K trestnímu postihu šíření poplašné zprávy (nejen o koronaviru) - část II.

Aktuální obraz kriminality se mění. Týká se to i forem trestné činnosti u trestného činu šíření poplašné zprávy podle § 357 trestního zákoníku. Falešné zprávy o tom, že ve škole je umístěna bomba, která vybuchne, zmizely, protože školy jsou často zavřené. Zato se ovšem objevují falešné zprávy o šíření koronaviru ve společnosti.

Právnická fakulta UK
Foto: Fotolia

První část článku naleznete zde.

V ust. § 357 odst. 1 a 2 tr. zákoníku nejde o vztah základní skutkové podstaty a kvalifikované skutkové podstaty, ale o dvě samostatné základní skutkové podstaty, podobně jako je tomu u některých dalších ustanovení trestního zákoníku, např. neposkytnutí pomoci (§ 150 odst. 1, 2) nebo zanedbání povinné výživy (§ 196 odst. 1, 2).

Základní skutkové podstaty šíření poplašné zprávy jsou v poměru speciality, ust. § 357 odst. 2 tr. zákoníku je speciál­ní k ust. § 357 odst. 1 tr. zákoníku a jde o přísněji trestnou variantu zakázaného jednání.

K základním skutkovým podstatám se připínají dvě kvalifikované skutkové podstaty, které přísněji postihují spáchání tohoto trestného činu opětovně, členem organizované skupiny, způsobením značné škody, způsobením vážné poruchy v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, případně šíření poplašné zprávy za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo způsobí-li pachatel takovým činem škodu velkého rozsahu (§ 357 odst. 3, 4 tr. zákoníku).

Podmínky trestní odpovědnosti

V obou základních skutkových podstatách trestného činu šíření poplašné zprávy podle § 357 tr. zákoníku se jedná o rozšiřování zprávy objektivně nepravdivé, v případě ust. § 357 odst. 1 se vyžaduje, aby rozšiřovaná nepravdivá zpráva byla poplašná, v případě ust. § 357 odst. 2 tr. zákoníku může jít o poplašnou, ale i jinou zprávu, která nemusí být poplašná, avšak vždy taková zpráva (na rozdíl od § 357 odst. 1 tr. zákoníku) musí být způsobilá vyvolat opatření vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa anebo bezdůvodnou záchrannou práci integrovaného záchranného systému, byť k nim ve skutečnosti nemusí dojít.

V první skutkové podstatě, tj. § 357 odst. 1 tr. zákoníku, musí pachatel poplašnou zprávu rozšiřovat, tj. zajistit, aby se o nepravdivé zprávě dozvěděla část obyvatel České republiky, což může učinit jakýmkoli způsobem, a to i prostřednictvím veřejné počítačové sítě, osobně na tiskové konferenci, rozesíláním SMS zpráv většímu počtu osob, na demonstracích či shromážděních občanů, prostřednictvím sdělovacích prostředků i jinak. Poplašná zpráva musí být zprávou nepravdivou.

Pokud by pachatel rozšiřoval zprávu, která sice vyvolává znepokojení, ale je pravdivá, nejde o trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1 tr. zákoníku.

Pachatelem může být kterákoli trestně odpovědná fyzická osoba a po novele zákona o trestní odpovědnosti právnických osob provedené zák. č. 183/2016 Sb. osoba právnická, protože trestný čin šíření poplašné zprávy není uveden ve výčtu trestných činů, kterých se právnická osoba dopustit nemůže (srov. § 7 zák. č. 418/2011 Sb.).

K trestní odpovědnosti podle § 357 odst. 1 tr. zákoníku ale nestačí, že někdo rozšiřuje nepravdivou zprávu, ale rozšiřovaná zpráva musí být poplašná a musí vzbudit nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatel nějakého místa.

Poplašnou zprávou se rozumí taková zpráva, která je způsobilá podle svého obsahu vyvolat obavy z ohrožení života, zdraví, majetku, základních práv a svobod, a to v důsledku nějakých událostí (minulých, současných, budoucích) a alespoň u části obyvatelstva. Poplašná zpráva je taková, která je schopná vyvolat strach, úzkost, paniku, vnitřní zmatek, neúčelné chování, unáhlené jednání, překotné jednání, anebo vyvolat malomyslnost, poraženeckou náladu.

Úzkost, strach, panika jsou emoční stavy, které jsou často doprovázeny i fyzickými příznaky (bušením srdce, studeným potem, zrychleným dýcháním, bolestí na hrudi, třesem rukou, bolestí hlavy, průjmem aj.). Mohou vést až k tzv. panické poruše.[1] Také v tom spočívá společenská závažnost (škodlivost) šíření poplašné zprávy. Může vyvolat nežádoucí panické jednání, ale i stimulovat závažná psychická onemocnění jednajícího.

