Jak známo, právo obviněného na obhajobu a s tím související možnost využít služeb advokáta, je jedním z nejdůležitějších procesních práv obviněného. Bohužel, nezřídka se i toto právo stane nástrojem k různým obstrukcím a snahám obviněných, někdy ve spolupráci s jejich advokáty, o maximální zdržování a protahování soudního řízení. Hrátky s vypovídáním plných mocí, či náhlé projevy nespokojenosti s ustanovenými obhájci ve chvíli, kdy se hlavní líčení chýlí ke konci, zažila asi většina déle sloužících trestních soudců.
Úkony vztahujícími se k obhájcům (§ 35 a násl. tr. řádu) je pověřen předseda senátu, je tedy především na něm, jak se s nastalými okolnostmi vypořádá. Způsob a razance zvoleného přístupu přitom vždy závisí na jeho osobě, na jeho odborných znalostech, zkušenostech, ale i soudcovském sebevědomí a schopnosti si získat a udržet autoritu. Jak sám dlouho pozoruji, rozdíly mohou být znatelné. Nebudeme si nalhávat, že mezi námi nejsou soudci, kteří přivítají každou nabídnutou záminku k odročení procesu coby vítanou možnost k dalšímu odsunutí nevyhnutelného – konečného rozhodnutí.
Asi nejčastějším a také nejméně zpochybnitelným důvodem k vypovězení plné moci, zde většinou ze strany obhájce, je nedostatek financí na straně klienta. Jestliže tato situace u nutné obhajoby nastane ještě v průběhu přípravného řízení nebo dostatečnou dobu před zahájením hlavního líčení, nečiní zásadní problém poskytnout obviněnému přiměřenou lhůtu ke zvolení nového obhájce, a pokud této možnosti nevyužije, obhájce mu neprodleně ustanovit dle ustanovení § 38 odst.1 tr. řádu. V takovém případě je také zcela na místě postupovat v souladu s ust. § 39 odst. 2, 3 tr. řádu:
(2) Pro účely ustanovení obhájce soud vede abecedně uspořádaný pořadník advokátů (dále jen „pořadník“), kteří souhlasí s výkonem obhajoby jako ustanovení obhájci u tohoto soudu a mají v jeho obvodu, popřípadě sídle, své sídlo. U obvodních soudů v Praze se za sídlo advokáta považuje hlavní město Praha. Nelze-li ustanovit advokáta z tohoto pořadníku, ustanoví soud advokáta z pořadníku advokátů nadřízeného soudu.
(3) Advokáti vedení v pořadníku jsou ustanovováni jako obhájci jednotlivým obviněným postupně tak, jak za sebou následují jejich příjmení v pořadníku. Byl-li by tímto způsobem ustanoven advokát, u kterého jsou dány důvody k vyloučení z obhajoby, nebo nemohl-li by být advokát ustanoven z jiných důvodů, ustanoví se první následný advokát, u kterého tyto důvody nejsou. Vzdal-li se obviněný ustanoveného obhájce prohlášením podle § 36b a následně vzal toto prohlášení zpět, ustanoví se mu týž obhájce, je-li to možné.
K uvedenému zákonnému ustanovení připomenu, že do trestního řádu bylo včleněno novelou č. 283/2004 Sb. s účinností od 1. 7. 2004, čímž bylo reagováno na opakované připomínky České advokátní komory, že advokáti nejsou v trestním řízení ustanovováni rovnoměrně, což ve svém důsledku způsobuje i jejich nerovnoměrný podíl na odměnách vyplácených státem ustanoveným obhájcům. Jedná se tedy o ustanovení nesouvisící ani tak s právy obviněného, jako s představou advokátů, že mají zákonné právo, aby byli ustanovováni ex offo ve stejném počtu případů, jako další kolegové.
Zkrátka, podle mého přesvědčení nemá toto ustanovení v trestním řádu co dělat, neboť upravuje obchodní soutěž mezi advokáty, a ne práva a povinnosti účastníků trestního řízení. A z tohoto přesvědčení vyplývají mé další úvahy.
V průběhu trestního řízení může nastat situace, kdy k výpovědi plné moci obhájcem, či klientem, dojde až v průběhu hlavního líčení, nebo dokonce těsně před jeho závěrem. Představme si, že jde o komplikovaný spisový materiál o tisících stran, hlavní líčení probíhalo řadu měsíců, byly vyslechnuty desítky svědků, jde o vazební věc, kterou je nutné projednat s největším urychlením, a náhle máme zčistajasna obžalovaného bez obhájce. Jak teď postupovat co nejrychleji, nejefektivněji a zároveň v intencích zákona?
