Nedostatkem rozsudku je, že důvody tohoto svého dovození subjektivní stránky ve své argumentaci neuvádí.
Odvolací soud zajisté v obecné rovině připouští, že zavinění pachatele, u něhož jsou nesporně naplněny objektivní znaky přečinu podílnictví, lze logickými úvahami dovodit z okolností. Jistě platí, že okolnosti tvořící tzv. subjektivní stránku - tedy skutečné intence, úmysly a motivace jednání obžalovaného - lze dovodit podle osvědčeného poznatku zralé obecné i soudcovské zkušenosti, že (při nepřístupnosti vnitřního obsahu mysli smyslovému poznání druhého člověka) o skutečných úmyslech a vůli jednajícího člověka věrněji než jeho sebeinterpretace hovoří obsah a forma jeho jednání (§ 112 TrZ), nazírané při zasazení do kontextu relevantních okolností ve zřejmých souvislostech a ve svém vývoji, s přihlédnutím k dalším dostupným poznatkům charakterizujícím profil jednajícího.
Pokud naznačeným způsobem takto nepřímo soud byť i popírané trestné zavinění k podílnictví dovodí, pak nutno nikoli prázdnou obecnou floskulí, ale konkrétně a přesvědčivě v návaznosti na konkrétní skutkové prvky případu a na příslušná zákonná ustanovení v rozsudku zdůvodnit, jakými okolnostmi, resp. jakými hodnotícími úvahami lze s rozumnou jistotou (resp. bez důvodných pochybností) dospět k závěru, že pachatel si skutečnosti, že věc byla či mohla být získána trestným činem, musel být nutně vědom a že to tak zároveň chtěl, či že byl přinejmenším s touto eventualitou (původu věci z trestné činnosti) srozuměn. Třeba vysvětlit, proč nelze rozumně připustit možnost, že se snad ve skutkovém omylu mohl domnívat, že inkriminovaná věc nebyla získána trestným činem.
Diskuze k článku ()