byla zakázána rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“). Jedná se však o jiný typ kumulace. V rozhodnutí SDEU Maksimović a další (C-64/18) se jednalo o případ, kdy byla uložena pokuta za to, že při kontrole celkem 217 pracovníků podnikatele najednou nemělo potřebné doklady. Jednatel společnosti pan Maksimović dostal od rakouských orgánů pokutu za každého zaměstnance, který doklady neměl, dohromady v úhrnu 3.255.000,- €. Podle SDEU je taková pokuta však již likvidační a omezuje volný pohyb služeb ve smyslu čl. 56 SFEU. Na jedné straně sice stojí sociální ochrana zaměstnanců, na straně druhé ale takto uložená sankce není přiměřená závažnosti protiprávního jednání. Kumulace úhrnu pokuty za každého pracovníka, u kterého nebyly dodrženy předpisy proti mzdovému a sociálnímu dumpingu v kombinaci s vysokou dolní hranicí pokuty a náhradním trestem odnětí svobody je v důsledku nepřiměřená (bod 50. rozsudku). 

Nicméně kumulace pokut u odpovědných osob právnické osoby je přípustná na základě § 9 VStG. Této kumulaci je však možné se vyhnout ustavením tzv. odpovědné osoby (verantwortliche Beaufragte) podle § 9 odst. 2 VStG. V takovém případě by byla této odpovědné osobě uložena pokuta, avšak nikomu dalšímu.

Závěr

Rakouské předpisy na ochranu proti mzdovému a sociálnímu dumpingu není radno podceňovat. V případě více jednatelů u společnosti s ručením omezeným pak mohou být pokuty ve svém souhrnu velmi vysoké. Kumulace pokut za každého zaměstnance je zakázána, nicméně kumulace u odpovědných osob (nejčastěji jednatelů) zakázána není. V takovém případě se doporučuje v předstihu ustanovit odpovědnou osobu podle § 9 odst. 2 VStG. V případě správního deliktu bude pokuta uložena pouze této odpovědné osobě. Dále lze také doporučit s rakouskými orgány komunikovat již po výzvě k podání vysvětlení a situaci neoddalovat k řešení až po vydání trestního nálezu s uložením pokuty.

 

---