Polepšený recidivista? Zdroj: Shutterstock

Polepšený recidivista?

Po řadu let klesající kriminalita na straně jedné, na té druhé stále rostoucí počet vězňů, tedy osob pravomocně odsouzených k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. To je současná realita České republiky.

JUDr. Libor Vávra

JUDr. Libor Vávra

předseda Městského soudu v Praze

JUDr. Libor Vávra

předseda Městského soudu v Praze

Nemám ambici ani schopnost nahrazovat rozbory kriminologů zkoumajících tento jev, ani nebudu na tomto webu opakovaně poukazovat na to, že v rozporu s politickými deklaracemi poslanců a vládních představitelů je konečná podoba trestního zákoníku, z. č. 40/2009 Sb., podstatně přísnější i ohledně drobné majetkové kriminality než předchozí trestní zákon z počátku šedesátých let minulého století. Takže si drobné zlodějíčky-recidivisty, s jejichž následnou resocializací si moc rady nevíme, masivně vyrábíme samotným zněním zákona.

Na straně druhé má trestní spravedlnost za sebou mnoho úspěchů. Rozvoj procesních odklonů od trestního řízení, především podmíněného zastavení trestního řízení podle § 307 trestního řádu, alternativních trestů, z nichž coby úspěšné jmenujme obecně prospěšné práce dle § 62 trestního zákoníku, ale v neposlední řadě také zapojení Probační a mediační služby do trestního stíhání, to vše přineslo větší individualizaci trestů a modernější přístup k trestání vůbec.

Situace, velmi podobné úvahám soudu o uložení druhu a výše trestu s ohledem na přísné znění zákona, nastávají ale i ve vykonávacím řízení, typicky při podmínečném propouštění z výkonu trestu, byť z jiných důvodů.

Logicky jedním z nejdůležitějších kritérií je starost soudu, aby se takto podmíněně propuštěný pachatel nedopustil další trestné činnosti. Z čeho při takových úvahách vycházet? Jednak ze zpráv věznice. Kvalifikovaní pracovníci Vězeňské služby v posudcích popíší nejen odměny a tresty udělené během výkonu trestu, ale i profil odsouzeného, jeho snahu připravit se na život na svobodě a podobně. Obdobným vodítkem je i trestní minulost odsouzeného, vždyť recidivisté často výkon trestu zvládají díky nabytým zkušenostem bez problémů a výborně hodnoceni, ale jejich schopnost žít na svobodě bez střetů se zákonem je minimálně snížena.

Přitom právě zvyšující se procento recidivistů mezi pachateli je důvodem vzrůstající vězeňské populace, tudíž práce s nimi během výkonu trestu a příprava na jejich propuštění je významným společenským zájmem. Pro vězně je motivací ke spolupráci na vlastní resocializaci právě možnost podmíněného propuštění z výkonu trestu, tlak všech zúčastněných na výsledek se tak někdy blíží závěru hlavního líčení.

Soudce vidí, že odsouzený si vedl ve výkonu trestu vzorně a očekává od soudu pozitivní rozhodnutí. Ale zároveň tentýž soudce musí dát najevo, že podmíněné propuštění je mimořádným zákonným institutem, který dává soudu možnost, nikoliv však povinnost odsouzeného z výkonu trestu podmíněně propustit. Nesmí jít o institut, jehož bude použito automaticky, ale teprve poté, kdy nezávislý a nestranný soud zhodnotí rozhodné skutečnosti. Podmíněné propuštění je vlastně na místě jen tehdy, pokud vzhledem k účelu trestu a k dalším okolnostem, jež mohou mít v tomto směru význam, je odůvodněn předpoklad, že odsouzený povede i na svobodě řádný život a není zde pro společnost příliš velké riziko jeho recidivy.

Jenže, jaké je riziko recidivy u recidivisty?

Takový klasický případ. Odsouzený si stěžuje, že jej okresní soud podmíněně nepropustil z výkonu trestu. Připouští, že ve výkonu trestu odnětí svobody je podeváté, ale za posledních dvacet let toliko jedenkrát. Zbylé tresty mu byly uloženy v sedmdesátých až osmdesátých letech, a to v době normalizace, a tedy politicky motivovaných represí vůči jeho osobě. Pracoval jako vězeň v uranových a uhelných dolech, v neposlední řadě také ve věznici Minkovice, kde byl vystaven psychickému teroru. Svůj dluh vůči společnosti splatil, navzdory tomu mu je jeho minulost stále připomínána. Zdůrazňuje ve své stížnosti, že ve věznici se chová slušně, dosáhl na první prostupnou skupinu vnitřní diferenciace odsouzených v typu věznice s ostrahou, byl celkem sedmkrát kázeňsky odměněn. Vyslovuje přesvědčení, že se bude chovat i mimo věznici řádně.

Zní to srdceryvně, že? Leč nahlédnutím do spisu nachází apelační soud poněkud odlišné informace. Po roce 1989 je odsouzen několikrát, podvody, krádeže a zpronevěry jdou do miliónových škod, byť v důsledku úhrnných a souhrnných trestů je odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v uplynulých dvaceti letech vlastně podruhé. A hlavně, soud nemohl ponechat bez povšimnutí, že trestnou činnost, pro kterou je nyní odsouzený ve výkonu trestu, začal páchat nedlouho po svém propuštění z předchozího výkonu trestu odnětí svobody.

Jeho chování ve výkonu trestu, zdůrazňuje ve svém zamítavém usnesení stížnostní soud, svědčí jenom o tom, že odsouzený je na prostředí věznice plně adaptován, což však není důkaz o jeho polepšení. Podmíněné propuštění je ovšem na místě jen tehdy, jestliže vzhledem k účelu trestu a k dalším okolnostem, které mohou mít v tomto směru význam, je odůvodněn předpoklad, že odsouzený povede i na svobodě řádný život a není zde pro společnost příliš velké riziko jeho recidivy. Vzhledem k tomu, že odsouzený páchal trestnou činnost i v krátké době po předchozím propuštění z výkonu trestu, nelze v jeho osobě mít záruku, že v budoucnu mimo věznici povede řádný život. Stěžovatel je tak pro soud osobou, na jejíž způsob života předchozí vykonané tresty neměly prokazatelně žádný vliv.

Uvědomte si ovšem, že zájem na vstřícném přístupu soudců k podmíněnému propuštění má i Vězeňská služba. Chronicky přeplněné věznice, stísněné ubytovací prostory, vyšší koncentrace vězňů na malém prostoru nejenže ztěžují odborníkům práci s vězni, ale hrozí často i vypuknutím nepokojů. Sečte-li se taková třaskavá směs s vyšším počtem neúspěšně žádajících o podmíněné propuštění…

Zda měl soud v uvedeném případě uvěřit žádajícímu recidivistovi, nebo rozhodl správně, zůstává otázkou. Je však jisté, že tlak na vstřícnost soudů při rozhodování o podmíněném propuštění v podstatě nahrazuje zbytečně přísný trestní zákoník a neexistující moderní procesní předpis, jenž by i vykonávací řízení zpružnil.

trest odnětí svobody podmíněné propuštění recidiva

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články