Zda se určitá zpráva stane poplašnou, odvisí mj. od poměrů, místa a doby rozšiřování takové zprávy, věrohodnosti osoby, která ji rozšiřuje, apod.

Za takovou zprávu se považuje např. zpráva, že hrozí únik nebezpečných otravných látek do ovzduší, že dojde k výbuchu jaderného zařízení a zamoření území radioaktivitou, že se připravuje peněžní reforma, která má za účel odčerpat úspory občanů, že dojde k protržení hráze přehrady, která smete vesnici pod přehradou, že dojde k válečnému konfliktu, že zkrachuje velký podnik a zaměstnanci nedostanou žádné peníze, že ve velkém obchodním centru (škole, budově soudu, magistrátu, radnice, na hlavním nádraží, v dílně stavebního bytového družstva etc.) je uložená výbušnina, u které hrozí exploze, že banka, pojišťovna, družstevní záložna bude insolventní a nestačí vyplatit vklady střadatelům, že země bude zaplavena nelegálními imigranty, kteří zahltí zdravotní a sociální systém, že skupina „arabských“ uprchlíků drobnému zemědělci bezdůvodně podřezala veškerá hospodářská zvířata s výjimkou koně, který byl bezpečně zavřený ve stáji, že ve městě X. jsou tajně ubytováni uprchlíci ze Sýrie, kteří mají povolen volný pohyb po městě a okolí, a že znásilnili dvě holčičky, že televize vše natočila, ale nesmí to odvysílat a policie zakázala o všem mluvit, že na Šumavě hrozí „pandemie kůrovce“, a pokud se nezasáhne, do pěti let bude po Šumavě, že se masivně zvýší platby v léčebnách dlouhodobě nemocných ze současných 60 korun až na pět set korun, že došlo k nenadálému oteplení Antarktidy a aktuálně hrozí vylití moře z břehů, že výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byly ovlivněny aktivitou zahraničních tajných služeb, resp. že výsledky prezidentských voleb budou ovlivněny cizími zahraničními službami, tj. nebudou výsledkem uplatnění všeobecného, aktivního, rovného, přímého volebního práva občanů a že nejsou a nebudou výsledkem tajného hlasování voličů, ale nějaké nezákonné manipulace, abych uvedl alespoň některé případy, které se vyskytly v České republice.

Do výše uvedené skupiny příkladů poplašné zprávy bychom mohli zařadit i zprávy související s postupující pandemií koronaviru, jak jsem je uvedl v úvodu tohoto článku. Ovšem pokud někdo po absolvování společného lyžařského zájezdu v zahraničí, setkání s absolventy školy nebo s rodáky anebo podobné akce rozešle SMS zprávu „mám koronavir“, neznamená to automaticky trestní postih takového jednajícího.

Jak již bylo řečeno, musí k trestní odpovědnosti za trestný čin podle § 357 odst. 1 tr. zákoníku nastat ještě následek, tedy že poplašná zpráva musí vzbudit nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatel nějakého místa. Samotné vážné znepokojení se musí nějakým způsobem materializovat, musí být prokazatelné, zjevné, očividné. Může to být snaha co nejrychleji opustit určité území, nebo naopak odmítání vycházet z domovů, může to být run na banku spojený s hromadným vybíráním vkladů, urychlený prodej cenných papírů pod cenou, nebo naopak nákup cenných papírů za přemrštěnou cenu, vybíjení dobytka, zbavování se majetku, hromadné ozbrojování, hromadné opatřování dokladů k vycestování ze země, odmítání rodičů posílat děti do škol, hromadné odmítání účastnit se voleb, může to být strach o bezpečnost domova, může to být strach vůbec chodit nakupovat do obchodů apod.

Trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1 tr. zákoníku je ohrožovacím trestným činem, ve kterém nebezpečí vážného znepokojení (alespoň části obyvatel určitého místa) musí hrozit bezprostředně.

Trestní odpovědnost fyzických (ale i právnických) osob je odpovědností subjektivní, je odpovědností za zavinění. Zavinění pachatele v tomto případě zahrnuje jednak vědomí, že jde o poplašnou zprávu, která je nepravdivá, a současně vědomí, že zpráva může vyvolat znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa (§ 357 odst. 1 tr. zákoníku), resp. že je taková zpráva schopna vyvolat opatření státních a jiných orgánů vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa nebo že taková zpráva je schopna vyvolat bezdůvodnou činnost aparátu k prověření tohoto falešného oznámení. Postačí alespoň srozumění pachatele [§ 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. K závěru o zavinění bude větší roli než u jiných trestných činů hrát motivace jednajícího (žert, snaha stát se zajímavým, zviditelnit se, pomsta, osobní krize, potřeba ventilovat svoje nejistoty a stres aj.).

