Morbier je sýr vyráběný v pohoří Jura (Francie), na který se od 22. prosince 2000 vztahuje chráněné označení původu (dále jen „CHOP“). Pro tento sýr je příznačný černý pruh, který jej dělí vodorovně na dvě části. Tento černý pruh původně pocházející z dřevěného uhlí a nyní připravovaný z rostlinného uhlí je výslovně zmíněn v popisu produktu obsaženém ve specifikaci související s CHOP.
Společnost Société Fromagère du Livradois SAS, která sýr Morbier vyrábí od roku 1979, se nenachází v zeměpisné oblasti, pro kterou je vyhrazen název „Morbier“. Od vypršení přechodného období tedy tato společnost pro svůj sýr používá název „Montboissié du Haut Livradois“.
V roce 2013 podal Syndicat interprofessionnel de défense du fromage Morbier (mezioborový svaz na ochranu sýru Morbier, dále jen „svaz“) proti společnosti Société Fromagère du Livradois žalobu k tribunal de grande instance de Paris (soud prvního stupně v Paříži, Francie). Podle svazu společnost Société Fromagère du Livradois porušuje CHOP a dopouští se nekalé hospodářské soutěže a parazitování tím, že vyrábí a uvádí na trh sýr, který přebírá vzhled produktu, na který se vztahuje CHOP „Morbier“, zejména černý pruh. Jeho žaloba byla zamítnuta.
Rozsudkem, který vynesl v roce 2017, cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži) toto zamítnutí potvrdil. Podle posledně jmenovaného soudu není cílem CHOP ochrana vzhledu produktu nebo jeho vlastností, nýbrž jeho názvu, takže CHOP nezakazuje vyrábět produkt stejnými metodami. Svaz podal proti uvedenému rozsudku kasační opravný prostředek k předkládajícímu soudu.
Za těchto okolností se Cour de cassation (kasační soud, Francie) táže Soudního dvora na výklad článků 13 odst. 1 nařízení č. 510/2006[1] a č. 1151/2012[2], které se vztahují na zapsané názvy. Konkrétněji vyvstává otázka, zda převzetí fyzických vlastností produktu chráněného CHOP, aniž došlo k převzetí zapsaného názvu, může představovat praktiku, která by mohla uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečný původ produktu, a která je zakázána články 13 odst. 1 těchto dvou nařízení. Soudní dvůr tak měl poprvé možnost podat výklad těchto dvou článků 13 odst. 1 písm. d).
Posouzení Soudního dvora
Soudní dvůr na prvním místě rozhodl, že články 13 odst. 1 nařízení č. 510/2006 a č. 1151/2012 nezakazují pouze to, aby třetí osoba používala zapsaný název. Na druhém místě Soudní dvůr uvedl, že články 13 odst. 1 písm. d) těchto dvou nařízení zakazují napodobení tvaru nebo vzhledu charakteristického pro produkt, na nějž se vztahuje zapsaný název, pokud toto napodobení může vést spotřebitele k domněnce, že se na dotčený produkt vztahuje tento zapsaný název. V tomto ohledu je třeba posoudit, zda uvedené napodobení může s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům projednávaného případu včetně způsobů, jakými je produkt prezentován veřejnosti a uváděn na trh, jakož i skutkového kontextu, uvést běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného evropského spotřebitele v omyl.
Za účelem dosažení rozhodnutí Soudní dvůr nejprve připomněl, že články 13 odst. 1 nařízení č. 510/2006 a č. 1151/2012 obsahují odstupňovaný výčet zakázaných jednání a nezakazují pouze používání samotného zapsaného názvu. I když nespecifikují zakázaná jednání, zaměřují se články 13 odst. 1 písm. d) těchto nařízení obecně na všechna ostatní jednání, než jsou jednání zakázaná podle článků 13 odst. 1 písm. a) až c), která mohou mít za následek uvedení spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečný původ dotčeného produktu.
Pokud jde dále o otázku, zda napodobení tvaru nebo vzhledu produktu, na nějž se vztahuje zapsaný název, může představovat takovou praktiku, která může uvést spotřebitele v omyl, Soudní dvůr uvedl, že je pravda, že předmětem ochrany stanovené nařízeními č. 510/2006 a č. 1151/2012 je zaspaný název, a nikoli produkt, na který se tento název vztahuje. Cílem této ochrany tedy není zakázat používání výrobních metod nebo napodobování jedné nebo více vlastností uvedených ve specifikaci produktu, na nějž se vztahuje takový název, z důvodu, že jsou uvedeny v této specifikaci.
CHOP jsou nicméně chráněna v rozsahu, v němž označují produkt určité jakosti nebo s určitými vlastnostmi. CHOP a produkt, na který se toto označení vztahuje, jsou tak úzce spojeny. Nelze tudíž vyloučit, že napodobení tvaru nebo vzhledu produktu, na nějž se vztahuje zapsaný název, aniž je tento název uveden na dotčeném produktu nebo jeho obalu, může spadat do působnosti článků 13 odst. 1 písm. d). Tak tomu bude v případě, že takové napodobení může uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečný původ dotčeného produktu.
Za účelem posouzení, zda tomu tak je, je třeba zejména posoudit, zda prvek vzhledu produktu, na který se vztahuje zapsaný název, představuje referenční a zvláště rozlišovací vlastnost tohoto produktu, aby jeho napodobení mohlo ve spojení se všemi relevantními faktory projednávaného případu vést spotřebitele k domněnce, že produkt obsahující toto napodobení je produktem, na který se vztahuje tento zapsaný název.
Převzato z tiskové zprávy Soudního dvora Evropské unie č. 168/20
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
[1] Nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2006, L 93, s. 12).
[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2012, L 343, s. 1).
Diskuze k článku ()