Všichni máme děti aneb zamyšlení nad trestáním mladistvých Zdroj: Vladimíra Přikrylová, SayACTION

Všichni máme děti aneb zamyšlení nad trestáním mladistvých

Při uvažování nad letošním tématem jsem zabrousil do médií a zjistil, že nejvíce sdílený či komentovaný trestněprávní problém za poslední dobu byl návrh zejména pana poslance Tejce na snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z 15 let dolů. Nyní se k tomuto návrhu připojují další poslanci a patrně se jedná o téma velmi populární. Sledujeme-li mediální debatu o problému samotném, mám dojem, že jsme uvízli v situaci, kdy je vše jen černé nebo bílé. Nad návrhem zaznívá odborný odsudek, a to nejen z pohledu právníků, ale i psychologů, psychiatrů či sociálních pracovníků. Ti se na semináři konaném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR shodli na tom, že jakékoli úvahy o snížení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti jsou k ničemu.

JUDr. Libor Vávra

JUDr. Libor Vávra

předseda Městského soudu v Praze

JUDr. Libor Vávra

předseda Městského soudu v Praze

Statistiky

Je totiž vhodné podívat se nyní na statistické údaje: do roku 2015 razantně klesá trestná činnost mladistvých. Snižuje se také počet trestných činů spáchaných tím samým mladistvým pachatelem. Buďto pachatelé, které dopadáme, dokáží zatajit větší část své trestné činnosti, nebo, a to považuji za pravděpodobnější, policie dokáže v této specifické skupině pachatelů zasáhnout předtím, než se dopustí více trestných činů.

Často se dočteme v bulvárních ale i seriózních denících, že tyto údaje jsou pouze důsledkem toho, že trestná činnost se přesouvá do nižších věkových ročníků, které nejsou postižitelné trestním zákonem. Pokud jde o vývoj kriminality osob mladších 15 let za posledních 10 let, tato kriminalita podle statistik klesá ale také. To, že se obecně tvrdí, že protiprávní činnost dětí do 15 let nebo mladistvých do 18 let stoupá, jsou pouze dojmy, možná opřeny o lokální problém, například o problematickou rodinu. Rozhodně tuto otázku nechci snižovat, avšak jako celospolečenský problém zřejmě neexistuje, statistiky domnělým tvrzením neodpovídají. Je otázka, jak je to možné? V minulosti jsem pracoval na trestním úseku mladistvých a vždy mě překvapovalo to obrovské množství takových trestních věcí, kdy v podstatě nebyl čas věnovat se něčemu jinému. Dnes je situace taková, že na soud přijde jen několik málo případů za měsíc. Někteří to přikládají tomu, že děti dnes nejsou motivovány k protiprávnímu jednání, neboť zažívají dobrodružství na počítači.

Další statistiky uvádějí, že za posledních 10 let je počet dospělých odhalených pachatelů v podstatě konstantní. Jejich počet, velmi zjednodušeně, neklesá ani nestoupá, stále se pohybujeme v rozmezí zhruba 11 000 pachatelů. U nezletilých do 18 let křivka ale opravdu klesá. Dospělí jsou tedy evidentně v trestné činnosti činní stále obdobně, u nezletilých však počet jde konstantně dolů.

Návrh poslance Tejce směřuje zejména na tu nejzávažnější trestnou činnost, tedy vraždy, znásilnění, loupeže apod. Ze statistik vyplývá, pokud jde například o loupeže, že vývoj má opět rozhodně klesající tendenci. Od roku 2007 dochází k prudkému pádu četnosti objasněných loupeží spáchaných nezletilými či mladistvými. Vývoj proto vůbec nenasvědčuje tomu, proč by poslanecká sněmovna měla tak razantním způsobem řešit problém trestní odpovědnosti mladistvých. Zdá se totiž, že současný systém dobře funguje. Podíváme-li se na vraždu, je podle statistik vidět, že například v roce 2013 bylo spácháno 10 vražd mladistvými a nezletilými, v dalších létech ještě méně. V těchto počtech přeci nelze uvažovat o jakékoli prevenci trestními sazbami, neboť se zcela evidentně jedná o jednotlivost, nikoli celospolečenský problém. Uvedená čísla hovoří o jediném – jediné, o čem je třeba hovořit, je, zda má stát dostatek aparátu, právních, sociálních a zdravotních možností, aby řešil a předcházel případům trestné činnosti nezletilých, kteří jsou již od dětství disponovaní k jejímu páchání. Je jisté, že například část uvedených vražd páchají lidé, u nichž byla těžká porucha osobnosti zjištěna mnohem dříve, než k tragédii došlo. Představa, že někdo nezavraždí jen proto, že se dočetl, že se zvýší trestní odpovědnost mladistvých či nezletilých, bohužel neplatí. 