Právě při dokazování subjektivní stránky trestného činu, které bývá nejobtížnější, se může plně uplatnit kvalifikovaná činnost obhájce poskytujícího právní pomoc případnému obviněnému.

Pokud by pachatel při rozšiřování poplašné zprávy, která je nepravdivá, jednal v úmyslu způsobit vážné znepokojení alespoň části obyvatel určitého místa, ale přes jeho veškerou snahu se mu nepodařilo nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa vyvolat, přichází v úvahu trestní postih pro pokus příslušného trestného činu, tedy pokus šíření poplašné zprávy podle § 21 odst. 1, § 357 odst. 1 tr. zákoníku, nehledě na přísnější právní posouzení podle kvalifikovaných skutkových podstat, což by záviselo na konkrétních okolnostech případu.

Podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Pokus je obecnou formou trestného činu. Pachatel je za pokus odpovědný, i když nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. Pokus je trestný podle stejné trestní sazby, jako je trestní sazba za dokonaný trestný čin.

Případný trestní postih by ovšem také závisel na uplatnění zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Posouzení společenské škodlivosti v tomto případě by bylo otázkou uplatnění konkrétních okolností případu podle kritérií demonstrativně uvedených v ust. § 39 odst. 2 tr. zákoníku.

Nepochybně existují okolnosti, které by společenskou závažnost jednání snižovaly (upřímná obava o osud demokratického právního státu, obava o život a zdraví jiných osob, nedostatečná informovanost o složitém problému, sociálně zanedbaná osoba pachatele), stejně jako existují okolnosti, které by závažnost posuzovaného jednání v konkrétním případě zvýšily (typicky opakované jednání, využití hromadných sdělovacích prostředků, spáchání za podmínek pokračování v trestném činu, osoba pachatele – např. vysokoškolsky vzdělaný člověk, který si umí uvědomit následky svého chování a jeho odrazu ve společnosti, přímý úmysl, nebo dokonce tzv. obmysl cíleně útočící na city člověka, zasílání zpráv s nekontrolovatelným zřetězením – uživatelé, kteří poplašné zprávě uvěří, ji mají rozeslat svým známým a ti zase dalším známým, jednání, ve kterém je zneužití počítačové sítě jen prostředkem ke spáchání dalších trestných činů, zneužití osobních dat, vylákání citlivých údajů, okradení o peněžní prostředky apod.). A právě posledně uvedený případ, tj. úmyslné šíření vědomě nepravdivých zpráv, které mají být přeposílány podle výzvy pachatele dalším osobám, by mohl být zvažován pro případné doplnění okolností podmiňujících po­užití vyšší trestní sazby u trestných činů šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1 a 2 tr. zákoníku.

Aktuálně (po dobu nouzového stavu, resp. opatření proti pandemii koronaviru) by přicházela v úvahu aplikace dvou nejpřísnějších ustanovení. Předně jde o ust. § 357 odst. 3 písm. d), e) tr. zákoníku, tj. odnětím svobody na jeden rok až pět let může být pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, nebo způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem.

Dále by pak přicházela v úvahu aplikace nejpřísnějšího ust. § 357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, tedy že odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. 

Závěr

Jak vyplývá z předchozího rozboru, rozšiřování nepravdivých, falešných zpráv, které mohou vyvolávat znepokojení alespoň části obyvatel určitého místa, je historicky považováno za jev škodlivý, závažný, nebezpečný, trestuhodný, a tedy i trestněprávně protiprávní. Liší se nikoli podstata takového jednání, ale jeho formy, prostředky a s ohledem na doslova zničující (v tomto ohledu) vliv moderních informačních technologií můžeme hovořit o jeho globální nebezpečnosti. Současný trestněprávní postih v českém trestním zákoníku odpovídá zásadě subsidiarity trestní represe a považuji jej za nutný. Společnost se bez něj obejít nemůže. Ovšem i trestní postih má své limity. Určit tyto limity je povinností orgánů činných v trestním řízení. Činnost obhájce k tomu může významně přispět.

Článek byl publikován na stránkách Advokátního deníku.



[1] Viz J. Praško, K. Prašková, K. Vašková, J. Vyskočilová: Panická porucha a jak ji zvládnout, 2. vydání, Galén, Praha 2006. Na str. 10 citované publikace je velmi podrobný přehled typických příznaků úzkosti a strachu.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu