Nahlížení do spisu dle trestního řádu: zákonné právo, nebo dobrý skutek policejního orgánu?

Obhájce je nejednou překvapen, když požádá policejní orgán po převzetí případu o prostudování spisu, aby připravil svého klienta na výslech, ale policejní orgán mu to nedovolí. Právem?

advokát, TIKAL LEGAL
Foto: Fotolia

1. Právo nahlížet do spisu jako otisk práva na spravedlivý proces

Nahlížení do spisu v rámci trestního řízení explicitně upravuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) („TŘ“), který jej v § 65 odst. 1 přímo vymezuje jako „právo obviněného, poškozeného, zúčastněné osoby a jejich obhájců a zmocněnců“. Zároveň však stanoví oprávnění státního zástupce či policejního orgánu toto právo odepřít, avšak pouze jsou-li pro to dány závažné důvody. Jakým způsobem má být právo nahlížet do spisu vykládáno a aplikováno vzhledem k obecnější a širší úpravě práva na spravedlivý proces a jakým způsobem s výkladem tohoto práva a oprávněním toto právo odepřít skutečně pracuje praxe? 

Pojem právo na spravedlivý proces vychází z nadnárodní úpravy obsažené v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a svobod („Úmluva“), konkrétně čl. 6 odst. 1, který jej vymezuje jako „právo každého na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o (…) oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu“.

V odstavci 3 téhož článku jsou vymezena konkrétní minimální práva každého obviněného. Vzhledem k právu nahlížení do spisu jsou relevantní především právo být neprodleně seznámen s povahou a důvodem obvinění a právo obhajovat se osobně. Je zcela zřejmé, že zajištění těchto velmi obecně vymezených práv provedl český zákonodárce právě uzákoněním mimo jiné institutu práva nahlížet do spisu. 

Český právní řád pojem právo na spravedlivý proces přímo nepřejal, nicméně v Listině základních práv a svobod („LZPS“) stanoví jeho dílčí atributy, které jsou následně prováděny v jednotlivých procesních předpisech, tedy i v TŘ. Ačkoli TŘ právo nahlížet do spisu nezaručuje pouze obviněnému, při výkladu tohoto práva ve světle LZPS je akcentována právě osoba obviněného, neboť tímto je mimo jiné zaručováno jeho právo na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 LZPS. 

Obdobně jako LZPS i TŘ zmiňuje v § 33 esenciální práva obviněného. Jedná se např. o právo vyjádřit se ke skutečnostem, které mu jsou kladeny za vinu a k důkazům o nich, právo uvádět nové okolnosti a důkazy atd. Signifikantní podmínkou pro řádné využití všech zákonem zaručených práv je dostatek přesných a úplných informací, jejichž primárním zdrojem je právě trestní spis. Tímto lze vydedukovat, že institut práva nahlížení do trestního spisu je z pohledu obviněného nezastupitelným institutem pro naplnění a realizaci jeho základních práv zaručených i na nadnárodní úrovni.

Závěrem podaného výkladu lze shrnout, že právo nahlížet do spisu je složkou práva na obhajobu ve smyslu čl. 40 LZPS, tedy je základním lidským právem, což má zásadní vliv na možnost jeho omezení. [1]

2. Omezení práva nahlížet do spisu aneb „kdy ano a kdy ne“

Dosavadní výklad práva nahlížet do trestního spisu z hlediska řádného naplňování zákonem zaručených práv se jeví jako ne příliš problematická část trestního řádu. Sporná část se rekrutuje v omezeních tohoto práva, která zákon pojímá velmi obecně, a proto jejich konkrétní výklad záleží na rozhodovací praxi orgánu činného v trestním řízení. 

Co vše je spis?

Sporné výklady a z toho pramenící nejednotná praxe se v minulosti vedly už o pouhé vymezení pojmu, co se rozumí spisem ve smyslu § 65 TŘ, jinak řečeno, do čeho všeho má obviněný právo nahlížet. Jasný výklad a jednotný postup zavedl až Ústavní soud[2].

