Po vynesení nějakého zajímavého nebo zásadního rozsudku si někdy na internetu prohlížím komentáře. Zpravidla pravda přečtu prvních 12 a pak už to musím vypnout. Čili, zkušenosti s úrovní řady pisatelů na internetu mám, že je tam ale tolik nenávisti, zloby a agrese, to jsem si asi dosud nechtěl připustit.
Pro účely zamyšlení nad tímto tématem, a jak by do toho vůbec měl zasáhnout fenomén trestního práva, jsem si rozdělil produkce jednotlivých fyzických osob na sociálních sítích do třech oblastí.
Tou první se vlastně vůbec zabývat nebudu – je to ta, kde si lidé rovnou nadávají, označují se různými zvířaty apod. Prošel jsem si i některé velmi ideově vyhraněné, politizující servery a zjistil jsem, že ti lidé tam se samozřejmě po určité době už znají, protože jsou tam již spolu třeba léta. Ale přitom se k sobě chovají tak hrubě, že nevěřím tomu, že by se k sobě takhle chovali tváří v tvář, třeba v hospodě. Tato oblast ovšem spadá spíše do oblasti občanského práva. Především si ale myslím, že se jedná o osobní problém těch lidí – chtějí-li takto, ve světě virtuálních urážek žít, nechť tak žijí dál.
Dále zde máme oblast, kterou jsem si pracovně označil jako oblast veřejnou až politickou, která dnes hodně souvisí s úmyslnými či nedbalostními fake news a nepravdivými zprávami, jejichž závažnost je ale dána pouze tím, že je lidé sdílejí, „lajkujou“, posílají je dál, časem je začnou citovat jako hodnověrný zdroj a až potom se z toho prvotního faulu stane relevantní problém.
Jak vznikají fake news a nepravdivé zprávy
Pokud jde o druhou oblast, která se týká jakýchsi sociálních problémů, Erik Tabery ve své knížce uvedl pěkné tři příklady, jak vznikly naprosto pomatené informace. V prvém případě šlo o chybu České televize, která ve své reportáži jednoho a toho samého bojovníka označila jednou za bojovníka na straně ukrajinské, jednou za bojovníka na straně ruské, čehož si samozřejmě někteří zarytí přátelé té či oné strany všimli, a vedlo to k obrovské spekulativní debatě o tom, že konflikt je předem moderován, je naprosto jasně daná pozice naší veřejnoprávní televize a jde jen o manipulaci. Podobná situace vznikla kolem brexitu, kdy byla zavražděna poslankyně Coxová, která výrazně prosazovala setrvání Velké Británie v Evropské unii. Ačkoli během několika dnů policie potvrdila, že byla zavražděna skutečně nějakým pomatencem, který ji zavraždil právě pro její politickou příslušnost, bylo prvním nástřelem názoru „vidíte, jen násilník chce odtržení Velké Británie od Evropské unie“. Nicméně pak se podařil mediální spin a kontrovali zastánci odporu odchodu Velké Británie z Evropské unie, kteří říkali, že druhá strana jen cíleně zneužívá smrti nebohé poslankyně a možná si dokonce vraždu objednali právě proto, aby mohli pomlouvat ty, kteří mají opačný politický názor. Relativně lokální tragédie se tak obrovským způsobem stala významným argumentem pro v posledních letech jedné z nejzávažnějších politických akcí na území Evropy. Třetím příkladem jsou pak populární tweety Donalda Trumpa, kdy napsal, že běženci ve Švédsku způsobili nějakou tragédii, aby se během několika hodin zjistilo, že ve Švédsku se toho dne neudálo skutečně vůbec nic. Diskuzní fóra na to nicméně reagovala tak, že je velká náhoda, že Trump mluvil o jediném dni, kdy se nic nestalo, ale přitom v ostatní dny se loupí, drancuje a znásilňuje, a to proto, že se jednalo o téma spojené s uprchlíky. Jeho tweet, evidentně nepravdivý, odstartoval obrovskou hysterii. Nemyslím si přitom, že by to Donald Trump nebo Česká televize napsali špatně záměrně.
Nesmíme zapomínat na to, jak prvotní faul, absurdita, často jen chyba dokáže významným způsobem emocionálně nabudit společnost. To je problém sociálních sítí, témata okamžitě rezonují. Před sto lety bychom se o některých shora zmíněných informacích dozvěděli možná za 3 či 4 dny, možná vůbec ne.
Trestní odpovědnost za verbální projevy? Spíše v krajních případech
Uvědomíme-li si do hloubky, je-li pravda to, co se říká o ovlivňování a ideovém boji na sociálních sítích, zneužití prvotní informace může do jisté míry směřovat už i k trestnímu právu. Jednalo-li by se totiž o jakousi informační hybridní válku. Bavíme se zde z hlediska trestního práva o návodech, účastenství na trestném činu proti základům České republiky. Náš trestní zákon sice naštěstí, až na výjimky, vylučuje trestní odpovědnost za verbální projevy, zde bychom je však v krajních případech mohli najít. Domnívám se, že v této politické oblasti by trestní orgány měly být velice opatrné, neboť většina našich občanů si svou aktivitou pouze kopíruje své názory, které by jinak trousila též. Na sociálních sítích k tomu dochází, zdá se, způsobem, který by si lidé z očí do očí asi nedovolili, avšak kriminalizovat tuto oblast by bylo velmi sporné. Ve většině případů by se jednalo o typické politické projevy. Nejčastěji bych proto tuto oblast ponechal v péči třeba tajných služeb.
