Podílnictví a náhrada škody

Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2015, sp. zn. 12 To 137/2014

Odvolací soud zamítl odvolání státní zástupkyně v neprospěch obžalovaného, které mimo jiné směřovalo do výroku o náhradě škody. Jde o situaci podobnou těm, kdy někdo důvodně podezřelý z majetkového trestného činu je zadržen s odcizenou věcí, ale samotný přímý trestný čin se nepodaří prokázat a tak zůstane „jen“ u odsouzení pro trestný čin podílnictví, když z okolností je zřejmé, že musel vědět, že předmět byl získán trestným činem.

V tomto případě byl obžalovaný spíše „bílým koněm“, nicméně dokazování ve věci dospělo k podobnému remízovému stavu, právní kvalifikaci podílnictví dokonce z nedbalosti dle § 252 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb.. A nejen proti této právní kvalifikaci podala státní zástupkyně odvolání. Žádala rovněž, aby soud uložil obžalovanému povinnost uhradit způsobenou škodu.

Pokud jde o posledně zmíněný návrh odvolatelky, aby obžalovaný byl rozhodnutím odvolacího soudu zavázán povinností nahradit poškozeným subjektům způsobenou škodu, tomuto dle odvolacího soudu vyhovět nelze. Platí totiž, že mezi škodou vzniklou z hlavního majetkového trestného činu a jednáním obžalovaného jako podílníka není příčinný vztah, a proto obžalovaný za tuto škodu neodpovídá.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde