Zfalšovaná omluvenka Zdroj: Fotolia

Zfalšovaná omluvenka

Rovněž tento článeček se nebude věnovat ničemu jinému, než trestnímu právu, byť by název mohl trochu mást. Nehodlám ovšem ani probírat potíže některé z rodin, jejichž, mírně řečeno, přehlíživý vztah ke vzdělávání vede ke stovkám hodin absencí jejich školou povinných dětí, což přes sociální a přestupkové řízení končí leckdy i u orgánů činných v trestním řízení. Stejně tak se nechci věnovat osudům lenošivých zaměstnanců, kteří na místo pravidelného pracovního výkonu vyhledávají nejrůznější záminky, proč do zaměstnání nepřijít.

JUDr. Libor Vávra

JUDr. Libor Vávra

předseda Městského soudu v Praze

JUDr. Libor Vávra

předseda Městského soudu v Praze

Na konkrétním případu chci připomenout trestné činy dílu 4, hlavy X. trestního zákoníku, když některých těchto ustanovení by si mohly orgány činné v přípravném trestním řízení všímat častěji. Jistě, trestných činů Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání se stíhá a odsuzuje hodně, ale co mě mrzí, je malá povědomost o trestních důsledcích křivého obvinění, křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, případně padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu. Přitom tyto trestné činy, vlastně respekt z nich, jsou přirozenou oporou výkonu spravedlnosti v každém státě!

Ne, opravdu si nemyslím, že by strach z výše trestu dokázal změnit chování lidí. Již mnoho výzkumů v různých dobách a zemích prokázalo, že strach z odsouzení a trestu samotného nehraje v prevenci kriminality žádnou významnou roli. Co však zabírá, je obava z toho, že na pachatele přijdou, že ho chytí, že ho budou stíhat. Taková obava má prokazatelný preventivní účinek.

A tak mě mrzí, jak i v samotné justici se zahnízdil pocit, že podávat trestní oznámení na svědky, jejichž svědectví bylo dalšími důkazy vyvrácené, nemá cenu. O některých znaleckých posudcích platí to samé.

Sledujte, jak následující příběh, trochu připomínající zlobivé žáky základní školy, zasáhl hned několik osob, včetně praktikujícího lékaře.

Jednoho dne obžalovaný K požádal svou tehdejší přítelkyni, obžalovanou R, zda by nebyla schopna zajistit vystavení lékařského potvrzení dokládajícího jakousi zdravotní indispozici, aby se tak nemusel zúčastnit zkoušky insolvenčního správce. Následně obžalovaná R kontaktovala svého známého MUDr. Č s žádostí o lékařskou zprávu. Lékař jí přislíbil vystavení lékařské zprávy potvrzující akutní zdravotní problémy obžalovaného K a toto lékařské potvrzení si téhož dne v podvečerních hodinách obžalovaná R vyzvedla v Nemocnici. Mimochodem, lékař potvrzení, jak z logiky děje vyplývá, vystavil, aniž by pacienta viděl a vyšetřil. V lékařské zprávě lékař uvedl, že pacient má od rána náhlou teplotu, třesavku, zimnici, následné opakované zvracení, a k večeru opakovaně průjem s teplotou přes 38 stupňů s tím, že je celkově slabý, unavený, když doporučil mimo jiné domácí izolaci, důslednou hygienu, zákaz návštěv kolektivu do odeznění příznaků a konstatoval, že je K jistě potenciálně infekční pro okolí.

Vyhotovenou lékařskou zprávu obžalovaná R následně téhož večera předala obžalovanému K a ten pak zaslal Ministerstvu spravedlnosti ČR „Omluvu neúčasti a žádost o umožnění vykonání části zkoušky insolvenčního správce v jiném termínu“, jejíž přílohou byla předmětná lékařská zpráva.

Důvodem obžalovaného K ke shánění lékařského potvrzení byla nutnost naplnit znaky pojmu „vážné důvody“, přičemž řádně a včas neomluvená neúčast na zkoušce je podle ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 312/2007 Sb. hodnocena stupněm „neuspěl“, což by dle § 24 odst. 3 zákona o insolvenčních správcích znamenalo, že novou žádost o vykonání zkoušky by musel podat až po uplynutí 3 let ode dne konání takové zkoušky, čemuž se chtěl uvedeným jednáním vyhnout.

