Komentář k usnesní Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2015, sp. zn. 67 Tmo 26/2015
Obžalovaný mladistvý v této věci je osobou nemajetnou, v době rozhodování soudů obou stupňů studentem střední školy, žije pouze s matkou samoživitelkou, která má další vyživovací povinnost k jeho bratrovi, dosud rovněž studujícímu. Přesto však dospěl nalézací soud k závěru, že obžalovaný má dostatek možností, aby si náklady obhajoby částečně, a to v rozsahu 50%, hradil sám, když má možnost přivýdělku na brigádách.
S tímto názorem soudu I. stupně se soud stížnostní neztotožnil, neboť je toho názoru, že v případě posouzení nastolené otázky je třeba vycházet z aktuální situace obžalovaného mladistvého. Je zřejmé, že obžalovaný dosud studoval a studuje v řádném denním programu, což vyžaduje jeho přítomnosti během pracovních dnů na výuce a nelze po něm požadovat, aby mimo tuto svoji povinnost vykonával výdělečnou činnost, když nelze pominout, že dosud nedovršil věku 18 let, je tedy osobou nezletilou a dosud nezaopatřenou, a takto je třeba na něj pohlížet. Současně je třeba zdůraznit, že i společnost má primární zájem na vzdělávání a zvyšování kvalifikace, zejména u dětí, jak je třeba na obžalovaného mladistvého pohlížet. Pokud tedy mladistvý řádně studuje, byť s výchovnými a výukovými problémy, je třeba ho v této snaze podpořit a ne na něj klást další nároky, které by ho od studia odváděly.
V této souvislosti hodnotí stížnostní senát i snahu mladistvého pracovat na svém vývoji a regulaci svého vznětlivého problémového chování, která je doložena závěrečnou zprávou obecně prospěšné společnosti Proxima sociale, z níž vyplývá, že mladistvý úspěšně absolvoval poměrně časově náročný probační program. Také tuto aktivitu je za dané situace třeba nadřadit nad požadavek vedle řádného denního studia vykonávat výdělečnou pracovní činnost.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()