Na konkrétním případu chci připomenout trestné činy dílu 4, hlavy X. trestního zákoníku, když některých těchto ustanovení by si mohly orgány činné v přípravném trestním řízení všímat častěji. Jistě, trestných činů Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání se stíhá a odsuzuje hodně, ale co mě mrzí, je malá povědomost o trestních důsledcích křivého obvinění, křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, případně padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu. Přitom tyto trestné činy, vlastně respekt z nich, jsou přirozenou oporou výkonu spravedlnosti v každém státě!
Ne, opravdu si nemyslím, že by strach z výše trestu dokázal změnit chování lidí. Již mnoho výzkumů v různých dobách a zemích prokázalo, že strach z odsouzení a trestu samotného nehraje v prevenci kriminality žádnou významnou roli. Co však zabírá, je obava z toho, že na pachatele přijdou, že ho chytí, že ho budou stíhat. Taková obava má prokazatelný preventivní účinek.
A tak mě mrzí, jak i v samotné justici se zahnízdil pocit, že podávat trestní oznámení na svědky, jejichž svědectví bylo dalšími důkazy vyvrácené, nemá cenu. O některých znaleckých posudcích platí to samé.
Sledujte, jak následující příběh, trochu připomínající zlobivé žáky základní školy, zasáhl hned několik osob, včetně praktikujícího lékaře.
Jednoho dne obžalovaný K požádal svou tehdejší přítelkyni, obžalovanou R, zda by nebyla schopna zajistit vystavení lékařského potvrzení dokládajícího jakousi zdravotní indispozici, aby se tak nemusel zúčastnit zkoušky insolvenčního správce. Následně obžalovaná R kontaktovala svého známého MUDr. Č s žádostí o lékařskou zprávu. Lékař jí přislíbil vystavení lékařské zprávy potvrzující akutní zdravotní problémy obžalovaného K a toto lékařské potvrzení si téhož dne v podvečerních hodinách obžalovaná R vyzvedla v Nemocnici. Mimochodem, lékař potvrzení, jak z logiky děje vyplývá, vystavil, aniž by pacienta viděl a vyšetřil. V lékařské zprávě lékař uvedl, že pacient má od rána náhlou teplotu, třesavku, zimnici, následné opakované zvracení, a k večeru opakovaně průjem s teplotou přes 38 stupňů s tím, že je celkově slabý, unavený, když doporučil mimo jiné domácí izolaci, důslednou hygienu, zákaz návštěv kolektivu do odeznění příznaků a konstatoval, že je K jistě potenciálně infekční pro okolí.
Vyhotovenou lékařskou zprávu obžalovaná R následně téhož večera předala obžalovanému K a ten pak zaslal Ministerstvu spravedlnosti ČR „Omluvu neúčasti a žádost o umožnění vykonání části zkoušky insolvenčního správce v jiném termínu“, jejíž přílohou byla předmětná lékařská zpráva.
Důvodem obžalovaného K ke shánění lékařského potvrzení byla nutnost naplnit znaky pojmu „vážné důvody“, přičemž řádně a včas neomluvená neúčast na zkoušce je podle ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 312/2007 Sb. hodnocena stupněm „neuspěl“, což by dle § 24 odst. 3 zákona o insolvenčních správcích znamenalo, že novou žádost o vykonání zkoušky by musel podat až po uplynutí 3 let ode dne konání takové zkoušky, čemuž se chtěl uvedeným jednáním vyhnout.
Podle § 350 trestního zákoníku se trestného činu Padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu dopustí ten, kdo padělá lékařskou zprávu, posudek nebo nález nebo podstatně změní jejich obsah v úmyslu užít je v řízení před orgánem sociálního zabezpečení anebo před jiným orgánem veřejné moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení, nebo kdo užije v řízení před orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem veřejné moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení takové zprávy, posudku nebo nálezu jako pravého.
Obžalovaný byl tak za toto své jednání odsouzen k podmíněnému trestu.