Podle § 350 trestního zákoníku se trestného činu Padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu dopustí ten, kdo padělá lékařskou zprávu, posudek nebo nález nebo podstatně změní jejich obsah v úmyslu užít je v řízení před orgánem sociálního zabezpečení anebo před jiným orgánem veřejné moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení, nebo kdo užije v řízení před orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem veřejné moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení takové zprávy, posudku nebo nálezu jako pravého.

Obžalovaný byl tak za toto své jednání odsouzen k podmíněnému trestu.

Podstatně zajímavější úvahu soud užil ohledně spoluobžalované R. Ta se hájila tím, že sice nepravdivou lékařskou zprávu pro K u svého známého lékaře obstarala, bylo jí známo, že má být použita za účelem omluvy ze zkoušky, avšak nevěděla jaké konkrétní zkoušky. Rovněž spoluobžalovaný K uvedl, že si nevzpomíná, co přesně obžalované říkal, asi to, že bude skládat nějakou zkoušku, ale že se na ní necítí připravený. Svědek MUDr. Č ve své výpovědi potvrdil, že ho obžalovaná požádala o nějaké potvrzení pro obžalovaného, jejího tehdejšího přítele, jelikož je mu špatně a nemůže jít na zkoušku, avšak nemyslí si, že by se bavili o tom, o jakou zkoušku se jedná.

Po pečlivém zhodnocení provedených důkazů shledal nalézací soud, že obhajoba obžalované R tak nebyla mimo důvodnou pochybnost vyvrácena. Z žádného důkazu nebylo prokázáno, že věděla, u jaké instituce chce obžalovaný lékařskou zprávu užít, ani k jaké konkrétní zkoušce. Obžalovaná uvedla, že se s obžalovaným asi dva nebo tři měsíce partnersky stýkali, ale nebydleli spolu (dokonce nebyla ani u něj v bytě), obžalovaná nikdy neviděla obžalovaného se učit. I když by se dalo předpokládat, že vzhledem k blízkému partnerskému vztahu s obžalovaným a vysokoškolskému vzdělání obžalované mohla obžalovaná vědět o tom, na jakou konkrétní zkoušku se obžalovaný připravuje a kde ji má skládat, tyto skutečnosti nebyly nijak prokázány a zůstalo jen u domněnek.

I kdyby tedy obžalovaná věděla, že se jedná o zkoušku insolvenčního správce, ačkoliv má vysokoškolské vzdělání, nemusela vědět, že tato zkouška se koná před orgánem veřejné moci, jelikož její vzdělání není právního zaměření a soud má za to, že informace o tom, kde a jakým způsobem probíhá odborná zkouška insolvenčního správce není laické veřejnosti běžně známá. Přestože tedy byla naplněna objektivní stránka trestného činu, nebyla podle názoru soudu naplněna subjektivní stránka trestného činu v tomto smyslu, že obžalované nebylo prokázáno, že by věděla, za jakým účelem má být zpráva použita, kdy pro naplnění subjektivní stránky trestného činu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 2 alinea druhá trestního zákoníku se vyžaduje z hlediska zavinění úmysl, který se musí vztahovat i na užití nepravdivé lékařské zprávy!

Precizní odůvodnění odvolacího senátu ohledně subjektivní stránky skutkové podstaty by asi překvapilo nejen většinu laiků, ale možná i řadu právníků, kteří se trestnímu právu nevěnují. Nelze než „pochválit“ i znění zákona, které padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy kriminalizuje pouze v případě, že je taková zpráva použita před orgánem veřejné moci. Tedy, že zásada subsidiarity trestní represe není prolamována ve prospěch sporů v zaměstnání, škole a podobně.

Snad jste si všimli, že lékař, jenž tak lehkovážně lékařskou zprávu vydal, ani obžalován nebyl. Státní zástupce si jistě byl vědom obtíží s prokazováním subjektivní stránky u obžalované R, tudíž u lékaře, jehož zavinění by se odvíjelo od informací získaných od R, by byla důkazní situace pro obžalobu již zjevně beznadějná.

Je-li ovšem pravda, co tvrdí výzkumy o preventivním účinku obavy z odhalení a stíhání, jsem přesvědčen, že jak paní R, tak dotčený lékař se již ničeho podobného nedopustí. A možná by neškodilo, kdyby se o možnosti trestního postihu za „pouhou“ omluvenku dozvěděli občas i další lékaři.

judikatura padělání

Diskuze k článku 1 komentářů

Aleš Rozehnal | 07.12.2017 18:13
řízení před orgánem veřejné moci

Vážený pane doktore, účast na zkoušce insolvenčního správce je řízením před orgánem veřejné moci? S pozdravem Aleš Rozehnal

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze