Starosta může sjednat smluvní pokutu i bez souhlasu zastupitelstva

Podobnou otázku české soudy neřešily poprvé. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ve velmi podobném případě z roku 2009 bylo judikováno, že sjednání smluvní pokuty starostou bez souhlasu zastupitelstva je neplatné.

V novém nálezu Ústavního soudu byl skutkový stav podobný. Zastupitelstvo schválilo smlouvu bez smluvní pokuty a starosta ujednání o smluvní pokutě do smlouvy doplnil bez následného schválení zastupitelstvem.

Ústavní soud se ve svém rozhodnutí opřel mimo jiné o obecnější úvahu, že nelze připustit formalistický výklad práva, který by se nezabýval tím, zda starostou sjednaná smluvní pokuta odpovídá skutečné vůli a zájmům obce. Ve shodě se svou starší judikaturou Ústavní soud připomněl, že stanovení pravomocí starosty v oblasti samostatné působnosti obce (resp. jejich omezení) má za účel ochranu majetku obce před nezodpovědným jednáním starosty. Sjednáním smluvní pokuty nebyl majetek obce ohrožen. Zároveň ustanovení smlouvy o smluvní pokutě nepatří k podstatným náležitostem kupní smlouvy, které by starosta bez souhlasu zastupitelstva měnit nemohl.

Ústavní soud shrnul, že „jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, starosta obce nemůže sám vytvářet vůli obce, to přísluší výhradně zastupitelstvu obce či radě obce. Pokud však již vůle obce v zásadních bodech vytvořena byla, je starosta oprávněn jednat v intencích takto vytvořené vůle… Takovéto jednání zahrnuje též sjednání smluvní pokuty výlučně ve prospěch obce, pokud je tak zajišťováno splnění účelu právního jednání obce (smlouvy) vyjádřeného v rozhodnutí příslušného orgánu obce (zastupitelstva obce či rady obce). Opačný závěr, o neplatnosti takového jednání starosty, by byl rozporný s ústavně zaručeným právem obce na samosprávu dle čl. 8, čl. 100 odst. 1 a 101 odst. 4 Ústavy České republiky.“

Nejde zde tedy o posunutí pravomocí starosty, jako spíše o vymezení toho, co je a co není „dotvářením a pozměňováním“ vůle projevené zastupitelstvem.