V přelomovém nálezu akcentuje při výkladu pojmu „spis“ materiální hledisko a skutečný význam ustanovením § 65, tj. zajištění, aby byly obviněnému a jeho obhájci poskytnuty informace nezbytné v daném stádiu trestního řízení pro přípravu obhajoby. Z takto stanoveného výkladového pravidla vyplývá, že obviněný a jeho obhájce mají právo nahlížet do všech částí spisového materiálu, které se následně stávají podkladem pro vyhotovení obžaloby a později slouží jako podkladový materiál soudu. Tím má být zajištěno, aby všechny strany pracovaly se stejným množstvím informací stejné kvality. Na druhé straně nejsou za spis v tomto smyslu považovány sběrné spisy či dozorové spisy státního zástupce.[3]

Rovněž součástí trestního spisu není podnět k výkonu dohledu nad činností prvostupňového státního zástupce směřující k nadřízenému státnímu zástupci ani vyrozumění o výsledcích vyřízení takového dohledu.

Důvody odmítnutí nahlížet do spisu

Dalším sporným až kritickým bodem celého institutu nahlížení do spisu je § 65 odst. 2 TŘ, který zmocňuje v přípravném řízení státního zástupce nebo policejní orgán odepřít právo nahlížet do spisu, pokud jsou dány závažné důvody. Zákon však dále nevymezuje, co přesně je „závažný důvod“. Konkretizace je opět v rukou orgánů činných v trestním řízení. Na rozdíl však od předchozího sporného bodu nedisponuje současná aplikační praxe sjednocujícím stanoviskem Nejvyššího či Ústavního soudu.

Lze však poukázat na některé stěžejní důvody, které judikatura Ústavního soudu opakovaně skloňuje jako „závažný důvod“:

   a) Rozhodování o vazbě

Ačkoli Ústavní soud považuje omezení práva nahlížet do spisu za ústavně konformní v souvislosti s rozhodováním o vazbě, upozorňuje však v souladu s ustáleným názorem Evropského soudu pro lidská práva, že tato možnost odepření je výrazně omezena.

Pro řádné naplnění práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu musí být obviněnému známy alespoň v minimální míře důvody zahájení trestního stíhání či zákonné důvody vazby a s tím související důkazy a podklady, které státní zástupce užije k odůvodnění svého návrhu na vzetí obviněného do vazby. Evropský soud pro lidská práva k tomu dodává: „Rovnost zbraní není zajištěna, pokud je obhájci odepřen přístup k těm dokumentům ve vyšetřovacím spisu, které jsou podstatné k tomu, aby bylo možno účinně zpochybnit zákonnost klientovy vazby.“.[4]

Zachováním práva na tyto minimální informace není však dotčena možnost, aby veškeré ostatní informace vyplývající z vyšetřovacího spisu nebyly obviněnému nijak zpřístupněny (v dané věci se jednalo o záznamy uskutečněných odposlechů telekomunikačního provozu).[5]

Osobně se domnívám, že je-li na místě uvalení tzv. koluzní vazby dle § 67 písm. b) TŘ za účelem zamezení rizika, že obviněný bude ovlivňovat svědky či spoluobviněné, kteří ještě nebyli vyslechnuti, pak lze ospravedlnit odepření nahlížení do spisu. Obdobně si to dovedu představit u organizované zločinecké skupiny, u níž by se obviněný mohl ve spise dočíst, co na něj „práskli“ jeho „kumpáni“ a zda má ještě mlčet, nebo už začít svalovat vinu na ostatní. Stejně tak to lze dle mého názoru ospravedlnit u operativně pátracích prostředků, jejichž zapojení v době sdělení obvinění stále probíhá (např. odposlechy telekomunikačního provozu či sledování osob a věcí ve vztahu k ostatním obviněným či podezřelým). V těchto případech lze shledat riziko, že by obviněný mohl „jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání“ ve smyslu § 67 písm. b) TŘ, resp. že bude existovat „závažný důvod“ pro odepření nahlížení do spisu.

Koluzní vazba však v praxi bývá uvalována spíše výjimečně. Častějším důvodem bývá tzv. útěková vazba dle § 67 písm. a) TŘ či předstižná vazba dle § 67 písm. c) TŘ, mířící zpravidla na recidivisty. V těchto případech nevidím důvod, proč by se obviněný nemohl seznámit se spisem ještě před svým výslechem při vazebním zasedání, resp. ještě před tím, než je po zadržení policejním orgánem v rámci 48-hodinové lhůty vyslechnut v pozici podezřelého ve formě protokolu o výslechu podezřelého a následně v pozici obviněného ve formě protokolu o výslechu obviněného.

