Mediální atraktivita tohoto rozhodnutí spočívá již v samotném skutku, pro který je obviněný stíhán. Podezřelý dle policie zavraždil o rok starší ženu, její tělo pak rozřezal a jednotlivé části vhodil do různých kontejnerů.
Již od dob dosud neobjasněné vraždy Otýlie Vranské, která byla zavražděna zřejmě 1. září 1933 a části jejího těla byly nalezeny o den později na nádražích v Bratislavě a Košicích v kufrech odeslaných z Prahy, jsou podobné hrůzné příběhy pochopitelně v centru pozornosti novinářů i jejich čtenářů.
A zejména asi každý zpozorní tehdy, když je údajný vrah propuštěn z ryze formálních důvodů, pro porušení trestního řádu soudem prvého stupně. Toto pochybení spočívalo v tom, že soudce rozhodující o návrhu na vzetí obviněného do vazby nedal obhájci obviněného dostatek času k tomu, aby se včas dostavil k výslechu svého klienta. A v tom spatřoval stížnostní soud hrubé porušení práva obviněného na obhajobu. Pokud jsem odkazoval na článek kolegů z 10. října, tak ten také více věc nerozebíral, tím méně pak procesní důsledky takového pochybení.
Nicméně, pozorný obhájce ve věcech trestních musel ihned zavětřit. Každé procesní pochybení policie, státního zástupce či soudu může prospět obhájcovým klientům, zejména, má-li tak bezprostřední dopad dokonce na osobní svobodu obviněného, stíhaného pro zvlášť závažný zločin!
Nejvyšší čas, abych obhájce varoval, že podobný příběh příště nemusí mít tak šťastný konec pro dotyčného obviněného. Městský soud v Praze totiž krátce nato svolal gremiální poradu trestních soudců zdejšího soudu a soudů obvodních mimo jiné i k tomuto tématu. A ta dospěla k pozoruhodně jinému závěru, byť se s právními výhradami stížnostního senátu ztotožnila.
Pojďme tedy opustit ono konstatování porušení práva na obhajobu, probrané již předchozím článkem a podívejme se na to, co se stalo dál.
Co se zhruba stalo: Soudce po převzetí návrhu státního zástupce na vzetí obviněného do vazby stanovil čas vazebního zasedání, kdy bude obviněný vyslechnut a o návrhu bude rozhodnuto. Tento čas byl stanoven tak, že obhájce měl cca hodinu na dostavení se k soudu, což však nestihl a do jednací síně dorazil až poté, kdy usnesení o vzetí do vazby bylo obviněnému vyhlášeno. Obhajoba proti usnesení podala stížnost, přičemž okolnost pozdního příchodu obhájce také namítla. Stížnostní soud pak tuto vadu považoval za nezhojitelnou a usnesení soudu I. stupně zrušil (a obviněného propustil).
Kde se stala chyba?
Soudce je povinen postupovat dle § 73e) trestního řádu:
(1) Předseda senátu a v přípravném řízení soudce předvolá nebo nechá předvést k vazebnímu zasedání obviněného a vyrozumí o něm státního zástupce a obhájce. Rozhoduje-li se o vazbě zadrženého nebo zatčeného obviněného, obhájce se vyrozumí, je-li ve lhůtě 24 hodin, v níž nejpozději musí být rozhodnuto o vazbě, dosažitelný.
(2) Dobu konání vazebního zasedání stanoví předseda senátu a v přípravném řízení soudce tak, aby státní zástupce a obhájce měli možnost se vazebního zasedání zúčastnit a byly dodrženy lhůty stanovené pro rozhodnutí o vazbě.
Zdůrazňuji, že gremiální porada přes toto znění trestního řádu ponechala stranou, že kdyby obhájce využil městskou hromadnou dopravu, s vysokou mírou pravděpodobnosti by vše v klidu stihl, ovšem uvízl se svým vozem v dopravní zácpě. Pro zobecnění procesního postupu jednoho ze stížnostních senátů tato okolnost nebyla vůbec důležitá.
Porada se tak věnovala pouze otázce, jaká je šíře apelačního principu při rozhodování o stížnostech, které směřují proti rozhodnutí, jímž byl obviněný vzat do vazby. Tedy, zda lze ve stížnostním řízení zhojit případné procesní vady postupu soudu prvého stupně, třeba i zopakováním vazebního zasedání.
Může vůbec soud druhého stupně po zrušení prvostupňového rozhodnutí o vazbě opětovně rozhodnout? Nebo je nutné při zjištění procesní vady rozhodnutí zrušit bez dalšího a propustit obviněného na svobodu?
Člen senátu, který vydal probírané rozhodnutí, argumentoval tím, že neposkytnutí dostatečné doby na cestu advokátovi k vazebnímu zasedání, posoudil senát jako natolik závažné pochybení, že fakticky znamenalo odepření práva na obhajobu. Senát proto dle něj nenašel způsob, jak takovou procesní vadu napravit. V tomto případě přece není možné vrátit se do stadia po podání návrhu na vzetí zadržené osoby do vazby. Lhůta 24 hodin je nepřekročitelná. Je-li prvostupňové usnesení zrušeno stížnostním soudem, nelze logicky věc vrátit k novému projednání, z čehož senát dovodil, že ani nelze provést nové vazební zasedání v rámci stížnostního řízení.
Tuto argumentaci gremiální porada, vyjma členů dotčeného senátu, odmítla. Vycházela především z ustanovení § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu, které upravuje apelační princip. Vystupující soudci poukazovali na skutečnost, že použití tohoto ustanovení není v řízení o vzetí obviněného do vazby vyloučeno. Rozhodnutí bylo prvostupňovým soudem ve 24 hodinové lhůtě učiněno, tedy lhůta byla zachována. Stížnostní soud je navíc podle trestního řádu oprávněn provádět dokazování. Zhojení procesní vady ve stížnostním řízení tak samotný procesní předpis považuje za možné a správné.
Ostatně, ke stejnému závěru dospěla rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 2316/12 a IV. ÚS 2075/07, která uzavřela, že dokonce odepření (kdy obhájce vůbec nebyl vyrozuměn) účasti obhájci na vazebním zasedání není tak zásadním procesním pochybením, aby šlo o vadu nezhojitelnou ve stížnostním řízení.
Shodně vyznívá i „čerstvé“ rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 295/14, kde Ústavní soud setrval na závěrech svých předchozích rozhodnutí, která byla shora zmíněna.
Závěr gremiální porady tak vyzněl jednoznačně v tom směru, že je povinností stížnostního soudu přezkoumávat celý výrok napadaného usnesení, celé řízení mu předcházející a zjištěné vady stížnostním soudem napravit. Řešená procesní vada nezakládá absolutní neplatnost úkonu, kterým byl obviněný vzat do vazby.
Proti následujícímu závěru již nehlasoval nikdo:
Procesní vady vazebního řízení vzniklé před soudem prvního stupně jsou zhojitelné ve stížnostním řízení soudem druhého stupně. Záleží pouze na úvaze konkrétního stížnostního senátu a okolnostech případu, zda budou vady napraveny ve vazebním zasedání, nebo toliko v neveřejném zasedání.
Diskuze k článku ()