Snížení odměny uvolněných zastupitelů pro souběh s funkcí člena parlamentu či vlády není protiústavní

Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zamítlo návrh skupiny senátorů na zrušení § 72 odst. 1 věty třetí zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 263/2019 Sb., § 47 odst. 1 věty třetí zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 263/2019 Sb., a § 53 odst. 1 věty třetí zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 263/2019 Sb. Tato ustanovení snížila odměnu uvolněných členů zastupitelstev obcí, krajů a hlavního města Prahy, kteří souběžně zastávají funkci poslance, senátora nebo člena vlády, na 40 % odměny, na níž by jinak jako uvolnění členové zastupitelstva měli nárok. Ústavní soud neshledal, že by napadená ustanovení byla v rozporu s ústavním pořádkem.

Součástí ústavního pořádku je totiž rovněž princip dělby moci mezi státní mocí a územní samosprávou. Ústavní pořádek ponechává na zákonodárci, aby posoudil, zda bude omezovat souběhy funkcí v územní samosprávě na straně jedné a v moci zákonodárné či výkonné na straně druhé. Větší personální oddělenost těchto mocí je nicméně legitimní cíl a zákonodárce k jeho prosazení může užít i jiných prostředků, než je zakotvení neslučitelnosti funkcí.

Snížením odměn uvolněného člena zastupitelstva byl znevýhodněn souběh funkcí v samosprávě a moci zákonodárné či výkonné. Napadená ustanovení jsou tak způsobilá omezit počet případů, kdy k těmto souběhům dochází, a podporují tak dělbu moci. Tam, kde bude souběh funkcí pokračovat, vedou napadená ustanovení alespoň k úspoře finančních prostředků. Ačkoliv tedy napadená ustanovení snižují odměny uvolněných členů zastupitelstev, činí tak z legitimních důvodů spočívajících v posílení dělby moci a úspoře veřejných financí, a neporušují tedy právo na spravedlivou odměnu za práci dle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Přestože může dojít k souběhu funkce člena zastupitelstva i s jinou veřejnou funkcí nebo s činností v soukromé sféře, zákonodárce neporušil právo na rovné zacházení, když přistoupil ke snížení odměn jen ve vybraných případech. U souběhu funkce člena zastupitelstva s jinou veřejnou funkcí totiž není zájem na podpoře dělby moci tak intenzivní, jako je tomu u poslanců a senátorů nebo členů vlády. Činnosti v soukromé sféře pak nejsou spojeny s výkonem veřejné moci a problematika dělby moci se jich nedotýká.

Snížení odměn nebylo zasaženo ani do práva na přístup k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny, neboť nebyla omezena možnost se o veřejné funkce ucházet nebo v nich setrvat. Ústavní soud si je vědom, že odměny za výkon veřejných funkcí mohou sloužit i k tomu, aby byl zajištěn rovný přístup k těmto veřejným funkcím pro všechny občany bez ohledu na jejich majetek. Snížená odměna v případě souběhu funkcí ovšem nemohla bránit jednotlivcům v přístupu k veřejným funkcím z důvodu majetku, neboť napadenými ustanoveními nebyla omezena odměna z titulu výkonu funkce poslance, senátora nebo člena vlády.

I když ke snížení odměn došlo v průběhu volebního období zastupitelstev územních samosprávných celků, nedošlo ani k porušení právní jistoty a z ní plynoucích principů ochrany důvěry dotčených osob v právo a zákazu zpětné účinnosti právních norem. Očekávání zastupitelů, že budou pro výkon funkce uvolněni a budou pobírat s tím spojenou odměnu, totiž závisí na rozhodnutí zastupitelstva příslušného územního samosprávného celku, které se může v průběhu volebního období měnit. Může-li dojít k odnětí odměny v důsledku rozhodnutí zastupitelstva, tím spíše je přípustné její snížení na základě zákona.

K výroku i odůvodnění nálezu zaujal odlišné stanovisko soudce Radovan Suchánek.

**Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/19 vyhlášený dne 3. prosince 2020 v 14:00 hodin naleznete