Rozhovor: Vendula Zahumenská – k ústavnosti vyhlášení nouzového stavu

Ústavní soud bude mít příležitost rozhodnout o ústavní stížnosti, kterou se občanka České republiky domáhá zrušení opatření o vyhlášení nouzového stavu. Jakou má šanci na úspěch, jaké zádrhely se v celém procesu vyskytly, a co může být jejich důsledkem? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá v dnešním rozhovoru Vendula Zahumenská.

Foto: Shutterstock

Ústavní soud bude rozhodovat o ústavní stížnosti, která zpochybňuje soulad vyhlášení nouzového stavu s ústavním pořádkem. Má šanci na úspěch?

Jak to s podanými stížnostmi bude, nyní záleží na soudcích Ústavního soudu. Neumíme si ale představit, že by souhlasili s tím, že je možné moc výkonnou ponechat bez kontroly v situaci, kdy jsou evidentně bez promýšlení důsledků a neuváženě namísto pomoci lidem využívána nepřiměřeně tvrdá opatření, která ohrožují samou podstatu demokracie a právního státu v ČR. Poprvé v historii svobodného českého státu bylo občanům zakázáno opustit jejich zemi. To je absurdní. Bez zákonného podkladu byly odloženy doplňovací volby do senátu, zásadním způsobem je omezena možnost konání zastupitelstev územních samosprávných celků. Lidé jsou nuceni nosit roušky i na místech, kde to nedává žádný smysl nebo to dokonce škodí zdraví (třeba o samotě v lese), ale stát přitom nebyl schopen ochranné pomůcky zajistit. To má exekutiva bianco šek zakázat či přikázat, co se jim zlíbí? Ne, nemá. Poslanci úplně selhali, když se k ústavnosti nouzového stavu nevyjádřili. Ústavní soud je pro občany poslední záchranou. Jinak jim snad za nějaký čas zbude už jen právo na odpor.

Ústavní právník doc. Jan Wintr v rozhovoru pro Právníprostor.cz uvedl, že se domnívá, že vyhlášení nouzového stavu bylo „naprosto na místě“. Souhlasíte?

Myslíme si, že minimálně v době vyhlašování nouzového stavu bylo možné souhlasit s tím, že pandemie „čínského viru“ je situací, která odůvodňuje vyhlášení nouzového stavu. Současně ale nesmíme zapomínat, že nejde o cvičení civilní obrany, při kterém si občané nasadí na ruce a nohy mikrotenové pytlíky a na obličej vysloužilou plynovou masku, ale jde o naprosto výjimečný krok, který zásadním způsobem omezuje demokratické principy i práva a svobody jednotlivců. Proto je nutné trvat na tom, aby byl nouzový stav vyhlášen v souladu s ústavně danou procedurou a nebyly překračovány limity stanovené krizovým zákonem. I v nouzovém stavu musí být maximálně šetřena lidská práva a svobody. Ta v noci z 15. na 16. 3., od které jsem zavření ve svých domovech, nikam nezmizela.

Které z následných krizových opatření vlády vnímáte jako největší zásah do lidských práv a svobod?

S ohledem na kadenci nových opatření, jejich novelizace a rušení (s nahrazením opatřeními novými) dnes málokdo ví, jaká opatření vlastně platí. Zásada právní jistoty se zařadila mezi řadu principů, které pro vládu teď zřejmě neplatí. Vláda neustále opakuje, že jsme ve válce a že je třeba vydržet a akceptovat cokoli. S čím ale válčíme? Se stářím, nemocí a smrtí? Vedle viru ničíme životy milionů lidí a nejspíše vážně ohrožujeme fungování veřejného zdravotnictví, školství a taky bezpečnost a sociální stát. Pokud ale máme odpovědět, tak za největší zrůdnost považujeme zákaz opustit hranice ČR. Jak je možné, že toto bylo přijato? Kdo je tím opatřením chráněn?  Copak by nestačilo, aby lidé, kteří se ze zahraničí vracejí, zůstali 2 týdny v karanténě? Jsme přesvědčeni, že i kdyby existovala jen jediná země na světě, která by nás byla ochotná přijmout, byť bychom se tam měli dostat „po svých“ či přeplout Atlantik na voru, náš stát nám nemůže zamezit v tom, abychom se tam vydali. Odejít ze země brání svým občanům tak leda Severní Korea a jí podobné režimy.