Zákon o soudnictví ve věcech mládeže hovoří navíc o tom, že spáchá-li osoba starší 12 let zvlášť závažný zločin, za který lze uložit výjimečný trest, může taková osoba dostat ochrannou výchovu, která ale svou intenzitou ochrany a izolací těchto osob si nikterak nezadá s vězením pro mladistvé. Oni skutečně jsou izolovaní, jsou potrestaní, rozdíl je v tom, že my to jinak nazýváme.

Shora uvedené je podle mého jedním z důvodů, proč není vůbec potřeba se o změně v trestní odpovědnosti mladistvých bavit.

Trestní sazby

Ale nedávno náš soud soudil jednu věc, jednalo se o tři pachatelky trestného činu vraždy, kdy dvě byly mladistvé a jedna jen lehce starší 18 let. Bylo zcela evidentní, že jediná dospělá pachatelka měla mnohem více polehčujících okolností, avšak diametrálně odlišnou trestní sazbu, zatímco zbylé dvě mladistvé slečny naopak sazbu nepřiměřeně nízkou. Říkal jsem si, zda vůbec pocit společnosti, který se odráží v chuti zákonodárců situaci pozměnit, nemá nějaké racionální jádro, a tak jsem si prošel vývoj trestních sazeb mladistvých za poslední století.

Ve starém trestním zákoně byla vražda zakotvena v § 219, který znal toliko sazbu 10 až 15 let či trest smrti. Žádný jiný trest zde uveden nebyl. Patrně se tehdy zdálo, že 15letý trest je natolik dlouhý, že poté již nemá význam uložit žádný jiný, než trest smrti. Teprve v roce 1973 bylo toto ustanovení modifikováno, kdy namísto trestu smrti mohl soud za určitých podmínek uložit trest odnětí svobody na 15 až 25 let. Už tehdy platilo, že trest smrti nelze uložit těhotné ženě nebo osobě, která spáchala trestný čin v době, kdy nepřekročila 18. rok svého věku. Původní trestní sazby končily tedy v podstatě 15 lety. V té samé době, v tom samém zákoně, bylo v § 79 upraveno ukládání trestu mladistvému. To bylo úplně stejné, jako je dnešní vymezení zákonných sazeb u mladistvých, tedy nejvyšší horní hranice maximálně pětiletá. Tam, kde by přicházel do úvahy výjimečný trest, mohlo být uloženo až 10 let. Zatímco u dospělých byl strop 15 let nebo smrt, u mladistvých 10 let u těch nejzávažnějších trestných činů.

Jak je tomu dnes? Za vraždu máme sazbu 10 až 18 let, s rozmyslem nebo po předchozím uvážení 12 až 20 let, poté u kvalifikovaných vražd například i výjimečný trest. Ten je definován v § 54 a představuje sazbu 20 až 30 let nebo doživotí, který je nadto ještě zpřísňován § 54 odst. 4 trestního zákoníku, podle nějž soud může rovnou říci, že doba, po kterou pachatel vykonává trest odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou, se vůbec nezapočítává do případného podmíněného trestu. Opustili jsme sice trest smrti, nicméně u dospělých pachatelů je vidět, že jsme se dostali na 30 let odnětí svobody či doživotí. Vedle toho zákon o trestní odpovědnosti mladistvých hovoří o tom, že trestní opatření odnětí svobody je maximálně pět let, dolní hranice jeden rok, a dále namísto uložení výjimečného trestu možnost uložit 5 až 10 let odnětí svobody.

Závěrem

Je tedy otázkou, zda zakopaný pes ve vnímání nespravedlivého trestání výjimečně odporných zločinů mladistvými pachateli nespočívá spíše v tom, že se nepochopitelně vzdalujeme sazbami v rozdílech desítek let výkonu trestu odnětí svobody. To, jak zvyšujeme tresty odnětí svobody u dospělých, nepochybně vede k tomu, že při výjimečných případech trestné činnosti mladistvých, kdy dojde k vyslovení určitého potrestání, je tento trest vnímán jako velmi nízký.

Mým cílem není zastávat se konkrétního politika, chtěl jsem však ukázat, že není jednoduché tzv. šmahem odsoudit úvahu kteréhokoli politika s tím, že je populista. Zvýšení trestních sazeb pro mladistvé jejich kriminalitu jistě neovlivní, ale určité narovnání nepoměru s délkou trestů pro dospělé má svou logiku.

Na druhou stranu, podíváme-li se zpět, a zamyslíme-li se nad některými souvislostmi, přijde mi podivné, kam jsme se od roku 1961 vlastně délkou trestů posunuli, pokud jde o trestání dospělých.

Trestání mladistvých nám ale podle statistik evidentně funguje. 


Kongres Právní prostor 2016

Ve dnech 19. a 20. dubna 2016 se v Seči u Chrudimi konal již 6. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali ministr spravedlnosti, ministryně pro místní rozvoj, náměstek ministra vnitra pro řízení sekce legislativy a archivnictví a předseda Ústavního soudu.  

Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/.

kongres trest odnětí svobody mladiství Právní prostor 2016

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články