Podstatně zajímavější úvahu soud užil ohledně spoluobžalované R. Ta se hájila tím, že sice nepravdivou lékařskou zprávu pro K u svého známého lékaře obstarala, bylo jí známo, že má být použita za účelem omluvy ze zkoušky, avšak nevěděla jaké konkrétní zkoušky. Rovněž spoluobžalovaný K uvedl, že si nevzpomíná, co přesně obžalované říkal, asi to, že bude skládat nějakou zkoušku, ale že se na ní necítí připravený. Svědek MUDr. Č ve své výpovědi potvrdil, že ho obžalovaná požádala o nějaké potvrzení pro obžalovaného, jejího tehdejšího přítele, jelikož je mu špatně a nemůže jít na zkoušku, avšak nemyslí si, že by se bavili o tom, o jakou zkoušku se jedná.
Po pečlivém zhodnocení provedených důkazů shledal nalézací soud, že obhajoba obžalované R tak nebyla mimo důvodnou pochybnost vyvrácena. Z žádného důkazu nebylo prokázáno, že věděla, u jaké instituce chce obžalovaný lékařskou zprávu užít, ani k jaké konkrétní zkoušce. Obžalovaná uvedla, že se s obžalovaným asi dva nebo tři měsíce partnersky stýkali, ale nebydleli spolu (dokonce nebyla ani u něj v bytě), obžalovaná nikdy neviděla obžalovaného se učit. I když by se dalo předpokládat, že vzhledem k blízkému partnerskému vztahu s obžalovaným a vysokoškolskému vzdělání obžalované mohla obžalovaná vědět o tom, na jakou konkrétní zkoušku se obžalovaný připravuje a kde ji má skládat, tyto skutečnosti nebyly nijak prokázány a zůstalo jen u domněnek.
I kdyby tedy obžalovaná věděla, že se jedná o zkoušku insolvenčního správce, ačkoliv má vysokoškolské vzdělání, nemusela vědět, že tato zkouška se koná před orgánem veřejné moci, jelikož její vzdělání není právního zaměření a soud má za to, že informace o tom, kde a jakým způsobem probíhá odborná zkouška insolvenčního správce není laické veřejnosti běžně známá. Přestože tedy byla naplněna objektivní stránka trestného činu, nebyla podle názoru soudu naplněna subjektivní stránka trestného činu v tomto smyslu, že obžalované nebylo prokázáno, že by věděla, za jakým účelem má být zpráva použita, kdy pro naplnění subjektivní stránky trestného činu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 2 alinea druhá trestního zákoníku se vyžaduje z hlediska zavinění úmysl, který se musí vztahovat i na užití nepravdivé lékařské zprávy!
Precizní odůvodnění odvolacího senátu ohledně subjektivní stránky skutkové podstaty by asi překvapilo nejen většinu laiků, ale možná i řadu právníků, kteří se trestnímu právu nevěnují. Nelze než „pochválit“ i znění zákona, které padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy kriminalizuje pouze v případě, že je taková zpráva použita před orgánem veřejné moci. Tedy, že zásada subsidiarity trestní represe není prolamována ve prospěch sporů v zaměstnání, škole a podobně.
Snad jste si všimli, že lékař, jenž tak lehkovážně lékařskou zprávu vydal, ani obžalován nebyl. Státní zástupce si jistě byl vědom obtíží s prokazováním subjektivní stránky u obžalované R, tudíž u lékaře, jehož zavinění by se odvíjelo od informací získaných od R, by byla důkazní situace pro obžalobu již zjevně beznadějná.
Je-li ovšem pravda, co tvrdí výzkumy o preventivním účinku obavy z odhalení a stíhání, jsem přesvědčen, že jak paní R, tak dotčený lékař se již ničeho podobného nedopustí. A možná by neškodilo, kdyby se o možnosti trestního postihu za „pouhou“ omluvenku dozvěděli občas i další lékaři.
Diskuze k článku ()