Obsahem vyšetřovacího spisu totiž ve vztahu k vazebním důvodům bývají často jen skutečnosti nasvědčující ke vhodnosti uvalení vazby předstižné (zejména bohatý opis z rejstříku trestů, na základě něhož lze vyvodit důvodnou obavu z opakování trestné činnosti u recidivistů) či vazby útěkové (např. informace o státní příslušnosti či o tom, že obviněný má bydliště na „ohlašovně“, sloužící jako indicie pro to, že bude pro orgány činné v trestním řízení hůře dohledatelný). Tyto skutečnosti jsou však samotnému podezřelému jistě dobře známy i beze spisu a ani se nemůže domnívat, že by na ně orgány činné v trestním řízení samy nepřišly, a tedy že pokud by si spis před svým výslechem prostudoval, mohl by tendenčně upravit svoji výpověď tak, aby vyvrátil existenci těchto vazebních důvodů.

Ve zbytku obsahuje vyšetřovací spis samozřejmě řadu skutečností týkajících se věci samé (tj. existence důvodného podezření ze spáchání trestného činu), které nesouvisejí s vazebními důvody a do kterých by měl obviněný mít právo nahlédnout ještě předtím, než se k věci vyjádří, nejsou-li dány výjimečné důvody pro odepření.

   b) Ochrana důkazních prostředků v počátku přípravného řízení

Stěžejním důvodem k odepření práva nahlížet do spisu v počátku přípravného řízení je dle závěru Ústavního soudu primárně skutečnost, že právě v počátcích samotného vyšetřování není možné ze strany policejního orgánu vždy zabezpečit ochranu všech důkazních pramenů před jejich zničením, znehodnocením, nebo jinými aktivitami obviněného, jejichž cílem je zmařit vyšetřování.[6] 

   c) Ochrana společenských a individuálních zájmů

Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi upozorňuje na přípustnost odepření práva obviněného nahlížet do spisu ve chvíli, kdy při jeho realizaci by byly ohroženy určité individuální zájmy, např. bezpečnost svědků, citlivé osobní údaje nezúčastněných osob nebo skutečnosti podléhající utajení.[7] Příkladem skutečností, které podléhají utajení, mohou být např. záznamy odposlechů. Ústavní soud v citovaných rozhodnutích apeluje na důsledné a pečlivé zhodnocení všech těchto rizik zvláště v případě organizované kriminality s mezinárodními prvky, která je obecně považována za jednu z forem zvlášť závažné kriminality.  

   d) Aplikační praxe

Přestože z rozhodovací praxe Ústavního soudu lze vyvodit výše nastíněné oblasti, v rámci nichž je omezení práva nahlížet do spisu ústavně konformní, aplikační praxe stále postrádá precizní vymezení konkrétních důvodů. Stinná stránka absence konkrétních důvodů se expanzivně projevuje v praxi policejního orgánu v podobě nadužívání právně neurčitého pojmu „závažné důvody“, byť zúžených pro určité oblasti.

Výsledkem je časté odpírání práva obviněného nahlédnout do spisu s odůvodněním, že jeho realizace by mohla „jinak zmařit další vyšetřování“ ve smyslu § 67 písm. b) TŘ (např. seznámení se s předchozími výpověďmi svědků a následné účelové upravení vlastní výpovědi obviněného). V důsledku častého odpírání práva nahlížet do spisu, které postrádá zákonné odůvodnění, vzniká reálné nebezpečí, že toto zákonné právo se v praxi přemění v pouhý „dobrý skutek“ policejního orgánu. 

Častým problémem v praxi je, že policejní orgán bez dalšího odmítne umožnit obhájci nahlédnout do spisu před výslechem obviněného, s blanketním odkazem na nebezpečí „maření vyšetřování“.

Až za vydírací taktiku lze označit praxi policejního orgánu, kdy se obviněný nachází v cele předběžného zadržení, policejní orgán má lhůtu 48 hodin od jeho zadržení, aby ho vyslechl a rozhodl, zdá dá státnímu zástupci podnět k podání návrhu soudu na vzetí do vazby, obhájce se dostaví na policejní stanici a policejní orgán obhájci odmítne podívat se do spisu, přestože jeho klient již byl obviněn.

Obhájce má samozřejmě možnost v takovém případě doporučit svému klientovi odepřít výpověď, podat návrh na přezkum státnímu zástupci (i ústně do protokolu), odejít z policejní stanice, a pokud státní zástupce následně v řádu dní shledá postup policejního orgánu jako nezákonný, provést poté nahlížení do spisu, poradit klientovi, jak má vypovídat, a poté požádat o doplnění výslechu obviněného.

Policejní orgán však spoléhá na faktor času, který mluví v jeho prospěch: vyvine tlak na obviněného, aby vypovídal, aniž by se mohl předtím seznámit se spisem a podle toho případně mohl upravit svou výpověď s tím, že v opačném případě podá podnět k vzetí do vazby. K tomu je třeba ještě přičíst to, že než se obhájce dostaví na policejní stanici (např. až druhý den po zadržení), začne si policejní komisař s obviněným tykat, přinese mu kafe, měkkou deku na spaní a vysvětlí mu, že když se přizná, dopadne vše lépe.

Jen stěží se pak obhájce snaží svému klientovi vysvětlit, že je lepší v průběhu zadržení odepřít výpověď obviněného, riskovat uvalení vazby, „přetrpět nějaký ten týden ve vazbě“, s tím, že orgány činné v trestním řízení nebudou mít žádnou procesně účinnou výpověď ve věci samé s jeho doznáním nebo s okolnostmi pro něj přitěžujícími, než ze strachu z uvalení vazby raději vypovídat bez kompletní znalosti spisu a pak riskovat, že při výpovědi v hlavním líčení mu soudce bude předestírat k vysvětlení rozporů jeho předešlou výpověď učiněnou v přípravném řízení, a na základě nich mu pak uloží vyšší trest.

Na argument policejního orgánu, že pokud by se obviněný seznámil s celým spisem, mohl by při následné výpovědi lhát, aby se „vykroutil“ z obvinění, lze jednoduše protiargumentovat tím, že trestní řád nezakazuje obviněnému lhát, resp. nepřikazuje mu říkat pravdu; jediným mantinelem je, že obviněný nesmí lživě obvinit jiného z trestného činu, jinak může na svou obhajobu uvádět naprosto cokoliv.

Jestliže už má dojít k omezení práva nahlížet do spisu, musí být zohledněna jeho povaha. Jak bylo nastíněno výše, jedná se o součást práva na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 LZPS, tedy základní právo, které lze obecně omezit pouze ve výjimečných případech a ze zvláštních důvodů. Obecně důvodem pro omezení základního práva může být kolize s jiným základním právem či důležitým veřejným zájmem. V případě práva nahlížet do spisu se jedná o kolizi základního práva a důležitého veřejného zájmu: právo obviněného na obhajobu a proti tomu stojící zájem státu na účinném postihu kriminality. Ve všech případech je nutné důvod odepření tohoto práva náležitě odůvodnit, aby toto omezení nezůstalo bez možnosti jej přezkoumat.[8]

3. Právo odsouzeného nahlížet do spisu

TŘ v § 65 odst. 1 explicitně stanoví osoby, kterým je právo nahlížet do spisu přiznáno – obviněný, poškozený, zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci.

V souvislosti s tímto výčtem je záhodno upozornit na přelomový nález Ústavního sodu, který do výčtu oprávněných zahrnuje i odsouzeného právě proto, že právo nahlížet do spisu představuje součást práva na obhajobu, které společně s dalšími složkami náleží nejen obviněnému, ale i odsouzenému.

Z tohoto argumentu dále dovozuje, že „toto právo odsouzeného lze omezit pouze na základě zákona, a to konkrétně za podmínek stanovených v § 65 trestního řádu. Judikatura přitom nemůže dotvářet další podmínky zásahu do práva na obhajobu bez výslovné zákonné úpravy.“. [9]  

Toto právo nachází své uplatnění zejména v případě, kdy obhajoba plánuje podání návrhu na podmíněné propuštění či návrhu na obnovu řízení (tím spíše v situaci, kdy obviněný v původním řízení neměl obhájce, který  by znal kompletní spis, příp. měl jiného obhájce než toho, který mu bude pomáhat ve fázi po pravomocném odsouzení).

4. Obrana proti odepření práva nahlížet do spisu

V případě volby zákonného prostředku obrany proti odepření práva nahlížet do spisu je třeba v první řadě vyhodnotit, který ze zákonem zmocněných orgánů rozhodnutí provedl, tedy zda státní zástupce či policejní orgán. 

Jestliže je právo odepřeno policejním orgánem, pak má oprávněná osoba právo podat žádost o přezkoumání důvodů odepření nahlédnutí do spisu v režimu § 65 odst. 2 ve spojení s § 157a odst. 1 TŘ. K projednání této žádosti je oprávněný dozorující státní zástupce a pro podání žádost nestanoví zákon žádnou lhůtu. V případě záporného rozhodnutí dozorujícího státního zástupce připadá v úvahu podání podnětu k výkonu dohledu nadřízeným státním zastupitelstvím dle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství („ZStZast“).

Odlišná situace je v případě, kdy právo odepře sám dozorující státní zástupce. V tomto případě je možnost podání žádost o přezkum důvodu vyloučena. Ačkoli TŘ samostatně konkrétní postup obrany nestanoví, postup státního zástupce přezkoumatelný je. Jedinou možností je právě výše zmíněné podání podnětu k výkonu dohledu nadřízenému státnímu zastupitelství. 

Dalším institutem, o kterém lze v rámci obrany práva na obhajobu uvažovat, je ústavní stížnost. Podmínkou její přípustnosti je však vyčerpání opravných prostředků, které zákon stanoví. V případě postupu policejního orgánu a státního zástupce v přípravném řízení je takovým opravným prostředkem žádost o výkon dohledu dle ZStZast.

Toto resume vyplývá z rozhodnutí Ústavního soudu, které stanoví, že „žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup (…) a jako takovou je ji nutno (…) vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.[10]

5. Závěr

Právo nahlížet do spisu je součástí základního práva obviněného na obhajobu a je přímo upraveno v TŘ. Obdobně jako většina základních práva je omezitelné. Přípustnost omezení TŘ přímo ve své úpravě připouští, nicméně výklad důvodů, které omezení ospravedlňují, se jeví v praxi velmi komplikovaným a absence striktně vymezených konkrétních případů omezitelnosti dává prostor k nadužívání až zneužívání tohoto institutu ze strany orgánů činných v trestním řízení. 

Zákonná úprava společně s možností omezení práva nahlížet do trestního spisu upravuje i přezkum tohoto rozhodnutí. Procesní postup a volba obranných prostředků jsou však odvislé od oprávněného orgánu, který o omezení rozhodne, tj. policejní orgán či státní zástupce. Z plurality oprávněných orgánů se rekrutuje i pluralita zákonného postupu přezkumu jejich jednání, tj. žádost o přezkoumání důvodů odepření nahlédnutí do spisu, nebo podnět k výkonu dohledu nadřízeným státním zastupitelstvím. Společným prostředkem obrany přípustným v obou případech je ústavní stížnost, jejíž přípustnost podání však vyžaduje splnění zákonné podmínky, tj. vyčerpání opravných prostředků, které zákon stanoví. V tomto případě je zákonným opravným prostředkem dle judikatury Ústavního soudu žádost o výkon dohledu nejblíže vyššího státního zastupitelství dle § 12d ZStZast. 


[1] ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš. § 65 [Právo nahlížet do spisů]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 707.

[2] Usnesení ÚS sp. zn. I. 54/05, ze dne 26. 7. 2005


[3] ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš. § 65 [Právo nahlížet do spisů]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 704.


[4] Lietzow proti Německu, ze dne 13. února 2001, stížnost č. 24479/94

[5] Nález ÚS sp. zn. II. ÚS 336/06, ze dne 28. 3. 2007

[6] Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 3221/09, ze dne 16. 9. 2010 

[7] Usnesení ÚS sp. zn. III. ÚS 722/13 ze dne 4. 7. 2013

[8] AUEROVÁ, J., AUGUSTINOVÁ, P., BOHUSLAV, L., DRAŠTÍK, A., DURDÍK, T., FENYK, J., HÁJEK, R., HERCZEG, J., KADLEC, J., KAISER, T., KANDALCOVÁ, A., KMEC, J., KOCINA, J., KOUŘIL, I. a kol. Trestní řád: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2022-7-19]. ASPI_ID KO141_1961CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.

[9] Nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2156/21, ze dne 8. 11. 2021

[10] Nález ÚS sp. zn. I. ÚS 1565/14, ze dne 2. 3. 2015

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články