Komentář: NS zrušil rozsudek nad školákem, který se popral ve třídě

Komentovanou aktualitu najdete zde.

Poškozený měl utržit zhmoždění hrudníku, odlomení zubní korunky a natržení horního rtu. Obviněný se údajně nechal poškozeným vyprovokovat lehkými údery otevřenou dlaní, následně udeřil poškozeného pěstí. Poškozený upadl na zem, kde ho obviněný jednou kopnul.

V první řadě je potřeba se zabývat (ne)použitím zásady oportunity obsažené v § 172 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen TrŘ). V tomto konkrétním případě by se nabízelo užití odst. 2 písm. c), pokud by se státní zástupce více zabýval posouzením míry ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen a k okolnostem, za nichž byl spáchán. § 12 odst. 2 TrZ říká, že trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých. Je otázkou, nakolik je pranice dvou chlapců základní školy činem společensky natolik škodlivým, aby bylo nutné pro ochranu takového zájmu zahajovat trestní řízení, které má samo o sobě nepříznivé účinky jak na osobu pachatele, tak na jeho blízké.

Nejvyšší soud odůvodnil své rozhodnutí zejména tím, že se celý incident dal řešit jinými prostředky stojící mimo oblast trestního práva. Tímto mířil na jednu z nejzákladnějších zásad trestního práva, a to na zásadu subsidiarity trestní represe, která je obsažena v § 12 odst. 2 TrZ. Trestní právo by dle ní mělo být aplikováno jen v takových případech, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Mělo by být tedy používáno jako ultima ratio - krajní prostředek. Okresní soud v Olomouci dle Nejvyššího soudu v tomto případě nedostatečně zhodnotil celou situaci, kdy této zásady nedbal a obviněného obžaloby nezprostil.

Se škodlivostí trestného činu souvisí dle § 39 odst. 1 a odst. 2 TrZ stanovení druhu a výměry trestu. Okresní soud v Olomouci uložil obviněnému trestní opatření odnětí svobody podmínečně odložené na zkušební dobu čtyř měsíců dle § 24 odst. 1 písm. i) zákona č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen ZSM). Je třeba říci, že s přihlédnutím ke všem okolnostem tohoto případu byl jak druh, tak výměra trestu stanovena v nepřiměřené výši. Jako daleko vhodnější řešení by se nabízelo uložení obecně prospěšných prací, případně úplné upuštění od opatření trestního a zvolení některého z opatření výchovných dle § 15 a násl. ZSM.

Podobných potyček je na základních školách mnoho a jsou běžnou součástí života žáků prvního i druhého stupně. Nejvyšší soud tímto rozhodnutím deklaroval názor, že vedení trestního řízení v těchto věcech je zcela nadbytečné a k potrestání postačí prostředky mírnější, jako je například uložení ředitelské důtky či snížení známky z chování.

* Autorem příspěvku je Eva Novotná, asistentka v advokátní kanceláři doc. JUDr. Tomáše Gřivny, Ph.D.