Z dalších příkladů, a tady se už překlápím do kategorie třetí, kde bych osobně policii aktivní občas rád viděl, si můžeme promítnout debatu reagující na projevy takzvané pražské kavárny vůči panu prezidentovi, kde přispěvatel dospívá k závěru, že by měl někdo vlítnout do nějaké pražské prominentní školky a podříznout děcka těch parchantů, aby vítači konečně zmlkli. Takových smutných příkladů je ale celá řada.
Upozorňuji na ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku, podle nějž se má trestní odpovědnost pachatele uplatňovat jenom v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Pořád si to opakujme, protože vidíme sice výroky různé a hrozné, ale stále se musíme bavit o tom, jestli se trestní právo vůbec má do této oblasti pustit. Z hlediska subsidiarity trestní represe se můžeme bavit o tom, jestli nejde spíše o přestupek nebo něco jiného.
Pozornost policie si některé případy zaslouží
Jsou ale případy, kdy je vhodné, aby se o ně policie zajímala a případně trestní stíhání probíhalo. Je dlouhodobým zkoumáním zjištěno, že hrozba sebepřísnějšího trestu pachatele neodradí od toho, aby se trestné činnosti dopouštěl. Spolehlivě ale odradí pravděpodobnost, že bude dopaden. Nikdo samozřejmě nechce být dopaden, nikdo nečeká, že ho chytnou. Čím větší je pravděpodobnost, že bude člověk chycen, tím spíše si rozmyslí trestný čin spáchat. Proto si myslím, že debata o trestním právu má na tomto místě svůj význam. Ne snad proto, že bych se těšil, že budeme stavět nové věznice pro zamindrákované chudáky píšící takové komentáře, ale spíše proto, aby si ti normálnější z nás uvědomili, že tohle se prostě nedělá. A že se některé nenávistné projevy jeví tak významně škodlivě, že by to mohlo spadat pod trestní zákoník. Pamatujme, že i na facebooku se může jednat o veřejný projev.
Obrovská urážlivá diskuze se například strhla pod fotografií černocha čekajícího na autobus. Přitom se jedná o fotku zcela neutrální. Normální člověk si řekne, že ten, kdo takové rasové urážky píše, je prostě blázen.
Oblíbeným tématem jsou i Romové. Uvědomme si, jak s příchodem imigrantů do Evropy u nás úplně jako klíčové zapadlo téma Romů, kteří vždy byly největším terčem útoků. Příkladem budiž fotografie školní třídy, která je evidentně tvořena bílými žáky. Ale jelikož se zrovna učili něco o Středním Východě, byly na tabuli napsány arabským písmem arabská písmena a nakreslená mešita. I to lidem stačilo, aby tuto fotku velmi odporně komentovali. S velkou slávou a tentokrát podporou se setkala i fotka, na které někdo pověsil vepřovou hlavu na mešitu. Trestní právo by mohlo říci svoje i k fotografii známého vybydleného sídliště v Mostě, kde je v diskuzi psána výzva o návratu určitého výkladu Norimberských zákonů, ale že by se tentokráte nemuselo zaměřovat zrovna na Židy. Čtení samo o sobě skutečně není moc pěkné, ale o to více se domnívám, že v tomto případě by orgány činné v trestním řízení mohly být aktivnější. Pisatelé si totiž snad vůbec neuvědomují, že publikace na internetu je projev skutečně veřejný, že to není, jako kdyby nadávali u sebe v obýváku.
Doba dozrála k hledání řešení
Musíme si zároveň položit otázku, přikročíme-li k tezi, že by se této oblasti mělo státní zastupitelství více věnovat, k čemu to povede. Podstatné pro usvědčení pachatelů bude identifikovat osoby, které pod různými přezdívkami na sociální síť přispívají.
Vede to k tomu, co je již delší dobu problémem dnešní společnosti, a to jak vybalancovat pravomoci orgánů policie a státního zastupitelství. Rozhodneme-li se, že chceme orgány činné v trestním řízení ještě častěji pouštět do našich sdělovacích či komunikačních prostředků na sítích, povede to nezbytně k dalšímu tlaku ochránců občanských svobod proti policii, že šmíruje slušné lidi.
Je třeba se rozhodnout, zda situace může vést k něčemu podobnému, jako byla vražda poslankyně Coxové, protože verbální agresivita, stoupá-li, může u nějakého chudáka přejít v agresivitu fyzickou. Budeme těžko hledat, kdo konkrétně na webech zveřejnil něco, co by mohlo být návodem k teroristickému útoku. Domnívám se, že doba je skutečně zralá na nějaké řešení.
Kongres Právní prostor 2018
Ve dnech 24. a 25. dubna 2018 se v Seči u Chrudimi konal již 8. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad kongresem převzal předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský a Česká advokátní komora.
Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/.
Diskuze k článku ()