Ústavní stížnost též zástupcům exekutivy vytýká mimo jiné nepromyšlenost a neuváženost jejich konání. Dalo se v této situaci postupovat jinak?

Nepochybně ano. To, že jsou v Evropě země ještě zmatenější, jako je třeba Itálie, vládu vůbec neomlouvá. Jen to ukazuje, jak je na tom celý vyspělý svět špatně. Teď tu máme koronavirus. Podle vyjádření řady lékařů, která sledujeme, se nejedná o onemocnění, které by mělo vyvolat takovou paniku. Nejsou to pravé neštovice, ebola, nebo marburg. Ačkoli máme Pandemický plán a měli jsme něco podobného v dnešním globalizovaném světě a po epidemiích SARS, MERS nebo chřipce v Mexiku samozřejmě očekávat, vláda tápe. Její rozhodnutí nadělají více škody než užitku. Děsíme se představy, jak by to tady vypadalo, pokud by došlo na útok pomocí špinavé bomby, jadernou havárii nebo, nedej bože, vojenské napadení? To navíc není nereálné, vidíte, co se teď děje na hranici Řecka a Turecka. Všechny tyto hrozby předvídá Audit národní bezpečnosti, se kterým je vláda seznámena řadu let. Jak vidíme, stát se na nic nepřipravil. Zanedbal svoje povinnosti vůči občanům.

Advokát Tomáš Sokol, jehož vyjádření ústavní stížnost cituje, vidí nedostatek v tom, že již v předpise, kterým byl nouzový stav vyhlášen, nebyla deklarována práva, která budou omezena. Má tento argument šanci na úspěch?

Jak jsme již uvedli, při tak výjimečném kroku, kdy jsou suspendována základní práva a svobody, je nutno přísně dbát na respektování stanovených pravidel. Vážíme si Tomáše Sokola, že takto situaci, jako jeden z mála, veřejně pojmenoval. Plně s ním v tomto souhlasíme.

Vyhlášení nouzového stavu také stále nepřezkoumala Poslanecká sněmovna. Jaké to může mít následky?

Je skutečně velmi nešťastné, že „shodou okolností“ den před vyhlášením nouzového stavu předseda sněmovny poslance vyzval, aby si „vzali volno“, ještě nešťastnější ale je, že to poslanci bez reptání udělali. Sněmovna o zákonnosti vyhlášení nouzového stavu nejednala ani potom, co se sešla. Jen po společné modlitbě zatleskala premiérovi a schválila, co jí bylo předloženo. Podle řady významných právníků je možné za těchto okolností nouzový stav prohlásit za nulitní. Tak odvážnou myšlenku jsem si původně ani nepřipouštěli, ale je nutno přisvědčit tomu, že nerespektování ústavními zákony předvídaného postupu by logicky mělo mít za následek neplatnost nouzového stavu.

Co bude následovat, pokud Ústavní soud stěžovatelce vyhoví?

Uvidíme, možná bude přijato usnesení vlády o tom, že se na Ústavním soudě vyhlašuje do odvolání karanténa… Ale vážně. Ústavní soud má nyní možnost nejen pro dnešek, ale také do budoucna dotvořit pravidla, která musí exekutiva bez diskuse respektovat i při řešení vážných situací. Ty prostě a jednoduše přijdou. Dosud jsme zde měli pár krásných let blahobytu a rozvoje. Ale vzhledem k tomu, jak zanedbáváme např. obrovské riziko sucha, nemůžeme čekat, že „porazíme“ virus nějakým skvělým lékem a zase si budeme jen tak bezstarostně žít.  Mimochodem – sucho je ve výše zmíněném Auditu národní bezpečnosti označeno jako jedna ze zásadních hrozeb Česka. A co s tím vláda dělá? Nic. Jsme na to připraveni asi jako na čínský virus.

Myslíte si, že ústavních stížností přibude, nebo budou lidé v těchto časech spíše lhostejní?

Naše osobní zkušenost ukazuje, že lidé k současné situaci lhostejní nejsou. Každý den se nám ozývá množství občanů, kteří nám nejen projevují svoje sympatie, ale kteří současně vyjadřují silné znepokojení a obavy. Záleží jim na osudu naší země. Ze stránek Ústavního soudu je možné zjistit, že již bylo podáno několik ústavních stížností a nepochybujeme o tom, že další se právě teď dopisují. Lidé si holt nenechají líbit cokoli a nepodléhají chorobným obavám.

 

Hodnocení článku
54%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články