Zásadní je v prvé řadě otázka, zda obžalovaný současně přichází s obhájcem nově zvoleným. V takovém případě nevzniká zásadní problém a nový obhájce plynule přechází do procesní fáze, v níž se právě trestní řízení nachází. Není důvod hlavní líčení odročovat, je na vlastní odpovědnosti obžalovaného i jím zvoleného obhájce (který za takové situace obhajobu přijal), že nový obhájce bude znát spis, výsledky dosavadního dokazování a zvolí tu nejlepší procesní taktiku.
Potíže však mohou nastat, jestliže máme na stole výpověď plné moci a nově zvolený obhájce nikde. Zde je pak podle mého názoru stěžejní důvod, pro který k výpovědi plné moci došlo. Protože stejně nelze postupovat tehdy, pokud je důvodem jen nedostatek finančních prostředků na straně obžalovaného, jak o tom byla zmínka, a tehdy, pokud kupříkladu obžalovaný zjistí, že mu jeho obhájce chodí za ženou. Podstatné zkrátka je, zda dojde k narušení nezbytné důvěry mezi obžalovaným a jeho obhájcem.
Jistě jste se mnozí již setkali s případem, kdy obhájce sice vypoví plnou moc, protože obžalovanému došly peníze, současně ale naznačí, že je ochoten ho i nadále zastupovat, jestliže jej soud v rámci nutné obhajoby jako obhájce ustanoví. A ruku na srdce, kdo pokaždé bez výjimky postupoval podle litery zákona, takové žádosti nikdy nevyhověl a vždy ustanovil jen toho obhájce, který byl právě podle pořadníku ve smyslu § 39 odst. 2, 3 tr. řádu na řadě? Při řešení tohoto dilematu si totiž musíme položit otázku, co znamená porušení daného zákonného ustanovení. Znamená porušení práva obviněného na spravedlivý proces? Omezení jeho práva na obhajobu nebo jiných jeho procesních práv? Domnívám se, že nikoli. Jestliže postup mimo toto zákonné ustanovení znamená porušení něčích práv, tak podle mého názoru jen toho advokáta, který je v pořadníku toho kterého soudu právě aktuálně na řadě. Nic proti tomuto advokátovi, ale jsou procesní situace, kdy by zásady ekonomiky a rychlosti řízení měly mít přednost. A tou je i ta shora zmíněná, kdy dosavadní obhájce je dokonale seznámen se spisovým materiálem, většina důkazů je provedených a hlavní líčení je těsně před koncem.
Pokud bychom postupovali důsledně dle § 39 odst. 2, 3 tr. řádu a ustanovili bychom advokáta podle pořadníku, nepochybně bychom mu v takovém případě měli dát potřebnou lhůtu k seznámení se se spisem, neboť tento advokát do daného právního vztahu s klientem nevstoupil o vlastní vůli a při vědomí všech důsledků na základě plné moci, ale byl ustanoven z úřední povinnosti. Takže odročení, lhůta novému obhájci k seznámení se spisem a zdržení v řádu týdnů či dokonce měsíců. Zatímco když vyhovíme dosavadnímu zvolenému obhájci a po výpovědi plné moci jej ustanovíme jako obhájce ex offo, byť mimo pořadník, hlavní líčení může bez sebemenších průtahů pokračovat.
Domnívám se, že tento postup, ač je de facto porušením zákona, je v souladu především s pravidly spravedlivého procesu, maximálně šetří práva účastníků a jestliže jej dostatečně v odůvodnění opatření o ustanovení obhájce i vysvětlíme, nemůže do budoucna představovat vážnou hrozbu ani v odvolacím řízení, ani později u vyšších soudních instancí.
Takto však lze postupovat samozřejmě pouze tehdy, jestliže klient ani advokát neuvádějí jako důvod výpovědi plné moci narušení vzájemné důvěry, i zde je však podle mého na místě zkoumat, jestli nejde pouze o obstrukce, jejichž účelem má být oddálení konečného verdiktu. Podobně by totiž mohl obžalovaný postupovat opakovaně nejen u zvoleného, ale i u soudem ustanoveného obhájce. Zkrátka jak jsem zmínil na začátku, vše se odvíjí od dovedností, znalostí, razance a dostatečného sebevědomí dotyčného předsedy senátu. Ačkoli se jedná o citlivou problematiku, je nutné mít na paměti vždy to podstatné, trestní věci musí být projednány s plným šetřením práv a svobod obviněného, ale také urychleně a bez zbytečných průtahů.
Diskuze k článku ()